Poslední
dny je zase krásně. A i když je pod mrakem, je vlastně hezky. Každé
ráno otevřeme dokořán francouzská okna na terasu a zavíráme je až po
sedmé večer, kdy se citelně ochladí (a taky už po celém dni nechceme
řešit, proč psi štěkají a někam běží - nemáme oplocení :-)). Ale
stejně... člověk má hned lepší náladu.
S
lepší náladou jsem dnes uháněla na stavební úřad. Po vyzvednutí
souhlasu s vyjmutí ze ZPF v pondělí, jsem (po týdnu nemoci naší
úřednice) hodlala zjistit, kde to vázne. A víte kde? Na poště... :-(
21.března bylo vydáno oznámení a v následujících dnech rozesláno
účastníkům. Poštou. Pošta měla za úkol doručit obálku a podepsaný útržek
doručit zpět na úřad. Pokud někoho nezastihne, uloží to na poště 10 dní
a pak mu to stejně vhodí do schránky. Takže ztráta času se stejným
výsledkem. Od doručení nebo vhození po 10 dnech do schránky začíná běžet
lhůta 15 dnů na vyjádření. Pokud tedy člověk počítá, znamená to 10 dní
čekání + 15 dní dalšího čekání + nějaká doba na doručování (dáme poště
například nekonečných 5 dní) = celkem maximálně 30 dní. I kdyby 40. Dnes
je to 63 dní. A pošta stále nevrátila doručenku jednoho účastníka.
Úřednice mě odbyla, že už poštu 2x urgovali a bez odpovědi. No jasně.
Když pominu absolutní ignoraci své pracovní náplně pošťačky i naší
úřednice, nechápu, proč se čeká na podepsaný kus papíru od někoho, jehož
manžel už oznámení převzal, a je jasné, že už dávno proběhla fikce
doručení - doručení dodejky by po takové době nemělo být vůbec stěžejní
(exekutor už by Vám vybrakoval byt a nikdo by se nad tím nepozastavil).
Samozřejmě...proč nemít výmluvu pro to, aby se nemuselo nic dělat.
Dohoda
na úřadě byla taková, že chybějící podpis obstarám sama. Dnes mi to ale
nikdo nezvedal. Příští týden by tedy bylo možné vydat rozhodnutí, se
kterým nás čeká úplně stejné bezvýznamné kolečko a čekání. Ovšem
tentokrát se budu vše snažit uspíšit osobním doručením - zahraju si na
pošťačku.
Když
chcete začít stavět a nemáte zrovna ideální podmínky, jenom vyřízení
hypotéky Vás stojí téměř všechny síly. Najednou jí máte a říkáte si, že
už vlastně máte to nejhorší za sebou. To ovšem nečekáte, že narazíte na
úředníky. To jsou lidé, kteří mají kde bydlet, své práci obvykle moc
nerozumí (ale mají perfektně natrénovaný chytrý a povýšený výraz) a
rozhodně svojí práci moc dělat nechtějí. A vůbec nechápou, proč jsou na
ně všichni naštvaný, když oni jsou tak zavaleni prací a snaží se každému
pomoci. A tito úředníci (ano, Vaše problémy je opravdu nezajímají, vy
přece stavíte svůj dům jen tak z nudy) Vás tak vyšťaví během
schvalovacího procesu, že na výslednou stavbu už nejenže nemáte síly,
netěšíte se na tu příšernou dřinu (i když jste roky plánovali každý den
na stavbě a co všechno si uděláte sami), ale téměř ji odbydete v
totálním časovém presu (to povolení už mělo být před půl rokem) a
mávnete rukou nad spoustou detailů, které Vás pak budou samozřejmě
mrzet. Ale úředníka už nezajímá, jestli Vám dům do roka spadne na hlavu,
pro něj je důležité, že Vás zprudil za špatné názvy v dokumentaci a
nepřehledné čáry v situačce. Tenhle stát je prostě na hlavu...
Asi do měsíce, když si všichni vyzvednou poštu (vzhledem k blížícím se dovoleným se obávám nejhoršího) bychom tedy konečně měli dostat stavební povolení. Bude to přes půl roku mého pravidelného opruzování na úřadě, maximálního ovládání při jednání s úředníky a lítání od čerta k ďáblu. Pak teprve začne to, na čem intenzivně pracujeme už přes rok a půl. Takže hurá do druhé poloviny boje...
Komentáře
Okomentovat