Pěkné bílé pondělí!
Docela jsem se pobavila na posledními nadpisy... Jaro... Zima... :-))) Ale počasí takové prostě je.
V noci ze soboty na neděli jsem ve 2 ráno dávala Toníkovi něco na kašel a venku byla tma a bahno. V neděli ráno jsme se ale probudili do zimní pohádky...
Děti byly venku přes 4 hodiny, já s nimi stavěla skokanský můstek, pak převzal štafetu manžel a postavil s nimi obřího sněhuláka. Má kolem dvou metrů, velký zadek, prý je to maminka... :-)) Skvělé... :-)))
V noci se vyjasnilo a bylo dokonalé světlo... tyhle chvíle vždycky lituju, že jsem tak unavená, šla bych ven, jen tak se alespoň projít po noční zahradě a užít si tu krásu... Ale byla jsem prostě mrtvá.
V pondělí ráno nás probudilo slunce, další příval sněhu a dokonalý výhled na všechny strany...
Sněhulák "maminka" přes noc přišel o oko, ale na výšce neztratil ani milimetr... :-))
Ama už běhá asi hodinu venku, vypadá jak další sněhulák, ale je nadšená. Po obědě vyrážíme na oční, trénovat oko, takže jsem zvědavá, kde uvízneme... Snad dojedeme v pořádku tam i zpět.
V neděli odpoledne jsme si ještě upekli perník, který holky chtěly ozdobit stříbrnýma perličkama...
Musím vymyslet víc možností jejich podílení se na vaření... Dokud je to tak baví... :-)
V sobotu jsem si ještě vyjela na nákup, bylo sucho, tak jsem to stihla pěkně pohodlně, a přemýšlela jsem, jak můj život připomíná film Na Hromnice o den více... Přijde mi, že se moje dny stále opakují do zblbnutí. Všechny mé plány ztroskotají, protože není možné najít si na ně volný čas, a tak už začínám cvičit slušnou řadu měsíců, zdravě jíst také, věnovat se sama sobě... o tom ani nebudu mluvit... Po příjezdu domů jsem zjistila, že právě dnes opravdu Hromnice jsou, tak mě to celkem pobavilo. Každopádně mě tenhle stav nebaví nebo spíš opravdu nevyhovuje... Přijde mi, že chátrám ve všech směrech, s přibývajícími roky samozřejmě přibývá i hrozba zdravotních potíží a já si uvědomuji, že tímto stylem života jim jdu vyloženě naproti. Mé plány jsou tedy jasné... Mezi tím vším blázincem kolem dětí, domu, práce, zahrady, šití a všeho ostatního, si musím najít čas pro sebe. Na relaxaci, cvičení... Vymyslet jednoduchá zdravá jídla, která nám budou chutnat a nebude nás vyloženě obtěžovat jejich příprava, prostě začít fungovat správně...
A jak to máte Vy? Stíháte cvičit? Zdravě jíst?
Užijte si sníh! :-)
Docela jsem se pobavila na posledními nadpisy... Jaro... Zima... :-))) Ale počasí takové prostě je.
V noci ze soboty na neděli jsem ve 2 ráno dávala Toníkovi něco na kašel a venku byla tma a bahno. V neděli ráno jsme se ale probudili do zimní pohádky...
Děti byly venku přes 4 hodiny, já s nimi stavěla skokanský můstek, pak převzal štafetu manžel a postavil s nimi obřího sněhuláka. Má kolem dvou metrů, velký zadek, prý je to maminka... :-)) Skvělé... :-)))
V noci se vyjasnilo a bylo dokonalé světlo... tyhle chvíle vždycky lituju, že jsem tak unavená, šla bych ven, jen tak se alespoň projít po noční zahradě a užít si tu krásu... Ale byla jsem prostě mrtvá.
V pondělí ráno nás probudilo slunce, další příval sněhu a dokonalý výhled na všechny strany...
Sněhulák "maminka" přes noc přišel o oko, ale na výšce neztratil ani milimetr... :-))
V neděli odpoledne jsme si ještě upekli perník, který holky chtěly ozdobit stříbrnýma perličkama...
V sobotu jsem si ještě vyjela na nákup, bylo sucho, tak jsem to stihla pěkně pohodlně, a přemýšlela jsem, jak můj život připomíná film Na Hromnice o den více... Přijde mi, že se moje dny stále opakují do zblbnutí. Všechny mé plány ztroskotají, protože není možné najít si na ně volný čas, a tak už začínám cvičit slušnou řadu měsíců, zdravě jíst také, věnovat se sama sobě... o tom ani nebudu mluvit... Po příjezdu domů jsem zjistila, že právě dnes opravdu Hromnice jsou, tak mě to celkem pobavilo. Každopádně mě tenhle stav nebaví nebo spíš opravdu nevyhovuje... Přijde mi, že chátrám ve všech směrech, s přibývajícími roky samozřejmě přibývá i hrozba zdravotních potíží a já si uvědomuji, že tímto stylem života jim jdu vyloženě naproti. Mé plány jsou tedy jasné... Mezi tím vším blázincem kolem dětí, domu, práce, zahrady, šití a všeho ostatního, si musím najít čas pro sebe. Na relaxaci, cvičení... Vymyslet jednoduchá zdravá jídla, která nám budou chutnat a nebude nás vyloženě obtěžovat jejich příprava, prostě začít fungovat správně...
A jak to máte Vy? Stíháte cvičit? Zdravě jíst?
Užijte si sníh! :-)
Také máme pohádkově bílo, nádhera za každým oknem. O předsevzetích mlčím, už je únor a ještě jsem nezačala ani dietu, ani cvičit, ani zubař, ani nic. Jsem naštvaná sama na sebe. Nyní jsem 5 dní ztratila zaseknutá u obrazu-malování podle čísel. Nešlo přestat. Dítě usmolené, nevypráno a večeřeli jsme topinky...Dnes je pondělí a dieta od pondělí opět nevyšla :/ Jdu si udělat kafe a popřemýšlet, co musím vše naplánovat :D Jednou to přijde...musí :D
OdpovědětVymazat:-))) Ty topinky se musim už konečně naučit... :-))))
OdpovědětVymazatPrávě obědvám tuňáka se zeleninou, nakoupila jsem ovoce a zeleninu, jsem natěšená na zdravý životní styl... za pár okamžiků mě děti, úklid, práce a vše kolem zase vyšťaví a já budu už zase toužit jenom po spánku... :-/ U mě to totiž ani není tak o nezdravé stravě, spíš o žádné stravě... únavou nemám ani náladu na jídlo. Chuť k jídlu jsem ztratila po narození Toníka a narozením holek to šlo do pekel úplně. Poslední dobou beru jako velký úspěch, že mám na něco chuť, že bych si ráda dala nějaké jídlo... To je po 8 letech velký pokrok a snažím se to udržet a zlepšovat... Chybí mi ta posedlost, ta touha uvařit si něco dobrého a objetovat tomu ten čas a peníze. Aktuálně jezdím raději do Jysku než do Lidlu... :-)))
Úplně předsevzetí to není, nebo ne lednové, je to celoroční plán... za posledních pár let... :-))) Ale letos to prostě přijde... Určitě se nám to povede. ;-)
...ježiš... obětovat... :-)))
Vymazat:-) :-) Luci, to počasí je k zbláznění, u nás už třetí týden o víkendu jaro a v pondělí kalamita, takže jsme si ani sníh o víkendu nemohli užít..... Naštěstí manžel chodí s dcerkou aspoň bruslit a lyžovat a já??? Já renovuji, co jsem slíbila a nadávám si.... Doma mi vše stojí, plné koše prádla. Uklízím jen sporadický, protože nám dodělávají poslední pokoj a já zase vzpomínám na vás a váš prach v celém domě. poslední nedodělaný pokoj bude ložnice, zatím prý tělocvična :-) No hlavně že mi zmizí z obyváků :-) Nějak se těším na jarní úklid vezmu pokoj po pokoji a pojedu. Vyhodím vše nepotřebné a bude, zatím nevím kde začít. Mé Aktivity práce, z lehká domácnost a renovace pro druhé a přitom mi chybí dělat něco pro sebe. Mám doma tolik krásných židlí, co potřebují péčí... O starosti o sebe se nebudu ani zmiňovat......
OdpovědětVymazatA to má být za pár dní zase jaro! :-))
VymazatPrádlo je asi jediné, co se mi teď daří likvidovat. Díky novému třetímu stojanu na prádlo můžu dát prostor svým pracím záchvatům a v jeden den vyprat více prádla najednou(protože další dny mám zase k praní odpor :-))) ). Spíš mě štve ten umatlaný gauč v obýváku... :-/
:-))) Jojooo, prachu je u nás hej... :-))))
Já se těším hlavně na jaro. Až se bude probouzet příroda, vzduch začne vonět a já zas pročistím dům od všeho zimního - zmizí ty tuny čepic, rukavic, sněhulí a bund v předsíni... To hrabání se na zahradě mi chybí... Teď to tedy sníh milosrdně přikryl, ale za pár dní to bude zas... :-)
Ano, ten čas pro sebe...kdy si můžu dělat jen to, co chci já a není to každých 5 minut přerušeno, protože někdo něco potřebuje... můžu být do toho zabraná...
Luci, tak já to mám přesně naopak.
OdpovědětVymazatPřed rokem a půl, kdy jsem spolu se sestrou bojovala (darovala jsem ji kostní dřeň) a bohužel neúspěšně jsem opravdu přehodnotila. Hodně jsem se vrhla na jogu, která mi dává hlavně do duševno. A tam mě naučili, že JÁ musím být na prvním místě. Líbí se mi přirovnání, že v letadle taky nandáte jako první kyslíkovou masku sobě a potom teprve dětem a ostatním. Na postavě to sice zatím vidět není, ale přináší mi to duševní úlevu a vyrovnanost. Včera jsem v rámci předsevzetí získat i fyzičku (tu fakt z jogy nemám) byla poprvé i v posilovně. Zatím jen v kardiozone. Využila jsem čas, kdy čekám na dceru na jejím tréninku. Jen teda ta domácnost strádá víc a víc. Ale nikdy mě neuspokojovalo lítat s prachovkou a hadrem. Tak se tím netrápím a naštěstí to nevadí ani manželovi. Poflákám to nejnutnější a raději užívám život. Já jsem takový hyperaktivní blázen. Pocit únavy neznám. A to je taky nebezpečný. Ale naštěstí mě jednou za čas přepadne lenora a vykompenzuju si to. Mějte se krásně. Těším se na vaše info ohledně pokroků ve zdravé stravě a věnování se sama sobě. A opatrujte se. Helena
Helčo, máte úplnou pravdu. Já zase říkám, že se mnou to tu všechno lehne. :-)) Zatím jsem tu pro všechny včetně psa středobodem vesmíru, takže je opravdu těžké vyšetřit si čas jen pro sebe. Ale čekat na "až"... to bych se taky nemusela dočkat, že jo... :-))
VymazatDnes jsem po velmi dlouhé době konečně měla náladu a chuť udělat něco k jídlu, něco správného a něco, čím se jen tak neodbydu, takže jsem připravila výborný zeleninový vývar s vejcem a peču kuře na zelenině. Mám z toho velkou radost, protože dělám něco pro sebe (pod výhružkou zabavení čokolády jsem to donutila sníst i Toníka :-)) Dneska chci ale přestěhovat obývák, takže z cvičení asi zase nic nebude... :-)))) Ale začít zdravě a poctivě jíst je už dobrý začátek, věřím, že to přijde... se správným jídlem dostanu i energii...
Tak tu energii Vám závidím. Já se snad unavená už narodila. :-))) Na druhou stranu mám díky tomu všechny děti celkem klidné (jsou to děti, cirkus tu je stále, ale žádná hyperaktivita atd.), spíme všichni každou noc celou, žádné buzení a rádi se povalujeme. :-)) A to je zase bonus. :-))
Já ten úklid také flákám. :-)) Mám totiž tolik jiné práce a zájmů... To se nedá stíhat... :-)))))
Také se mějte krásně, držím palce ve fitku, ať Vás to aspoň trochu baví a děkuju. ;-)
Určitě je jídlo super začátek. Věřte, že energie se z něj dostaví. Všichni tvrdí, že jídlo je 80% úspechu. Tak se držte. Já dostala při čtení hlad. Mňam pečené kuře. Dlouho jsme neměli. A stěhování je pohybu až až. Ve fitku to bylo super. Dnes jdu znova. Ono jezdit s dcerou na tréninky 20 minut v zácpě skrz celé město tam, jet zpátky a potom zase pro ní není efektivní. Tak když je v domě fitko, tak využiju. Mějte se krásně a těším se na nové fotky. Helena
VymazatJo Luci a už vím, jak budu dekorovat velikonoce :-) opět mě přepadla manie , pak pošlu foto, zatím ve fází projektů :-)
OdpovědětVymazat:-)))) Joooo! :-)))) Já už taky! Klasika, pastelové barvy, ale letos ještě chceme stihnout samotvrdnoucí hmotu, tak jsem zvědavá, co se nám povede. Ale strašně se těším!
VymazatA už chci konečně stihnout ten mazanec a nádivku. A taky obarvit vajíčka, tady se tradice dodržují. To budou děti koukat. :-)) Jupíííí! :-))
Poslední dobou uvažuji nad tím samým. Jestli už nastala ta doba, kdy se všechno bude jenom zhoršovat, budu jen stárnout, problémy přibývat..... Já se zcela paradoxně celý život považuji za zdravého člověka, což je dost k smíchu.....problémů mám spoustu celý život, jen nechodím k lékařům, takže mám asi pocit, že jsem zdravá nebo jak :-D Ještě jsem dokonce nedávno vyplňovala dotazník o zdravotním stavu a psala tam, že nemám problém. Nelhala jsem, já si při vyplňování vážně přišla v pohodě. Pak mi přítel říká - a co jako ty tvoje ruce?!...mě zrovna v tu chvíli tak moc nebolely, tak jsem na to zapomněla :-D S jídlem je to trápení, ale jen než člověk začne. Vím z vlastní zkušenosti, že diety nemají smysl, je potřeba překopat kompletně životní styl a návyky. Mně se to povedlo asi před pěti lety, dala jsem 30 kilo dolů za půl roku....a v mém případě vlastně jen stačilo začít jíst, nevynechát jídla a nejíst obilí....taky jsem o sobě zjistila, že miluju pohyb, což jsem do té doby netušila. Jen prostě jsem poleno a klasický tělocvik to jen umocňuje. Rychlá chůze o samotě, a pak i každodenní cvičení podle videa, je něco, co mi sedlo daleko víc. K doktorům tedy nechodím mimo jiné z důvodu, že mě se kterýmkoliv problémem, který jsem kdy měla, posílali ke cvokaři. K tomu jsem jisté období také chodila, cpali mě lékama, ale k ničemu to nevedlo. No a teď to vypadá, že ty zdravotní problémy, které jsem měla, byly způsobené nesnášenlivostí potravin - především obilí. Tlustá a unavená jsem byla také kvůli špatné stravě. Líná kvůli špatnému výběru pohybu. A divná....divná jsem proto, že jsem asi autista :-D To jsem takhle po více jak 30 letech přišla na to, že možná nejsem totální magor a idiot, ale autista.... Jen ta oficiální diagnóza vyžaduje návštěvy lékařů...což nevím, jak zvládnu. Flákám teď už zase i to jídlo, jsem zas tlustá, unavená, nemocná....když si představím, že budu živá ještě třeba dalších 30 let a celou dobu se to bude zhoršovat tak, jak se to zhoršilo během posledních pár let, tak si říkám, že toho se radši ani dožít nechci :-D Už je čas se sebou fakt začít něco dělat :-D
OdpovědětVymazatTerez, nejsme příbuzné? :-))) Já si také myslím, že jsem zdravá, k doktorům nechodím, až na toho zubaře, ale tam chodím relaxovat od dětí. :-)))))
Vymazat:-)) To je fakt, co ruce? Pořád bolí?
Ano, jsem stejného názoru. Dieta mě ani nenapadla. Chci jíst dobré jídlo, chci z něj mít radost a vědět, že je dobré pro tělo. Ano, s tím vynecháváním mám také problém. To, že mám teď občas chuť na nějaké jídlo, je vlastně velký úspěch, tak mám radost z pokroku.
No dobřééé... jdu pro podložku na cvičení... :-)))
To si právě myslim, že po správném jídle nebudu mrtvá. A je to pravda. Když si dám tuňáka se zeleninou a s chilli, mám energie na rozdávání.
Mě zas přišlo, že nikdo z doktorů můj problém nikdy nevyřeší a jenom ze mě dělají pokusnýho králíka. Na to, aby si udělali čárku v tabulce, ať si najdou někoho jiného. Není nad samoléčbu. :-)))
:-)) když si pročítám příznaky, asi ho mám taky. :-))) No a? :-)))
:-)))) Právě proto musim začít... :-))))))) ;-)