Krásnou slunečnou středu!
Počasí je teď (tedy až na to odpolední vedro) opravdu úžasné. Celý den svítí slunce a skvěle vynikne barevné listí všude kolem. Je to nádherné a já se celé dny nepřestávám divit, jak dokonale barevné tohle období dokáže být.
Naše zahrada teď nějakou dobu stagnovala, v tom hicu a suchu nemělo prakticky žádnou cenu cokoliv sázet a snažit se o jeho přežití, protože to byla fakt dřina a často marná i za cenu vypuštění duše. Tak proč to lámat přes koleno... Navíc bylo horko a něco dělat v horku mě nebaví. :-))) Opravdu! Moje provozní teplota venku je 15-18 stupňů na slunci, když je pod mrakem, snesu i třeba 22. Ale to je max. Jinak se peču. :-)))
Novou energii do žil mi nalila až zpráva od kamarádky. Postupně tak nějak ruší svou okrasnou zahradu a předělávají jí na zahradu užitkovou. Jako první je třeba provzdušnit cestu ke třem kompostérům, takže začneme tam.
V pondělí tedy posbírám děti po škole a školce a vyrážíme k Hance. Hanka má dvě děti v pubertě a jednoho benjamínka, o 18 dní staršího než mám holky. A taky yorkshira, kterého vždycky prohání náš Toník. A tentokrát ho nadšeně i několikrát choval. :-)) To s našim Indíkem moc nejde. Váží skoro stejně. :-))
Původní plán, že si pěkně vykopeme milion věcí vzal za své hned po prvním kopnutí do země. Posilněné kávou a výbornou pomazánkou z krabích tyčinek jsme šly na to. :-) Děti skákaly na trampolíně, jezdily na odrážedlech (už dávno jim jsou malá, ale Toník na ně vzpomíná s láskou a stejně pořád plánuje, že si nějaké zase koupí :-))) nebo se houpaly na houpačkách. My se pokoušely vykutat první borovici. Vysoká asi metr a půl, nádherně bohatá, prostě úžasná a dokonalá. Nikdy bych se jí dobrovolně nevzdala. :-)) Obvykle stačí pár kopnutí kolem a při zacloumání stromem cítím vůli a pružení. Tady ne. Jak v betonu.
Abych Vás uvedla do místních podmínek... místní hlína je pěknej beton. Když prší, dá se sázet a přesazovat celkem normálně. Když je sucho, zapíchnete lopatu maximálně tři centimetry a skákat na ní můžete až do večera a nehnete se. Při pokusu o páku ulomíte násadu. Jdete pro krumpáč a je to jak v kresleným dětským seriálu. Baaaaaaangggggggg.... vibruje všechno včetně Vašeho těla, ale do hlíny se dostane tak čtyřcentimetrová špička krumpáče. :-)))
No... a kdy pršelo naposledy? :-)))) To už si nikdo nepamatuje. :-)))) A tak nastoupil Hanky manžel a my mu šly z cesty. Mezitím, co on se dřel, my obdivovaly karmínově zbarvený javor a jmenovaly, co všechno by se nám v této barvě hodilo... auto, rtěnka, svetr, lak na nehty.... pak jsme řešily Hanky vlasy, jak je má teď krásné, probíraly novou barvu na vlasy se dvěma maskami a postupně se přioblíkaly, jak pokročilou hodinou klesala teplota. Hanky manžel se zase postupně svlékal, jak se tou dřinou potil. :-)))
Než padla úplná tma a nebylo vidět na krok (musela jsem volat "děti" na trampolínu, protože nebylo vidět, kdo tam vlastně je), byly připraveny k odvozu 2 krásné borovice, 2 velké vřesy a jeden ... takovej malej... kulatej... no je to jehličnatý a dělá to takovou koudel na zemi... křehký je to... nevim... :-))))) Pak mě všichni pobaveně sledovali, jak to hodlam nacpat do auta. :-))
Já ale věděla, že zpátky nepojedu na lehko. Přijela jsem stavebním šuplíkem a děti ani neměly autosedačky. Kdyby náhodou musely jet všechny na sobě.... nebo třeba běžet za autem... kvůli kytkám, ne? :-))))
Dvě velké borovice jsem nacpala do kufru, kombík je prostě kombík, vřesy a tu koudel na spolujezdce, takže jsme byli poloprázdní... Hanky manžela už z dalšího kopání vysvobodila jenom tma. :-))) Příště prý půjde radči sám do hospody. :-)))
Hanka ale slíbila, protože v dohledné době prostě pršet nemá, že bude plánované dřeviny zalejvat, aby šly z mokré hlíny snadno vytáhnout. Výborně. Příště toho určitě zvládneme víc. :-))
Za tu dobu, co doma maximálně maluju a uklízim mi krásně narostly nehty. Už chápu ty pipky, co u kávičky vždycky tvrdí, že s těma drápama zvládají naprosto všechno. :-)) Ano, běžná domácnost se s tím zvládnout dá. To vydržely i ty moje. Včera ale vzaly za své při sázení "té jehličnaté koule", protože jsem natahovala i netkanou textilii, kterou jsem potřebovala nějak zatížit. Moc kamenů tu nemáme, ale moje oko najelo na hromadu betonových kusů, které tu zbyly po vylití základových pasů. Celou dobu jsem je chtěla někam uklidit a jak se teď hodily. Těžké jsou tak, že unést jeden v jedné ruce je problém, budou tedy ideální. Nanosila jsem je všechny. Najednou jsme měli (aspoň trochu) upravený kus zahrady a já byla opravdu nadšená.
Dnes mám od rána absolutní lemru, takže jsem pracovala z postele, byla mi zima, teď stihnu maximálně hodit sprchu a hurá pro děti. Doufám, že se mi podaří vše dozasázet alespoň s dětmi. :-)
Tak se mějte a koukejte kolem sebe! Je to nádhera! ;-)
Počasí je teď (tedy až na to odpolední vedro) opravdu úžasné. Celý den svítí slunce a skvěle vynikne barevné listí všude kolem. Je to nádherné a já se celé dny nepřestávám divit, jak dokonale barevné tohle období dokáže být.
Naše zahrada teď nějakou dobu stagnovala, v tom hicu a suchu nemělo prakticky žádnou cenu cokoliv sázet a snažit se o jeho přežití, protože to byla fakt dřina a často marná i za cenu vypuštění duše. Tak proč to lámat přes koleno... Navíc bylo horko a něco dělat v horku mě nebaví. :-))) Opravdu! Moje provozní teplota venku je 15-18 stupňů na slunci, když je pod mrakem, snesu i třeba 22. Ale to je max. Jinak se peču. :-)))
Novou energii do žil mi nalila až zpráva od kamarádky. Postupně tak nějak ruší svou okrasnou zahradu a předělávají jí na zahradu užitkovou. Jako první je třeba provzdušnit cestu ke třem kompostérům, takže začneme tam.
V pondělí tedy posbírám děti po škole a školce a vyrážíme k Hance. Hanka má dvě děti v pubertě a jednoho benjamínka, o 18 dní staršího než mám holky. A taky yorkshira, kterého vždycky prohání náš Toník. A tentokrát ho nadšeně i několikrát choval. :-)) To s našim Indíkem moc nejde. Váží skoro stejně. :-))
Původní plán, že si pěkně vykopeme milion věcí vzal za své hned po prvním kopnutí do země. Posilněné kávou a výbornou pomazánkou z krabích tyčinek jsme šly na to. :-) Děti skákaly na trampolíně, jezdily na odrážedlech (už dávno jim jsou malá, ale Toník na ně vzpomíná s láskou a stejně pořád plánuje, že si nějaké zase koupí :-))) nebo se houpaly na houpačkách. My se pokoušely vykutat první borovici. Vysoká asi metr a půl, nádherně bohatá, prostě úžasná a dokonalá. Nikdy bych se jí dobrovolně nevzdala. :-)) Obvykle stačí pár kopnutí kolem a při zacloumání stromem cítím vůli a pružení. Tady ne. Jak v betonu.
Abych Vás uvedla do místních podmínek... místní hlína je pěknej beton. Když prší, dá se sázet a přesazovat celkem normálně. Když je sucho, zapíchnete lopatu maximálně tři centimetry a skákat na ní můžete až do večera a nehnete se. Při pokusu o páku ulomíte násadu. Jdete pro krumpáč a je to jak v kresleným dětským seriálu. Baaaaaaangggggggg.... vibruje všechno včetně Vašeho těla, ale do hlíny se dostane tak čtyřcentimetrová špička krumpáče. :-)))
No... a kdy pršelo naposledy? :-)))) To už si nikdo nepamatuje. :-)))) A tak nastoupil Hanky manžel a my mu šly z cesty. Mezitím, co on se dřel, my obdivovaly karmínově zbarvený javor a jmenovaly, co všechno by se nám v této barvě hodilo... auto, rtěnka, svetr, lak na nehty.... pak jsme řešily Hanky vlasy, jak je má teď krásné, probíraly novou barvu na vlasy se dvěma maskami a postupně se přioblíkaly, jak pokročilou hodinou klesala teplota. Hanky manžel se zase postupně svlékal, jak se tou dřinou potil. :-)))
Než padla úplná tma a nebylo vidět na krok (musela jsem volat "děti" na trampolínu, protože nebylo vidět, kdo tam vlastně je), byly připraveny k odvozu 2 krásné borovice, 2 velké vřesy a jeden ... takovej malej... kulatej... no je to jehličnatý a dělá to takovou koudel na zemi... křehký je to... nevim... :-))))) Pak mě všichni pobaveně sledovali, jak to hodlam nacpat do auta. :-))
Já ale věděla, že zpátky nepojedu na lehko. Přijela jsem stavebním šuplíkem a děti ani neměly autosedačky. Kdyby náhodou musely jet všechny na sobě.... nebo třeba běžet za autem... kvůli kytkám, ne? :-))))
Dvě velké borovice jsem nacpala do kufru, kombík je prostě kombík, vřesy a tu koudel na spolujezdce, takže jsme byli poloprázdní... Hanky manžela už z dalšího kopání vysvobodila jenom tma. :-))) Příště prý půjde radči sám do hospody. :-)))
Hanka ale slíbila, protože v dohledné době prostě pršet nemá, že bude plánované dřeviny zalejvat, aby šly z mokré hlíny snadno vytáhnout. Výborně. Příště toho určitě zvládneme víc. :-))
Za tu dobu, co doma maximálně maluju a uklízim mi krásně narostly nehty. Už chápu ty pipky, co u kávičky vždycky tvrdí, že s těma drápama zvládají naprosto všechno. :-)) Ano, běžná domácnost se s tím zvládnout dá. To vydržely i ty moje. Včera ale vzaly za své při sázení "té jehličnaté koule", protože jsem natahovala i netkanou textilii, kterou jsem potřebovala nějak zatížit. Moc kamenů tu nemáme, ale moje oko najelo na hromadu betonových kusů, které tu zbyly po vylití základových pasů. Celou dobu jsem je chtěla někam uklidit a jak se teď hodily. Těžké jsou tak, že unést jeden v jedné ruce je problém, budou tedy ideální. Nanosila jsem je všechny. Najednou jsme měli (aspoň trochu) upravený kus zahrady a já byla opravdu nadšená.
Dnes mám od rána absolutní lemru, takže jsem pracovala z postele, byla mi zima, teď stihnu maximálně hodit sprchu a hurá pro děti. Doufám, že se mi podaří vše dozasázet alespoň s dětmi. :-)
Tak se mějte a koukejte kolem sebe! Je to nádhera! ;-)
Komentáře
Okomentovat