6.7.2020 - Prázdniny a výlety

Pěkné sváteční pondělí!

Začaly nám prázdniny a my se flákáme o chlup víc než během roku. :-)))

Nakonec ty bělené palubky s polštářem ladí také. A to jste se báli, co? :-)))

Prázdninový režim u nás znamená obvykle o jednu až dvě barvy víc v obýváku. :-)))

Povýšila jsem náš gaučík na boží stánek. :-) Stačilo do rohů k paletám přišroubovat latě o výšce dva metry a na ně navlíknout prostěradlo na dvoulůžko. Teď se můžeme válet, i když slunce pere, protože na gaučíku bude skvěle. A večer hodím na střechu gaučíku světýlka, to bude romantika!

Otestovali jsme za Vás Ikeu bez roušek! A bylo to supééér!!! :-)))

Ještě v půl desáté večer si hrajeme na písku... :-))

Na svatého Jana nám umřel Indíček. Selhalo mu srdce po příjezdu na veterinu. Plíce měl plné vody. Byl vlastně zázrak, že s námi vydržel tolik let. Bylo mu 12,5 a zemřel měsíc před dvouletým výročím Mini smrti.

Teď si zvykáme na život, který neznáme. Bez psů. Nikdo  nás nevítá, když přijedeme domů (a taky tu neštěká, neběhá po gaučích a postelích a neušpiní, co se dá, zatímco doma nejsme), nikdo není s námi na zahradě (a taky nežere a nekrade zasazené kytky, neokupuje lehátko, gaučík a křesílka, nekrade od grilu jídlo, nenosí domů klacky, trávu, větvičky, prach, písek, vodu a bahno), nikdo se s námi neválí u televize (a příšerně neprdí, že máme pořád přes obličej tričko jako filtr) a nikdo s námi už nejí (a neprdí pod stolem a nežebrá jídlo svým nevybíravým způsobem). Taky nám nikdo strašně neprdí v autě - nikdy nepochopím, jak to za jízdy mohlo putovat směrem k nám dopředu -, netoulá se po okolí a já pořád nekoukám z oken všemi směry, kdy dorazí, nehoní tu kočky a nechce se s každým kamarádit. Najednou po domě nejsou louže slin a vody a fleky úplně po celé podlaze, cokoliv upadne není chlupaté. Nemusím před každým odjezdem, byť na pět minut, barikádovat půl domu.

Je to divné. Je divné odjet si kdy chci a nemuset vysvětlovat kam jdu a kdy se vrátím, nedělat si starosti, jestli se něco nestalo, když jsem pryč, a vůbec si nedělat hlavu s návratem.

Psi byli vždycky mou výmluvou, proč se neúčastním výletů (beztak to byly pochody smrti, které by mě zabily), proč někam nejedu, proč nemůžu... Na co se budu vymlouvat teď... nevím...

Můj historicky první výlet se tedy uskutečnil teďko v sobotu. Pod pohrůžkou, že přitáhnu domů dalšího buldoka, mi byl výlet uzpůsoben. Byl zkrácen na polovinu vzdálenosti (asi 10 km), čas prodloužen několikanásobně a obtížnost snížena na pětinu. Protože jsem šla já. I tak jsem z toho byla ve stresu. Moje kondice, složená pouze s pochůzek a prací na domě, je nevalná. Indíka velmi stresoval každý můj odjezd, takže se mé odjezdy smrskly pouze na odvoz a vyzvedávku dětí ve škole a rychlé nákupy jídla s ještě rychlejším občasným odskočením do obchodu s oblečením nebo bytovými doplňky. Prostě jsem hnila doma. :-) I to mi dávalo příležitost k pracím na domě. Jakmile všude couráte, dlažbu doma prostě nepoložíte. :-)

Dorazila ale moje kamarádka s dětmi, která svou fyzičku viděla o level výš než já. No bezva, už se vidím, jak úplně zpocená, rudá a lapající po dechu doháním celou partu. Výborně.

Začali jsme návštěvou Solvayových lomů u Bubovic, kde jsou bývalé doly. Je tam spousta velmi staré techniky a malým vláčkem se tam krásně projedete po krátké trase. Tam si člověk uvědomí, jak náročné to dřív všechno bylo a jak šílené muselo být (a pořád je) dělat horníka.

Jezdí tu nejenom vyhlídkový vláček, ale všechno tam můžete obejít i pěšky, plus tu mají nanuky, klobásy, párky v rohlíku a spoustu pití. Několik stolů s lavicemi v oáze stromů k posezení.

Z lomů jsme šli na vyhlídku nad vesnicí Svatý Ján. Je to obrovský krpál, který jsme obešli tím, že jsme to prošli cestou od lomů. Jinak si to můžete vyšlápnout přímo zezdola z vesnice, což je opravdu jen pro otrlé. :-)

Hned před dětmi skála končí a začíná obrovský sráz dolů. Nic pro hysterické matky. ;-)

Cestou na Karlštejn (byla pro mě vybrána cesta, která je vlastně celou dobu z kopce) jsme nebyli ušetřeni manželovo posedlostí jeskyněmi. Je jich tu hodně, všechno jsou to bývalé štoly, většinou po pár metrech zasypané, nebo šachty ke štolám.

Lom Malá Amerika. Má skvělou polohu, takže i odpoledne je tam pláž, na kterou se dostanete pouze přeplaváním, prosluněná. Samozřejmě nemusím zmiňovat, jak hluboký lom je (na fotce ta hrůza horního pohledu poznat není) a jak strmá cesta je dolu i nahoru. Né, proboha, dolů jsme nelezli.

Do Karlštějna jsme dorazili už dost pozdě, zdržela nás hned první restaurace, kde jsme si dali večeři plánovanou původně jako oběd. :-)) A protože jsme hrad zahlídli v půl osmé, nemělo cenu se plahočit nahoru, protože už byl zavřený. Příští výlet bude přímo na prohlídku hradu. Včas. :-))

A táááááámhle UŽ je Karlštejn. Už je to JENOM KOUSEK!

Tahle fotka je nazoomovaná. Ta pod tim je to, to nic, co jsme viděli. :-)))

Co si manžel odnesl z tohoto výletu bylo "nedráždi hada bosou nohou". :-)))

Naučil se citlivě používat některá slova a slovní spojení jako "už jenom kousek", "hned za rohem" a nebo "malý kopeček", protože hrozil rozvod prakticky na každém kroku. :-))

K mému úžasu jsem to ale zvládla skvěle, i další den mě nic nebolelo. Tak vidíte... i dřina na domě k něčemu je. NE k pěkné postavě, to rozhodně ne, to bychom si nerozuměli :-)))), ale zvládnete menší výlet, aniž by Vás to zabilo. :-)))

Kamarádčini kluci tu zůstali, a tak jsme po proflákané neděli ještě večer skočili do Berouna, kde na městské hoře mají medvědy. Určitě si pamatujete večerníčky se třemi medvědími brášky, které měl doma jeden pán. :-)) Tak to jsou oni. Už je jim dvacet, mají kolem 300 kilo a všichni je tam chodíme obdivovat. Jsou tam už jenom dva, třetí zemřel před pár lety. Jsou úžasní, medvěd je asi moje nejoblíbenější zvíře vůbec. Miluju je.

Přímo u medvědů je i dětské hřiště s dřevěnými prolejzačkami a lavičkami a malý stánek s občerstvením, kde mají i palačinky.

Tohle byl Kuba. Matěj se neukázal za celou dobu. Nedivím se, bylo opravdu horko.

Celé medvědárium i atrakce jsou na městské hoře skryté pod korunou stromů. I v těch největších vedrech je dobrý nápad tam jít, protože je tam přímo božsky. Máme takových míst v Berouně víc, třeba dětské dopravní hřiště u řeky, kde jsou také všude stromy a od řeky jde příjemný svěží vánek.

Kolem mědvědů projdete nahoru na rozhlednu nebo na další hřiště s vyhlídkou, dalšími dřevěnými prolejzačkami a HLAVNĚ! lanovkou. :-)) Kratší dráha lanovky byla včera největší potěšení dne a všech pět dětí tam blblo přes hodinu pořád dokola.

Večer jsme za úplňkové noci rozsvítili zahradu...

Děti měly párty se stroboskopem, xboxem a svítícími náramky v obýváku...

A když šli všichni před půlnocí spát, sedli jsme si s manželem na deku u záhonů za ložnicí a pozorovali hvězdy na obloze. Měsíc neuvěřitelně zářil a povedlo se nám zahlídnout i družici.

Ráno se vesele snídaly palačinky s Nutellou, které měli i k večeři (prázdninový režim :-))) ), pršelo, ale pak se udělalo nádherně.

Jdu dělat oběd, protože palačinková přežíračka trvala až do dvanácti, a trochu poklidit. Přijede kamarádka pro kluky a pak už se budeme flákat zase jenom v pěti. :-)

Tak se mějte a užívejte krásné prázdniny! :-)