Severský dům

Pěkné.... pěkné... pěknéééé... co je dnes? Moment... Pěknou středu! :-))) Počasí se zase vylepšuje a my jsme zase každý den na gaučíku. Je pravda, že se válíme v teplákách a mikinách, ale váááálííííme! :-))) Nevím, co se stalo, ale srším teď energií. Možná je to něco jako když přežijete vlastní smrt.... V sobotu jsme totiž poprvé tenhle rok grilovali. A protože jsem se opravdu těšila, oznámila jsem to manželovi jako hotovou věc. To aby si neplánoval celodenní výlet s dětmi a sám se rozhodl, jestli se přidá. Bylo mi totiž fuk, jestli někdo chce nebo ne, JÁ chci grilovat! :-))) Co tu bydlíme, moc jsme si zahradu neužili. Nějak jsem si myslela....čekala, že si jí budeme užívat spolu. Ale protože je to pouze jednostranné, vzala jsem otěže do svých rukou. Začalo to vyvýšenými záhony u terasy před ložnicí, nákupem zahradních boxů na hry, hračky a bazénové potřeby, gaučíkem, úklidem a teď to pokračuje fasádou na jihu.... ...a plány na nové uspořádání terasy a všeho kolem.

Pěkné povelikonoční úterý! Jaké jste měli Velikonoce? Letos je to nějaké splašené. Představte si, že vůbec neděláme nic do školy a stejně nestíháme a dny ubíhají neuvěřitelným tempem. :-))) Dneska jsme ráno zjistili, že máme zítra přivézt do školy asi milion úkolů, takže jsme od rána jeli jak fredky, skončili v půl deváté a ráno mají děti za úkol pokračovat, jakmile vstanou. :-))) No, rozhodně to neodevzdáme všechno. Nějakou tunu papírů nestihneme vůbec, ale alespoň jsem se kreativně vyřádila na jmenovkách na igelitky. :-))) Před pár dny se totiž začalo s přípravou na jižní fasádu. Znamenalo to uklidit všechen bordel a dekorace na terase. A náš gaučík. Vytáhla jsem tedy palety na zahradu, kde byl nejhorší trávník, aby mě nemrzelo, že se asi trochu zničí, a přitáhla z domu ještě druhou matraci. A bylo. Náš nový obří válecí gaučík, na kterém se dokonale opaluje, pere, hraje, běhá dokola, čte, píše, povídá, odpočívá, snídá, spí, .... :-)) Vytáhli jsme veliko

Pěkný pátek! Počasí se konečně umoudřuje, zase svítí slunce (tedy kromě dneška) a já s dětmi trávím čas na zahradě. Za poslední dny jsme udělali velký kus práce. Karanténa je báječná v tom, že se člověk odhodlá k věcem, které už dlouho odkládal. Tedy, když zas odloží ty další. :-))) Třeba učení. Už jsme na něj nesáhli asi týden. A předtím to bylo tak slabé, že jsme vlastně ve skluzu od začátku. :-)) My se z toho totiž nezblázníme. :-)) Připomnělo mi to dobu před devíti lety, kdy jsem se poznala se svojí kamarádkou přes internet. Obě jsme byly těhotné, úplně ve stejném týdnu těhotenství. Já čekala Toníka, ona dvojčata, kluky. Řešily jsme zrovna prohlídku u zubaře, na kterou se nám ani jedné nechtělo. Těhotenská průkazka však čekala na vyplnění kolonky. Ona se svým životním nadhledem, který jí vytříbila hlavně nemoc, jenom suše konstatovala: "a co? Nepustí mě k porodu?". A bylo to. :-))) Tahle hláška mě od té doby provází, často si na ní vzpomenu, usměju se a řeším pak věci j