Zhavy ctvrtek!
To pocasi je sila, co?
Ja vim, ze za nim jezdime nadsene k mori a tam ze je to normalni, ale u more! Na dovolene! S vodou, plnou penzi, vodou a vodou a vodou... uz jsem rikala s vodou? :-))
Od uterka jsme doma. Ve vlastni stave. Peceme se na krasnych 29° pres den a vychlazenych 27° v 7 rano. Ven ani nevychazime. Slunce by nas spalilo na uhel.
Dalsi text je o Mini. Je velmi smutny, tak to nectete, pokud na to psychicky nemate... Omlouvam se, musim se z toho vypsat...
MINI
Nase milovana Mini mela v patek rano mrtvici. Zvracela, motala se, na veterine dostala kapacku a leky na uklidneni, protoze vystresovane velmi rychle dychala.
Odpoledne uz byla celkem stabilni, snazila se zvednout, aby se mohla venku vyvencit.
Vecer a v noci uz se nepostavila na nohy. Spala jsem s ni v obyvaku, mela ji vedle gauce na velke podnozce na perine a celou noc ji pravidelne prendavala na zem chladit a zase zpatky na perinu, aby neprochladla. Na zemi okamzite usinala, na perine se pekla. Davali jsme ji pit strikackou vodu se stavou a moc ji to chutnalo.
V sobotu rano na kontrole byla klidna, ale nohy stale neposlouchaly, male reflexy v nich jeste mela. Byli jsme pripraveni pokracovat dal, podavat leky na prokrveni a vitamin B.
Kolem obeda uz ale Mini lezela temer bezvladne a nevnimala ani zvuky. Overili jsme si to placackou na mouchy, ktere se velmi boji. Nepohla ani uchem. Bylo to velmi spatne. Vedeli jsme, ze je konec a ze ani ona by takhle byt nechtela...
Vzali jsme ji do naruce a jeli na veterinu...
Po ceste zacalo poprchavat...
Budu to mit pred ocima jeste dlouho... a slzy v ocich pokazde, kdyz se mi to vybavi...
Zemrela nam v naruci...
Po ceste zpatky uz prselo hodne... po nekonecnem suchu prselo jen v ten okamzik jejiho konce zivota. Po dlouhe dobe poprve a na dlouhou dobu naposled. Prislo mi, ze i nebe truchli nad jeji ztratou...
Po prijezdu domu jsme ji polozili u domu a manzel sel vykopat hrob. Ja a deti jsme se s ni naposledy rozloucili. Deti brecely take.
Dostala piskot do pusinky, ktery kvuli alergii nesmela, hrst piskotu jeste vedle sebe, kdyby mela hlad, a bude se na nas uz navzdy divat z kopce nad domem, kde bydli srnky....
Mini Cooper
30.9.2007 - 28.7.2018
♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡
To pocasi je sila, co?
Ja vim, ze za nim jezdime nadsene k mori a tam ze je to normalni, ale u more! Na dovolene! S vodou, plnou penzi, vodou a vodou a vodou... uz jsem rikala s vodou? :-))
Od uterka jsme doma. Ve vlastni stave. Peceme se na krasnych 29° pres den a vychlazenych 27° v 7 rano. Ven ani nevychazime. Slunce by nas spalilo na uhel.
Dalsi text je o Mini. Je velmi smutny, tak to nectete, pokud na to psychicky nemate... Omlouvam se, musim se z toho vypsat...
MINI
Nase milovana Mini mela v patek rano mrtvici. Zvracela, motala se, na veterine dostala kapacku a leky na uklidneni, protoze vystresovane velmi rychle dychala.
Odpoledne uz byla celkem stabilni, snazila se zvednout, aby se mohla venku vyvencit.
Vecer a v noci uz se nepostavila na nohy. Spala jsem s ni v obyvaku, mela ji vedle gauce na velke podnozce na perine a celou noc ji pravidelne prendavala na zem chladit a zase zpatky na perinu, aby neprochladla. Na zemi okamzite usinala, na perine se pekla. Davali jsme ji pit strikackou vodu se stavou a moc ji to chutnalo.
V sobotu rano na kontrole byla klidna, ale nohy stale neposlouchaly, male reflexy v nich jeste mela. Byli jsme pripraveni pokracovat dal, podavat leky na prokrveni a vitamin B.
Kolem obeda uz ale Mini lezela temer bezvladne a nevnimala ani zvuky. Overili jsme si to placackou na mouchy, ktere se velmi boji. Nepohla ani uchem. Bylo to velmi spatne. Vedeli jsme, ze je konec a ze ani ona by takhle byt nechtela...
Vzali jsme ji do naruce a jeli na veterinu...
Po ceste zacalo poprchavat...
Budu to mit pred ocima jeste dlouho... a slzy v ocich pokazde, kdyz se mi to vybavi...
Zemrela nam v naruci...
Po ceste zpatky uz prselo hodne... po nekonecnem suchu prselo jen v ten okamzik jejiho konce zivota. Po dlouhe dobe poprve a na dlouhou dobu naposled. Prislo mi, ze i nebe truchli nad jeji ztratou...
Po prijezdu domu jsme ji polozili u domu a manzel sel vykopat hrob. Ja a deti jsme se s ni naposledy rozloucili. Deti brecely take.
Dostala piskot do pusinky, ktery kvuli alergii nesmela, hrst piskotu jeste vedle sebe, kdyby mela hlad, a bude se na nas uz navzdy divat z kopce nad domem, kde bydli srnky....
Mini Cooper
30.9.2007 - 28.7.2018
♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡♡
Je mi to líto :-(( měla ale u vás krásný dlouhý život! Tak se držte, rodinko!
OdpovědětVymazatDekuju, Mari. Nastesti mame tolik prace, ze se v tom nestihame utapet.
VymazatNasi psi maji postaveni clena rodiny, vsude s nami jezdi, kam nemuzou, nejezdime. Bereme na ne ohled ve vsech pripadech, nejezdime kvuli nim k mori, varime jim jidlo a deti se k nim musi chovat slusne.
Myslim, ze Mini u nas byla stastna... i kdyz uz posledniho 3/4 roku nevidela a narazela do zdi...
Bude nam chybet... nikdo nebude jako ona... ♡
Upřímnou soustrast. Vím co to je, když odejde psí člen rodiny. Máme frbula a máme to s cestováním úplně stejně jako vy. Je to přece člen rodiny, tak bych bez něj jet ani nemohla. Držte se...
OdpovědětVymazatMoc dekuju, Zuzi. My to zazivame poprve a asi nikdy na to nebudeme pripraveni... :-/
VymazatJe to bolestivá ztráta, ale u vás měla krásný psí život. My máme pochovaného kocoura pod modřínem a pořád na něj vzpomínáme. Neumím si představit zvířecího přítele odeslat do kafilerie. Udělali jste jí pěkný pohřeb a rozloučili se, tak v klidu odešla do psího nebe :)
OdpovědětVymazatJa vim, Hani.
VymazatByl to takovej stastnej konik. I kdyz nevidela nic, behala, az zakopavala do premetu. :-))
To me neskutecne mrzi... :(
OdpovědětVymazatMe taky, Rozi. :-(
Vymazat