Pěkné pondělí!
Sníh už roztál, celou noc bičoval náš dům vydatný déšť, ráno bylo 1,5 stupně a přesto byly dveře u auta přimrzlé a námraza na předním skle nešla ani oškrábat. Viděla jsem jen lehce nalevo před sebe, děti měly za úkol po cestě do školy a školky hlásit lidi u silnice. :-))) Také je takhle za jízdy zaměstnáváte? Za normálních okolností mají hlásit jen policejní auta, ale když není vidět z auta, hodí se i jiné věci. :-))))
V pátek dopoledne jsem si ve sněhové kalamitě vyrazila přes polovinu Prahy do Průhonic, kde jsem měla předání dvířek přes inzerát. Vzala jsem sebou Indíka, protože by stejně doma brečel, a také proto, že když chrápe celý den, nudí se v noci. Takže se ho přes den snažím utahat čímkoliv.
Z cesty jsem měla celkem obavy jak díky počasí, tak i díky tomu, že byl pátek. Navíc už jsem tam nejela několik let a obavy z toho, že všechno bude jinak, byly na místě. Nakonec byly silnice příjemně volné, na místo jsem dorazila 4 minuty před domluveným časem, vše jsem snadno naložila, pán byl ochotný a předal mi dvířka jako nová pečlivě zabalená do původního kartonu.
Hned po příjezdu domů jsem se vrhla na montáž dvířek. Znamenalo to postupně vyndat veškerý obsah z polic, ty posunout výš nebo níž podle pantů dvířek, otřít tunu prachu :-)) a pěkně to tam vyskládat a naaranžovat. Pak už jen přidělat dvířka a bylo hotovo. Dvířka ale potřebovala seřídit, protože někde byla u sebe tak blízko, že drhla... a občas nějaká police trčela trochu do prostoru, protože skříňka už je trochu křivá. Snad tím stěhováním, možná ji i trochu přetěžuju... druhá sada talířů po 16 kusech není zrovna lehká.
Seřízení ale nechávám na manželovi. Ne proto, že bych to neuměla, ale vyloženě mě to nebaví. :-)) Manžel si s tím hraje takovým způsobem, že si říkám, jestli je vážně nutné to ještě upravovat, vždyť tam to dělal před chvílí, vždyť to není vidět, ježiši, proč zase rovná tyhle dvířka? :-)))) Takže pak je to opravdu tak perfektní, jak to jenom jde. Ale manžel stavěl s dětmi iglů na louce nad domem, takže jsem myla hory nádobí na lince a sledovala, jak tam děti vozí sníh na bobech. Nakonec tam ještě běhali s baterkama a čelovkou a přišli v naprosté tmě po šesté večer.
V sobotu ráno jsem jen tak nadhodila, že by to chtělo navrtat úchytky. Pak se koukalo na film, nebyl čas, teď né, teď budeme jíst, teď si dáme kafe, teď? .... Vzala jsem šroubovačku a šla na věc.
Připravila jsem si správný vrták a přemýšlela, jak nejrychleji rozměřit úchytky. Dělám všechno podle oka, ale tohle jsem neriskla. Přece jenom... bude na to koukat každá návštěva, taťka si mou práci také jistě prohlédne... nemůžu to tak zfušovat... Utrhla jsem papírek z bločku na vzkazy, přiložila do rohu dvířek a tam, kde by se mi líbila úchytka jsem si udělala díru jehlicí na špíz. :-)) Toť má šablona za 4 sekundy. :-)) Tužkou jsem si udělala body na každá dvířka a jako první vrtala ty dolní, kde případný úlet nebude tak bít do očí. Povedlo se... Skvělé, tak další... A bylo hotovo. 5 minut práce čistého času. Ode dneška už se ničeho nebojím... :-))
Od neděle s Am navlíkáme korálky... Jsou to ty z Ikey, obří dóza plná korálků, které vůbec neubývají. Mají je ve dvou typech: syté zářivé barvy s červeným víčkem nebo pastelové se zeleným. Sáhla jsem po těch druhých, zaplatila 129,-, v sobotu večer na Šestce koupila konečně 30 metrů kloboukové gumičky a šly jsme na to. :-)
A protože už je večer, mezitím jsem zase musela stihnout milion věcí, které absolutně nejsou vidět, venku je jasno, nebe plné hvězd, všude je bílo po odpolední vánici a děti už spí, jdu také, protože i přes slušnou únavu jsem v noci na dnešek nějak nemohla spát... to už se mi dlouho nestalo. Myslím, že dneska s tím mít problém nebudu. :-))
Dobrou noc! ;-)
Sníh už roztál, celou noc bičoval náš dům vydatný déšť, ráno bylo 1,5 stupně a přesto byly dveře u auta přimrzlé a námraza na předním skle nešla ani oškrábat. Viděla jsem jen lehce nalevo před sebe, děti měly za úkol po cestě do školy a školky hlásit lidi u silnice. :-))) Také je takhle za jízdy zaměstnáváte? Za normálních okolností mají hlásit jen policejní auta, ale když není vidět z auta, hodí se i jiné věci. :-))))
V pátek dopoledne jsem si ve sněhové kalamitě vyrazila přes polovinu Prahy do Průhonic, kde jsem měla předání dvířek přes inzerát. Vzala jsem sebou Indíka, protože by stejně doma brečel, a také proto, že když chrápe celý den, nudí se v noci. Takže se ho přes den snažím utahat čímkoliv.
Z cesty jsem měla celkem obavy jak díky počasí, tak i díky tomu, že byl pátek. Navíc už jsem tam nejela několik let a obavy z toho, že všechno bude jinak, byly na místě. Nakonec byly silnice příjemně volné, na místo jsem dorazila 4 minuty před domluveným časem, vše jsem snadno naložila, pán byl ochotný a předal mi dvířka jako nová pečlivě zabalená do původního kartonu.
Hned po příjezdu domů jsem se vrhla na montáž dvířek. Znamenalo to postupně vyndat veškerý obsah z polic, ty posunout výš nebo níž podle pantů dvířek, otřít tunu prachu :-)) a pěkně to tam vyskládat a naaranžovat. Pak už jen přidělat dvířka a bylo hotovo. Dvířka ale potřebovala seřídit, protože někde byla u sebe tak blízko, že drhla... a občas nějaká police trčela trochu do prostoru, protože skříňka už je trochu křivá. Snad tím stěhováním, možná ji i trochu přetěžuju... druhá sada talířů po 16 kusech není zrovna lehká.
Seřízení ale nechávám na manželovi. Ne proto, že bych to neuměla, ale vyloženě mě to nebaví. :-)) Manžel si s tím hraje takovým způsobem, že si říkám, jestli je vážně nutné to ještě upravovat, vždyť tam to dělal před chvílí, vždyť to není vidět, ježiši, proč zase rovná tyhle dvířka? :-)))) Takže pak je to opravdu tak perfektní, jak to jenom jde. Ale manžel stavěl s dětmi iglů na louce nad domem, takže jsem myla hory nádobí na lince a sledovala, jak tam děti vozí sníh na bobech. Nakonec tam ještě běhali s baterkama a čelovkou a přišli v naprosté tmě po šesté večer.
V sobotu ráno jsem jen tak nadhodila, že by to chtělo navrtat úchytky. Pak se koukalo na film, nebyl čas, teď né, teď budeme jíst, teď si dáme kafe, teď? .... Vzala jsem šroubovačku a šla na věc.
Připravila jsem si správný vrták a přemýšlela, jak nejrychleji rozměřit úchytky. Dělám všechno podle oka, ale tohle jsem neriskla. Přece jenom... bude na to koukat každá návštěva, taťka si mou práci také jistě prohlédne... nemůžu to tak zfušovat... Utrhla jsem papírek z bločku na vzkazy, přiložila do rohu dvířek a tam, kde by se mi líbila úchytka jsem si udělala díru jehlicí na špíz. :-)) Toť má šablona za 4 sekundy. :-)) Tužkou jsem si udělala body na každá dvířka a jako první vrtala ty dolní, kde případný úlet nebude tak bít do očí. Povedlo se... Skvělé, tak další... A bylo hotovo. 5 minut práce čistého času. Ode dneška už se ničeho nebojím... :-))
Od neděle s Am navlíkáme korálky... Jsou to ty z Ikey, obří dóza plná korálků, které vůbec neubývají. Mají je ve dvou typech: syté zářivé barvy s červeným víčkem nebo pastelové se zeleným. Sáhla jsem po těch druhých, zaplatila 129,-, v sobotu večer na Šestce koupila konečně 30 metrů kloboukové gumičky a šly jsme na to. :-)
A protože už je večer, mezitím jsem zase musela stihnout milion věcí, které absolutně nejsou vidět, venku je jasno, nebe plné hvězd, všude je bílo po odpolední vánici a děti už spí, jdu také, protože i přes slušnou únavu jsem v noci na dnešek nějak nemohla spát... to už se mi dlouho nestalo. Myslím, že dneska s tím mít problém nebudu. :-))
Dobrou noc! ;-)
Komentáře
Okomentovat