V
sobotu ráno jsme otevřeli oči a už volali z pozemku. Je třeba hned
řešit odvoz hlíny. Jeřáb úžasně přesunul betonové panely a úhledně je
vyskládal hned k vjezdu na pozemek. Měl to ráno během chvilky a hned byl
pryč. Dorazila tatra a čekala na instrukce.
Kamarádka
vzala osm tater. Téměř nic neubylo, naopak začalo přibývat. Kamarád
zjistil, že k němu tatra neprojede, takže to padlo. Na pozemku se začala
hromadit hlína a nebylo možné pracovat. Dostali jsme tip na člověka asi
dva kilometry od nás, že hlínu bere. Hned se tam vyjelo na výzvědy.
Ano, bere. 1.500,-/tatru. Místní skládky hlíny si prý účtují
8.000,-/tatru. Navíc je sobota odpoledne, pokud měl vůbec někdo
otevřeno, zavřel před dvěma hodinama. Potřebujeme okamžitě odvézt
alespoň deset tater, ale bude jich asi čtyřnásobek. Protočily se nám
panenky a znechuceně a odevzdaně jedeme k bankomatu. Poslední nápad byl
sousedův pozemek. Plánuje stavět až za tři roky, takže by dvouměsíční
ukládka nemusela v té buši tolik vadit. Soused souhlasí bez jakýchkoliv
požadavků, my celí šťastní opouštíme bankomat a jedeme řešit. Tatra se
začne točit kolem plotu od nás k němu a na pozemku už se dá konečně
dýchat.
Bagr
nepřestává hrabat. Je toho nečekaně hodně. Rada pro příště: nejdřív
pozemek posekejte, ať je vidět sklon. Z metr vysoké trávy a x stromů to
opravdu neodhadnete.
Při
bagrování si všímám, jak je najednou blízko sousedův plot, jak malá
bude zahrada, jak blízko k terase jsou břízy... prostě jak moc dům
zaplňuje pozemek. :-)) I tak samozřejmě nelituji, dům do patra považuji
za peklo a nikdy na něj dobrovolně nepřistoupím. Ale je nečekané, co
udělá dvousetmetrový dům s tisícovým pozemkem.
Děti
to na pozemku moc baví a nejraději by tam koukaly celý den, hrabaly se v
hlíně a lezly po panelech. Jediné, co jim tam chybí, jsou židličky a
stín s občerstvením. Jsou líné stát, a tak vše pozorují z rozpáleného
auta s dveřmi dokořán, kde na přístrojovce přenastavují vše co jde.
Zákaz troubit - ten jediný - ale naštěstí akceptují.
Po
sobotní šichtě následuje nedělní siesta pro všechny, takže bude
pokračování až zítra, v pondělí. Nevím, jestli se stihly vyznačit
základové pasy, ale v osm ráno dorazí bagr a budou se už bagrovat. Mělo
by dorazit jedenáct palet ztraceného bednění a nejpozději ve středu
beton. Tak mi to bylo řečeno. Beton by ale měl být do těch pasů a pak
teprve to bednění, tak uvidíme. :-))
Já
si v pondělí vyjedu na stavební úřad ještě pro zbylé informace a
konečně také umístit na pozemek ceduli "stavba povolena". Má se také po
celkem dlouhé době ochladit na příjemných dvacet stupňů plus mínus.
Doteď panovaly opravdové tropy, lilo z nás jen jsme se pohnuli, slunce
pálilo takovým způsobem, že jsme se připalovali při každé příležitosti.
Obdivovala jsem výdrž všech, co na pozemku celé dny pracovali zabalení
do mikin a tepláků s hučkou na hlavě (tráva při sekání odlítávala a
sekala bolestivě po celém těle). I pro betonáž to bude určitě lepší. Co
už není lepší jsou zase slejváky, které ještě pár dní občas proběhnou. Z
hlíny se stane bahno a nikdo se nedostane ani tam ani zpátky a zabahní
celou ulici. Báječný start pro dobré vztahy se sousedy.
Ve volném čase surfuju a projíždím nabídku bazénů. Tři metry na šířku není nic moc. Ráda bych alespoň tři a půl. Problém je také umístění. Bazén vychází v nejnižší části pozemku, která se bude dosejpat a dorovnávat na komfortní úroveň. Takže vlastně vůbec nevíme, jak to tam bude vypadat. Jeho směrem jsou také na vzdáleném kopci domy, takže tam hodlám strčit borovici, lépe víc borovic, aby odstínily všechny nežádouci pohledy na bazén, terasu i do domu. Také přímý soused plánuje dům do patra, takže nějaké vysoké stromy i po této linii a následně prosba o pokud možno žádná okna naším směrem (na sever). Zatím se nikdo neozval na střechu a já nesáhla na nabídky oken. Snad teď tím ochlazením stoupne má produktivita a já se nebudu muset soustředit pouze na přežití své, dětí a psů... :-)) Jo a cherry rajčat na terase. Ty danajské dary vyžadující zálivku alespoň dvakrát denně a věčně vypadající, že vůbec neproběhla. :-)))
Komentáře
Okomentovat