Pěkný čtvrtek přeji! Už topíte? :-) My ano. Asi dva dny. Srabácky jsme nenechali klesnout teplotu v domě pod dvacet stupňů. :-))) Stárneme... Venku je listí tak nádherně zbarvené a s každým zavanutím větru nějaké spadne na zem... Mraky mají přesně tu barvu, kterou jsem tak ráda míchala na vodovkách ve škole... šedomodročernou... Sleduju tu krásu z okna kanceláře... odmítla jsem si posunout stůl stranou pro větší komfort a soukromí... sedím tam úplně na ráně a dívám se z okna přes monitor počítače... Chybí mi to. Chybí mi to sledování přírody z okna obýváku nebo ložnice... Chybí mi můj dům... Dny jsou teď tak krátké. Ráno nestíhám do práce, odpoledne nestíhám z práce, nestíhám úklid, nestíhám vařit (dobře, to jsem nikdy moc nedělala), nestíhám zdobit, nestíhám to svoje... To moje... Je těžké teď jít a něco tvořit, bez výčitek, že ukrajuju z času s dětmi... a to mi chybí. Pro mě tvořit znamená žít. Ať už je to zdobení domu, šití, pletení, hrabání se v hlíně, bílení, obkládání palubka