Pěkné pondělí!
Tenhle víkend měl být silně pracovní, ale nějak se to... nepovedlo. :-D
V práci jsem v těchto dnech opět sama, buď je závěrka nebo má dovolenou šéfka, což se mi krutě nehodí, protože buď bych potřebovala volno na stěhování nebo na oddych. A tak se s heslem posledních 15 let "vyspim se až v hrobě" prostě stěhuju za běhu.
V pátek jsem vyrazila s kamarádkami večer ven - oslavit narozeniny jedné z nich. Každý rok alespoň jednou zajdeme do našeho oblíbeného podniku James Dean v centru.
Pila jsem boží citronový sorbet s vodkou a po druhém jsem už měla klapku a věděla, že další už bez blinkací nehody nezvládnu. :-)) Jenže pak servírka zjistila, že slavíme narozeniny, přinesla ohňostroj s panákama a další kolo koktejlů. Nebudu lhát, byla jsem v pasti. Výhodou bylo, že i mé kolegyně byly alkoholem značně opojené, a tak si oslavenkyně nevšimla mých zákeřných výměn sklenic tak, aby většinu vypila ona. Je sice menší, ale její východní kořeny jí zajišťují výjimečnou alkoholovou rezistenci, takže... měla o 2,5 koktejlu víc a nic jí nebylo, zatímco já... ehm...
Poslední koktejl Manhattan mi ale svou hořkostí zase nahodil nějaké schopnosti a my si to po čtvrt na dvě štrádovaly z centra vesele na Malou Stranu pěšky. Procházka vyšla na 3,5 km a máme fotku prázdného Karlova Mostu! To se hned tak nevidí! :-D
S vidinou, že nejpozději zítra, ale spíš ještě dnes, umřu, jsem šla spát ve 3 ráno. Blbý bylo, že to zítra bylo už dnes. :-)))
Probudila jsem se před desátou a bála se pohnout. Nakonec jsem ale šla pro snídani, protože jsem věděla, že se musím sbalit a vyjet. Naštěstí mi bylo jen mírně nedobře. Trochu víc nedobře a trochu míň mírně. :-)))
Po jedenácté jsem začala běhat po bytě a sbírat vše, co bylo nutné vzít sebou do nového, abych tam udělala, co mám v plánu. Dětské pokoje a horní obývák.
Najednou byla jedna odpoledne, já se soukala do nacpaného auta s dětmi a vyrazili jsme.
Po cestě jsem se s dětmi dohodla, že dneska nezvládnu vařit, že koupíme cestou grillované kuře a uděláme bufetový oběd. Souhlasily a já se lehce po druhé hodině dostala k prvnímu kafi. A taky poslednímu. Ale byla to dávka trojitá, což mi udělalo dobře a já si odpoledne nečekaně užila. Díky, kafe!
Poobědvali jsme, vytáhla jsem vlaječkovou girlandu a dort pro holky (včera měly narozeniny, ale jen jsem jim popřála s bonboškama a pěnězma, jak chtěly, dort jsem nechala na sobotu).
Dort jsem koupila jenom jeden, slavili jsme sami a nemělo cenu se přejídat.
Po dortíku a odjezdu přítele do Prahy jsme šly s H vyzkoušet novou aku strunovou sekačku. Posekala jsem celou předzahrádku a děsně mě to bavilo. H si to nadšeně chtěla vyzkoušet taky. Posekala celý parking. Pak jsem si vysekala plácek před venkovní garáží a šla pro krumpáč.
Dlouho jsem váhala, kam vysadím popínavou růži a šeřík. Respektive... kdyby to byla moje zahrada, neváhám a prostě si to tám sázím pocitově a jak se mě líbí. Ale nějak mám tady pořád pocit, že si nemůžu úplně dělat co chci a to mě dost brzdí a omezuje a občas si připadám nesvéprávně.
V sobotu jsem ale... sama s dětmi... váhat přestala a sázela hlava nehlava. :-))) Šlo mi to od ruky, rozhodování bylo rychlé a já udělala práci, kterou jsem odkládala týdny, během pár minut. Jo, jsem prostě sólista. Práce v teamu a kompromisy mi nejdou, zdržují mě, odrazují a odkládám je.
H pak začala sekat i kolem našeho dokonalého zahradního posezení, ale došla baterka v sekačce. Věděla jsem, že je stejná, jako u mojí šroubovačky (miluju kompatibilitu Parkside) a že mám u té šroubovačky i nabíječku, takže no stress. Nabijem a pojedem dál...
Šroubovačka je ještě v Praze...
Tak nic...
Vzaly jsme si s H každá nůžky a šly stříhat japonskou vrbu u vrátek, která narostla od jara do obludných rozměrů a pomalu se nedalo projít k domu.
Jak to vypadalo jednoduše, ten prales zkrotit bylo docela náročné a na horní část jsme nedosáhly. Z kulatého stromu je teď tak trochu pankáč. :-))) Ale stejně už byl večer a my byly unavené. Moje tělo celou sobotu odbourávala obrovské množství alkoholu, myslím, že jsem udělala práce až až.
Večerní promítání Jurského parku proběhlo úspěšně a my šli konečně spát. Teda já... děti, otrávené, že nechci koukat ještě na dvojku, se vyploužily z obýváku asi až po mém čtvrtém vzteklém vyhození. :-)))
V neděli už jsem byla o drobínek svěžejší než včera a uklidila a vytřídila zase další oblečení a věci. To mi dělá celkem radost, když ty tašky všude po zemi mizí a nachází své místo. Které už bohužel došlo. Kam dám další tunu věcí, co mám ještě v bytě, nevím. :-(
Celou neděli jsem uklízela, zase sekala, hi hi, obědvala venku, hltala teplé paprsky slunce a nakonec celé odpoledne s Toníkem dokončovala jeho pokoj. To Vám hodím do samostatného článku tento týden.
Jinak jsem samozřejmě vůbec neudělala, co jsem měla v plánu, takže úterní navážení všech zbylých věcí z bytu dodávkou bude velmi neorganizované, divoké a rozhodně zoufalé.
Tak si užijte další týden, pro mě poslední v Praze. Čeká mě strašně vyklízení, stěhování, uklízení a topení se v bordelu, okořeněné páteční první návštěvou revmatologického centra a dalšími povinnostmi, které mě nebaví.
Mějte séééé!
Nové bydlení a první víkendy v něm musí být krásné, člověk si postupně všechno zabydluje a hledá, co mu nejvíc vyhovuje. 😊 Já mám ráda, když interiér působí útulně, ale zároveň je praktický pro každodenní život. I stínění oken dokáže udělat velký rozdíl, třeba rolety den a noc v systému KOMPLET, díky kterým se dá regulovat světlo podle potřeby.
OdpovědětVymazat