... tak tu moc nemám... :-)
Pěkný čtvrtek!
Každý rok už od srpna plánuji vánoční výzdobu, v říjnu se mlátim přes ruce, abych už jí nevytáhla, na přelomu října a listopadu otráveně vyndavam šíleně oranžovou halloweenskou výzdobu a hned jak ji sundavam, nandavam okamžitě Vánoce.
Letos to bylo stejně... jen... nějak mi to letos nejde... necítím se vánočně ani za mák, všechno je nějaké divné...Počasí venku ani trochu nepřipomíná zimu, lidé kolem nejsou vánočně naladění, spíše naopak, ve škole válčím s učitelkou díky domácím úkolům - jejich množství a vymáhání se mi nelíbí ani trochu. A i když je prosinec můj nejoblíbenější měsíc, mám v něm Vánoce, svátek, narozeniny, výročí svatby, mamka má také svátek i narozeniny, Heidi má svátek.... No...je hlavně kritický pro mého manžela, ale alespoň ví, že má zbytek roku klid. :-)))) Tak tentokrát to nijak extra neprožívám... Mám nějaké otupěné smysly... :-))
V sobotu přijede má nejmladší sestra na pečení cukroví. Konečně jsme se po letech domluvily, takže se těším. Manžel naopak bude o víkendu u mé druhé sestry pomáhat stavět kuchyň. Jako odborník by jim mohl být užitečný a já tu budu mít prostor. :-)
Abych navázala na minulý článek... sněhové vločky měly velký úspěch a pustili se do nich s nadšením téměř všichni v mém okolí. Dokonce i chlapi. A vánoční šatičky? Ty jsem stihla. Došila jsem je pozdě večer a ráno v nich holky hrdě šly do školky. A co se stalo? Vůbec nic. Heidi mě odpoledne uvítala úplně zprasená od špaget (jestli to někdy vyperu, bude to zázrak) a doma při vyprávění zážitků z focení z nich vypadlo, že je fotografka na focení převlékla do řůžových šatů. Krve by se ve mě nedořezal. Vánoční focení v růžových šatech!!!! Musela jsem pěnit až do pondělí, kdy jsem se dozvěděla, že to byly retro fotky, že tak se to dřív nosilo. Jasně. Červená je barva Vánoc až posledních 10 let! :-(((
Takže nálada je u nás opravdu vánoční. :-)))) Ale abych jí neznechutila i Vám, tak nějaké novinky... Včerejší návštěva Ikey byla zábavná. A to proto, že jsme se tam byli podívat (mimo jiné) také na čerta a Mikuláše. Heidi se mě držela křečovitě za ruku, Am mě ubrečená táhla směrem pryč. Toník si vykračoval celkem sebevědomě, i když byl obezřetný, co kdyby odněkud vyskočil čert?
Čert s Mikulášem a andělem měli stolek v jídelnách a na něm spoustu pytlíků pro děti. Za námi se vytvořila velká fronta dětí a bylo těžké ty moje holky udržet, abychom přišli na řadu. Chtěly prostě utéct. :-) Za básničku dostávaly všechny děti celofánový pytlík s kreativními omalovánkami, mandarinkou, velkým pytlem bonbónů a plyšovým červeným srdíčkem s rukama. Byl to moc hezký dárek, kde nechybělo vůbec nic a strašně mě to potěšilo. Omalovánky jsou zajímavé tím, že často obrázek musíte dokreslit, něco si domyslet nebo úplně přimalovat. Už jsem si je párkrát v minulosti prohlížela a moc se mi líbily.
Z Ikey jsme ještě zajeli na Šestku, kde si děti pohrály, koupili jsme dárek Toníkovo spolužákovi a jelo se domů.
Po ušití vánočních šatů pro holky...
Jsem začala šít povlečení pro Amandu. Má jenom jedno, takže byla vždycky honička ho ráno vyprat, do večera usušit a večer povlíct, aby mohla jít spát. Vybrala jsem ze zbytků látek ty, co se daly použít a hodily se k sobě a pustila se do toho. Spodní část peřiny jsem udělala z prostěradla bez gumy. Kupuju je často, šiju z nich povlečení hlavně na naší obří peřinu. Tohle ale bylo malé, na postel 90x200, takže rozměr 140x240 cm.
Dneska jsem jí postýlku povlíkla a moc se mi to teď u ní líbí...
Ještě dokoupím poličky na obrázky na knížky a drobnosti. Na to se těším.
Jinak tu zase bílím. Konečně by mohla být dobílená malá koupelna, odkud už jsem uklidila všechnu kosmetiku a ručníky. Přesunula jsem to do velké koupelny, kde nám teče teplá voda okamžitě, je tam více světla a je to blíž k ložnicím. Namontovala jsem tam své oblíbené bambusové háčky (nejradči bych je měla všude) dokončila nástěnné světlo - koupila jsem do něj menší žárovky, takže konečně šly nasadit skleněné válcové krytky...
Velká změna (alespoň vizuální) mě teď čeká v obýváku - chci koupit dvířka. První dvířka v naší historii vlastního bydlení! :-))
Celou dobu byly v plánu bílá dvířka LAPPVIKEN...
Na nich bude deska z jasanu...
Aby to vypadalo takhle úúúúžasněěě...
Ta kombinace je prostě skvělá...
Musím se ale přiznat, že mě trochu brzdí, kolik lidí už to má... :-)) Navíc jsem v neděli na návštěvě v novém domě u kamarádky Lenky právě tuto kombinaci obdivovala a přivedla mě na myšlenku mé oblíbené šedé... Lenka měla doma, mimo dalších úžasných věcí, také svépomocně dělanou světle šedou betonovou stěrku a ta mě s kulatým zrcadlem v dřevěném rámu uchvátila natolik, že bylo rozhodnuto. Celá řada spodních skříněk bude mít dvířka ve světle šedé barvě...
Šedá v kombinaci s jasanovou horní deskou pro mě bude dokonalá...
Takže já mám plány jasné... :-))) Jó a zahajujeme přesun cihel z Plzně! Jedná se o několik přepravek obkladových cihel ve váze přes 500 kg. Dodávka je rozbitá, takže nás čeká několik cest stavebním šuplíkem. :-))) Ale pak! Pak už budeme moct zapojit kamna!!!! Těším se jako malé dítě!
Tak si užívejte předvánoční čas, určitě to s Vámi přímo cloumá :-)))), já se zkusím postupně naladit také a podám zprávu z víkendového pečení... Pokud nekoupíme svařák a vaječňák a neprobudíme se v neděli. :-)))))
Mějte séééé! Jak by řekl náš Toník (a my to s manželem na sebe poslední dobou hulákáme také):
Páčko a čusííík! :-)))
Pěkný čtvrtek!
Každý rok už od srpna plánuji vánoční výzdobu, v říjnu se mlátim přes ruce, abych už jí nevytáhla, na přelomu října a listopadu otráveně vyndavam šíleně oranžovou halloweenskou výzdobu a hned jak ji sundavam, nandavam okamžitě Vánoce.
Letos to bylo stejně... jen... nějak mi to letos nejde... necítím se vánočně ani za mák, všechno je nějaké divné...Počasí venku ani trochu nepřipomíná zimu, lidé kolem nejsou vánočně naladění, spíše naopak, ve škole válčím s učitelkou díky domácím úkolům - jejich množství a vymáhání se mi nelíbí ani trochu. A i když je prosinec můj nejoblíbenější měsíc, mám v něm Vánoce, svátek, narozeniny, výročí svatby, mamka má také svátek i narozeniny, Heidi má svátek.... No...je hlavně kritický pro mého manžela, ale alespoň ví, že má zbytek roku klid. :-)))) Tak tentokrát to nijak extra neprožívám... Mám nějaké otupěné smysly... :-))
V sobotu přijede má nejmladší sestra na pečení cukroví. Konečně jsme se po letech domluvily, takže se těším. Manžel naopak bude o víkendu u mé druhé sestry pomáhat stavět kuchyň. Jako odborník by jim mohl být užitečný a já tu budu mít prostor. :-)
Abych navázala na minulý článek... sněhové vločky měly velký úspěch a pustili se do nich s nadšením téměř všichni v mém okolí. Dokonce i chlapi. A vánoční šatičky? Ty jsem stihla. Došila jsem je pozdě večer a ráno v nich holky hrdě šly do školky. A co se stalo? Vůbec nic. Heidi mě odpoledne uvítala úplně zprasená od špaget (jestli to někdy vyperu, bude to zázrak) a doma při vyprávění zážitků z focení z nich vypadlo, že je fotografka na focení převlékla do řůžových šatů. Krve by se ve mě nedořezal. Vánoční focení v růžových šatech!!!! Musela jsem pěnit až do pondělí, kdy jsem se dozvěděla, že to byly retro fotky, že tak se to dřív nosilo. Jasně. Červená je barva Vánoc až posledních 10 let! :-(((
Takže nálada je u nás opravdu vánoční. :-)))) Ale abych jí neznechutila i Vám, tak nějaké novinky... Včerejší návštěva Ikey byla zábavná. A to proto, že jsme se tam byli podívat (mimo jiné) také na čerta a Mikuláše. Heidi se mě držela křečovitě za ruku, Am mě ubrečená táhla směrem pryč. Toník si vykračoval celkem sebevědomě, i když byl obezřetný, co kdyby odněkud vyskočil čert?
Čert s Mikulášem a andělem měli stolek v jídelnách a na něm spoustu pytlíků pro děti. Za námi se vytvořila velká fronta dětí a bylo těžké ty moje holky udržet, abychom přišli na řadu. Chtěly prostě utéct. :-) Za básničku dostávaly všechny děti celofánový pytlík s kreativními omalovánkami, mandarinkou, velkým pytlem bonbónů a plyšovým červeným srdíčkem s rukama. Byl to moc hezký dárek, kde nechybělo vůbec nic a strašně mě to potěšilo. Omalovánky jsou zajímavé tím, že často obrázek musíte dokreslit, něco si domyslet nebo úplně přimalovat. Už jsem si je párkrát v minulosti prohlížela a moc se mi líbily.
Z Ikey jsme ještě zajeli na Šestku, kde si děti pohrály, koupili jsme dárek Toníkovo spolužákovi a jelo se domů.
Po ušití vánočních šatů pro holky...
Jsem začala šít povlečení pro Amandu. Má jenom jedno, takže byla vždycky honička ho ráno vyprat, do večera usušit a večer povlíct, aby mohla jít spát. Vybrala jsem ze zbytků látek ty, co se daly použít a hodily se k sobě a pustila se do toho. Spodní část peřiny jsem udělala z prostěradla bez gumy. Kupuju je často, šiju z nich povlečení hlavně na naší obří peřinu. Tohle ale bylo malé, na postel 90x200, takže rozměr 140x240 cm.
Dneska jsem jí postýlku povlíkla a moc se mi to teď u ní líbí...
Ještě dokoupím poličky na obrázky na knížky a drobnosti. Na to se těším.
Jinak tu zase bílím. Konečně by mohla být dobílená malá koupelna, odkud už jsem uklidila všechnu kosmetiku a ručníky. Přesunula jsem to do velké koupelny, kde nám teče teplá voda okamžitě, je tam více světla a je to blíž k ložnicím. Namontovala jsem tam své oblíbené bambusové háčky (nejradči bych je měla všude) dokončila nástěnné světlo - koupila jsem do něj menší žárovky, takže konečně šly nasadit skleněné válcové krytky...
Velká změna (alespoň vizuální) mě teď čeká v obýváku - chci koupit dvířka. První dvířka v naší historii vlastního bydlení! :-))
Celou dobu byly v plánu bílá dvířka LAPPVIKEN...
Musím se ale přiznat, že mě trochu brzdí, kolik lidí už to má... :-)) Navíc jsem v neděli na návštěvě v novém domě u kamarádky Lenky právě tuto kombinaci obdivovala a přivedla mě na myšlenku mé oblíbené šedé... Lenka měla doma, mimo dalších úžasných věcí, také svépomocně dělanou světle šedou betonovou stěrku a ta mě s kulatým zrcadlem v dřevěném rámu uchvátila natolik, že bylo rozhodnuto. Celá řada spodních skříněk bude mít dvířka ve světle šedé barvě...
Takže já mám plány jasné... :-))) Jó a zahajujeme přesun cihel z Plzně! Jedná se o několik přepravek obkladových cihel ve váze přes 500 kg. Dodávka je rozbitá, takže nás čeká několik cest stavebním šuplíkem. :-))) Ale pak! Pak už budeme moct zapojit kamna!!!! Těším se jako malé dítě!
Tak si užívejte předvánoční čas, určitě to s Vámi přímo cloumá :-)))), já se zkusím postupně naladit také a podám zprávu z víkendového pečení... Pokud nekoupíme svařák a vaječňák a neprobudíme se v neděli. :-)))))
Mějte séééé! Jak by řekl náš Toník (a my to s manželem na sebe poslední dobou hulákáme také):
Páčko a čusííík! :-)))
Komentáře
Okomentovat