Pěknou páteční noc přeji!
Nadpis je možná trochu zavádějící, ale myslím, že vystihuje vše. Život po Indíkově odchodu je jiný život. Alespoň pro mě. Najednou se účastním výletů, které mě dříve míjely, nic doma nestíhám, klid je tatam. Stejně jako karanténa kvůli viru, tak i Indíkovo neschopnost ujít 100 metrů, mi dávaly dokonalou výmluvu, proč trávit čas doma. Uklízela jsem, posouvala stavbu dál, hrabala se v záhonech, budovala, tvořila... óóó, jak mě to naplňovalo. Aktuální situace je nestálá, bez tvůrčího procesu, bez výsledků, změn a posunů, kdy si připadám zbytečná, neschopná a nemožná. Nevěřím, že něco zvládnu, dokážu a do ničeho se nepouštím. Ani se mi nechce... Je to pro mě velmi divné období, které se mi vůbec nelíbí, protože jsem šťastná, když něco tvořím. Cokoliv. Vlastně teď ani nemám sílu něco budovat, když mám volno, doplazím se na lehátko na terase a čtu si. Mám potřebu víc než jednu kávu denně a spím jak dřevo. Budu nejspíš potřebovat nějakou změnu, nějaké nakopnutí, které mě povzbudí a hodí zase do toho mého krásného kolotoče, kdy upocená s barvou na brýlích vyzvedávám děti ve škole a je mi úplně fuk, jak na mě učitelky zírají, protože jsem šťastná... Možná bude stačit ochlazení... Minulé léto jsem měla s vedrem opravdu problém a nebyla jsem schopná se ani zvednout z gauče. Letos v parných dnech dávám přes poledne opalovačku a funguju celkem normálně. Ale s ochlazením zase ožiju...
I přes příchod veder na mě pomalu jde podzimní nálada. Začínám koukat po svíčkách (no dobře, dneska jsem si 3 koupila), plédech (ten koupený není pro mě, přísahám! :-))), kožešinách (ta je k tomu plédu a je to dárek! No Fakt! :-))), šatech (na cestě jsou moje historicky první lněné šaty), botách (ehm... už mám ty staré vážně ochozené a měli akci -15%.... :-)))), svetrech... (těch mám docela dost, tak se držím, ale až přijdou podzimní kolekce, neudržím se... kolik šedých svetrů je ještě normální počet?), dneska jsem si v obchodě prohlížela bundy... hodily by se... Prostě podzim je moje sezóna a já se na ní strašně moc těším. A taky se začne dřív stmívat, což znamená, že si stihnu večer zapálit svíčku dřív, než upadnu do bezvědomí. :-))) Miluju střídání ročních období.
A teď ty výlety...
Poprvé (já poprvé) jsme vyrazili na SOOS. Kdo neznáte, hoďte do Googlu nebo koukněte třeba sem:
A byla to nádhera... Opravdu. Tak nádhernou přírodu jsem ještě neviděla.
Naučná stezka je po dřevěném chodníčku, na těch já vyloženě ujíždím, strašně mě baví. :-) Je dlouhá něco přes kilometr a nevíte, kam dřív s očima. Je tam spousta bažin a tůněk, kde bublá voda z hlubin. Jsou to minerální prameny a rašeliniště.
Tahle růžově bronzová louka s břízama mě dostala. Tam jsem stála a prostě jenom zírala...
Břízy tam byly všude. Možná proto se mi tam tak líbilo. Miluju je...
Tady to moc nevonělo díky plynům uvolňujícím se z bažin. :-))
Tohle je vlastně příchod. Napadlo mě to vyfotit až po cestě k autu. :-)
Jezdí tam i vláček. My mu říkáme dětský. Jsou to ty pidivagónky, které vídáte v bývalých dolech, kde si vždycky říkáte, že se tam vejdou jenom Vaše malé děti. Tak ne... jezdí v nich i dospělí. Škoda, že jsem se nemohla podívat, jak se do nich soukají nebo jak vylejzají ven. :-))) Každopádně tak zvlněné koleje jsem ještě neviděla... Bude to slušně házet. :-)
Na konci stezky u trasy vláčku ještě bylo pár kožiček. Ty nás baví vždycky. Kozičky a oslíci jsou moje. :-))
Ze SOOSu jsme jenom popojeli na Kladskou. Další stezka s chodníčkem, kterou zvládnou i milovníci domácího vězení jako já. :-))
Info tady:
Protože manžel z těchto míst pochází, rád sem jezdí často. Také si sem v okolí jezdí k pramenům pro minerálku. Je báječná, po napití Vám přijde, že jste olízli zrezlou trubku. :-))))) Je tak železitá, že se jí vyhýbám, jenže manžel si ji natáčí do plastových lahví od ochucených vod, které nám doma zbývají, tudíž si dávám velký pozor a před napitím hrdlo pozorně očichávám. :-))))
Ale místo je to opět nádherné...
Takový pěkný ostrůvek... na chatku... a třeba saunu, že Terez? :-)))))
Vidíte tu kouli vzadu nahoře na stromě? To je čarověník. :-)
Dokonale učesaná tráva...
Tady bych se utopila hrůzou... :-)))
A to je vše. Tedy... z tohohle dne... pak jsme jeli na grilovačku k manželovo rodině a v noci domů.
Tak se mějte "letně" a užívejte si podle svého. Je to totiž důležité, jinak nebudete spokojení. :-) ;-)
Joo, sauna by se klidně vešla! :D Však mě hned napadlo, když jsem viděla ty fotky, že je to trochu jak u nás... Jen tu krásnou učesanou trávu fakt nemáme :)
OdpovědětVymazatAle je fajn se někam podívat, ne? My právě kvůli psovi, co nic neujde, nikde pár let nebyli... a bez něj se nám nechce. Já jsem sice typ, co si vyvrtne nohu na každém kameni, ale v přírodě se mi jinak líbí... Hlavně se mi líbí chodit do přírody se svačinou a drinkem :D
Tu neschopnost cokoliv dělat znám... my sice bez psa nezůstali, ale změnilo se úplně všechno, a mě to na pár měsíců prostě vyplo.. Moc dobře rozumím tomu pocitu, že je člověk k ničemu, když není nic udělaného, když se nic neděje, když člověk netvoří... Mě nakoplo jaro a práce na zahradě.... Tobě třeba pomůže chladnější podzim.... <3
Svetrů není nikdy dost... a už vůbec ne těch šedých! Je antracit taky šedá? A počítají se melíry?