Krásné úterý!
Včera jsem byla na převazu na chirurgii a rána se hojí dobře. Mezitím byl Jarda v DEKu nechat si nacenit střechu a udělat návrh její skladby. Řešili jsme toho víc, ale začínám v tom mít hokej... :-/
Dnes ráno jsme vyložili děti ve škole a školce a jeli na stavbu s tím, že rozdáme práci a uděláme si po dlouhé době hezký volný den. Mě by chvíle odpočinku prospěla (měla bych se na doporučení doktora válet do pátku) a je toho poslední dobou hodně.
Bagr dorazil v půl deváté ráno a začal vozit hromadu "ošklivého" štěrku na terasu, kde jsem natáhla netkanou textilii. Mezitím se musel sundat plot na severní straně pozemku, protože to byl hlavní úkol dne: vybagrovat severní stranu.
Natavení hydroizolace a izolace proti radonu nám ale firma nacenila na 80tis., což nám přišlo hodně, a vzhledem k napjatému rozpočtu, který na každé práci pravidelně překračujeme. jsme se rozhodli, že to uděláme za polovinu. Kluci na pomoc nám ale měli dorazit odpoledne a na stavbě nebylo nic připraveno. Začali jsme tedy rychle vyklízet. Nošení čehokoliv u mě ale nepřipadalo v úvahu. Jsem už dnes sice bez berlí, ale levou nohou došlapuji na špičku a tím napadam na pravou. Takže jsem zametala.
Na základovce ale byly louže. Po smíchání se stavebním prachem vznikla pasta, která se nedala vymést a tvořila krustu na povrchu betonu, který díky tomu nemohl schnout. Do hodiny vymetání vody a pasty jsem měla na rukou krvavé puchýře, o bolavých nohách nemluvě. Zametli jsme co se dalo a nechali zas chvíli schnout. Mezitím jsme natírali suché plochy asfaltovým penetračním nátěrem. Je určen pro použití i na vlhké plochy, ale na těch našich vlhkých plochách se vyloženě svlíkal, takže jsme natřeli suchá místa a doufali, že až přijedeme z DEKu, zbytek doschne. Bylo krásně.
V DEKu jsme si pronajali bombu s hořákem. Bomba má kolem 60 kil a když jsem se ptala, jestli k tomu mají ten vozíček (vypadá jako rudl nebo základna pod nákupní tašku), tak na mě koukali a vrtěli hlavou. No nic. Tady je moderní to tahat ručně. :-/ Dali jsme si kafe a skoukli nabídku košťat. Chtěli jsme si tu zametací dřinu ulehčit nějakým turbo koštětem. Nic nám nepřišlo dost dobré, proto jsme přejeli s bombou (byla přes kufr i zadní sedačky a měla na výšku 1,5 m) přejeli do nedalekého Hornbachu. Doufala jsem, že do nás nikdo nenabourá a já se na bombě neproletim jako baron Prášil, ale prý je v místě za mou sedačkou ventil, takže by letěla směrem ode mě. To je dobrá zpráva. Hned jsem byla klidnější. :-)))
V Hornbachu měli všechna košťata rozdělená na násadu a tyč. Nešlo nám to spojit - násada byla tlustá (nejspíš se musí trochu ořezat jako pastelka) a to poslední, co jsme chtěli řešit zpocení a zaprášení, bylo jak nasadit koště na tyč. Vzali jsme to drahé už hotové a hledali rukavice. Kousek od nich jsme objevili dřevěná košťata už hotová a celí šťastní je nakoupili. :-) Rukavice, nože a pajdáme na kasu.
Po příjezdu na stavbu jsme se zase pustili do práce. Šlo to lépe, ale i tak to bylo šílené. Už vím, proč svépomocníci staví dům déle než dva roky. Přemluvit se po té šílené dřině k další fázi výstavby je nadlidský úkol a regenerace zabere taky hodně času. My si tedy po dnešku budeme lízat rány hodně dlouho. :-)))
Deska samozřejmě nevyschla a napenetrovat to prostě nešlo. Nápad vysušit to odpoledne hořákem nám přišel super. Vlastně bych se chytila čehokoliv, už jsem mlela z posledního a potřebovala jsem čokoládu. Kluci dorazili před třetí odpoledne. To už jsem chvíli seděla v autě a tupě zírala na přístrojovku. Nechápu, kde ti chlapi tu energii berou, ale hned se pustili do práce. Já tedy jela pro děti do školy a školky a nakoupit sladkosti a pití.
Naše děti to na stavbě šíleně baví. Hází po sobě hlínu, skáčou přes vodní příkop kolem základovky, šťourají se v prachu, lezou na hordy štěrku a hlíny na sousedním pozemku a honí se mezi paletami cihel. Dětské hřiště roku. :-)))
V půl páté odpoledne už jsem ale nemohla ani stát, a tak jsem naložila naštvané děti a jeli jsme domů. Psi byli od rána sami doma a bylo třeba už se vrátit. Na takhle dlouhou samotu nejsou zvykli a nesou to těžce.
Kluci jeli až do tmy. Je to asi jediná stavební činnost, která jde dělat za tmy. Díky hořáku na to úplně v pohodě vidíte. :-))
Odbagrovaná severní strana...
Tatra, aneb "jak přijít za den o 11 tisíc"... a to jsme neplatili žádné umístění hlíny někde na sběrnym dvoře.
A večerní směna... :-))
Špatná zpráva pro nás... zítra se musí dovyklidit zbytek stavby a dodělat zbytek podlah - penetrace + natavení izolace. Také dorazí cihly na vnitřní příčky a přikotví se pozednice, protože dnes nám volali, že už na sklad dorazily KVH hranoly a už je múžou přivézt. K tomu ale potřebujeme jeřáb, který jsme dneska na několika místech prostě nesehnali. Tak zítra... ;-)
Včera jsem byla na převazu na chirurgii a rána se hojí dobře. Mezitím byl Jarda v DEKu nechat si nacenit střechu a udělat návrh její skladby. Řešili jsme toho víc, ale začínám v tom mít hokej... :-/
Dnes ráno jsme vyložili děti ve škole a školce a jeli na stavbu s tím, že rozdáme práci a uděláme si po dlouhé době hezký volný den. Mě by chvíle odpočinku prospěla (měla bych se na doporučení doktora válet do pátku) a je toho poslední dobou hodně.
Bagr dorazil v půl deváté ráno a začal vozit hromadu "ošklivého" štěrku na terasu, kde jsem natáhla netkanou textilii. Mezitím se musel sundat plot na severní straně pozemku, protože to byl hlavní úkol dne: vybagrovat severní stranu.
V DEKu jsme si pronajali bombu s hořákem. Bomba má kolem 60 kil a když jsem se ptala, jestli k tomu mají ten vozíček (vypadá jako rudl nebo základna pod nákupní tašku), tak na mě koukali a vrtěli hlavou. No nic. Tady je moderní to tahat ručně. :-/ Dali jsme si kafe a skoukli nabídku košťat. Chtěli jsme si tu zametací dřinu ulehčit nějakým turbo koštětem. Nic nám nepřišlo dost dobré, proto jsme přejeli s bombou (byla přes kufr i zadní sedačky a měla na výšku 1,5 m) přejeli do nedalekého Hornbachu. Doufala jsem, že do nás nikdo nenabourá a já se na bombě neproletim jako baron Prášil, ale prý je v místě za mou sedačkou ventil, takže by letěla směrem ode mě. To je dobrá zpráva. Hned jsem byla klidnější. :-)))
V Hornbachu měli všechna košťata rozdělená na násadu a tyč. Nešlo nám to spojit - násada byla tlustá (nejspíš se musí trochu ořezat jako pastelka) a to poslední, co jsme chtěli řešit zpocení a zaprášení, bylo jak nasadit koště na tyč. Vzali jsme to drahé už hotové a hledali rukavice. Kousek od nich jsme objevili dřevěná košťata už hotová a celí šťastní je nakoupili. :-) Rukavice, nože a pajdáme na kasu.
Po příjezdu na stavbu jsme se zase pustili do práce. Šlo to lépe, ale i tak to bylo šílené. Už vím, proč svépomocníci staví dům déle než dva roky. Přemluvit se po té šílené dřině k další fázi výstavby je nadlidský úkol a regenerace zabere taky hodně času. My si tedy po dnešku budeme lízat rány hodně dlouho. :-)))
Deska samozřejmě nevyschla a napenetrovat to prostě nešlo. Nápad vysušit to odpoledne hořákem nám přišel super. Vlastně bych se chytila čehokoliv, už jsem mlela z posledního a potřebovala jsem čokoládu. Kluci dorazili před třetí odpoledne. To už jsem chvíli seděla v autě a tupě zírala na přístrojovku. Nechápu, kde ti chlapi tu energii berou, ale hned se pustili do práce. Já tedy jela pro děti do školy a školky a nakoupit sladkosti a pití.
Naše děti to na stavbě šíleně baví. Hází po sobě hlínu, skáčou přes vodní příkop kolem základovky, šťourají se v prachu, lezou na hordy štěrku a hlíny na sousedním pozemku a honí se mezi paletami cihel. Dětské hřiště roku. :-)))
V půl páté odpoledne už jsem ale nemohla ani stát, a tak jsem naložila naštvané děti a jeli jsme domů. Psi byli od rána sami doma a bylo třeba už se vrátit. Na takhle dlouhou samotu nejsou zvykli a nesou to těžce.
Kluci jeli až do tmy. Je to asi jediná stavební činnost, která jde dělat za tmy. Díky hořáku na to úplně v pohodě vidíte. :-))
A večerní směna... :-))
Špatná zpráva pro nás... zítra se musí dovyklidit zbytek stavby a dodělat zbytek podlah - penetrace + natavení izolace. Také dorazí cihly na vnitřní příčky a přikotví se pozednice, protože dnes nám volali, že už na sklad dorazily KVH hranoly a už je múžou přivézt. K tomu ale potřebujeme jeřáb, který jsme dneska na několika místech prostě nesehnali. Tak zítra... ;-)
Moc Vám fandím a sleduji každý příspěvek :-) Máte ještě reálnou naději, že to stihnete do Vánoc...? :-) Nás čeká přístavba na jaře, také "svépomocí", tak se raduji a děsím zároveň, když vidím všechny možné komplikace. Aneta
OdpovědětVymazatNaděje umírá poslední, Anet! :-)) Děkuju moc, fanděte dál, začíná to být hektické.
VymazatVůbec Vám tu přístavbu nezávidím. :-)) Ale uvidíte, že práce, kterou uvidíte za sebou a to těšení se na výsledek, bude Vaším největším hnacím motorem. ;-)