Pěkný pátek!
Počasí se konečně umoudřuje, zase svítí slunce (tedy kromě dneška) a já s dětmi trávím čas na zahradě. Za poslední dny jsme udělali velký kus práce. Karanténa je báječná v tom, že se člověk odhodlá k věcem, které už dlouho odkládal. Tedy, když zas odloží ty další. :-))) Třeba učení. Už jsme na něj nesáhli asi týden. A předtím to bylo tak slabé, že jsme vlastně ve skluzu od začátku. :-)) My se z toho totiž nezblázníme. :-)) Připomnělo mi to dobu před devíti lety, kdy jsem se poznala se svojí kamarádkou přes internet. Obě jsme byly těhotné, úplně ve stejném týdnu těhotenství. Já čekala Toníka, ona dvojčata, kluky. Řešily jsme zrovna prohlídku u zubaře, na kterou se nám ani jedné nechtělo. Těhotenská průkazka však čekala na vyplnění kolonky. Ona se svým životním nadhledem, který jí vytříbila hlavně nemoc, jenom suše konstatovala: "a co? Nepustí mě k porodu?". A bylo to. :-))) Tahle hláška mě od té doby provází, často si na ní vzpomenu, usměju se a řeším pak věci jinak. Stejně jako nedávno, kdy její kluci neměli ve škole vypracované úkoly. Moje kamarádka sdělila učitelce, že byli spolu venku. Proto úkoly nemají.
A nebylo to lepší? Jít ven? Zkuste si představit, že máte nemoc, u které nevíte, jak dlouho tu budete (což je trochu zvláštní, protože ani zdravý člověk vlastně neví, jak dlouho tu bude), ale dejme tomu, že všichni očekáváme svůj konec v pokročilém věku, s chatrnou pamětí a plenama.... :-)) Zkuste si představit, že každý Váš den je malý zázrak. Co byste dělali? Jak byste se chovali? Jak byste jednali s lidmi? Jak malicherné problémy by ostatní najednou řešili.... Jak krásně by najednou venku bylo... Jak rádi byste byli se svými nejbližšími... bez hádek, bez problémů.... Jak byste si to užívali...
Relativní zdraví nás totiž nutí být pořád v poklusu, pořád na nás valí další a další problémy, které musíme chtě nechtě řešit, být ve stresu... ústí to v podrážděnost, kdy vyjedeme na děti jenom proto, že někdo dusí nás....
Zkusme se oprostit od věcí, které nejsou tak důležité, které nás tak moc stresují a vlastně zbytečně. Spoustu věcí vůbec nemusíme dělat. Děláme je jen proto, že táááááámhle je někdo, kdo se ukájí úkolováním ostatních. Můžeme mu to říct slušně a nebo neslušně. :-))) Asertivně, pokud to umíte. Když se po nás někdo vozí, dělá to jenom proto, že my mu to dovolíme. A dokud to od nás bude mít dovolené, bude to dělat. Zkusme mu to zatrhnout. Svět se nezboří. Ale my... budeme mít lepší život. A když to uděláme, byť s jedinou věcí, bude nám líp. Na těle, i na duši.
A tak... trávíme čas na zahradě, manžel bere děti na celé dny do lesů, kde nikoho nepotkají, pořád, ale pořád vaříme, začali jsme postupně uklízet a vyklízet, aby se nám lépe žilo, koukáme na filmy nebo seriály a trávíme čas spolu. A vlastně to není nic nového, protože takhle žijeme celou dobu. A je to fajn... :-)
Můj výhled z ložnice je teď na nové vyvýšené záhony. Vpravo vzadu pak plánuju zahradní domek (pokud možno také šedý) a u něj přístřešek na věšení prádla. Neplánuji sušičku, suším prádlo venku a byla bych ráda, kdybych nemusela pořád řešit kam s prádlem, když leje. Přístřešek by byl podle mě skvělé řešení. S dlouhou tyčí na ramínka. Možná ve dvou patrech. :-)
Velikonoční věnec na dveře máme z minulého roku. Hezčí by byl na černých nebo šedých nebo modrých dveřích, co? :-)
Vyrazili jsme s Indíkem na výlet. Shodli jsme se ale na tom, že to byl jeho poslední, protože už neujde ani 100 metrů a těch 200 nebo 300 metrů k tomuhle lomu pro něj bylo dost náročných. Takže už jenom váleníčko doma, obchůzky kolem domu, opalovačka na terase a cpaní se dobrotama. Snad to nějak vydržíme. :-))) V lomu ale začínal západ slunce a bylo to tam krásné...
Konečně jsem se odhodlala vyklidit manželovu šatnu, což znamenalo vynosit hromady věcí ze země, vyklidit velkou skříň (=vynosit všechno a položit na postel), odsunout tu skříň na dlažbu, která je hotová a ... zjistit, že manžel odvezl mojí bílou barvu, takže zrušit plán výmalby a rovnou přejít na plán pokládky dlažby. Našla jsem pytel a půl lepidla, takže jsem se obávala, jestli položím dlažbu alespoň pod skříně, ale nakonec zbylo i na kousek víc...
Příští návštěvu taťka dorazí s řezačkou dlaždic. Slíbil, že mě s ní naučí a nařežeme dlaždice sem, do mé šatny, do špajzu i do pokoje pro hosty. Tam všude chybí dořezy. :-))
Při spárování přišel Toník a sledoval mě při práci. Nabídl i pomoc, že to vypadá jednodušše. Vysvětlila jsem, že jsem si to taky myslela, když jsem všechny sledovala při práci, ale pak jsem to šla zkusit a je to tedy pěkná fuška. To uznal. Pak se zeptal, proč to nedělá tatínek, ale já. Řekla jsem mu, že tatínek to neumí. Řekl mi, že by to uměl, kdyby chtěl. Na tom jsme se shodli.
Když uschla i spárovačka, smontovali jsme i úzkou skříň, kterou jsem ukořistila za odvoz. Má jiný odstín dřeva, protože velká skříň koupená ve výprodeji, už v nabídce není.
Tramtadadá... takhle uklizeno manžel v životě neměl. :-))) Ostatně to je také důvod, proč máme každý svou šatnu. :-)))
A teď k těm vyvýšeným záhonům v úvodu...
Bylo jasné, že potřebujeme víc maliníků, víc jahodníků, prostě víc všeho. Že jeden keřík nemůže stačit tím, že vypotí jeden plod denně, když u něj stojí tři hladové krky. :-))) Na mé užitkové zahradě za ložnicí už ale místo není, takže bylo nutné vybrat další místo. Místo před ložnicí se zdá, jako dobrý nápad. Je to místo, kam návštěvy nechodí, kde bude taková "technická místnost" zahrady, takže vlastně vůbec nevadí, že to bude zároveň i další "spižírna". :-))
Paletové ohrádky jsem zase splašila ve výkupu a dost mě překvapilo, kolik stojí v Hornbachu nové (proboha, jedna je za 400,-!!!!). Takhle, jako polotovar, vypadají samozřejmě hrozně, to se spraví vhodným nátěrem.
Našla jsem plechovku šedé lesklé barvy, připravenou sice úplně k něčemu jinému, ale kdo by teď vyjížděl do obchodu pro jinou, když je zrovna uprostřed tvůrčího procesu. :-))) Vyšla úplně přesně. Ještě jsem musela i stěny plechovky skoro vylízat, abych to dotáhla. Už vidím, jak kupuju další jenom kvůli nějakému nedodělanému kousku.
Z předchozích záhonů jsem se poučila a věděla, že je nutné dát na dno nějaké klacky a větve, na to navozit obyčejnou hlínu ze zahrady a teprve na to nasypat z pytle koupenou hlínu. Pokud totiž máte v plánu plnit vyvýšené záhony pouze kupovanou hlínou v pytlích, namastěte svaly a vytaste peněženky, protože jenom do toho malého záhonu nalevo (rozměr 60x80 cm) o dvou patrech zahučí 4 nebo 5 pytlů o 120 litrech zeminy. Do toho malého! A to jsou lidé, co mají patra tři! :-)))
Na kopání hlíny a zároveň rovnání terénu vzadu vpravo mi přispěchal na pomoc opět Toník. Já krumpáčem kopala, on nabíral hlínu na lopatu a házel do záhonu. Ama pak se mnou zasadila jahodníky a zasela pórek, mrkev a ředkvičky. Heidi jako vždy někam zmizela a počkala, až to všechno oddřeme. Pak přišla s deštníkem a leskem na rty zeptat se, kdy jako bude jídlo. :-))) Ty jejich povahy se prostě nezapřou. :-)))
No ale nakonec to nevypadá zase tak špatně, ne? Až to kolem dovyštěrkuju, seženu ten krásný zahradní domek, záhony se zazelenají, bude to boží koutek. Nakonec tam bude lákavé každé ráno vyjít a posedět. :-)
(Asi) v Kauflandu měli zápichy na popsání, abyste věděli, co jste vlastně zaseli. Byly ve tvaru zajíců a hrozně se mi líbily. :-)
No a pak jsem si myslela, že si uděláme doma zábavu a upečeme vlastní domácí pizzu. Holky umíchaly těsto (obvykle mícháme všechno lžící, abysme se neumazaly :-))) ) a pak jsem všchny donutila si jít ozdobit vlastní pizzu. U nás vede salámová, takže sýrem se šetřilo. Ale šetřili i tim salámem, takže to pak nikomu nechutnalo a dobrá vlastně byla jenom ta moje, kam jsem naházela všechno a hodně. :-))) Myslim, že až uslyší "domácí pizza", někam se schovají. :-)))
No a tak my tu trávíme dny... V pyžamu, rozcuchaní, na zahradě i doma, spolu. Jenom ty úkoly fakt váznou. Máme pořád lepší věci na práci. :-)))
Musim rychle napsat další článek, tak tenhle končím a opožděně zveřejňuju a zítra snad přidám další o našem novém gaučíku. :-)
Tak se mějtéééé! :-)
Počasí se konečně umoudřuje, zase svítí slunce (tedy kromě dneška) a já s dětmi trávím čas na zahradě. Za poslední dny jsme udělali velký kus práce. Karanténa je báječná v tom, že se člověk odhodlá k věcem, které už dlouho odkládal. Tedy, když zas odloží ty další. :-))) Třeba učení. Už jsme na něj nesáhli asi týden. A předtím to bylo tak slabé, že jsme vlastně ve skluzu od začátku. :-)) My se z toho totiž nezblázníme. :-)) Připomnělo mi to dobu před devíti lety, kdy jsem se poznala se svojí kamarádkou přes internet. Obě jsme byly těhotné, úplně ve stejném týdnu těhotenství. Já čekala Toníka, ona dvojčata, kluky. Řešily jsme zrovna prohlídku u zubaře, na kterou se nám ani jedné nechtělo. Těhotenská průkazka však čekala na vyplnění kolonky. Ona se svým životním nadhledem, který jí vytříbila hlavně nemoc, jenom suše konstatovala: "a co? Nepustí mě k porodu?". A bylo to. :-))) Tahle hláška mě od té doby provází, často si na ní vzpomenu, usměju se a řeším pak věci jinak. Stejně jako nedávno, kdy její kluci neměli ve škole vypracované úkoly. Moje kamarádka sdělila učitelce, že byli spolu venku. Proto úkoly nemají.
A nebylo to lepší? Jít ven? Zkuste si představit, že máte nemoc, u které nevíte, jak dlouho tu budete (což je trochu zvláštní, protože ani zdravý člověk vlastně neví, jak dlouho tu bude), ale dejme tomu, že všichni očekáváme svůj konec v pokročilém věku, s chatrnou pamětí a plenama.... :-)) Zkuste si představit, že každý Váš den je malý zázrak. Co byste dělali? Jak byste se chovali? Jak byste jednali s lidmi? Jak malicherné problémy by ostatní najednou řešili.... Jak krásně by najednou venku bylo... Jak rádi byste byli se svými nejbližšími... bez hádek, bez problémů.... Jak byste si to užívali...
Relativní zdraví nás totiž nutí být pořád v poklusu, pořád na nás valí další a další problémy, které musíme chtě nechtě řešit, být ve stresu... ústí to v podrážděnost, kdy vyjedeme na děti jenom proto, že někdo dusí nás....
Zkusme se oprostit od věcí, které nejsou tak důležité, které nás tak moc stresují a vlastně zbytečně. Spoustu věcí vůbec nemusíme dělat. Děláme je jen proto, že táááááámhle je někdo, kdo se ukájí úkolováním ostatních. Můžeme mu to říct slušně a nebo neslušně. :-))) Asertivně, pokud to umíte. Když se po nás někdo vozí, dělá to jenom proto, že my mu to dovolíme. A dokud to od nás bude mít dovolené, bude to dělat. Zkusme mu to zatrhnout. Svět se nezboří. Ale my... budeme mít lepší život. A když to uděláme, byť s jedinou věcí, bude nám líp. Na těle, i na duši.
A tak... trávíme čas na zahradě, manžel bere děti na celé dny do lesů, kde nikoho nepotkají, pořád, ale pořád vaříme, začali jsme postupně uklízet a vyklízet, aby se nám lépe žilo, koukáme na filmy nebo seriály a trávíme čas spolu. A vlastně to není nic nového, protože takhle žijeme celou dobu. A je to fajn... :-)
Můj výhled z ložnice je teď na nové vyvýšené záhony. Vpravo vzadu pak plánuju zahradní domek (pokud možno také šedý) a u něj přístřešek na věšení prádla. Neplánuji sušičku, suším prádlo venku a byla bych ráda, kdybych nemusela pořád řešit kam s prádlem, když leje. Přístřešek by byl podle mě skvělé řešení. S dlouhou tyčí na ramínka. Možná ve dvou patrech. :-)
Velikonoční věnec na dveře máme z minulého roku. Hezčí by byl na černých nebo šedých nebo modrých dveřích, co? :-)
Vyrazili jsme s Indíkem na výlet. Shodli jsme se ale na tom, že to byl jeho poslední, protože už neujde ani 100 metrů a těch 200 nebo 300 metrů k tomuhle lomu pro něj bylo dost náročných. Takže už jenom váleníčko doma, obchůzky kolem domu, opalovačka na terase a cpaní se dobrotama. Snad to nějak vydržíme. :-))) V lomu ale začínal západ slunce a bylo to tam krásné...
Konečně jsem se odhodlala vyklidit manželovu šatnu, což znamenalo vynosit hromady věcí ze země, vyklidit velkou skříň (=vynosit všechno a položit na postel), odsunout tu skříň na dlažbu, která je hotová a ... zjistit, že manžel odvezl mojí bílou barvu, takže zrušit plán výmalby a rovnou přejít na plán pokládky dlažby. Našla jsem pytel a půl lepidla, takže jsem se obávala, jestli položím dlažbu alespoň pod skříně, ale nakonec zbylo i na kousek víc...
Příští návštěvu taťka dorazí s řezačkou dlaždic. Slíbil, že mě s ní naučí a nařežeme dlaždice sem, do mé šatny, do špajzu i do pokoje pro hosty. Tam všude chybí dořezy. :-))
Při spárování přišel Toník a sledoval mě při práci. Nabídl i pomoc, že to vypadá jednodušše. Vysvětlila jsem, že jsem si to taky myslela, když jsem všechny sledovala při práci, ale pak jsem to šla zkusit a je to tedy pěkná fuška. To uznal. Pak se zeptal, proč to nedělá tatínek, ale já. Řekla jsem mu, že tatínek to neumí. Řekl mi, že by to uměl, kdyby chtěl. Na tom jsme se shodli.
Když uschla i spárovačka, smontovali jsme i úzkou skříň, kterou jsem ukořistila za odvoz. Má jiný odstín dřeva, protože velká skříň koupená ve výprodeji, už v nabídce není.
Tramtadadá... takhle uklizeno manžel v životě neměl. :-))) Ostatně to je také důvod, proč máme každý svou šatnu. :-)))
A teď k těm vyvýšeným záhonům v úvodu...
Bylo jasné, že potřebujeme víc maliníků, víc jahodníků, prostě víc všeho. Že jeden keřík nemůže stačit tím, že vypotí jeden plod denně, když u něj stojí tři hladové krky. :-))) Na mé užitkové zahradě za ložnicí už ale místo není, takže bylo nutné vybrat další místo. Místo před ložnicí se zdá, jako dobrý nápad. Je to místo, kam návštěvy nechodí, kde bude taková "technická místnost" zahrady, takže vlastně vůbec nevadí, že to bude zároveň i další "spižírna". :-))
Paletové ohrádky jsem zase splašila ve výkupu a dost mě překvapilo, kolik stojí v Hornbachu nové (proboha, jedna je za 400,-!!!!). Takhle, jako polotovar, vypadají samozřejmě hrozně, to se spraví vhodným nátěrem.
Našla jsem plechovku šedé lesklé barvy, připravenou sice úplně k něčemu jinému, ale kdo by teď vyjížděl do obchodu pro jinou, když je zrovna uprostřed tvůrčího procesu. :-))) Vyšla úplně přesně. Ještě jsem musela i stěny plechovky skoro vylízat, abych to dotáhla. Už vidím, jak kupuju další jenom kvůli nějakému nedodělanému kousku.
Z předchozích záhonů jsem se poučila a věděla, že je nutné dát na dno nějaké klacky a větve, na to navozit obyčejnou hlínu ze zahrady a teprve na to nasypat z pytle koupenou hlínu. Pokud totiž máte v plánu plnit vyvýšené záhony pouze kupovanou hlínou v pytlích, namastěte svaly a vytaste peněženky, protože jenom do toho malého záhonu nalevo (rozměr 60x80 cm) o dvou patrech zahučí 4 nebo 5 pytlů o 120 litrech zeminy. Do toho malého! A to jsou lidé, co mají patra tři! :-)))
Na kopání hlíny a zároveň rovnání terénu vzadu vpravo mi přispěchal na pomoc opět Toník. Já krumpáčem kopala, on nabíral hlínu na lopatu a házel do záhonu. Ama pak se mnou zasadila jahodníky a zasela pórek, mrkev a ředkvičky. Heidi jako vždy někam zmizela a počkala, až to všechno oddřeme. Pak přišla s deštníkem a leskem na rty zeptat se, kdy jako bude jídlo. :-))) Ty jejich povahy se prostě nezapřou. :-)))
No ale nakonec to nevypadá zase tak špatně, ne? Až to kolem dovyštěrkuju, seženu ten krásný zahradní domek, záhony se zazelenají, bude to boží koutek. Nakonec tam bude lákavé každé ráno vyjít a posedět. :-)
(Asi) v Kauflandu měli zápichy na popsání, abyste věděli, co jste vlastně zaseli. Byly ve tvaru zajíců a hrozně se mi líbily. :-)
No a pak jsem si myslela, že si uděláme doma zábavu a upečeme vlastní domácí pizzu. Holky umíchaly těsto (obvykle mícháme všechno lžící, abysme se neumazaly :-))) ) a pak jsem všchny donutila si jít ozdobit vlastní pizzu. U nás vede salámová, takže sýrem se šetřilo. Ale šetřili i tim salámem, takže to pak nikomu nechutnalo a dobrá vlastně byla jenom ta moje, kam jsem naházela všechno a hodně. :-))) Myslim, že až uslyší "domácí pizza", někam se schovají. :-)))
No a tak my tu trávíme dny... V pyžamu, rozcuchaní, na zahradě i doma, spolu. Jenom ty úkoly fakt váznou. Máme pořád lepší věci na práci. :-)))
Musim rychle napsat další článek, tak tenhle končím a opožděně zveřejňuju a zítra snad přidám další o našem novém gaučíku. :-)
Tak se mějtéééé! :-)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatAhojky, to jsem se pobavila - nejvíc mi utkvěla v paměti hned po přečtení Heidi-usmívám se ještě nyní a cosi mi to připomělo. Nedávno jsem šla hlídat- vnučce bude 5 a vnukovi bylo 6.... přišla jsem brzo ráno ještě spali a pak jsme snídali v pyžamu/já tedy pyžamo neměla z důvodu,že bych v něm musela přijít z domova/:-D....pak asi po hodině říkám.... co kdybyste se oblíkli? No chvíli to trvalo...vnučka přišla šatičky , korále na ruce i na krku, stíny růžové na víčkách a lesk na rtech a říkala ,tak si budeme hrát na krám jo? No byla za vedoucí ..to je jasný.... :-D to jen k tomu lesku na rty....
OdpovědětVymazatZáhony teda máte skvělé a plány velkolepé..... těším se na realizaci. A co mě dostalo ty řeči malého "chlapa"-kdyby táta chtěl, tak by to uměl....kéž by on chtěl až vyroste.Je vidět že to je pomocník na více frontách.Šatnu má manžel skvělou a těch triček ....jen zírám.Dlažba je moc hezká a vy moc šikovná.Věneček na dveřích skvělý- no barevné dveře by nebyly k zahození-třeba koupíte nějakou skvělou barvu a ulpí na dveřích.
Pizzu taky děti doma pečou podle sebe a mají ji rádi asi si ji dělají dobrou. Já ji doma nepeču - manžel ji nemusí.
Tak se těším na zítřejší / vlastně už dnešní/článek o gaučíku.....nějak mi to dneska nespí ,tak šmejdím co bych kde přečetla..... mějte prima dny podle vás jak uznáte za vhodné co vyhovuje právě vám doma.Zdravíííííííííííííííííím.Hanka
:-)))) Tak to je přesně u nás, Hani! :-)))) Heidi je ta důležitá vedoucí s leskem na rtech a notesem s propiskou, zapisujíc klikyháky, které mají znázorňovat stížnosti a počty, a Ama to oddře i s taháním zboží. :-)))
VymazatNa záhonech už pěkně rostou maliny i ředkvičky. A myslím, že raší už i pórek. :-)
Chtěla bych, aby Toník přičichl ke všemu, co dělám nebo co dělá někdo v okolí. Tak strašně ráda bych, aby byl blíž můj taťka a Toník za nim mohl chodit do dílny a sledovat ho, když něco tvoří.... Já to jako malá milovala a určitě i to mi dalo hodně.
Celkově se Toník i Ama hodně zajímají o to, co dělám. Heidi ne, té je to šumák a nikdy to dělat nehodlá, na to bude mít chlapy, ale Ama je moje malá feministka a Toník je koumák. :-))
Manžel má hodně triček, protože je má v několika velikostech. :-))) S jeho výkyvy váhy musí mít oblečení M, L i XL. :-)))) Pak to vypadá, že toho má hodně. Ale to jsme na tom podobně. :-))) Chodím se tam dívat, moc se mi ta dlažba líbí.
Proto jsem koupila tyhle levné bílé dveře. :-)) Že to nějaký den zkusím natřít. :-)))
Děkuju, Hani, Vy také! :-))
krásné Velikonoce Luci :)
OdpovědětVymazatděláte super pokrok. záhonky paráda. taky by se mi líbilo mít na dosah nějaký výkup a sehnat tyhle ohrádky. přesně jak říkáte - bauhaus a tomu podobné hobbymarkety je prodávají šíleně draho.
no - my se zatím pustili do rovnání terénu. a vlastně v záhonech jsme také už pokročili. díky koronaviru máme na to větší čas, netrávíme volný čas tréninky a zápasy kluků ve fotbale a tak děláme na zahradě. včera jsme pokročili v terénu a už se nám to začíná zamlouvat - konečně to začíná vypadat jako zahrada a neee jako stavební cosi - po deseti letech docela úspěch - vlastně už 11 - sakra to letí (nooo, když se člověk stěhuje s devítiměsíčním pupkem)
záhony jsme na pár let zase udělali ze zrušeného pískoviště, na které jsme před lety kupovali - blázni - drahé trámy z bauhausu, celé pískoviště - potřebovala jsem pro 2 kluky a jejich stavební stroje hodně velké pískoviště :D - nás vyšlo na cca 2500 Kč a tak mi to bylo líto jen tak vyhodit. zužitkovala jsem to právě na záhony a vypadá to super, jen je to teda drahota. zlaté vaše ohrádky.
a už osazuju. zatím mrkev a hrášek. a v plastových miskách předpěstovávám doma na parapetu rajčata.
přeju ať se vaše úroda vydaří.
také se jako vy snažím využít čas této pandemie k úklidu, ale zatím se mi nedaří jako vám. no třeba to přijde.
posílám pochvalu Toníkovi a všem pracantům u vás doma. je super, když dětičky pomáhají.
užívejte volna a mějte krásné dni
Martina
Marti, je to super. :-) Tady v okolí je výkupů několik, takže mám štěstí. :-))) Ale jsem věrná jednomu, protože se vždycky domluvíme. :-)
VymazatTak to jste dál než já. Srovnaný terén nemám pořád. :-))))))
Proto jsem Toníka nedala na fotbal, protože vím, jak časově náročné to je a nebavilo by nás to nikoho. :-)
Právě, ten stavební bordel mě tu hrozně vytáčí. Hodně se mi toho povedlo teďko spálit a napytlovat k odvozu, tak mám šílenou radost. Už bych opravdu ráda, aby to byl domov a ne stavební skládka. :-/
To je perfektní nápad z toho pískoviště! Já ho zase možná budu dělat, protože naše "miminka" pískoviště pořád baví. :-))))) Mě to předpěstovávání vůbec nejde. Vyrašilo to a pak to nějak chcíplo... :-/
Mě se to teďko s tim úklidem také nějak nedaří. :-) Je tu nějaký bordel... :-)))
Pochvalu vyřídím. :-) My tu spolu děláme všechno. :-)
Také přeji krásné dny, Marti! :-) Mějte se! :-)
Taky jsem teď nedávno dělal záhony. Chtěl jsem udělat právě vyvýšené, tak jsem se hecnul. No, myslel jsem si, že to bude jednodušší, co vám budu povídat. Ale nakonec jsem to tak nějak zvládnul. :) Co se taky dalo dělat, že? :) A k tomu jsem pak ještě usazoval kovové ploty na míru, protože sousedovic pes nám pořád leze na zahradu.
OdpovědětVymazat