6.2.2020 - Únor

Zdravím Vás teprve potřetí v tomto roce!

Ano, stydím se. :-))

Počasí je trochu nestandardní, nádherné jarní dny střídá mráz, slejváky a hnus při pohledu z okna, a stejně to je i u nás s nemocemi. Dny, kdy se konečně cítím celkem dobře, a říkám si, že dneska uklidím, abych si zítra mohla lehnout na tu čistou podlahu a zacvičit si, vystřídají hned dny, kdy se vyplazím z postele, odvezu děti do školy a zalezu zpátky s nařízeným budíkem na jejich vyzvednutí. :-))) Teď se nám s manželem pár takových dnů povedlo, kdy jsme vstávali v půl dvanácté, já si rychle připravila snídani a jela pro děti "po o". :-))) Naše večerní usínání to nijak neovlivní, odpadneme úplně normálně, jako vždy. :-)) Do toho děti pokašlávají, občas přijdou s nějakou úžasnou zprávou ze školy jako: "Julča se dneska ve třídě poblila" nebo "máš nám prohlídnout vlasy, jestli nemáme vši" nebo "dneska jsem měl ve škole průjem"..., což mě dodělá a jenom ta představa, že nás to smete zase postupně všechny mě vyděsí a totálně vyčerpá.

V podstatě tu od druhé půlky prosince střídavě chodíme s mísou. :-)) To je naše řešení stavu "na blití". Vezmeme si mísu a válíme se u televize. Jakmile je totiž někomu blbě a má problém to udržet nahoře nebo dole, spí v obýváku, protože všechny naše děti mají patrové postele a to se prostě nedá stihnout slézt. Stejně tak to je s kašlem. To je ale obývák strategicky nejvzdálenější místo od naší ložnice, takže to pokašlávání slyšíme alespoň z dálky. Děti už jsou naučené, když jim je v noci blbě, buď si to v obýváku rovnou samy zařídí nebo mi to přijdou říct a zařídím to já. Pustí si k tomu třeba ve 3 ráno pohádky v televizi (u kterých pak pospávají) a ty odvedou pozornost od toho nepříjemného stavu. A nikoho to neruší. Plácám se tu po ramenou, navrhla jsem náš dům dobře. :-))

Když ale bylo hezky, jarně, byli jsme alespoň na zahradě.  Děti jsou vždycky lehce zpruzené, jako co tam budou dělat, ale pak se začnou rejpat na kopci hlíny a tak je to baví, že pak neví, kdy mají jít domů a zaháním je už po tmě.

A co je u nás nového? Asi nejdůležitější a největší změna jsou naše první namontované dveře. Jsou do ložnice. Přišlo nám to prostě důležitější než do koupelen. :-)))

Je to paráda, opravdu ten kravál, který dělají naše děti v obýváku, neslyšíme. :-)))

Nějakým zázrakem se mi povedlo došít holkám zástěrky. Už se mě neptejte, při jaké příležitosti a kdy, mám to v mlze. :-))

Ještě sem dám poslední tak trochu vánoční fotky... už je to všechno asi tři dny pryč... to je výkon. :-))) Obvykle je to pryč už kolem Silvestra. :-)))) Holt...jak to bylo jenom zeleno-bílé, žádná červená, vůbec mě to nerušilo... :-) A sundala jsem to jenom proto, že mi to přišlo blbý s kvetoucíma kytkama na stole. :-)))))

Posledních pár dní hledam nějakou vhodnou dřevěnou houpačku, abych vyměnila ten rudý prapor, co je tam teď. Ale není to lehké. Buď mají krátká lana nebo jsou jenom do 30 kil a to mají všechny naše děti, jenže se s oblibou houpou ve dvou a třetí se tam ještě věsí... :-)))

Řekla jsem si, že když nemam chuť na jídlo, mohla bych si dělat něco zdravého, protože je mi to vlastně fuk. Několik dní jsem tedy měla k obědu vejce s různými druhy zeleniny a někdy i tuňákem. Bylo to moc fajn, omáčkám vlastně ani neholduju a nemám ani moc oblíbená jídla. Mám fakt problém, proto se ho snažím řešit a co přes den jím a piju, si i zapisuju, abych měla kontrolu.

Ještě sněhové vločky. Když jsem je odstřihla, holky je hned na zemi rozkradly a nanosily do pokojů, že to můžeme schovat na příští rok. :-))

Ty ovesné kaše snídám pořád. A pořád snídám a často i obědvám z téhle sady, protože jí prostě fakt miluju. Je nejenom krásná, ale vážně má i skvělý tvar. Miska má perfektní velikost na kaši i na polívku a káva už mi z jiného hrnku nechutná. Je to fakt moje srdcovka a přemýšlím, že snad ještě dokoupím... :-))

Zamakalo se i na fasádě, ale došly desky. :-))) Chybí jich jenom takový hloupý počet, něco jako sedm. Cesta pro ně na druhý konec republiky bude dražší než ony samotné. Už chybí jenom těch pár nahoře, nalevo a okolo oken, špalety se tomu prý říká. A máme hotové tři strany domu. Jižní strana na terasu by měla být z modřínových prken, ale zatím jsem nenašla ta pravá, rozuměj: za nějakou normální cenu. No ale duben už se blíží, to musíme mít už zkolaudováno, takže nás zase čeká nějaká hurá akce, pár infarktů, nějaké sáhnutí na dno a možná pár hádek. Tak snad to dáme. :-))

Na konci ledna jsem si sama (po debatě doma následované tichou domácností) vyrazila na maturitní ples mé sestry. Bylo to skvělé, až jsem se styděla za ten náš před skoro 20 lety. Měli skvělé a moderní předtančení, šaty, jaké kdo chtěl, zábavu, tombolu, prostě fakt zvládnutou akci...

Dopravila jsem se tam sama, nepila, odvezla pár příbuzných domů a dorazila pěkně ve dvě ráno domů. No nejsem já dokonalá? :-)))

Pak bylo třeba oslavit první narozeniny dcery mé sestry. Plánovaný dárek se mi vyloženě nepovedl (jeho výroba), a tak jsem večer před oslavou rychle sehnala adekvátní náhradu...

Skákací jednorožec byl jasná volba. Tenhle je ale navíc opravdu malinký, přesně pro roční batole. Přitom má nosnost asi 70 kg, takže na něm řádily i naše děti. Popravdě, nejvíc si vždycky vyhrají v pokojíčcích u batolat. Ty dětské hračky je nadchnou. Nedávno byl zase vznesen dotaz (už poněkolikáté), proč už nemáme doma motorky (odrážedla), že by se na nich zase honili po domě. Jsem zvědavá, kdy se to zvrhne a fakt je zase koupíme. :-)))

Při povalování s chřipkou jsem si alespoň založila svůj první zahradní sešit. Plánuji do něj vytvoření osevního plánu, postupné dokončování zahrady, důležité připomínky k úrodě atd. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Každopádně tohle je to, jak by v budoucnu naše zahrada měla vypadat...

Když se děti doma nudí, můžou u nás za odměnu mýt okna. :-))) Ne, vážně... Milují rozprašovač. Sice na to vždycky padne flaška přípravku na hlavu, ale to nadšení nezná mezí. Kvalita práce je ale úplně někde jinde, takže musím pak nějaký den nenápadně, když nejsou doma, okna umýt, aby to neviděli a nechtěli mi znova "pomáhat" a neptali se, proč to znova meju, když už to přece umyli. :-))

Snížili jsme spotřebu sladkostí na minimum. Myslím, že je to ale tím, že častěji peču. Bábovku mám asi nejraději, takže je u nás nejčastěji. A její nejlepší verze je, když do ní rozmlátíte pár figurek Mikuláše nebo velikonočních zajíců, prostě cokoliv, co se Vám doma už rok válí a nikdo to nechce jíst. Při pečení se čokoláda rozpustí a v ještě teplé bábovce je to absolutní rozkoš. Co Vám budu povídat, peče se déle, než pak vydrží. :-))) Proto jsem si už koupila druhé srdíčko, abych mohla péct dvě najednou a stihla si s nějakou porcí aspoň sednout ke stolu.

Amarylis mi vykvetl někdy v lednu. Ustřihla jsem ho po odkvětu a dala do špajzu, že ho na jaře zasadím venku. Ve špajzu ale narostl znovu a tak šel na stůl znovu. Vykvetl znovu a snad ještě lépe. Nevěděla jsem, že to umí, opravdu hodně mě to překvapilo.

A to je vše, přátelé... Tady je jedenáct hodin, což už je dávno po době, kdy bych ráda šla spát. Čeká mě náročné období bez auta, protože můj šuplík je třeba dát na stavbu. Ještě, že teď bude týden jarních prázdnin. Ale pak... koloběžka volá. Myslím, že to bude jedinečná příprava na jarní outfity. :-)))

Tak se mějte, snad už dorazí to jaro (bože, hlavně ne rovnou léto) a zlepší se všem i nálada a zdravotní stav. :-)

Dobrou noc!