Severský dům

Nádherné úterý přeji! Jsou dny, kdy se raduji, že svítí slunce. Jsou to dny vyjímečné, obvykle obklopené velkým počtem dní temna. :-) A dnes je jeden z těch dnů. Je náááádherně. Nebe je úplně modré, slunce mě hřeje přes okno, v domě je spousta světla, všechno září, mám chuť jít ven a sázet květiny, natírat sloupky u plotu, hrabat se v hlíně... Já vím, že je tam zima že jakákoliv fyzická aktivita by mě teď vyčerpala na několik dní dopředu, protože ještě nejsem fit, ale už ten dnešní den mě nabijí k nějaké činnosti... Co bych tak asi zvládla, abych u toho neumřela, a zároveň mě to uspokojilo a změnilo to zase můj výhled od počítače? Malování... Minulý rok jsem si namalovala na povlak Gurli z Ikey Dalarnského koníka a včera jsem měla velkou potřebu namalovat další povlak, vlastně ho pomalovat květinami. :-) Protože na jaře vyhledávám barvy a folklorní motivy, inspirovala jsem se opět ve Švédsku. Fixama na textil jde malování celkem rychle (jsou také z Ikey), takže jsem do večera měl

Pěkné úterý! Od rána nebylo vidět slunce... to je den hned lepší, že ? :-/  :-)))) Hned ráno jsem si střihla návštěvu dětské doktorky. Heidi prokašlala celou noc, takže to bylo v zájmu zdravého rozumu celé rodiny. Přemýšlím, že si dám druhé kafe... Pak jsem musela na úřad. Doufala jsem, že holky zase vyklopím ve školce, ale bylo mi doporučeno nechat je doma. Spíš ale ve smyslu "ať ve školce nechytí ještě něco víc". Takže jsem nechala manžela v obýváku koukat s holkama na Barbie příběhy :-))) a vyrazila. U úřadu se nedalo vůbec zaparkovat, nacpala jsem auto na pidiparkoviště u nejbližšího sídliště a uháněla na objednanou schůzku. Venku bylo mínus pět stupňů a po cestě mi praskla rána na palci. Nové nože jsou opravdu nebývale ostré a předevčírem jsem při vykrajování jablek dětem málem vykrojila i kus svého palce. Po několika vyměněných náplastích, milionu zakrvácených ubrouscích se mi konečně povedlo zastavit krvácení. Včera už to vypadalo, že náplast nepotřebuji, ale d

Pěknou sobotu! Celé čtvrteční dopoledne bylo nádherné jaro, ale asi od 12. hodiny přišla apokalypsa, pršelo, foukal studený vítr, byla skoro tma, nebe zamračené a mě byla zima jen při pohledu z okna... V pátek se to moc nezlepšílo, ale ráno bylo nádherně bílo. Většina republiky si sice na silnicích slušně zabruslila, ale tady bylo úžasně. Tohle počasí mě vždycky utvrdí v tom, že dělám dobře, že dávám děti do nejbližší školy a školky. Dojíždění kamkoliv dál je často sebevražda. Ale ten kiláček vždycky nějak dosáňkujem, popřípadě necháme auto u cesty a dojdeme to. Nebo... vůbec nevyjedem a zůstaneme doma. :-)))) Dneska je od rána nádherně slunečno, už kolem desáté večer bylo úplně jasno, svítil měsíc téměř v úplňku a nebe bylo plné hvězd. Mobil mi ukazoval, že je v Berouně -8 stupňů, tady u nás je obvykle ještě o dva až čtyři stupně méně. Všude je námraza, ale louka nad námi namrzlá není. Jižní svah je prohřátý, i když těsně u domu máme úplně mrazivě bílou trávu.  Před pár dny jsem

Pěkné pondělí! Sníh už roztál, celou noc bičoval náš dům vydatný déšť, ráno bylo 1,5 stupně a přesto byly dveře u auta přimrzlé a námraza na předním skle nešla ani oškrábat. Viděla jsem jen lehce nalevo před sebe, děti měly za úkol po cestě do školy a školky hlásit lidi u silnice. :-))) Také je takhle za jízdy zaměstnáváte? Za normálních okolností mají hlásit jen policejní auta, ale když není vidět z auta, hodí se i jiné věci. :-)))) V pátek dopoledne jsem si ve sněhové kalamitě vyrazila přes polovinu Prahy do Průhonic, kde jsem měla předání dvířek přes inzerát. Vzala jsem sebou Indíka, protože by stejně doma brečel, a také proto, že když chrápe celý den, nudí se v noci. Takže se ho přes den snažím utahat čímkoliv. Z cesty jsem měla celkem obavy jak díky počasí, tak i díky tomu, že byl pátek. Navíc už jsem tam nejela několik let a obavy z toho, že všechno bude jinak, byly na místě. Nakonec byly silnice příjemně volné, na místo jsem dorazila 4 minuty před domluveným časem, vše jse