"To jako fakt chcete postavit do konce zimy?"
"To chcete postavit do konce roku?"
"Cože? Vy chcete bydlet do konce roku?"
"Cožeee? Do Vááánoooc???"
"Vy jste blázni!"
Ne, my chceme bydlet v listopadu. :-)))))
Ale přiznávám, občas pochybuji i já. Jako třeba teď, kdy už po druhé návštěvě stavby pořád koukam na čtyři řady cihel. Z toho se jedna vlastně ani nepočítá, tam se dá izolace a podlahové topení.:-/
Čeká se na čerpání. A na cihly. Je to pro mě novinka. Vlastně pro všechny v mém okolí. Ale je to tak. Cihly nejsou. Výrobní závody nestíhají tak moc vyrábět, že se čeká na objednané cihly i tři týdny. A nedá se to nijak popohnat. Ani když to chcete popohnat finančně. Nemáte šanci. Pokud byste se tomu chtěli vyhnout a stavět třeba z Porothermu, tak tam je to stejné. Prostě lidi nemají peníze, banky nikomu nepůjčují, stavební firmy nemají kšefty, ale obchody jsou narvané k prasknutí, firmy se Vám pro zahlcenost prací ani neozvou a všichni čekají, až mu konečně dovezou čerstvě mokré cihly z výroby. :-)) Kocourkov.
Velké rozptýlení mého čekání je zahájení povinné školní docházky s nejstarším dítětem. Po skoro sedmi letech anarchie najíždíme na režim každodenního vstávání a je to tedy teror, to Vám řeknu. Postupně zkracujeme večerku, protože jsme stále po ránu mrtví a řešíme, co vlastně na sebe. Začalo počasí "ráno -15, odpoledne 40" a je opravdu problém to vychytat. Připomíná mi to ten vtip: "potkali jsme se s kamarádem ve městě. Já měl kraťasy, on zimní bundu a oba dva jsme přemýšleli, který z nás je debil". :-)))))) No a když nikam nemusíte, tak vstanete pozdě, přes hodinu snídáte a čučíte na pohádky a najednou je poledne, teplíčko, otevřete na terasu, běháte po zahradě, hrajete si na písku.... není krásně teplo? :-) Zatímco do školy pomalu škrábete námrazu na autě v palčácích a přes zamlžená okna nevidíte přes tři vesnice. Známe všichni. :-))
Navíc už si ze školního období nic nepamatuju a můj syn je opravdu nepopsaný list papíru. Vlastně mě dneska potěšil hlavně tím, že byl sám ve škole na záchodě a zvládl to. :-))) Zbytek se naučí...
Plán byl udat i další dvě děti do školky, ale zhatila ho rýmička. My nemocní skoro nikdy nejsme. Patříme mezi odolnější typy a moje neochota trávit čas mezi lidmi samozřejmě také hraje svou roli. :-)) A tak jsem nástup do školy a školky brala jako samozřejmost. Malovala jsem si v duchu, jak je tam přivezu, slzičku zamáčknu, zamávám... Tak ještě ne. Ještě chvíli... Ještě musím koupit kartáčky na zuby a pyžama. My je totiž nemáme a nikdy jsme neměli. :-))) Na naší horské chatě se spí v teplákách a mikinách. Na konci září se navlečeme a někdy na konci května to sundáme. :-))) Vlastně jsem svoje děti skoro vůbec neviděla jako nahatá miminka. Ten mžik mezi strháním dupaček, žblunknutím do vody a sprintem ke krbu byl tak rychlý, že prostě nic nevím...
Dneska jsem ze školy sprintovala zase domů, protože už tam stál kurýr se zásilkou. Přivezli mi stromy. Dva. Zabalené byly v kartonu a tvarem to připomínalo pouliční lampu. Bylo to vyšší než já (takže hodně), úzké a tak pečlivě zabalené, že dalo práci přesvědčít se, že tam ty stromy opravdu jsou. Byly. A nádherné. A co jsem si objednala?
prunus cerasifera nigra
Strom, který nemá zelené listy. Má je tmavě vínové. Už to z něj dělá nádherný a vyjímečný strom v záplavě těch zelených kolem. Ale na jaře je doslova obsypaný růžovými květy. Prostě ten třešňový původ se tam nezapře. Je nenáročný na pěstování, vlastně nepotřebuje vůbec nic. Jsem příznivcem "lazy zahrad" - květiny, které vyžadují stálou pozornost, nejsou pro mě. A tenhle to splňuje všema deseti.
Stromy, které dorazily mají spoustu větviček s tmavými listy. Mám je zatím na terase ve velkých květnících, ve kterých dorazily. Musíme ještě trochu bagrovat. Co nejrychleji. Už se těšíííííím na sáááázenííííí!!!!!!! Protože pak! Pak to bude už aspoň trochu vypadat jako domov.... ;-)
"To chcete postavit do konce roku?"
"Cože? Vy chcete bydlet do konce roku?"
"Cožeee? Do Vááánoooc???"
"Vy jste blázni!"
Ne, my chceme bydlet v listopadu. :-)))))
Ale přiznávám, občas pochybuji i já. Jako třeba teď, kdy už po druhé návštěvě stavby pořád koukam na čtyři řady cihel. Z toho se jedna vlastně ani nepočítá, tam se dá izolace a podlahové topení.:-/
Čeká se na čerpání. A na cihly. Je to pro mě novinka. Vlastně pro všechny v mém okolí. Ale je to tak. Cihly nejsou. Výrobní závody nestíhají tak moc vyrábět, že se čeká na objednané cihly i tři týdny. A nedá se to nijak popohnat. Ani když to chcete popohnat finančně. Nemáte šanci. Pokud byste se tomu chtěli vyhnout a stavět třeba z Porothermu, tak tam je to stejné. Prostě lidi nemají peníze, banky nikomu nepůjčují, stavební firmy nemají kšefty, ale obchody jsou narvané k prasknutí, firmy se Vám pro zahlcenost prací ani neozvou a všichni čekají, až mu konečně dovezou čerstvě mokré cihly z výroby. :-)) Kocourkov.
Velké rozptýlení mého čekání je zahájení povinné školní docházky s nejstarším dítětem. Po skoro sedmi letech anarchie najíždíme na režim každodenního vstávání a je to tedy teror, to Vám řeknu. Postupně zkracujeme večerku, protože jsme stále po ránu mrtví a řešíme, co vlastně na sebe. Začalo počasí "ráno -15, odpoledne 40" a je opravdu problém to vychytat. Připomíná mi to ten vtip: "potkali jsme se s kamarádem ve městě. Já měl kraťasy, on zimní bundu a oba dva jsme přemýšleli, který z nás je debil". :-)))))) No a když nikam nemusíte, tak vstanete pozdě, přes hodinu snídáte a čučíte na pohádky a najednou je poledne, teplíčko, otevřete na terasu, běháte po zahradě, hrajete si na písku.... není krásně teplo? :-) Zatímco do školy pomalu škrábete námrazu na autě v palčácích a přes zamlžená okna nevidíte přes tři vesnice. Známe všichni. :-))
Navíc už si ze školního období nic nepamatuju a můj syn je opravdu nepopsaný list papíru. Vlastně mě dneska potěšil hlavně tím, že byl sám ve škole na záchodě a zvládl to. :-))) Zbytek se naučí...
Plán byl udat i další dvě děti do školky, ale zhatila ho rýmička. My nemocní skoro nikdy nejsme. Patříme mezi odolnější typy a moje neochota trávit čas mezi lidmi samozřejmě také hraje svou roli. :-)) A tak jsem nástup do školy a školky brala jako samozřejmost. Malovala jsem si v duchu, jak je tam přivezu, slzičku zamáčknu, zamávám... Tak ještě ne. Ještě chvíli... Ještě musím koupit kartáčky na zuby a pyžama. My je totiž nemáme a nikdy jsme neměli. :-))) Na naší horské chatě se spí v teplákách a mikinách. Na konci září se navlečeme a někdy na konci května to sundáme. :-))) Vlastně jsem svoje děti skoro vůbec neviděla jako nahatá miminka. Ten mžik mezi strháním dupaček, žblunknutím do vody a sprintem ke krbu byl tak rychlý, že prostě nic nevím...
Dneska jsem ze školy sprintovala zase domů, protože už tam stál kurýr se zásilkou. Přivezli mi stromy. Dva. Zabalené byly v kartonu a tvarem to připomínalo pouliční lampu. Bylo to vyšší než já (takže hodně), úzké a tak pečlivě zabalené, že dalo práci přesvědčít se, že tam ty stromy opravdu jsou. Byly. A nádherné. A co jsem si objednala?
prunus cerasifera nigra
Stromy, které dorazily mají spoustu větviček s tmavými listy. Mám je zatím na terase ve velkých květnících, ve kterých dorazily. Musíme ještě trochu bagrovat. Co nejrychleji. Už se těšíííííím na sáááázenííííí!!!!!!! Protože pak! Pak to bude už aspoň trochu vypadat jako domov.... ;-)
Ó strom je nádherný, nebyl by možný i odkaz na objednání? Děkujeme :)
OdpovědětVymazatHani, objednávala jsem tady:
Vymazathttps://www.prodejrostlin.cz/rostliny/eshop/0/3/5/149-Prunus-cerasifera-Nigra
Ale volali, že mají větší, jestli je nechci, a tak přišli téměř dvoumetroví obři za 575,-/ks. A jsem za to moc ráda, protože čim větší, tim lepší. :-))) Až to povezu na spolujezdci trčící z okýnka a dostane to facku od každé značky na krajnici, nejspíš to přehodnotím, ale teď jsem šťastná! :-)))
paráda, moc děkuji, máte to nějak naopak :) děti, strom...dům :)
Vymazat:-)) "Strom a dům" už jednou proběhlo (společně se synem), teď jedeme druhé kolo. :-)
Vymazat