Nevím
jak Vám, ale mě únor připadá jako zbytečný měsíc. :-)) Kromě Valentýna
se v něm něco děje jen jednou za čtyři roky a jinak zbytečně zaclání a
prodlužuje to zimní utrpení. Vlastně, kdyby zimní, tak by to možná ještě
šlo, ale tenhle rok si únor nějak neumí vybrat, zda patří do zimy nebo
se už připojí k jaru. A tenhle únor, který mě tak strašně moc nalákal
nádherným teplým sluncem, kdy se na naší terase dalo chodit skoro v
tričku a já už začínala koukat po letním nábytku a květinách potřebných
na novou zahradu, mě dnes zase zpražil temnou oblohou a večerním
vydatným deštěm, který podle výhledu přestane až asi za pět let.
Toto
počasí nesu velice nelibě, protože místní nezpevněná komunikace a na ní
velice nezpevněná a rychlosjezdová přístupová cesta k domu se stávají
téměř nepoužitelné. Auto jede smykem, my letíme smykem k autu, o
nákupech jídla a dřeva k topení v těchto dnech nemůže být ani řeč,
protože to není možné dostat do domu. Bohužel, jako na potvoru, když
doma všechno dojde, začne lejt. Tentokrát se ale nemusím bát, že bych
musela jet nakoupit. :-))
Dnes
jsem se totiž vypravila na stavební úřad, kde mi přislíbili, že tento
týden spustí sloučené stavební a územní řízení (bože, ať je to tentokrát
pravda) a pak jsem se všemi dětmi vyjela na nákupy a (poslední dobou
velmi nepravidelnou) pravidelnou schůzku s kamarádkou. V první třetině
cesty mi před nájezdem na dálnici vysadil motor. Prostě jen tak,
rozsvítily se kontrolky v čele s velmi důvěrně známou "chybou motoru" a
konec. Sjela jsem ke straně, zastavila a vše vyřešila systémem
vypnout/zapnout. :-)) Něco takového mne nerozhází a rozhodně nezabrání v
dnešních plánech. :-)) Rozjela jsem se, volám svůj zážitek manželovi a v
půlce hovoru (už na dálnici) opět kontrolky, motor vypnutý, jedeme ze
setrvačnosti. V odstavném pruhu jsem opakovala řešení situace a na
dalším sjezdu už jsem točila směr domov. Po cestě jsem samozřejmě musela
vyřešit vzniklou hysterii dětí, že se nejede, kam se mělo jet, ale
domů, kde je nuda.
Po
domluvě s automechanikem jsem sjela rovnou na diagnostiku, kde se
zjistilo, že je to "něčim" a to "něco" stojí kolem čtyř tisíc a musí se
objednat a budeme doufat, že to "něco" je toho všeho opravdu příčinou.
Napadlo mě, že přece nejsem žádné ořezávátko a občasné vysazení motoru
hravě zvládnu opětovným nastartováním, že proto se svět nezboří...
potřebuju ještě na nákupy a tak... Na to se mechanik pousmál, že počet
nahození motoru je časově omezený a že nikdo neví, jak dlouho nebo
kolikrát mi tohle vyjde. Že můžu kdykoliv kdekoliv prostě zůstat stát s
vypnutým motorem a auto se nehne. Představa troubící kolony na
křižovatce nebo v úzké ulici za mnou, kde jsem uvízla, se mi moc
nezamlouvá. Poslušně jsem tedy zamířila k domovu a celé odpoledne
vystresovaně vařila a pekla. Když nad tím tak přemýšlím, bylo by hezké,
kdyby mi to vydrželo. Ve stresu jsem poslední dobou často a rodina by
mou iniciativu v kuchyni ocenila. :-))
Také
jsem stihla trochu pracovat a hlavně už finálně naplánovat sestavu
BESTA do budoucího obýváku. Televizní oltář se mi vyloženě příčí, a tak
ještě musím vymyslet něco, co zakryje obrazovku. V plánu jsou kolejnice,
po kterých se budou šoupat dvířka do stran. Buď bude vidět televize a
police po stranách budou zakryté nebo obráceně. Chci ale úložný prostor
na vše, co je v obýváku třeba, ať už jsou to společenské hry, filmy na
dvd, hry na xbox, fotoalba, knížky, kabely nebo dokumenty, hodlám tam
nacpat i tiskárnu a notebook se vším, co k tomu patří. Proto bude celá
stěna plná skříněk a ty budou tvořit novou stěnu. Vše bude bílé, ale
abych tam trochu propašovala dřevo, police jsou z běleného dubu.
Provedení bude bezúchytkové, stačí zatlačit na roh a dvířka se otevřou.
Velmi praktické a stylově jednoduché. Mělo by to vyjít na cenu kolem
dvanácti tisíc, protože dvě dvojité dolní skříňky už mám. Cena je
skvělá, jsem spokojená.
Ještě
abych se vrátila k tomu počasí... tím, že se oteplilo, si uvědomuji, že
by bylo možné začít stavět. V okolí pozoruji, jak domy rostou jak houby
po dešti. O to víc mě vytáčí dnešní byrokracie, kdy člověk lítá od
čerta k ďáblu tak často, že už má slevu na letenky, a ani to nestačí a
je bezmocný.
Jdu se uspokojovat plánováním nové kuchyně, kdyby kupec našeho domu náhodou chtěl tu naší stávající nechat v domě... ;-)
Komentáře
Okomentovat