Pěkné pondělí!
Nějak jsem přišla o několik dní. Dívala jsem se i za ledničku. Nejsou tam... :-))
Děti šly naposled do školy a školky v pondělí 23.10.2017. Od úterý už byly doma. Ve čtvrtek jim začínaly podzimní prázdniny a v sobotu byl Halloween, tedy naše párty. Dát je ještě v úterý a ve středu, můžeme párty odpískat.
Řešit s nimi problémy na stavbě a schůzky s řemeslníky byla opravdu lahoda. Místo ležení pod dekou se akorát honily, vytáčely jeden druhého, skákaly po gaučích, vyhazovaly hračky a nechávaly je po celém domě, pořád něco chtěly a nebo dělaly to, co nemají, jako například pouštění vody v koupelně a cákání na podlahu, mlácení dveřmi pořád dokola, křičení jeden na druhého, vylejvání pití, drobení jídla na podlahu, čmárání fixama po sobě a textilu, atd. atd.
V pátek jsem si zahrála na superženu a za dopoledne uklidila a vyzdobila dům, odpoledne se namalovala a společensky oblíkla, po šesté předala děti, psy a dům mladší sestře s kamarádkou a jela poprvé po sedmi letech s manželem do společnosti. Ve dvě ráno jsme si to přihasili domů a šli spát. Později. Káva u McDonald´s mě udržela vzhůru do tří.
V sobotu ráno se mi nic nechtělo. Byla jsem unavená po pátku (z divokého tance mě celou noc bolela bloklá záda :-)) a představa, co všechno musím, mě prostě dostatečně odradila od čehokoliv.
Holky se začaly upravovat, šly za důchodce. :-)) Kostkované košile, tepláky, slepené brýle, vrásky a moje berle z akce "vrut v patě". Já zatím (abych mohla ještě chvíli sedět) malovala svoje děti. Jedna srnka, jedna růžová kočka a jeden panda. Pak sebe... la calavera Catrina... Něco, co mě baví už dlouho. Je to nádherné a zároveň tak trochu sexy... alespoň mě to tak přijde... koukejte..
Je to umělecké dílo na obličeji. Ve vlasech spousta květin. Docela se mi to povedlo, takže maska měla úspěch. Užasle jsem ale vítala jednu dokonalejší masku za druhou. Ale nejdřív ještě trochu fotek jídla a výzdoby... V každém jídle nechyběli pavouci, vážky, mouchy nebo žáby...
Výzdoba byla hlavně oranžová se spoustou pavučin (vystříhané podobným způsobem jako vločky z papíru, ale tady z černých plastových pytlů)...
Pak dorazil úžasný dort s hrobem, aktuálně děsivým klaunem, uříznutou rukou a uchem...
A účastníci v maskách....
Adamsova rodina (tak by měli chodit pořád, vypadali úžasně :-)), upíři, duch, travička Ivy (břečťan máme všude), Hellboy (i ty uříznuté rohy měl), Catwoman (se sexy závojem přes oči), obří plyšový slon, motýl Emanuel (fakt, měl i křídla) a Maková panenka, malá pětitýdenní dýně, Jules z Pulp Fiction, vlkodlak, kostlivci, princezna z ledového království, mimové, a další...
Když se setmělo, šel se hledat poklad do lesa. Máme les skoro hned u domu. Děti, vyzbrojené baterkama a svítícíma náramkama, po cestě plnily 5 úkolů. Hádaly podle nápovědy a u cíle vyly jako vlkodlaci. Já někde v lese jít, tak asi umřu hrůzou, slyšet z dálky to vytí. :-))) Rozlejhalo se to celým údolím. :-)))
Box s pokladem svítil v temném lese a byl rychle objeven. Zpátky k domu už děti nekontrolovatelně uháněly, podělit se o kořist. V dětském pokoji se pak celá ta tlupa zavřela a nechtěla nikoho dospělého pustit dovnitř. Ládovali se tam vším sladkým tak, aby jim to nikdo nestihl zatrhnout. :-))
Po příchodu z pokladu se už v obýváku tancovalo a každý si pouštěl svůj oblíbený hit. Děti se pak také přidaly a tančilo se ve velkém. Někdy po osmé hodině už ale návštěvníci, co to měli domů kolem sto kilometrů, odjížděli, aby se dostali včas domů. Volala i moje mamka, že má být vichřice, ať všichni jedou včas. Jakékoliv zprávy jsem ale bohužel nezaznamenala, měla jsem spoustu práce na stavbě, s dětmi a přípravami.
Po odjezdu posledních přespolních zůstalo jako vždy "to zdravé jádro" a začalo se pít. Tedy... oni už pili i předtím. :-)) Já odpadla před půlnocí, děti už po desáté. Manžel vypínal řvoucí televizi v obýváku někdy ve tři ráno.
Ráno, když jsem vstala, bylo po deváté (milosrdně se nám posunul čas :-)), našla jsem v obýváku na dvou gaučích tři spící schoulené hromádky. :-) Tak tu noc jsem jim opravdu nezáviděla. :-)))
Na zahradě to docela fouká, za chvíli vítr odnese trampolínu o kus dál, Jarda vybíhá a otáčí jí vzhůru nohama (nepoužíváme tu síť nahoře).
Uvařili jsme čaj a spadla elektrika. Naše návštěva odešla (zkusit to někde, kde jde proud) a my čekali, co bude. K obědu byl kebab z restaurace. Večer brambůrky a elektrika pořád nic. S padající tmou jsem všude zapálila svíčky a jela si nabít telefon na McDonalda (měla jsem ho vybitý už ráno).
V pondělí ráno nic. Nemůžu odvézt ani děti do školy a školky. Jsme jak bezdomovci a smrdíme. :-))
V 8 voláme na ČEZ. Prý to zapnou v 8:30. Skvělé. Mám chuť se jít už namydlit do sprchy a čekat na vodu. Řekla jsem Vám, že když nemáme elektřinu, nemáme ani vodu? Jasně, nefunguje čerpadlo ve studni. A tak jsme si nemohli umýt ruce, spláchnout záchod, umýt ruce, spláchnout záchod, umýt ruce... bože málem jsem zešílela. V 11:00 pořád nic. Voláme znovu na ČEZ.
"Vaše vesnice je tu odškrtnutá, ta už běží"
"Nééé, u nás nic nefunguje" - zkoušíme jističe i venku v antoníčkovi.
"Zadám požadavek"
15:00 - v lednici už to začíná smrdět. Venku chvíli prší, chytáme vodu do kýblu pod okapem.
"Dobrý den, ráda bych se informovala o stavu našeho nahlášení..."
"Váš požadavek byl předán technikovi, nemám informaci o délce řešení"
To už se hroutím a losuju z příbuzenstva, koho poctím svou návštěvou (přijedu, vrazim mu děti a půjdu do sprchy).
17:00 - venku už je zase tma. U nás doma taky.
18:00 - cinká lednice!!!! Konec utrpení... 33 hodin bez elektriky a vody.
Pouštíme ještě 3x myčku a rychle se myjeme než upadneme do bezvědomí.
V úterý ráno už říkám Toníkovi, aby vysvětlil paní učitelce, proč nemá úkoly. :-))
Nějak jsem přišla o několik dní. Dívala jsem se i za ledničku. Nejsou tam... :-))
Děti šly naposled do školy a školky v pondělí 23.10.2017. Od úterý už byly doma. Ve čtvrtek jim začínaly podzimní prázdniny a v sobotu byl Halloween, tedy naše párty. Dát je ještě v úterý a ve středu, můžeme párty odpískat.
Řešit s nimi problémy na stavbě a schůzky s řemeslníky byla opravdu lahoda. Místo ležení pod dekou se akorát honily, vytáčely jeden druhého, skákaly po gaučích, vyhazovaly hračky a nechávaly je po celém domě, pořád něco chtěly a nebo dělaly to, co nemají, jako například pouštění vody v koupelně a cákání na podlahu, mlácení dveřmi pořád dokola, křičení jeden na druhého, vylejvání pití, drobení jídla na podlahu, čmárání fixama po sobě a textilu, atd. atd.
V pátek jsem si zahrála na superženu a za dopoledne uklidila a vyzdobila dům, odpoledne se namalovala a společensky oblíkla, po šesté předala děti, psy a dům mladší sestře s kamarádkou a jela poprvé po sedmi letech s manželem do společnosti. Ve dvě ráno jsme si to přihasili domů a šli spát. Později. Káva u McDonald´s mě udržela vzhůru do tří.
V sobotu ráno se mi nic nechtělo. Byla jsem unavená po pátku (z divokého tance mě celou noc bolela bloklá záda :-)) a představa, co všechno musím, mě prostě dostatečně odradila od čehokoliv.
Holky se začaly upravovat, šly za důchodce. :-)) Kostkované košile, tepláky, slepené brýle, vrásky a moje berle z akce "vrut v patě". Já zatím (abych mohla ještě chvíli sedět) malovala svoje děti. Jedna srnka, jedna růžová kočka a jeden panda. Pak sebe... la calavera Catrina... Něco, co mě baví už dlouho. Je to nádherné a zároveň tak trochu sexy... alespoň mě to tak přijde... koukejte..
Adamsova rodina (tak by měli chodit pořád, vypadali úžasně :-)), upíři, duch, travička Ivy (břečťan máme všude), Hellboy (i ty uříznuté rohy měl), Catwoman (se sexy závojem přes oči), obří plyšový slon, motýl Emanuel (fakt, měl i křídla) a Maková panenka, malá pětitýdenní dýně, Jules z Pulp Fiction, vlkodlak, kostlivci, princezna z ledového království, mimové, a další...
Když se setmělo, šel se hledat poklad do lesa. Máme les skoro hned u domu. Děti, vyzbrojené baterkama a svítícíma náramkama, po cestě plnily 5 úkolů. Hádaly podle nápovědy a u cíle vyly jako vlkodlaci. Já někde v lese jít, tak asi umřu hrůzou, slyšet z dálky to vytí. :-))) Rozlejhalo se to celým údolím. :-)))
Box s pokladem svítil v temném lese a byl rychle objeven. Zpátky k domu už děti nekontrolovatelně uháněly, podělit se o kořist. V dětském pokoji se pak celá ta tlupa zavřela a nechtěla nikoho dospělého pustit dovnitř. Ládovali se tam vším sladkým tak, aby jim to nikdo nestihl zatrhnout. :-))
Po příchodu z pokladu se už v obýváku tancovalo a každý si pouštěl svůj oblíbený hit. Děti se pak také přidaly a tančilo se ve velkém. Někdy po osmé hodině už ale návštěvníci, co to měli domů kolem sto kilometrů, odjížděli, aby se dostali včas domů. Volala i moje mamka, že má být vichřice, ať všichni jedou včas. Jakékoliv zprávy jsem ale bohužel nezaznamenala, měla jsem spoustu práce na stavbě, s dětmi a přípravami.
Po odjezdu posledních přespolních zůstalo jako vždy "to zdravé jádro" a začalo se pít. Tedy... oni už pili i předtím. :-)) Já odpadla před půlnocí, děti už po desáté. Manžel vypínal řvoucí televizi v obýváku někdy ve tři ráno.
Ráno, když jsem vstala, bylo po deváté (milosrdně se nám posunul čas :-)), našla jsem v obýváku na dvou gaučích tři spící schoulené hromádky. :-) Tak tu noc jsem jim opravdu nezáviděla. :-)))
Na zahradě to docela fouká, za chvíli vítr odnese trampolínu o kus dál, Jarda vybíhá a otáčí jí vzhůru nohama (nepoužíváme tu síť nahoře).
Uvařili jsme čaj a spadla elektrika. Naše návštěva odešla (zkusit to někde, kde jde proud) a my čekali, co bude. K obědu byl kebab z restaurace. Večer brambůrky a elektrika pořád nic. S padající tmou jsem všude zapálila svíčky a jela si nabít telefon na McDonalda (měla jsem ho vybitý už ráno).
V pondělí ráno nic. Nemůžu odvézt ani děti do školy a školky. Jsme jak bezdomovci a smrdíme. :-))
V 8 voláme na ČEZ. Prý to zapnou v 8:30. Skvělé. Mám chuť se jít už namydlit do sprchy a čekat na vodu. Řekla jsem Vám, že když nemáme elektřinu, nemáme ani vodu? Jasně, nefunguje čerpadlo ve studni. A tak jsme si nemohli umýt ruce, spláchnout záchod, umýt ruce, spláchnout záchod, umýt ruce... bože málem jsem zešílela. V 11:00 pořád nic. Voláme znovu na ČEZ.
"Vaše vesnice je tu odškrtnutá, ta už běží"
"Nééé, u nás nic nefunguje" - zkoušíme jističe i venku v antoníčkovi.
"Zadám požadavek"
15:00 - v lednici už to začíná smrdět. Venku chvíli prší, chytáme vodu do kýblu pod okapem.
"Dobrý den, ráda bych se informovala o stavu našeho nahlášení..."
"Váš požadavek byl předán technikovi, nemám informaci o délce řešení"
To už se hroutím a losuju z příbuzenstva, koho poctím svou návštěvou (přijedu, vrazim mu děti a půjdu do sprchy).
17:00 - venku už je zase tma. U nás doma taky.
18:00 - cinká lednice!!!! Konec utrpení... 33 hodin bez elektriky a vody.
Pouštíme ještě 3x myčku a rychle se myjeme než upadneme do bezvědomí.
V úterý ráno už říkám Toníkovi, aby vysvětlil paní učitelce, proč nemá úkoly. :-))
Ono celkově jsou prostě ty schůzky s lidmi kolem stavby občas docela problém a jako já z nich občas odcházím unavený jak po maratonu. Jsem rád, že alespoň dodavatel elektřiny Chomutov prostě nějakým způsobem funguje a dá se s ním domluvit. Ale spousta lidí mi přijde, že vlastně dělá všechno proto, aby věci nešly a ne naopak.
OdpovědětVymazatDobrý den, vítám vás, abyste si přečetli moje setkání s doktorem Ajayim, mocným duchovním mužem, kterému jeho předkové požehnali, aby vyléčil nemoc pomocí bylin a také obnovil rozbitý domov, potkal jsem doktora Ajayi, protože moje milovaná žena chce, abychom se rozvedli, a to je po 12 letech manželství bylo požehnáno dvěma krásnými dětmi, chlapcem 5 let a dívkou 2 roky, vzala naši dceru z domu a zůstala s matkou a já ji prosím, aby se vrátila domů, ale odmítla, byl jsem opravdu zmatený, takže jsem hledal pomoc, tj. Když jsem četl o Dr Ajayi, jak pomohl ženě získat vlastní dítě poté, co byla 8 let bez dítěte vdaná, kontaktovala jsem Dr. Ajayiho, vysvětlil mu mou situaci, požádal o nějaké informace o sobě, které jsem mu dal poté, co při nějaké konzultaci mi řekl, co je třeba udělat, a já jsem postupoval podle pokynů, když to píšu, moje žena plete v obývacím pokoji. Pokud potřebujete pomoc skutečného duchovního muže, Dr Ajayi je vaší poslední zastávkou, kontaktujte ho na Whatsapp / Viber: +2347084887094 nebo e-mail: drajayi1990@gmail.com
OdpovědětVymazat