18.6.2026 - Jsem zpet!

 Tadaaa! :-)

Je to tady! A deje se to vsechno najednou.

Po skoro 4 letech vzpamatovavani se, vycerpani, staveni se na vlastni nohy, nastavovani hranic, urcovani priorit, boju, smirovani se s nasledky a tim, jak to bude, vystupovani z komfortni zony, spolihani sama na sebe, ziti sama ve meste, nove fakt fajn praci s novymi prateli, opravdoveho ziti, uzivani si vsech a vseho, pocitu absolutni svobody a stesti i totalni beznadeje tu ted stojim v byte, ktery bylo tak strasne tezky kazdy mesic zvladnout platit...

Kolem me mizi ty nejkrasnejsi veci, ktere mam a miluju nejvic. Do krabic. Postupne je prevazim na nove misto, kteremu ted budeme rikat domov. 

Moje touha neco bezvyhradne vlastnit, domov, aby mi to uz nikdo nemohl vzit, opet dostava na frak, ale posledni roky me tak strasne moc vycvicily, ze to prijimam... Proste do toho pujdu a budu zit ted a tady. I kdyz priznavam, ze silene sklouzavam k podrobnym planum jak co bude, az stresem nespim. Co kdyby to nevyslo? 

Kazdopadne za necely mesic pred domem zastavi maly kamion, objednani chlapi vynosi vsechno, co uz nezvladnu (a nechci) tahat, nalozi cely muj zivot (nee, kecam, jen ten tezkej nabytek, zbytek budu prevazet svym chudakem autem jeste hodne dlouho), vsechno, co mam, prevezou 60 km od Prahy a vylozi... nevim kam, protoze aktualne je ten dum plny veci (= veci, ktere nechci).

Resim nove skoly, presun vseho, novou praci ne, protoze zadna tam neni, auto, ktery nutne potrebuje servis, jinak nekde zustanu viset, coz se ted fakt hodi. 🤦🏼‍♀️ Na balkone mi zacinaji kvest rajcata, deti zlobi a za chvili me asi sezerou, kobylky... A taky planuju, jak to tam bude vypadat, protoze... ehm... to je to, co je ma vasen. Protoze mi zalezi na tom, jak to u me doma vypada. Protoze doma nesnasim barvy. Protoze... Protoze... 

A taky, kde na to vezmu. 🙄 

Ale sneni je zadarmo...

A tak snim...

A neresim, jak to vsechno udelam... 

Proste uz vidim, jak krasny to tam bude...