Pěknou středu přeji!
Počasí je teď takové, že vyjíždím v dlouhých rukávech a dlouhých nohavicích a nadávám si za sklem auta, že se upeču, že jsem si měla vzít krátké, pak vylezu z auta, gratuluju si, že jsem se takhle oblíkla a po 10 minutách venku si nadávám, že jsem si nevzala bundu a sakra, proč jsem si ještě nedala do auta nějaký pléd, který bych mohla přes sebe přehodit, když je zima, že by tam psa nevyhnal!?!?!?!?! :-))))
To se tak stává, že děti chtějí co nejrychleji vyrůst a chtějí se chovat jako velcí a pak zjistí, že to vození v kočárku je vlastně boží, že ty motorky (odrážedla) byly to nejlepší na světě a že na tom pískovišti je hrozná sranda. A tak ta naše miminka zatoužila po pískovišti. :-)) Holkám bude na konci prázdnin 7 a Toníkovi je 9.
Pískoviště pro tři děti, zvlášť takové výrostky jako ty naše, by mělo být co největší. Očekáváním by mělo být, že se tam budou neustále hádat, takže opět: velké. :-)) Hned mě napadla paletová ohrádka v atypickém rozměru. Zavolala jsem tedy do svého oblíbeného paletového výkupu, jestli nedisponují nějakými atypy. Ne. Teď nemají ani ty klasické, natož atyp. Sakra...
"A na kdy to potřebujete? Dneska, že jo? :-))"
"Nóóóó, dneska no, ale počkala bych i třeba do zítra nebo pár dní, kdyby něco bylo. :-)"
"Tak já bych Vám jí mohl vyrobit..."
"Jako vyrobit? Na míru? Pro mě? To umíte?"
"No...umim. :-)) Když byste dorazila mezi čtvrtou a pátou, tak bych to moh stihnout..."
"Vážněěě? Já u Vás přistanu nejdřív za pět pět."
"Tak jo, to je ideální. A jaký rozměr chcete?"
Slovo dalo slovo, rozměr jsem střelila od oka 160x120 cm a už jsem se těšila. :-))
Ono...velké pískoviště. To je sice skvělé, ale patnáctset za písek už tak skvělé není, takže jsem navrhla největší možný rozměr s ohledem na pozdější koupi písku a nakonec...bože... ten písek stejně nejspíš na tolik vyjde. :-(
Před pátou jsem už brzdila s dětmi u výkupu palet, kde mi pan prodavač vyráběl ohrádku na míru a mořil se s tím ještě celých dvacet minut, kdy se moje děti honily kolem auta a vyžvejkali asi polovinu velkého balení žvýkaček.
Protáhli jsme ohrádku napříč celým autem, zaplatila jsem domluvených 150,- a už jsem si to štrádovala domů, kde jsme ohrádku zatím dali stranou, než vybereme vhodné místo.
Druhý den jsme jeli k mým rodičům na návštěvu, takže se doma nic nedělo, ale hned další den - dnes - jsem posekala zahradu a jala se natírat ohrádku. Barva dřevo nejen ochrání proti nepřízni počasí, ale zároveň pískoviště začlení barevně do naší zahrady.
Musím říct, že udržet stejný odstín šedé, je nemožné. Šedá na záhony za domem je ve finále modrošedá, šedá na záhonech u domu je opravdu šedá, a šedá na písek se jmenuje pastelová šedá a je světle šedá. Naštěstí je vše dostatečně daleko od sebe a možná je to i zajímavější, než kdyby bylo všechno stejné, ale mít v plánu sjednocennost, asi by mi hráblo. :-))
Takže jsme s Amandou natřely ohrádku hned před snídaní, po snídani jsem posekala zahradu...
Umístili jsme s dětmi ohrádku na své místo...
Pak jsme jeli na návštěvu a teprve pak pro písek. Nacpala jsem kufr pytlema písku, na to nacpala nákup potravin a doma jsem byla ráda, že mám u kufru možnost vyklopit/otevřít jen horní sklo, protože jinak by to všechno vypadlo. :-))
Pytlů písku jsme koupili 7 a musím říct, že by to klidně dalších 5 sneslo. Nebo alespoň čtyři. Každopádně děti byly nadšené a domů je zahnala až zima v půl deváté večer.
Ráno hned po snídani vyběhly si zase hrát a strávily na pískovišti skoro celý den. Od té doby tam průběžně odbíhají a moc je to baví.
Samozřejmě jsem doufala, že takhle velké děti už pochopí, jak se věci mají, i jsem jim vše názorně vysvětlila, ale je to jako by jim byly zase dva... Pískoviště máme i v koupelně a po domě.
V plechovce mi zbyla ještě šedá pastelová barva, a tak mě napadlo, že bych mohla ještě něco přetáhnout. :-))) To už je takový problém všech lidí, co mají v ruce štětec. :-)))
Z návštěvy mých rodičů jsme si přivezli domeček pro panenky. Byl odložený u popelnic tak, aby si ho mohl někdo vzít, trochu odlepená stříška, pár samolepek a vyšisovaná barva. Je ale nádherně řešený, má posuvné stěny po celém obvodu, strašně roztomilý nábytek se šuplíčky, servírovací stoleček, markízu, kterou za celou dobu nikdo neurval a je plný světla. Prostě dům snů, ve kterém by chtěl bydlet každý. Tak jsem si řekla, že by mu ta šedá slušela. No dobře, ty barvy mi v obýváku fakt vadily... :-))))
Domeček před:
Během...
A po:
Teď je to nádherný dům, na který je radost pohledět. :-)
No, a to je vše. Ještě Vám jdu napsat článek o nové části naší předsíně. :-)
Mějte sééé!
Počasí je teď takové, že vyjíždím v dlouhých rukávech a dlouhých nohavicích a nadávám si za sklem auta, že se upeču, že jsem si měla vzít krátké, pak vylezu z auta, gratuluju si, že jsem se takhle oblíkla a po 10 minutách venku si nadávám, že jsem si nevzala bundu a sakra, proč jsem si ještě nedala do auta nějaký pléd, který bych mohla přes sebe přehodit, když je zima, že by tam psa nevyhnal!?!?!?!?! :-))))
To se tak stává, že děti chtějí co nejrychleji vyrůst a chtějí se chovat jako velcí a pak zjistí, že to vození v kočárku je vlastně boží, že ty motorky (odrážedla) byly to nejlepší na světě a že na tom pískovišti je hrozná sranda. A tak ta naše miminka zatoužila po pískovišti. :-)) Holkám bude na konci prázdnin 7 a Toníkovi je 9.
Pískoviště pro tři děti, zvlášť takové výrostky jako ty naše, by mělo být co největší. Očekáváním by mělo být, že se tam budou neustále hádat, takže opět: velké. :-)) Hned mě napadla paletová ohrádka v atypickém rozměru. Zavolala jsem tedy do svého oblíbeného paletového výkupu, jestli nedisponují nějakými atypy. Ne. Teď nemají ani ty klasické, natož atyp. Sakra...
"A na kdy to potřebujete? Dneska, že jo? :-))"
"Nóóóó, dneska no, ale počkala bych i třeba do zítra nebo pár dní, kdyby něco bylo. :-)"
"Tak já bych Vám jí mohl vyrobit..."
"Jako vyrobit? Na míru? Pro mě? To umíte?"
"No...umim. :-)) Když byste dorazila mezi čtvrtou a pátou, tak bych to moh stihnout..."
"Vážněěě? Já u Vás přistanu nejdřív za pět pět."
"Tak jo, to je ideální. A jaký rozměr chcete?"
Slovo dalo slovo, rozměr jsem střelila od oka 160x120 cm a už jsem se těšila. :-))
Ono...velké pískoviště. To je sice skvělé, ale patnáctset za písek už tak skvělé není, takže jsem navrhla největší možný rozměr s ohledem na pozdější koupi písku a nakonec...bože... ten písek stejně nejspíš na tolik vyjde. :-(
Před pátou jsem už brzdila s dětmi u výkupu palet, kde mi pan prodavač vyráběl ohrádku na míru a mořil se s tím ještě celých dvacet minut, kdy se moje děti honily kolem auta a vyžvejkali asi polovinu velkého balení žvýkaček.
Protáhli jsme ohrádku napříč celým autem, zaplatila jsem domluvených 150,- a už jsem si to štrádovala domů, kde jsme ohrádku zatím dali stranou, než vybereme vhodné místo.
Druhý den jsme jeli k mým rodičům na návštěvu, takže se doma nic nedělo, ale hned další den - dnes - jsem posekala zahradu a jala se natírat ohrádku. Barva dřevo nejen ochrání proti nepřízni počasí, ale zároveň pískoviště začlení barevně do naší zahrady.
Musím říct, že udržet stejný odstín šedé, je nemožné. Šedá na záhony za domem je ve finále modrošedá, šedá na záhonech u domu je opravdu šedá, a šedá na písek se jmenuje pastelová šedá a je světle šedá. Naštěstí je vše dostatečně daleko od sebe a možná je to i zajímavější, než kdyby bylo všechno stejné, ale mít v plánu sjednocennost, asi by mi hráblo. :-))
Takže jsme s Amandou natřely ohrádku hned před snídaní, po snídani jsem posekala zahradu...
Umístili jsme s dětmi ohrádku na své místo...
Pak jsme jeli na návštěvu a teprve pak pro písek. Nacpala jsem kufr pytlema písku, na to nacpala nákup potravin a doma jsem byla ráda, že mám u kufru možnost vyklopit/otevřít jen horní sklo, protože jinak by to všechno vypadlo. :-))
Pytlů písku jsme koupili 7 a musím říct, že by to klidně dalších 5 sneslo. Nebo alespoň čtyři. Každopádně děti byly nadšené a domů je zahnala až zima v půl deváté večer.
Ráno hned po snídani vyběhly si zase hrát a strávily na pískovišti skoro celý den. Od té doby tam průběžně odbíhají a moc je to baví.
Samozřejmě jsem doufala, že takhle velké děti už pochopí, jak se věci mají, i jsem jim vše názorně vysvětlila, ale je to jako by jim byly zase dva... Pískoviště máme i v koupelně a po domě.
V plechovce mi zbyla ještě šedá pastelová barva, a tak mě napadlo, že bych mohla ještě něco přetáhnout. :-))) To už je takový problém všech lidí, co mají v ruce štětec. :-)))
Z návštěvy mých rodičů jsme si přivezli domeček pro panenky. Byl odložený u popelnic tak, aby si ho mohl někdo vzít, trochu odlepená stříška, pár samolepek a vyšisovaná barva. Je ale nádherně řešený, má posuvné stěny po celém obvodu, strašně roztomilý nábytek se šuplíčky, servírovací stoleček, markízu, kterou za celou dobu nikdo neurval a je plný světla. Prostě dům snů, ve kterém by chtěl bydlet každý. Tak jsem si řekla, že by mu ta šedá slušela. No dobře, ty barvy mi v obýváku fakt vadily... :-))))
Domeček před:
Během...
A po:
Teď je to nádherný dům, na který je radost pohledět. :-)
No, a to je vše. Ještě Vám jdu napsat článek o nové části naší předsíně. :-)
Mějte sééé!
Domeček je nádherný, hned jsem ho hledala po bazarech...a 1500 Kč :/
OdpovědětVymazatFááákt? No to je teda něco! :-/
VymazatPalety jsou v tomhle ohledu fakt super věc. Mi doma zbyly plotové lamelové výplně, které jsem doobjednával navíc k novému plotu, tak jsem je nařezal a udělal pískoviště z nich. Prostě to pískoviště klidně uděláte i z něčeho, co máte doma jako zbytky a není potřeba kupovat nic speciálního. Stejně je to v různých hobby marketech fakt předražené.
OdpovědětVymazat