Přeskočit na hlavní obsah

11.9.2026 - Kuchyn - ostruvek

 Krasny patek!

I kdyz trochu smutny... smutne vyroci 25 let teroristickeho utoku... 

Prisla jsem tehdy ze skoly domu, udelala si kakao, vzala piskoty a sla koukat na televizi a neverila vlastnim ocim... Bylo to strasne... 

A strasny byl i tenhle tyden. 😅

Nevim, jestli jsem Vam to psala, ale pichla jsem kolo. 🤦🏼‍♀️

Ja mam na to stesti. Ja, ktera se vyhnu 99% der na silnici, vcetne kanalu, nejezdim do terenu a sve auto si hyckam... pichnu snad kazdy rok. 🤦🏼‍♀️

Uz po ceste z Prahy na dalnici do naseho noveho doma auto vibrovalo, ze si toho vsimly i deti. Prikladala jsem to horsimu stavu vozovky - muj podvozek je na nerovnosti citlivy a poznam pri rizeni kazdej kaminek. 😅 Presto jsem druhy den vyjela na Prahu, ale protoze to fakt bylo divny, zahla jsem na benzinku zkontrolovat gumy. Prvni 3 kola dobry... ctvrty... nula. Nula vzduchu. Nafouknu. Syci. 

Ohla jsem to zpatky domu, dala auto na zahradu a od te doby jezdim pritelovo autem. Coz mi vadi. Vadi mi, ze on je bez auta a nesnesu pujcene veci. Porad jsem ve stresu, co se s nimi stane (ne mou vinou), co se kde... a ja to pak odnesu. Takze bud mam svoje nebo nic. Jenze 50 km do prace je 50 km do prace. A jsem vdecna, ze jeho auto mam pujcene. Ale ve stresu. 😅

Do toho bylo nutne vyklidit z bytu posledni kusy nabytku, a tak jsem tam kazdy den jezdila se zajemci, aby si odvezli zdarma, co se jim libi. 

Posledni zbyla moje velka postel s matraci a jedna normalni postel po detech. 

Obvolala jsem firmy, za kolik zlikviduji.

4 tisice. 😲

No super. Ted musim koupit gumy a jeste tohle. 

Napadne me sberny dvur. Poplatek za likvidaci bych snad zvladla zaplatit. 

2.200 za matraci. 🤦🏼‍♀️ Jenom za matraci! 

Byl ctvrtek. Do nedele musi byt vse pryc. Ale odmitala jsem uz o vikendu cokoliv delat. Jsem vycerpana, cele tydny vyklizim a stehuju a vozim a uz odmitam dalsi jeden den navic. Odmitam. 

A tak moje hlava jela na plne obratky. 

Z prace jsem vyrazila o hodinu driv do Kbel, kde jsem si vyzvedavala zimni pneu (auto mam na zahrade doma, dalsi disky u Prahy u kamarada na prezuti a gumy byly na druhem konci Prahy). Pak jsem letela zpatky skoro na Zlicin do fitka za kamaradkou. Za hodinu uz jsem vyrazela do bytu, kde jsem vylozila gumy, nalozila obri matraci 180x200 cm na strechu, rozlozeny ram postele dovnitr do auta a stradovala si to na sberny dvur. 

Matraci jsem kurtovala jen tak lehce, nikdy jsem to nedelala 😅, a byly kolony, takze jsem stejne rychle nejela, ovsem pridat do kopce ke sbernemu dvoru... to uz mi zatrnulo... 😂 Jestli sjede, uz ji na auto zpatky nevytahnu. 🙈

Na sbernem dvore mi vsichni pomohli vylozit, nektere drevo z postele si nechali, protoze bylo hezke, a ja si to zas stradovala zpatky do bytu pro svuj psaci stul a gumy. 

Neplatila jsem nic, protoze moje deti tu trvale bydliste maji. A se vsim mi pomahal sousedky syn, co u ni byl na dovolene.... vzdy mi rozmontoval predem, nez jsem prijela, a pomohl vystehovat a nalozit. Mela jsem velke stesti, nezvladla bych to sama. 

Vse jsme nalozili a ja vyrazila za kamaradem za Prahu vylozit mu gumy, ktere mi navlikne na pripravene disky. Prezouva me uz leta, ted je to jenom lehce komplikovanejsi a bez auta. 😂

Pak uz jsem konecne mohla domu. 🙈

Prijela jsem skoro v 7, vycerpana, ale stastna, ze je to za mnou.

Po 3 mesicich nekonecneho stehovani to mam konecne! za sebou. Tak takhle to vypada, kdyz to tahnete sami bez dovolene. Budiz Vam to vystrahou. 😂😂

V patek po praci jsem uz jen vlitla do Hornbachu pro dalsi 16kg kybl bile barvy, valecek a ehm... spadly mi do kosiku 2 baleni kyticek 😍, nakoupila v Lidlu a pak pekne se vsemi, co koncili o dve hodiny pozdeji v praci, jela po preplnene dalnici domu. 😅

Ale dalsi kytickyyyyy 😍





Od rana jsem premyslela, jak odstranim ten poloostrov, ktery mi brani postavit muj milovany ostruvek, naskladat do nej nadobi a uz s tim vyklizenim a milionem krabic v kuchyni zase poradne pohnout. A taky to mit zase o dalsi kus hezci. 😊

A pak mi pristala fotka v mobilu... 


Pritel mi evidentne na tu dalku cetl myslenky a pustil se do toho sam. 😲 

Abyste vedeli, proc jsem na hodne veci sama a on mi pomaha, jak muze, ale omezene... je po operaci patere. Snazim se to zvladnout sama a nepretezovat ho, ale jeho pomoc je casto potrebna a nutna. A spoustu veci bych bez nej nezvladla. Bohuzel, vyslo to zrovna na dobu, kdy se stehuju. 

Nez jsem se dokodrcala z prace, poloostrov byl pryc!!!! 

Ale vezmeme to pekne poporadku...

Na zacatku bylo tohle...





Pak zmizelo to na poloostrove... ani nevim, jak se tomu rika... rozhodne nam to ale zajistilo bezbolestne vchazeni do kuchyne. 😂 

I kdyz porad zbytecnou oklikou a veskere prace stale zady ke svetlu, hubou ke zdi. 😅 


No a pak... 😄

Paaa paaaa... 



Podlaha jasne ukazuje, ze tam neco bylo... Aby ne, desitky let tam neco fakt bylo... Ale je to pryc. 💪🏼

Prijela jsem z prace, deti pod pohruzkou vynosily z garaze casti meho milovaneho ostruvku, otrely spinu z dlouheho skladovani v jine garazi a slo se na vec...


Joo, ikeacke naradi je proste nejvic. A Parkside, samozrejme. 😄💪🏼

Vecer bylo postaveno a spousta krabic a veci zmizela. Bylo to bozi. 😍

Povesila jsem i druhy zaves a kochala se...







Zase velky kus prace, velka zmena a pro me pri vareni, ktere nesnasim, o trochu vice poteseni. 😄 

A muzeme varit a povidat si u toho a pomahat. Takova kolektivni nucena prace. 😂

Takze sobotni snidane uz probehla jako za starych casu... 

U ostruvku ❤️...


Pamatuju si, jak kolem nej deti behaly, ze jim hlavicky za ostruvkem sotva koukaly... Jak jsem na nem pripravovala uplne vsechna jidla, cukrovi na Vanoce a byl na nem i alcohol bar na Halloween... jak kolem nej deti jezdily na motorkach a Indik spal... jak Mini zebrala, kdyz neco vonelo... 

Jak je to par let a zaroven tak strasne davno.

A jak ten cas strasne leti...

A jak nektere kousky nabytku jsou porad krasne, i kdyz je mate spoustu let. Nadcasove... 

Dneska uz je sobota, deti by mely vyrazit nekam se svym otcem, za coz jsem moc rada. Nase vztahy se hodne zlepsily. Snazila jsem se to udrzet v pratelskych mezich a posledni tydny je to vazne skvele. Jsem rada, ze si k sobe s detmi nasli cestu a ja nechavam vsechno zavrene v te skrini a zahodila klic. 

Jednou nekdo rekl, ze nenavist je jako pit jed a cekat, az ten druhy umre. A je to pravda. 

Za chvili tedy deti odjizdi a ja pujdu sazet nove kyticky na predzahradku. A rekla bych, ze je cas trochu ucesat tu nasi punk vrbu. 😂 Myslim, ze se za ten sestrih stydi i ona  😂😂😂

Jo a taky chci zase bilit v kuchyni! 

Ja uz bych ty horni skrinky sundala. Ze jo? Klidne uz tam muzu montovat novy bily. 😈😂

Tak si uzijte vikend! Pro me prvni v novem bydleni. Prvni oficialni, bez beziciho prazskeho. 😅

Uzijte si ho! 🙋🏼‍♀️

Komentáře

  1. Krásný článek. Plný naděje a budoucnosti. Přeji vám to Lucko :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jsi prostě ďábel....jak to zvládáš

    OdpovědětVymazat
  3. Kuchyn je skanzen 😳 obdivuji energii a trpelivost pritele, ze se mu tohle vsechno deje doma 🤣 Az se usadite, bude to pekne, hlavne at je vam spolu dobre. Kvetinky jsou pekny konicek 😁

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

26.12.2022 - Nový začátek, nový život

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a s...

18.6.2026 - Jsem zpet!

 Tadaaa! :-) Je to tady! A deje se to vsechno najednou. Po skoro 4 letech vzpamatovavani se, vycerpani, staveni se na vlastni nohy, nastavovani hranic, urcovani priorit, boju, smirovani se s nasledky a tim, jak to bude, vystupovani z komfortni zony, spolihani sama na sebe, ziti sama ve meste, nove fakt fajn praci s novymi prateli, opravdoveho ziti, uzivani si vsech a vseho, pocitu absolutni svobody a stesti i totalni beznadeje tu ted stojim v byte, ktery bylo tak strasne tezky kazdy mesic zvladnout platit... Kolem me mizi ty nejkrasnejsi veci, ktere mam a miluju nejvic. Do krabic. Postupne je prevazim na nove misto, kteremu ted budeme rikat domov.  Moje touha neco bezvyhradne vlastnit, domov, aby mi to uz nikdo nemohl vzit, opet dostava na frak, ale posledni roky me tak strasne moc vycvicily, ze to prijimam... Proste do toho pujdu a budu zit ted a tady. I kdyz priznavam, ze silene sklouzavam k podrobnym planum jak co bude, az stresem nespim. Co kdyby to nevyslo?  Kazdopad...

16.7.2026 - Lucka se stehuje

 Pekny ctvrtek! Nocni mura je zpet 🙈 Rano odjely deti na dovolenou, ja nacpala auto az po strop a cekala na stehovaky. No... cekala... Vcera jsem do noci vyklizela, pak blbe spala, v 5:30 servala holky, proc se zase hadaj, hodila sprchu, nasnidala se, po sedme vsem detem zamavala a od te doby zase vyklizim. 🙈🙈  Trochu nevim... Trochu vic nevim 😅, co se vsechno bude stehovat. 🫣 Vec se ma tak... Poptala jsem 1.firmu na stehovani. Rekla 18.  Poptala jsem znechucene 2.firmu na stehovani a natukala do kalkulatoru jenom zakladni nabytek bez krabic a pytlu. Rekla 18. Poptala jsem 3.firmu. Rekla 9. A uz ani nevim, co jsem tam naklikala...  Vyborne.  Jenom je nic nezajimalo a cas odhadli na 2,5 hod. Prvni dve firmy na 6. Taky to byla zakladni cena. Za kazdou zapocatou pulhodinu chteli dalsich 900. 🤔 Vola firma c.1. Rikam jim o cene firmy c.3. Trochu pauza v telefonu... Pak vysvetlovani, jak se to u nich urcite vysplha... Rikam, ze ale 18 proste za to nedam, i kdyz ...