Severský dům

Pěknou středu přeji! Počasí je teď takové, že vyjíždím v dlouhých rukávech a dlouhých nohavicích a nadávám si za sklem auta, že se upeču, že jsem si měla vzít krátké, pak vylezu z auta, gratuluju si, že jsem se takhle oblíkla a po 10 minutách venku si nadávám, že jsem si nevzala bundu a sakra, proč jsem si ještě nedala do auta nějaký pléd, který bych mohla přes sebe přehodit, když je zima, že by tam psa nevyhnal!?!?!?!?! :-)))) To se tak stává, že děti chtějí co nejrychleji vyrůst a chtějí se chovat jako velcí a pak zjistí, že to vození v kočárku je vlastně boží, že ty motorky (odrážedla) byly to nejlepší na světě a že na tom pískovišti je hrozná sranda. A tak ta naše miminka zatoužila po pískovišti. :-)) Holkám bude na konci prázdnin 7 a Toníkovi je 9. Pískoviště pro tři děti, zvlášť takové výrostky jako ty naše, by mělo být co největší. Očekáváním by mělo být, že se tam budou neustále hádat, takže opět: velké. :-)) Hned mě napadla paletová ohrádka v atypickém rozměru. Zavolala ...

Pěkné povelikonoční úterý! Jaké jste měli Velikonoce? Letos je to nějaké splašené. Představte si, že vůbec neděláme nic do školy a stejně nestíháme a dny ubíhají neuvěřitelným tempem. :-))) Dneska jsme ráno zjistili, že máme zítra přivézt do školy asi milion úkolů, takže jsme od rána jeli jak fredky, skončili v půl deváté a ráno mají děti za úkol pokračovat, jakmile vstanou. :-))) No, rozhodně to neodevzdáme všechno. Nějakou tunu papírů nestihneme vůbec, ale alespoň jsem se kreativně vyřádila na jmenovkách na igelitky. :-))) Před pár dny se totiž začalo s přípravou na jižní fasádu. Znamenalo to uklidit všechen bordel a dekorace na terase. A náš gaučík. Vytáhla jsem tedy palety na zahradu, kde byl nejhorší trávník, aby mě nemrzelo, že se asi trochu zničí, a přitáhla z domu ještě druhou matraci. A bylo. Náš nový obří válecí gaučík, na kterém se dokonale opaluje, pere, hraje, běhá dokola, čte, píše, povídá, odpočívá, snídá, spí, .... :-)) Vytáhli jsme veliko...

Pěkný pátek! Počasí se konečně umoudřuje, zase svítí slunce (tedy kromě dneška) a já s dětmi trávím čas na zahradě. Za poslední dny jsme udělali velký kus práce. Karanténa je báječná v tom, že se člověk odhodlá k věcem, které už dlouho odkládal. Tedy, když zas odloží ty další. :-))) Třeba učení. Už jsme na něj nesáhli asi týden. A předtím to bylo tak slabé, že jsme vlastně ve skluzu od začátku. :-)) My se z toho totiž nezblázníme. :-)) Připomnělo mi to dobu před devíti lety, kdy jsem se poznala se svojí kamarádkou přes internet. Obě jsme byly těhotné, úplně ve stejném týdnu těhotenství. Já čekala Toníka, ona dvojčata, kluky. Řešily jsme zrovna prohlídku u zubaře, na kterou se nám ani jedné nechtělo. Těhotenská průkazka však čekala na vyplnění kolonky. Ona se svým životním nadhledem, který jí vytříbila hlavně nemoc, jenom suše konstatovala: "a co? Nepustí mě k porodu?". A bylo to. :-))) Tahle hláška mě od té doby provází, často si na ní vzpomenu, usměju se a řeším pak věci j...