Krásné úterý!
Včera jsem byla na převazu na chirurgii a rána se hojí dobře. Mezitím byl Jarda v DEKu nechat si nacenit střechu a udělat návrh její skladby. Řešili jsme toho víc, ale začínám v tom mít hokej... :-/
Dnes ráno jsme vyložili děti ve škole a školce a jeli na stavbu s tím, že rozdáme práci a uděláme si po dlouhé době hezký volný den. Mě by chvíle odpočinku prospěla (měla bych se na doporučení doktora válet do pátku) a je toho poslední dobou hodně.
Bagr dorazil v půl deváté ráno a začal vozit hromadu "ošklivého" štěrku na terasu, kde jsem natáhla netkanou textilii. Mezitím se musel sundat plot na severní straně pozemku, protože to byl hlavní úkol dne: vybagrovat severní stranu.
Natavení hydroizolace a izolace proti radonu nám ale firma nacenila na 80tis., což nám přišlo hodně, a vzhledem k napjatému rozpočtu, který na každé práci pravidelně překračujeme. jsme se rozhodli, že to uděláme za polovinu. Kluci na pomoc nám ale měli dorazit odpoledne a na stavbě nebylo nic připraveno. Začali jsme tedy rychle vyklízet. Nošení čehokoliv u mě ale nepřipadalo v úvahu. Jsem už dnes sice bez berlí, ale levou nohou došlapuji na špičku a tím napadam na pravou. Takže jsem zametala.
Na základovce ale byly louže. Po smíchání se stavebním prachem vznikla pasta, která se nedala vymést a tvořila krustu na povrchu betonu, který díky tomu nemohl schnout. Do hodiny vymetání vody a pasty jsem měla na rukou krvavé puchýře, o bolavých nohách nemluvě. Zametli jsme co se dalo a nechali zas chvíli schnout. Mezitím jsme natírali suché plochy asfaltovým penetračním nátěrem. Je určen pro použití i na vlhké plochy, ale na těch našich vlhkých plochách se vyloženě svlíkal, takže jsme natřeli suchá místa a doufali, že až přijedeme z DEKu, zbytek doschne. Bylo krásně.
V DEKu jsme si pronajali bombu s hořákem. Bomba má kolem 60 kil a když jsem se ptala, jestli k tomu mají ten vozíček (vypadá jako rudl nebo základna pod nákupní tašku), tak na mě koukali a vrtěli hlavou. No nic. Tady je moderní to tahat ručně. :-/ Dali jsme si kafe a skoukli nabídku košťat. Chtěli jsme si tu zametací dřinu ulehčit nějakým turbo koštětem. Nic nám nepřišlo dost dobré, proto jsme přejeli s bombou (byla přes kufr i zadní sedačky a měla na výšku 1,5 m) přejeli do nedalekého Hornbachu. Doufala jsem, že do nás nikdo nenabourá a já se na bombě neproletim jako baron Prášil, ale prý je v místě za mou sedačkou ventil, takže by letěla směrem ode mě. To je dobrá zpráva. Hned jsem byla klidnější. :-)))
V Hornbachu měli všechna košťata rozdělená na násadu a tyč. Nešlo nám to spojit - násada byla tlustá (nejspíš se musí trochu ořezat jako pastelka) a to poslední, co jsme chtěli řešit zpocení a zaprášení, bylo jak nasadit koště na tyč. Vzali jsme to drahé už hotové a hledali rukavice. Kousek od nich jsme objevili dřevěná košťata už hotová a celí šťastní je nakoupili. :-) Rukavice, nože a pajdáme na kasu.
Po příjezdu na stavbu jsme se zase pustili do práce. Šlo to lépe, ale i tak to bylo šílené. Už vím, proč svépomocníci staví dům déle než dva roky. Přemluvit se po té šílené dřině k další fázi výstavby je nadlidský úkol a regenerace zabere taky hodně času. My si tedy po dnešku budeme lízat rány hodně dlouho. :-)))
Deska samozřejmě nevyschla a napenetrovat to prostě nešlo. Nápad vysušit to odpoledne hořákem nám přišel super. Vlastně bych se chytila čehokoliv, už jsem mlela z posledního a potřebovala jsem čokoládu. Kluci dorazili před třetí odpoledne. To už jsem chvíli seděla v autě a tupě zírala na přístrojovku. Nechápu, kde ti chlapi tu energii berou, ale hned se pustili do práce. Já tedy jela pro děti do školy a školky a nakoupit sladkosti a pití.
Naše děti to na stavbě šíleně baví. Hází po sobě hlínu, skáčou přes vodní příkop kolem základovky, šťourají se v prachu, lezou na hordy štěrku a hlíny na sousedním pozemku a honí se mezi paletami cihel. Dětské hřiště roku. :-)))
V půl páté odpoledne už jsem ale nemohla ani stát, a tak jsem naložila naštvané děti a jeli jsme domů. Psi byli od rána sami doma a bylo třeba už se vrátit. Na takhle dlouhou samotu nejsou zvykli a nesou to těžce.
Kluci jeli až do tmy. Je to asi jediná stavební činnost, která jde dělat za tmy. Díky hořáku na to úplně v pohodě vidíte. :-))
Odbagrovaná severní strana...
Tatra, aneb "jak přijít za den o 11 tisíc"... a to jsme neplatili žádné umístění hlíny někde na sběrnym dvoře.
A večerní směna... :-))
Špatná zpráva pro nás... zítra se musí dovyklidit zbytek stavby a dodělat zbytek podlah - penetrace + natavení izolace. Také dorazí cihly na vnitřní příčky a přikotví se pozednice, protože dnes nám volali, že už na sklad dorazily KVH hranoly a už je múžou přivézt. K tomu ale potřebujeme jeřáb, který jsme dneska na několika místech prostě nesehnali. Tak zítra... ;-)
Včera jsem byla na převazu na chirurgii a rána se hojí dobře. Mezitím byl Jarda v DEKu nechat si nacenit střechu a udělat návrh její skladby. Řešili jsme toho víc, ale začínám v tom mít hokej... :-/
Dnes ráno jsme vyložili děti ve škole a školce a jeli na stavbu s tím, že rozdáme práci a uděláme si po dlouhé době hezký volný den. Mě by chvíle odpočinku prospěla (měla bych se na doporučení doktora válet do pátku) a je toho poslední dobou hodně.
Bagr dorazil v půl deváté ráno a začal vozit hromadu "ošklivého" štěrku na terasu, kde jsem natáhla netkanou textilii. Mezitím se musel sundat plot na severní straně pozemku, protože to byl hlavní úkol dne: vybagrovat severní stranu.
V DEKu jsme si pronajali bombu s hořákem. Bomba má kolem 60 kil a když jsem se ptala, jestli k tomu mají ten vozíček (vypadá jako rudl nebo základna pod nákupní tašku), tak na mě koukali a vrtěli hlavou. No nic. Tady je moderní to tahat ručně. :-/ Dali jsme si kafe a skoukli nabídku košťat. Chtěli jsme si tu zametací dřinu ulehčit nějakým turbo koštětem. Nic nám nepřišlo dost dobré, proto jsme přejeli s bombou (byla přes kufr i zadní sedačky a měla na výšku 1,5 m) přejeli do nedalekého Hornbachu. Doufala jsem, že do nás nikdo nenabourá a já se na bombě neproletim jako baron Prášil, ale prý je v místě za mou sedačkou ventil, takže by letěla směrem ode mě. To je dobrá zpráva. Hned jsem byla klidnější. :-)))
V Hornbachu měli všechna košťata rozdělená na násadu a tyč. Nešlo nám to spojit - násada byla tlustá (nejspíš se musí trochu ořezat jako pastelka) a to poslední, co jsme chtěli řešit zpocení a zaprášení, bylo jak nasadit koště na tyč. Vzali jsme to drahé už hotové a hledali rukavice. Kousek od nich jsme objevili dřevěná košťata už hotová a celí šťastní je nakoupili. :-) Rukavice, nože a pajdáme na kasu.
Po příjezdu na stavbu jsme se zase pustili do práce. Šlo to lépe, ale i tak to bylo šílené. Už vím, proč svépomocníci staví dům déle než dva roky. Přemluvit se po té šílené dřině k další fázi výstavby je nadlidský úkol a regenerace zabere taky hodně času. My si tedy po dnešku budeme lízat rány hodně dlouho. :-)))
Deska samozřejmě nevyschla a napenetrovat to prostě nešlo. Nápad vysušit to odpoledne hořákem nám přišel super. Vlastně bych se chytila čehokoliv, už jsem mlela z posledního a potřebovala jsem čokoládu. Kluci dorazili před třetí odpoledne. To už jsem chvíli seděla v autě a tupě zírala na přístrojovku. Nechápu, kde ti chlapi tu energii berou, ale hned se pustili do práce. Já tedy jela pro děti do školy a školky a nakoupit sladkosti a pití.
Naše děti to na stavbě šíleně baví. Hází po sobě hlínu, skáčou přes vodní příkop kolem základovky, šťourají se v prachu, lezou na hordy štěrku a hlíny na sousedním pozemku a honí se mezi paletami cihel. Dětské hřiště roku. :-)))
V půl páté odpoledne už jsem ale nemohla ani stát, a tak jsem naložila naštvané děti a jeli jsme domů. Psi byli od rána sami doma a bylo třeba už se vrátit. Na takhle dlouhou samotu nejsou zvykli a nesou to těžce.
Kluci jeli až do tmy. Je to asi jediná stavební činnost, která jde dělat za tmy. Díky hořáku na to úplně v pohodě vidíte. :-))
A večerní směna... :-))
Špatná zpráva pro nás... zítra se musí dovyklidit zbytek stavby a dodělat zbytek podlah - penetrace + natavení izolace. Také dorazí cihly na vnitřní příčky a přikotví se pozednice, protože dnes nám volali, že už na sklad dorazily KVH hranoly a už je múžou přivézt. K tomu ale potřebujeme jeřáb, který jsme dneska na několika místech prostě nesehnali. Tak zítra... ;-)
Moc Vám fandím a sleduji každý příspěvek :-) Máte ještě reálnou naději, že to stihnete do Vánoc...? :-) Nás čeká přístavba na jaře, také "svépomocí", tak se raduji a děsím zároveň, když vidím všechny možné komplikace. Aneta
OdpovědětVymazatNaděje umírá poslední, Anet! :-)) Děkuju moc, fanděte dál, začíná to být hektické.
VymazatVůbec Vám tu přístavbu nezávidím. :-)) Ale uvidíte, že práce, kterou uvidíte za sebou a to těšení se na výsledek, bude Vaším největším hnacím motorem. ;-)
My si toho taky děláme hodně sami. I když teda jako občas s těžkou technikou z půjčovny. To mi dává smysl. Jako super je na tohle třeba půjčovna vibračních válců Praha. Krásně to zpevní ten terén, což mi jsme potřebovali udělat fakticky extrémně. Takže asi tak. Ale přeju vám spoustu štěstí.
OdpovědětVymazat