Přeskočit na hlavní obsah

16.4.20019 - Zajícové, los a mozaika

Pěkné úterý!

Dnes jen na skok, holky u zápisu našvihaly požadované úkoly v rekordním čase, takže teď už jenom počkáme, jestli nás vezmou.

Včera jsem udělala jedno roztomilé DIY, velkou inspirací mi byla Yorika, má internetová přítelkyně na vše ručně dělané (jen ona tomu opravdu věnuje spoustu času a její výsledky jsou, na rozdíl od těch mých, bezchybné a luxusní). Je to koleda na velikonoční pondělí.

Potřebujete igelitové pytlíky nebo eurodesky na papíry, prostě cokoliv průhledného, co přežije prošití, a papír na pečení. Yorika měla ten pěkný hnědý, já mám jenom bílý.

Vždy jeden igelit a jeden papír spojíte a prošijete do tvaru zajíčka (od oka), ale šlo by i vejce nebo cokoliv velikonočního, na co si troufáte...



Pomalujete oboustranně, ať opravdu všichni poznají, co jste tím mysleli... :-))


A naplníte sladkostmi, vajíčky, perníčky, hračkami, čímkoliv vhodným ke koledě...



Dole pak zašijete, aby to koledníci nevytrousili, a už jen čekáte, kdo přijde...



Roztomilé, že?

Mandloň začíná opravdu kvéééést!!! :-))


A dneska jsem se rozhodla, že si položím dlažbu ve své šatně. Poprvé v životě, sama, vyzbrojená jen okouněním, když ji u nás pokládal taťka. :-))) Ehm... vypadalo to jednodušeji... No nic, už jsem se do toho pustila, tak mi držte palce, snad mi to pak odborníci úplně nezdrbnou. A jestli mě pochválí, začnu tu řádit... Tedy postupně... pěkně z toho bolí zadek a kolena... :-)))) Zlatej rotoped...




A s touhle bombou dnes končím. Jdu dřít zase ven... Ta zima měla něco do sebe... teď aby se člověk rozkrájel... :-)))

Mějte sééééé! ;-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

26.12.2022 - Nový začátek, nový život

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a s...

10.10.2026 - Vanocni nakupy

 Pekne Vanoce! 🤪 No dobreeee... sobotu noooo... 🙄 Uprsenou, rijnovou, chladnou... 🙄🙄 Ale! Vsude uz maji Vaaaanoooceeee! 😍😍 Pred vpadem do Ikey jsem se peclive pripravila na jejich nabidku na netu. Pro me tam jsou pouzitelne tak... dve, tri veci. 😅 Je to strasne barevny. 🙈 A strakaty! 🙈🙈 A vanocni kalendare to samy. 🙈  Severske Vanoce jsou pro me o klidu u ohne, kdy je vsechno pod snehem, je slyset venku vitr, praska drivi, rucne se vyrabi ruzne veci, vari dobre jidlo, hori svicky a vypravi se pribehy, treba o tom, kdo nosi darky a kdo si letos co preje. Interier je bily, drevene palubky na zdech, na lavici a na kresle kozesiny, a take v postelich. Na dverich visi teply svetr a na zemi hunate backory. Nikde neni zadna televize a tuna elektroniky. Jen ten cas a klid a mir...  O tom, ze porad snim mit svuj dum u lesa, kde bude vsechno obycejne, bile a svetle, s velkymi okny a krbem, a kde budu moci zit uplne normalne, Vam uz nemusim vykladat, Vy to vite. 😊 Desne ...

18.6.2026 - Jsem zpet!

 Tadaaa! :-) Je to tady! A deje se to vsechno najednou. Po skoro 4 letech vzpamatovavani se, vycerpani, staveni se na vlastni nohy, nastavovani hranic, urcovani priorit, boju, smirovani se s nasledky a tim, jak to bude, vystupovani z komfortni zony, spolihani sama na sebe, ziti sama ve meste, nove fakt fajn praci s novymi prateli, opravdoveho ziti, uzivani si vsech a vseho, pocitu absolutni svobody a stesti i totalni beznadeje tu ted stojim v byte, ktery bylo tak strasne tezky kazdy mesic zvladnout platit... Kolem me mizi ty nejkrasnejsi veci, ktere mam a miluju nejvic. Do krabic. Postupne je prevazim na nove misto, kteremu ted budeme rikat domov.  Moje touha neco bezvyhradne vlastnit, domov, aby mi to uz nikdo nemohl vzit, opet dostava na frak, ale posledni roky me tak strasne moc vycvicily, ze to prijimam... Proste do toho pujdu a budu zit ted a tady. I kdyz priznavam, ze silene sklouzavam k podrobnym planum jak co bude, az stresem nespim. Co kdyby to nevyslo?  Kazdopad...