Pěkné pondělí!
Také u Vás napadl sníh? U nás také... :-/ No ano, řičíme blahem! :-))) Pořád čekáme na těch 8 stupňů přes den.
Každopádně...hlavní informace dne: do 14 dnů se máme přestěhovat.
Ne, nebude to hotové. Ne, není to z naší hlavy. Vypadlo to z dnešního rozhovoru nového majitele domu. Já to říkala... na začátku pojedeme na plno a postupně budem zrychlovat. Už je to tady...
V pátek ráno volal dodavatel polystyrenu na střechu, že jsou na cestě. Bylo 7 ráno a ještě jsme nevěděli ani jak se jmenujeme. V 8 prý budou na místě. Nemocné děti zůstaly doma a my vyrazili.
Už několik dní jsme byli ve stresu. Vlastně, abych byla přesná, báli jsme se... Nikdo neměl čas nám pomoci, takže jsme věděli, že to budeme muset zvládnout ve dvou. Bylo na to vlastně asi tak jeden a půl člověka. Necelý jeden (na Jardu taky něco leze) a maximálně půlka druhého (já jsem na antibiotikách a mrtvá hned po probuzení, o fyzičce se nedá ani mluvit).
A jak vypadá 480 m2 polystyrenu tloušťky 10 cm? Fotku Vám neukážu, nestihla jsem fotit. Přijel náklaďák s plachtou, vysoký jak kostel.
Protože jsme si celý pozemek zastavěli domem, není vždycky kam dát materiál. A takovéhle množství? To už vůbec ne. Jediné místo - vjezd - je plné haldy štěrku a písku. Navíc... je náročné už vyházet balíky z náklaďáku. Dostat to pak na střechu by byla dvojí práce. A tak Jarda vymyslel, že to budem házet rovnou na střechu. :-)) Řidič koukal, že tohle řešení vidí prvně. No jasně, dvoupatrové domy mají na pozemku tunu místa a obvykle i sedlovou střechu, tam ten nápad není na místě. Ovšem naše "fotbalové hřiště" k tomu přímo vybízí. :-)))
Bylo pro mě těžké rozhodnout se, kde budu. Dole, na krají příkopu (hlubokého 2,5 metru), odkud budu házet balíky (velké a těžké, velké a těžké!!!), nebo nahoře, na kluzké střeše (mrzlo a sněžilo, z asfaltové izolace byl tobogán přímo do toho 2,5metrového příkopu). Se svým strachem z výšek (ano, jsem sice širokodaleko nejvyšší, ale výšky nemám ráda) jsem přistoupila na dolní dřinu.
Řidič začal vykládat a já trenovala vrch koulí a oštěpem. Tedy balíkem. Chtělo to najít správný grif. Trefit střechu výše položenou, na tu vzdálenost a přes příkop bylo celkem náročné. A já, která mám problém na jeden zátah pověsit na okně i závěsy, jsem měla dost někdy po dvacátém balíku. Ještě pár jsem jich dala a šlo se na střídačku. Vypověděla mi pravá ruka. Balíky končili blíže a blíže ke spodnímu okraji střechy.
Už lezení po hliníkových štaflích nahoru pro mě bylo utrpení. Jsou vratké a končí moc vysoko. Přelézt okraj střechy mi vystaralo s adrenalinem na příštích pět let. To nejlehčí jsem ale měla právě za sebou. Moje stavební holínky klouzaly jak čert a já litovala, že jsem si nevzala sněhuly. Zimní obutí je znát úplně stejně jako na autě. Vyděšená k smrti jsem se belhala s dostatečným odstupem od kraje na druhý konec střechy, kde přistávaly balíky jeden za druhým. No jo... Jarda a jeho fyzička. Házel to tam jak bonbony a balíky přistávaly skoro u horního kraje střechy. Téměř okamžitě jsem přestala stíhat, přes čepici jsem neviděla. Měla jsem za úkol uklízet balíky z místa dopadu a rovnat je do řad, ale bylo to něco jako když začnou padat kroupy. :-)))
Nakonec už ani nebylo kam balíky dávat, máme úplně plnou sřechu. Začínala jsem být hysterická, že tam asi umřu. Nebo se pohnu a sjedu dolu jak namydlenej blesk. A tam pak umřu.
Do hodiny bylo vyloženo, přelezla jsem po balíkách střechu zpátky ke štaflím a snažila se nohou nahmatat žebřík. Jarda slíbil, že mě bude jistit, ale místo toho se smál a fotil si muj zadek.
Další dva dny ze mě byl blábolající prosťáček, takže jsem Vám o tom schopná napsat až teď. :-))
No a taky tu novinu, že se budem stěhovat. :-)))) Zrovna dneska jsem si říkala, jak je to zase dlouhé, že už mě to neba. A lup. Zas tak dlouhé už to nebude. :-))) Opravdu hodně mi tu chybí smajlík, co se chytá za hlavu. Používala bych ho téměř za každým odstavcem... :-))))
Zítra ráno dorazí někdo na revizi naší dočasné elektrické přípojky a prý bude tak úžasný, že ještě večer nám to dá hotové. Ve středu ráno tedy sprintujeme na ČEZ se žádostí o připojení a pak už se budeme jenom modlit.
Okamžitě začínáme topit a větrat. Je nutné sehnat bagr, dodělat studnu, koupit jímku, dodělat koupelny, začít lochtat omítky, postupně balit a třídit, vyházet nepotřebné věci, naplánovat finálně zařízení, začít se modlit a hlavně!!!! Nezbláznit se z toho!!!!! :-)))
Já se teď budu chvilku koukat na pár hezkých obrázků, jo? :-))
Tak dobrou noc! ;-)
Také u Vás napadl sníh? U nás také... :-/ No ano, řičíme blahem! :-))) Pořád čekáme na těch 8 stupňů přes den.
Každopádně...hlavní informace dne: do 14 dnů se máme přestěhovat.
Ne, nebude to hotové. Ne, není to z naší hlavy. Vypadlo to z dnešního rozhovoru nového majitele domu. Já to říkala... na začátku pojedeme na plno a postupně budem zrychlovat. Už je to tady...
V pátek ráno volal dodavatel polystyrenu na střechu, že jsou na cestě. Bylo 7 ráno a ještě jsme nevěděli ani jak se jmenujeme. V 8 prý budou na místě. Nemocné děti zůstaly doma a my vyrazili.
Už několik dní jsme byli ve stresu. Vlastně, abych byla přesná, báli jsme se... Nikdo neměl čas nám pomoci, takže jsme věděli, že to budeme muset zvládnout ve dvou. Bylo na to vlastně asi tak jeden a půl člověka. Necelý jeden (na Jardu taky něco leze) a maximálně půlka druhého (já jsem na antibiotikách a mrtvá hned po probuzení, o fyzičce se nedá ani mluvit).
A jak vypadá 480 m2 polystyrenu tloušťky 10 cm? Fotku Vám neukážu, nestihla jsem fotit. Přijel náklaďák s plachtou, vysoký jak kostel.
Protože jsme si celý pozemek zastavěli domem, není vždycky kam dát materiál. A takovéhle množství? To už vůbec ne. Jediné místo - vjezd - je plné haldy štěrku a písku. Navíc... je náročné už vyházet balíky z náklaďáku. Dostat to pak na střechu by byla dvojí práce. A tak Jarda vymyslel, že to budem házet rovnou na střechu. :-)) Řidič koukal, že tohle řešení vidí prvně. No jasně, dvoupatrové domy mají na pozemku tunu místa a obvykle i sedlovou střechu, tam ten nápad není na místě. Ovšem naše "fotbalové hřiště" k tomu přímo vybízí. :-)))
Bylo pro mě těžké rozhodnout se, kde budu. Dole, na krají příkopu (hlubokého 2,5 metru), odkud budu házet balíky (velké a těžké, velké a těžké!!!), nebo nahoře, na kluzké střeše (mrzlo a sněžilo, z asfaltové izolace byl tobogán přímo do toho 2,5metrového příkopu). Se svým strachem z výšek (ano, jsem sice širokodaleko nejvyšší, ale výšky nemám ráda) jsem přistoupila na dolní dřinu.
Řidič začal vykládat a já trenovala vrch koulí a oštěpem. Tedy balíkem. Chtělo to najít správný grif. Trefit střechu výše položenou, na tu vzdálenost a přes příkop bylo celkem náročné. A já, která mám problém na jeden zátah pověsit na okně i závěsy, jsem měla dost někdy po dvacátém balíku. Ještě pár jsem jich dala a šlo se na střídačku. Vypověděla mi pravá ruka. Balíky končili blíže a blíže ke spodnímu okraji střechy.
Už lezení po hliníkových štaflích nahoru pro mě bylo utrpení. Jsou vratké a končí moc vysoko. Přelézt okraj střechy mi vystaralo s adrenalinem na příštích pět let. To nejlehčí jsem ale měla právě za sebou. Moje stavební holínky klouzaly jak čert a já litovala, že jsem si nevzala sněhuly. Zimní obutí je znát úplně stejně jako na autě. Vyděšená k smrti jsem se belhala s dostatečným odstupem od kraje na druhý konec střechy, kde přistávaly balíky jeden za druhým. No jo... Jarda a jeho fyzička. Házel to tam jak bonbony a balíky přistávaly skoro u horního kraje střechy. Téměř okamžitě jsem přestala stíhat, přes čepici jsem neviděla. Měla jsem za úkol uklízet balíky z místa dopadu a rovnat je do řad, ale bylo to něco jako když začnou padat kroupy. :-)))
Nakonec už ani nebylo kam balíky dávat, máme úplně plnou sřechu. Začínala jsem být hysterická, že tam asi umřu. Nebo se pohnu a sjedu dolu jak namydlenej blesk. A tam pak umřu.
Do hodiny bylo vyloženo, přelezla jsem po balíkách střechu zpátky ke štaflím a snažila se nohou nahmatat žebřík. Jarda slíbil, že mě bude jistit, ale místo toho se smál a fotil si muj zadek.
Další dva dny ze mě byl blábolající prosťáček, takže jsem Vám o tom schopná napsat až teď. :-))
No a taky tu novinu, že se budem stěhovat. :-)))) Zrovna dneska jsem si říkala, jak je to zase dlouhé, že už mě to neba. A lup. Zas tak dlouhé už to nebude. :-))) Opravdu hodně mi tu chybí smajlík, co se chytá za hlavu. Používala bych ho téměř za každým odstavcem... :-))))
Zítra ráno dorazí někdo na revizi naší dočasné elektrické přípojky a prý bude tak úžasný, že ještě večer nám to dá hotové. Ve středu ráno tedy sprintujeme na ČEZ se žádostí o připojení a pak už se budeme jenom modlit.
Okamžitě začínáme topit a větrat. Je nutné sehnat bagr, dodělat studnu, koupit jímku, dodělat koupelny, začít lochtat omítky, postupně balit a třídit, vyházet nepotřebné věci, naplánovat finálně zařízení, začít se modlit a hlavně!!!! Nezbláznit se z toho!!!!! :-)))
Já se teď budu chvilku koukat na pár hezkých obrázků, jo? :-))
Tak dobrou noc! ;-)
Vy jste kaskadéři :D škoda, že to máme bez fotek. Já se nestačím divit...doporučuji pilulky-třezalka, mají v DM, je to proti stresu a funguje to :) budu tedy vyhlížet report z akce kulový blesk. Krásně to umíte vylíčit, úplně vidím holinky a šprušlíky žebříku :D
OdpovědětVymazat:-)) Hani, jsme v tom nevinně. :-))))
VymazatAby mi pak po třezalce nebylo všechno jedno. :-)))))
Pak to bude jako u cikánů, 4 postele a 2 pelechy v jedné místnosti, okolo hromady hadrů, nádobí a hraček. Všichni špinaví, dvě vrstvy oblečení, ve vlasech omítka a prach. :-)))))
Ano Lucie by mohla psát knížky. Vždy mě zaujme a pobaví....
OdpovědětVymazatTy bláho. Máte můj obdiv. Akce kulový blesk....
Už se těším na fotky a zážitky. Hlavně, ať zdraví slouží. Dnes jsem na vás zrovna myslela. U nás svítí sluníčko o 106. To se pracuje jedna báseň. I teplo je. Až nepřirozené.
Mějte se hezky. A přeju sílu a energii.
Helčo, já pak nějakou knížku napíšu. ;-) :-))
VymazatTo zdraví musíme nějak uhrát, zhroutíme se až pak... :-)
Tady začalo svítit slunce odpoledne a já úplně cítila ve vzduchu jaro! Dokonce jsem chtěla jet zase něco přesadit na nový pozemek, ale pak jsem se najedla, začala zírat do zdi a najednou bylo pozdě. :-)))
Děkuju holky, za podporu! ;-)
Budte v klidu, to date. :-) My se "nastehovali" z mariny do baraku uz v listopadu. Taky jsme byli nejdriv v jednom pokoji. 2dospeli+3deti a batole, to jsme jeste nevedeli o tom 5.v brise. :-).No,je to mazec, ale mame teplo, teplou vodu, elektrinu, ted uz i od prosince funkcni zachod, min. tyden dojela vana, tak je provizorne zapojena, ted uz jsem to nevydrzela a koupila i mycku do nasi OSB linky v kuchyni. Jako da se to, ale je to MAZEC! Taky si rikam, ze jsme jak cikani, ale co,na jare uz bude lip a prodluzuji se dny, takze vidim svetlo na konci tunelu!!!
OdpovědětVymazatTyjo, Slávko, teď jste mě trumfla! :-)) Vy ste taky dobrý střelci! :-)))
VymazatJá si v listopadu dělala nervy, že při nastěhování nebudou namontované interiérové dveře... :-)))) Teď víme, že nebudou ani omítky. Vlastně jsme rádi, že tam jsou okna a vchodové dveře.
Tenhle týden makáme na zprovoznění základních věcí jako elektrika, voda a odpad. Teplo...to bude otázka... všechno je vlhké... :-/
Ano, ta vidina toho, že se začne oteplovat a bude zase světlo mě taky drží nad vodou. :-)))
To ani neni o trimfnuti, ale proste neni zbyti, samo se to jaksi neudela. :-(A ja mam tak posledni 2mesice,nez mi naroste bricho a pak budi muset koupit i pracku, abych mela jak pripravit vybavicku.... :-D Bohuzel se mi to v hlave cele posunulo, hormony pracuji, tak je mi to tak nejak fuk. Kdyz do zimy jakz takz bude hotovo, tak to dam pres leto i s miminem. Sousedi na el. pripojku cekali pul roku, my nastesti ne, vodu mame obecni, ale mazec byla cisticka vcetne retencky. Mate taky obecni, ne? Nebo budete bagrovat? Pak uz to bude dobry, to je fuk, ze nejsou dvere, hlavne, ze bude teplo a voda. A to slunicko, to je naadhera. Zrovna lezim v hamace a pozoruju, jak muz zatepluje stity. :-)
OdpovědětVymazatNe. :-)) Samo se opravdu vůbec nic neudělá... :-))
VymazatSlávko, máte štěstí, že jste i v tomhle stavu schopná myslet, povznést se nad všechno a nemusíte mít jako stálou výbavu kýbl na blití. Tak by to totiž vypadalo u mě. :-)))
My nemáme nic. Ani vodu, ani elektriku, ani odpad. :-)) Všechno musíme udělat.
Tak užívejte... ;-)