18.1.2017 - Už to běžííí!

Dlouho jsem nic nepsala... prosinec je u nás velmi hektický, máme výročí svatby, mám svátek i narozeniny (moje mamka taky), svátek má i jedna z holčiček a narozeniny moje kamarádka i její děti. :-)) Do toho jsou Vánoce a každoroční rodinné vánoční posezení, které pořádám moc ráda a které mě poslední 2 roky vždy donutí vytáhnout vánoční výzdobu. :-)))) Sejde se co nejvíc členů rodiny, všichni přivezou cukroví na ochutnávku, pijeme kávu a svařené víno, posloucháme koledy a klábosíme. To je pro mě krásně strávený předvánoční čas.

Navíc jsem projektovou dokumentaci obdržela až 7.12.2016, takže to pak utíkalo velmi rychle...

Mé plány na Štědrý den byly jasné: krásně se obléci, učesat, namalovat, načančat děti a mít hezký den. Místo toho jsem upocená s manželem stěhovala zaprášené věci z půdy přes celé přízemí. (A kam jsem letos umístila 2,1 metru vysoký strom? Do proutěného koše, ve kterém vůbec nedržel, NA SCHODY NA PŮDU!!!). Při nekontrolovatelném přesunu/pádu stromu ze schodiště se všechny ozdoby přetočily a některá patra se posunula celá (ze zadu samozřejmě strom nebyl ozdoben), takže strom vypadal, že spadl z 5.patra. Tchyně s manželovým bratrem byli už asi hodinu na cestě, takže jejich parkování u domu bylo očekávané každou chvíli. Nebylo nic hotovo, po zemi byl zase prach a odrolený štěrk z půdy, strom vypadal velmi opile a já vypadala... škoda mluvit. Jediné, co nás mohlo hřát u srdce bylo to, že vše šlo do ten den sehnaného podnájmu jednomu bezdomovci se psem, který odmítl možnost pobytu v azylovém domě, protože se odmítl zbavit svého psa, což byla podmínka nástupu. Malý vánoční zázrak, na kterém jsme se mohli podílet. Strom se mi už do pořádku dát nepovedlo, nějak jsem opravila, co šlo, natáhla červené tepláky, zbytek mám v mlze...

Díky celkovému prosincovému shonu jsem na stavební úřad běžela 21.12.2016, s polovičním počtem potřebných dokumentů, doufajíc, že než si toho někdo všimne, vyjadřovačky "doběhnou" a já je tam vítězně dodám. :-)) A už opravdu doběhly. Mám je připravené, takže už to tam jen nějak odnesu. :-)

Další veselou zprávu si pro nás připravil leden. Konkrétně den dnešní, kdy zájemci o náš dům kývli na jeho koupi a pro nás to znamená, že v polovině května se budeme stěhovat. No ano... Pokud budeme mít (naprosto zázračně) stavební povolení ke konci února, znamená to pro nás 2,5 měsíce na stavbu. Nutno podotknout, že letošní vyjímečně mrazivá a usněžená zima by musela samozřejmě tímto termínem také skončit. :-))) No ano....

Vzhledem k tomu, že mě jakékoliv problémové situace nutí přemýšlet a hledat řešení, po pár hodinách jsem měla jasno. Vlastně v téhle věci jsem měla jasno hned, ale musela jsem domyslet, jak to bude. Stěhovat se bude maximálně jednou. Slovy: jednou. Neni v našich fyzických ani psychických možnostech provést tuto činnost víckrát. To znamená, že se nejspíš (v tom nejlepším případě) budeme stěhovat do domu, kde budou schnout hotové omítky a vylité podlahy. To znamená, že tam nemůžeme nastěhovat nábytek (museli bychom ho pak zase vystěhovávat ven na pokládku finálních podlah). Ale kam s ním? Poprvé budeme mít kryté stání na dvě auta. To bude naše spása. Zde bude stát veškerý nábytek a 99% všech našich věci. Přikryté plachtou. Uvnitř budou jen postele. V koupelnách budou jak záchody, tak umyvadla závěsné, tudíž nebude nijak v rozporu jejich namontování a používání. Stejně tak sprchové kouty, pokud si dobře pamatuju, podlaha se vylejvala kolem vaničky sprcháče.

Bude skoro léto, teplé noci, to zvládneme.

Čeká nás tedy expresní rozhodování, tvrdé dodržování termínů, perfektní návaznost prací, zuřivé balení věcí a vysilující stěhování... to vše za dohledu 2 psů a 3 malých dětí. :-))

Tak hurá na to... Držte nám palce...  ;-)