Severský dům

 Pekny patek! 😄 Deti jedou se svym otcem pryc a ja vyrazim do naseho budouciho domova. Uz mam nacpane auto az po strop - presto tam jeste potrebuju nacpat dalsi krabice, veci na vikend a jidlo 😅, ale balim dal. Jo, jsou to krabice od plen pro dospely. 😅 Ne, ja je zatim nepotrebuju, jsou z prace. 😂 Tyhle krabice mi prisly na stehovani nejlepsi, protoze jsou vsechny stejne rozmerove (zakladna) a asi 2 vysky. Takze splnuji velikost (vetsi tu nikdo neunese), esteticnost (vsechny stejny strohy design) a cenu (zdarma z prace). Toho pindu nahore jsem vzala na nadobi, protoze zas tak pevny ty krabice nejsou a nadobi je tezke. Mam v ni svou milovanou modrou sadu. 😍 Tedy... jen cast. Zacit balit jako prvni pribornik mi prislo logicke. Mam tu veci, ktere jsou pro radost, nejsou k denni spotrebe... respektive... nejakou dobu bez nich vydrzim... Podobne jsem smyslela v loznici a usoudila, ze ted muzu sbalit svetry, bundy a kabaty. 😂 Ted, kdyz je venku hic, jsem ochotna fungovat bez nich....

 Pekny hic Vam preju! 😂 Venku probiha kremace, a tak si doma v 32° v obyvaku maluju svou budouci kuchyn a klikam nakupni seznam v Ikee. 🤓 K tomu mi hraje hudba z francouzske riviery a ja si ten parak fakt uzivam. 😍  Konecne jsem sundala pletene ponozky s berankem uvnitr, ktery by mi zavidel i Santa na severnim polu, spim v tilku (odhalena ramena!!! 😂) a dnes dokonce! neprikryta!!! Ja vim, je to sok. 😂 Ale zpet k te kuchyni...  Ano, bude pred a po, abyste videli, jak je Lucka dobra, ale hlavne... jak moc to vsechno prokouklo, zkrasnelo, zpraktictelo, zefektivnilo, zutulnilo a dalsich milion z...o! 😂 A pro ignoranty vzhledu: zvedlo hodnotu nemovitosti. 😝 Ale nikdo takovy tenhle blog necte, takze my si uzijem hlavne tu vizualni zmenu. 😍 Protoze kdo tam bude drit?  Ja. Kdo to bude montovat? Ja. Kdo tam bude varit? Ja. 🤦🏼‍♀️ Takze to proste bude podle me. 😝 Nebo ne. A ja se budu divat, jak se vsichni, co maji hlad, pozabiji navzajem hned, jak jim dojdou prachy ...

 Tadaaa! :-) Je to tady! A deje se to vsechno najednou. Po skoro 4 letech vzpamatovavani se, vycerpani, staveni se na vlastni nohy, nastavovani hranic, urcovani priorit, boju, smirovani se s nasledky a tim, jak to bude, vystupovani z komfortni zony, spolihani sama na sebe, ziti sama ve meste, nove fakt fajn praci s novymi prateli, opravdoveho ziti, uzivani si vsech a vseho, pocitu absolutni svobody a stesti i totalni beznadeje tu ted stojim v byte, ktery bylo tak strasne tezky kazdy mesic zvladnout platit... Kolem me mizi ty nejkrasnejsi veci, ktere mam a miluju nejvic. Do krabic. Postupne je prevazim na nove misto, kteremu ted budeme rikat domov.  Moje touha neco bezvyhradne vlastnit, domov, aby mi to uz nikdo nemohl vzit, opet dostava na frak, ale posledni roky me tak strasne moc vycvicily, ze to prijimam... Proste do toho pujdu a budu zit ted a tady. I kdyz priznavam, ze silene sklouzavam k podrobnym planum jak co bude, az stresem nespim. Co kdyby to nevyslo?  Kazdopad...

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a s...