Pekne utery!
Pisu na lavicce na chodbe zakladni skoly, do ktere prave vydesene nastoupily moje holky, a cekam, az pretrpi prvni hodinu a pujdeme domu. Personal skoly je mily a vstricny, snad budeme spolu vychazet (= nebudou me ukolovat 😂).
Tonik jel na svou stredni skolu se svym otcem, protoze i tam bylo nutne se prvni den dostavit a ja se jeste stale neumim rozpulit. 😅
Absolutne vycerpavajici dny stale pokracuji, obavam se, ze me to pak skoli a ja si doma dam aspon tyden v horeckach. 😒
Kde zacit...
Bylo toho tolik, ze jsem nestihala ani spat, natoz psat.
Posledni tyden prazdnin mel byt zarizen nastup na stredni skolu, jenze to byl jen plany slib, kteremu nekdo nedostal, a tak jsem se ocitla v zoufale situaci s ditetem bez skoly.
Ano, Tonik mohl nastoupit v Praze. Jit tam treba na intr. Ale na tohle nejsme ja ani zadne me dite psychicky pripraveni. I kdyz totiz mam uz tri pubertalni vyrostky, stale jsou to takove male deti, co se chodi pomazlit, tesi se, az prijedu domu, radi se mnou travi cas a nestydi se za me. 😅 Proste... jeste to neni ta faze "bydlim s matkou", jestli me chapete. 😄 Takze nase odlouceni dvakrat do roka, kdy odjedou se svym otcem na dovolenou, si vsichni uzijeme, ale pak jsme zase radi spolu. Mame radi to svoje uzemi, bez lidi. 😅
A tak jsem zustala jako oparena, ze tahnu deti pryc z jejich domova, menim komplet nase zivoty i prostredi a jeste kvuli me bude Tonik zametat chodniky se zakladkou. 🙈
Do toho v praci spousta prace, stehovani, vyklizeni, pocit, ze i kdybych mela jeste mesic, tak to nestihnu (ten mam porad 🙈)...
Vsechno muselo jit stranou a ja zacala rychle googlit stredni skoly po okoli. Nasla jsem jednu, pul hodina cesty... Kontakt na reditelku... Poslala jsem email. Kratky, ale s durazem, jak je pro me dulezite, aby mohl Tonik zit se mnou.
Odpovedeli mi jeste vecer, ze zjisti, jestli maji volne misto.
Sakra, to ja vim, ze nemaji. Vsechny skoly jsou plne k prasknuti. 🙈
Dalsi den se cely neozvali.
Az pozde odpoledne. Ze meli navstevu z kraje a dohodli navyseni poctu mist, takze Tonika muzou prijmout.
Mela jsem tak strasnou radost a obrovsky se mi ulevilo. A byla na sebe hrda.
Celkove... posledni dny se snazim si opakovat, ze jsem fakt dobra, co vsechno delam a zvladam (nebo nezvladam, ale delam) cely zivot i ted pisledni dny. Jsem tak strasne pretizena a vycerpana, ze prechazim a mijim spoustu hezkych veci, protoze muj mozek uz je nezvlada zpracovat. A tak vzdycky jedu treba v aute a chvalim se. Ale stejne to moc nezabira, pripadam si neschopne a cekam katastrofu na vsech frontach.
Kazdopadne, Tonik snad prave sedi ve tride (zatim nemam zpravu), holky uz kazda v jedne taky, H ted kolem me probehla, jestli muze rovnou s novyma kamaradkama ven, takze ani se mnou nepujde domu... tak snad tu budou stastni... ❤️
Ja tu proste sedim a cekam a uzivam si, ze mam chvilku jen tak, proste jen cekam a nic nemusim...
V dome jsou vsude veci, na nekterych mistech uz se neda projit vubec, a do toho jeste budeme dneska privazet. Melo se to delat vcera, ale krachlo to, takze jsem v byte s detmi cekala tak trochu zbytecne a nakonec jela domu, alespon s plnym kufrem.
Stres a drina presunuty na dnesek.
Mam volno, abych pomohla prvni den skoly detem, a pak mel byt trochu klidovy rezim, ale nebude a jedeme dal v nouzovem rezimu.
Uvnitr domu veci stale posouvame, rysuje se horni obyvak, Am pokoj, u H je jeste hodne prace take, ale T uz ma i svuj stul, proste dreme.
Snazim se prubezne fotit, pak to sem postupne nahraju, snad o vikendu.
Obcasnych par minut zirani do zdi je pro me vzdycky takovy zenovy raus, ze ani nevezmu do ruky mobil. 😄
Konci prvni hodina...
Tak se mejte! 🙋🏼♀️
Lucinko, musím říct, že za tu dobu co vás sleduji, vlastně skoro od začátku severského blogu, jste ušla neskutečnou cestu plnou spousty překážek a hozených klacků - co klacků? klád a nejsilnějších stromů -
OdpovědětVymazatpod nohy. Velmi vás za to obdivuji. Jste neustále nad vodou. Spoustu lidí by skolila jen první událost, která byla ve vašem životě negativní. Vy se držíte! Fandím vám a mám vás vlastně ráda❤️ přeju holčičkám, ať se jim v nové škole líbí a hlavně daří. A synovi ať střední zvládá. Vy sama děláte moc dobře, že se chválíte, také to dělávám, ale někdy mě přijde, že to nepomáhá stejně jako vám, ale co někdy jsou dny lepší, někdy horší. Těším se na další článek, Martina Č.
Martinko, ja moc dekuju za vzdycky mily komentar, ktery me potesi, povzbudi a nekdy i dojme. ❤️ Jsme takove pritelkyne na dalku a je hezke, ze se mame. 😊❤️
Vymazat