Pěkné úterý!
Venku se sice citelně ochladilo, z báječných 17 stupňů to spadlo přes den na slabé 4 a v noci není vyjímka -7. Je to znát hned, jakmile zapadne slunce. Rázem se ochladí tak moc, že mizíme ze zahrady. A to mě přivádí k tématu virových prázdnin. Jak je trávíte? :-)
U nás vládne anarchie, dostali jsme sice nějaké úkoly na prázdniny, ale na ty jsme víceméně nesáhli, v pondělí na netu naskočily nějaké další, ty jsme ještě neviděli. :-))) Převážně se tady cpeme různým jídlem, koukáme na filmy se zombíkama a hrajeme si na zahradě. Nebo doma. Najednou děti zase baví jejich hračky, konečně objevily Lego a na zahradě včera hrály poprvé golf, i když jsem jim ty hole koupila už minulé léto. A protože nejsme zvyklí někam pořád jezdit, vlastně vůbec nikam nejezdíme, není karanténa pro nás žádné omezení. Akorát nemůžem do Ikey. :-)))
V podstatě jsme tuhle situaci, která samozřejmě není příjemná, pojali jako prázdniny. A máme se skvěle. Vyseli jsme semínka salátu a gerber a hned, jakmile dokončíme venkovní vyvýšené záhony, vysejeme ředkvičky, cukety a další věci. Bohužel mám teď zánět močáku, takže stačila včera lehká procházka k lesu, kdy jsem šla s horkou kávou v ruce asi 150 metrů tam a 150 zpátky (Indík už totiž víc neujde) a večer mě bolest vystřelovala až do zad. Antibiotika mi vždycky rychle uleví, ale v pořádku to prostě rozhodně není ani po pár dnech.
Koukám tedy z okna na tu hromadu paletových ohrádek, nesrovnaný terén, kde by měly stát a v neposlední řadě pak miliony koleček navozené hlíny, kterou ty ohrádky sežerou. O nevyspárované podlaze v předsíni, chodbě a u kuchyně, o chybějící dlažbě v polovině domu, o nedovybílených zdech po celém domě, o palubkovém obložení v předsíni a nedokončené jižní fasádě taktně pomlčím. :-)) Když člověku nic není, nic se mu nechce, jakmile ale člověk nemůže, dělal by až do skonání světa. Také to máte tak? :-))
Zase došlo na svíčky. Tohle jsou svícny z Jysku. Byly ve výprodeji za 40,-/ks, tak mám dva šedé a jeden tmavě modrý v rámci mého šílení s tmavě modrou. :-))
Nevím, jak u Vás, ale tady se pořád jenom vaří, jí, přemýšlí, co uvařit, vaří, jí, vaří... Vypadá to, že tohle období mě doslova rozežere do obludných rozměrů. Možná to je ale v mém případě dobře. Má nechuť vařit, jíst nebo kupovat jídlo dlouhodobě stagnuje na bodu mrazu, prostě mě to nezajímá. A to je pak problém. Možná se v tomhle období karantény nastartuju a začnu zase jíst jako normální člověk. Možná...
Našli jsme sušenky! Hurááá! :-))) Co schováš před karanténou, v karanténě jako když najdeš. A to tyhle sušenky splňují do puntíku, protože jsou z Ikey. :-))) Teď nemožné sehnat. :-)))
Koupila jsem ještě před karanténou kobereček, protože si holky častou hrajou na zemi. Se psem jsou bohužel všechny koberce zapovězeny, protože se na nich ihned peleší a jejich údržba je následně velmi náročná (obvykle jsou na vyhození) - ne není to 3x týdně vymydlená čivava, ale poctivé uslintané a zabahněné prase, takže je poznat už první přeběhnutí koberce. V plánu bylo koberec vytahovat na hraní a hned uklízet. Stačila ale chvilka nepozornosti... No, ještě že tenhle se vejde do pračky.
Už tu pár dní máme Velikonoce. Na stole jsou narašené větvičky nevímčeho, na nich pověšená vajíčka, girlanda nad příborníkem visí, ... Ještě tu na nás ale pořád pomrkává box s výzdobou, tak uvidíme, co ještě vytáhnem. Věnec na dveře už bych mohla taky vyměnit! :-)))
A zase to jídlo! :-))
Vysely jsme s holkama semínka nějakého salátu, gerber a levandule. Taky dýně, ale nevím, jestli z těch vůbec něco bude. Každopádně salát a gerbery už mají 3 cm. To je na nás výkon! :-)
Plastová zapichovátka ve tvaru zajíce jsou prostě boží a už se těším, až je venku do záhonu zapíchám.
K MDŽ jsem dostala auto. :-)) Po měsíci stráveným na koloběžce, kdy jsem musela odevzdat stavební šuplík na jinou stavbu, jsem teď opět pojízdná a to velmi pohodlně. :-) Ale tady jsem fotila svou černou třešeň. Jak je před explozí nádherných růžových květů. Ten strom miluju. Na jaře je doslova obsypán růžovými květy a pak mu vyraší vínové listy, se kterými pak v záplavě zeleně pěkně vyniká.
Růže jsem si koupila polochcíplé ve výprodeji Obi za pár korun. Takhle stály celou zimu venku a raší jako blázen. Měly by být růžové, tak už se moc těším, až jim dokončím velký truhlík ze ztraceného bednění u vchodu a zasadím je tam.
Maliny a jahody jsou připravené na budoucí vyvýšené záhony. Hned, jak mi to zdraví dovolí, vlítnu na ně. Už je za minutu dvanáct. Děti pak natřou všechny záhony tmavě šedou barvou, aby se sjednotily.
Nektarinku mám zatím v květníku, protože není dodělaný plot. Také pokvete růžově.
Na jedné stavbě rostl překrásný břečťan. Natrhala jsem si pár větviček do vázy a tajně doufám, že pustí kořínky. Ale nikdy v životě se mi to nepovedlo, jak to děláte Vy?
Úkoly moc neděláme, my si hrajeme a chodíme ven. :-)
Dostala jsem darem nejkrásnější polštář na světě. Je hořčicově žlutý se šedým věncem z pravé vlny. Je kulatý a velký. A tak precizně ušitý, že takový nikde v obchodě nekoupíte. Od mé přítelkyně přes internet Yoriky. Nikdy jsme se neviděly, známe se pouze takhle písemně, přesto je mezi námi hezké přátelství, kterého si vážím. A polštář mi udělal velkou radost. Velkou. :-)
Ještě, než nám zavřeli naší milovanou Ikeu, stihla jsem ve výprodeji koupit dvě lampičky. Jsou na skřipec a byly ve výprodeji za 99,-/ks. Žárovky do nich měli ledkové za 19,-/ks. Po dvou letech mžourání na kuchyňské lince, kdy po setmění stropní světlo vrhalo na desku můj stín, teď konečně VIDÍM! Konečně vidím na přípravu večeře, vidím úklid a konečně také není večer umyté nádobí ráno špinavé. Protože jsem na něj viděla. Mám astigmatismus (to je oční vada :-)) ) a jsem šeroslepá, takže po tmě to s mým zrakem není žádná výhra. I proto jsem zvyklá dávat všechny věci na své místo a večer všechno uklidit, protože chodím po paměti. A proto jsem moc dobře věděla, jak se cítila naše slepá Mini, když ještě žila. Učila jsem to i děti a všichni museli mít všechno uklizené, aby věděla, že se nemusí bát chodit po domě po paměti. Hned, jak byla někde odsunutá židle, narazila. Mám to stejně. Takže ty lampičky... ty mi vážně udělaly radost. Jedna je vlevo v rohu kuchyně a míří na varnou desku. Druhá je napravo na horní polici u okna a míří na dřez. Dokonalé.
Designově jsou velmi jednoduché, industriální a jejich stříbrná barva v kuchyni vůbec neruší.
Ve velké koupelně konečně po dvou letech visí žebříkový radiátor.
A takhle se tu spí po ponocování. :-))))
Tak se zkuste doma nepozabíjet, nezblázněte se z úkolů (koukejte se vzbouřit, jestli Vás přetěžují), zkuste nepřibrat 15 kilo (to bude asi to nejtěžší) a užijte si super prázdniny! :-)
Mějte sééé!
Venku se sice citelně ochladilo, z báječných 17 stupňů to spadlo přes den na slabé 4 a v noci není vyjímka -7. Je to znát hned, jakmile zapadne slunce. Rázem se ochladí tak moc, že mizíme ze zahrady. A to mě přivádí k tématu virových prázdnin. Jak je trávíte? :-)
U nás vládne anarchie, dostali jsme sice nějaké úkoly na prázdniny, ale na ty jsme víceméně nesáhli, v pondělí na netu naskočily nějaké další, ty jsme ještě neviděli. :-))) Převážně se tady cpeme různým jídlem, koukáme na filmy se zombíkama a hrajeme si na zahradě. Nebo doma. Najednou děti zase baví jejich hračky, konečně objevily Lego a na zahradě včera hrály poprvé golf, i když jsem jim ty hole koupila už minulé léto. A protože nejsme zvyklí někam pořád jezdit, vlastně vůbec nikam nejezdíme, není karanténa pro nás žádné omezení. Akorát nemůžem do Ikey. :-)))
V podstatě jsme tuhle situaci, která samozřejmě není příjemná, pojali jako prázdniny. A máme se skvěle. Vyseli jsme semínka salátu a gerber a hned, jakmile dokončíme venkovní vyvýšené záhony, vysejeme ředkvičky, cukety a další věci. Bohužel mám teď zánět močáku, takže stačila včera lehká procházka k lesu, kdy jsem šla s horkou kávou v ruce asi 150 metrů tam a 150 zpátky (Indík už totiž víc neujde) a večer mě bolest vystřelovala až do zad. Antibiotika mi vždycky rychle uleví, ale v pořádku to prostě rozhodně není ani po pár dnech.
Koukám tedy z okna na tu hromadu paletových ohrádek, nesrovnaný terén, kde by měly stát a v neposlední řadě pak miliony koleček navozené hlíny, kterou ty ohrádky sežerou. O nevyspárované podlaze v předsíni, chodbě a u kuchyně, o chybějící dlažbě v polovině domu, o nedovybílených zdech po celém domě, o palubkovém obložení v předsíni a nedokončené jižní fasádě taktně pomlčím. :-)) Když člověku nic není, nic se mu nechce, jakmile ale člověk nemůže, dělal by až do skonání světa. Také to máte tak? :-))
Zase došlo na svíčky. Tohle jsou svícny z Jysku. Byly ve výprodeji za 40,-/ks, tak mám dva šedé a jeden tmavě modrý v rámci mého šílení s tmavě modrou. :-))
Nevím, jak u Vás, ale tady se pořád jenom vaří, jí, přemýšlí, co uvařit, vaří, jí, vaří... Vypadá to, že tohle období mě doslova rozežere do obludných rozměrů. Možná to je ale v mém případě dobře. Má nechuť vařit, jíst nebo kupovat jídlo dlouhodobě stagnuje na bodu mrazu, prostě mě to nezajímá. A to je pak problém. Možná se v tomhle období karantény nastartuju a začnu zase jíst jako normální člověk. Možná...
Našli jsme sušenky! Hurááá! :-))) Co schováš před karanténou, v karanténě jako když najdeš. A to tyhle sušenky splňují do puntíku, protože jsou z Ikey. :-))) Teď nemožné sehnat. :-)))
Koupila jsem ještě před karanténou kobereček, protože si holky častou hrajou na zemi. Se psem jsou bohužel všechny koberce zapovězeny, protože se na nich ihned peleší a jejich údržba je následně velmi náročná (obvykle jsou na vyhození) - ne není to 3x týdně vymydlená čivava, ale poctivé uslintané a zabahněné prase, takže je poznat už první přeběhnutí koberce. V plánu bylo koberec vytahovat na hraní a hned uklízet. Stačila ale chvilka nepozornosti... No, ještě že tenhle se vejde do pračky.
Už tu pár dní máme Velikonoce. Na stole jsou narašené větvičky nevímčeho, na nich pověšená vajíčka, girlanda nad příborníkem visí, ... Ještě tu na nás ale pořád pomrkává box s výzdobou, tak uvidíme, co ještě vytáhnem. Věnec na dveře už bych mohla taky vyměnit! :-)))
A zase to jídlo! :-))
Vysely jsme s holkama semínka nějakého salátu, gerber a levandule. Taky dýně, ale nevím, jestli z těch vůbec něco bude. Každopádně salát a gerbery už mají 3 cm. To je na nás výkon! :-)
Plastová zapichovátka ve tvaru zajíce jsou prostě boží a už se těším, až je venku do záhonu zapíchám.
K MDŽ jsem dostala auto. :-)) Po měsíci stráveným na koloběžce, kdy jsem musela odevzdat stavební šuplík na jinou stavbu, jsem teď opět pojízdná a to velmi pohodlně. :-) Ale tady jsem fotila svou černou třešeň. Jak je před explozí nádherných růžových květů. Ten strom miluju. Na jaře je doslova obsypán růžovými květy a pak mu vyraší vínové listy, se kterými pak v záplavě zeleně pěkně vyniká.
Růže jsem si koupila polochcíplé ve výprodeji Obi za pár korun. Takhle stály celou zimu venku a raší jako blázen. Měly by být růžové, tak už se moc těším, až jim dokončím velký truhlík ze ztraceného bednění u vchodu a zasadím je tam.
Maliny a jahody jsou připravené na budoucí vyvýšené záhony. Hned, jak mi to zdraví dovolí, vlítnu na ně. Už je za minutu dvanáct. Děti pak natřou všechny záhony tmavě šedou barvou, aby se sjednotily.
Nektarinku mám zatím v květníku, protože není dodělaný plot. Také pokvete růžově.
Na jedné stavbě rostl překrásný břečťan. Natrhala jsem si pár větviček do vázy a tajně doufám, že pustí kořínky. Ale nikdy v životě se mi to nepovedlo, jak to děláte Vy?
Úkoly moc neděláme, my si hrajeme a chodíme ven. :-)
Dostala jsem darem nejkrásnější polštář na světě. Je hořčicově žlutý se šedým věncem z pravé vlny. Je kulatý a velký. A tak precizně ušitý, že takový nikde v obchodě nekoupíte. Od mé přítelkyně přes internet Yoriky. Nikdy jsme se neviděly, známe se pouze takhle písemně, přesto je mezi námi hezké přátelství, kterého si vážím. A polštář mi udělal velkou radost. Velkou. :-)
,
Ještě, než nám zavřeli naší milovanou Ikeu, stihla jsem ve výprodeji koupit dvě lampičky. Jsou na skřipec a byly ve výprodeji za 99,-/ks. Žárovky do nich měli ledkové za 19,-/ks. Po dvou letech mžourání na kuchyňské lince, kdy po setmění stropní světlo vrhalo na desku můj stín, teď konečně VIDÍM! Konečně vidím na přípravu večeře, vidím úklid a konečně také není večer umyté nádobí ráno špinavé. Protože jsem na něj viděla. Mám astigmatismus (to je oční vada :-)) ) a jsem šeroslepá, takže po tmě to s mým zrakem není žádná výhra. I proto jsem zvyklá dávat všechny věci na své místo a večer všechno uklidit, protože chodím po paměti. A proto jsem moc dobře věděla, jak se cítila naše slepá Mini, když ještě žila. Učila jsem to i děti a všichni museli mít všechno uklizené, aby věděla, že se nemusí bát chodit po domě po paměti. Hned, jak byla někde odsunutá židle, narazila. Mám to stejně. Takže ty lampičky... ty mi vážně udělaly radost. Jedna je vlevo v rohu kuchyně a míří na varnou desku. Druhá je napravo na horní polici u okna a míří na dřez. Dokonalé.
Designově jsou velmi jednoduché, industriální a jejich stříbrná barva v kuchyni vůbec neruší.
Ve velké koupelně konečně po dvou letech visí žebříkový radiátor.
A takhle se tu spí po ponocování. :-))))
Tak se zkuste doma nepozabíjet, nezblázněte se z úkolů (koukejte se vzbouřit, jestli Vás přetěžují), zkuste nepřibrat 15 kilo (to bude asi to nejtěžší) a užijte si super prázdniny! :-)
Mějte sééé!
Pepa nedávno prohlásil: No, tak vždyť my tu spolu žijeme v karanténě už aspoň pět let...
OdpovědětVymazatTím bych to asi celé shrnula :D u nás žádná změna. Nikoho nepotkáváme, nikam nechodíme, jediná velká událost je fakt, že Pepa nemusí nikam létat (ani nemůže)...
Spíš se obávám, že nás to hodně ovlivní finančně. Oba pracujeme pro firmu mých rodičů, tzn. že prakticky celá rodina máme příjem ze stejného zdroje... Propad se dá očekávat, je jen otázka, jak velký bude...
Co se týká zánětů močáku, tak na ty jsem kdysi hodně trpěla... nakonec mi pomohly asi dvě věci. Bavlněné spodní prádlo - žádná nádhera, ale vyčetla jsem, že umělé materiály podporují bujení bakterií, které zánět způsobují...a něco na tom fakt bude. A pak čaje. Klasické urologické se musí pít v omezeném množství a jsou hnusné. Pomohl mi Hannasaki, což je čajová drť (podle mě hodně nekvalitní) na hubnutí (na to fakt nefunguje), ale chutná mi (má čistě čajovou chuť) a je opravdu hodně močopudný.... což je nejdůležitější - pořádně se propláchnout. Obecně se dá asi říct, že jakýkoliv detoxikační čaj s močopudným účinkem by mohl fungovat.
S očima Vás chápu. Já jsem tedy "jen" krátkozraká, ale mám už kolem 6 dioptrií, takže víceméně vidím špatně i na blízko... Jak se setmí, jsem slepá, a přesně... všude chodím po paměti.. ( i když brýle si musím nasadit vždycky... přestože s nimi ve tmě nic nevidím.. :D ..)
Ty lampy jsou hrozně super věc. Podle mě nic lepšího neexistuje!
Polštářek je překrásný <3 Luxusní provedení, a fantastický nápad!
S koberci to máme stejně... .. máme jich jen pár a vejdou se do pračky. Jinak by to nešlo.
Jo keříky a kytičky... snad se toho také dočkám. Letos si se mnou počasí hraje. Byla hodně mírná zima a už od začátku března je celkem teplo... tedy, jeden den plus, další mínus, ale i tak.. Sníh není. Tráva se začíná zelenat, keře mají pupeny. Jen se děsím, že přijde tuhý mráz a vše spálí. Ještě minimálně celý duben asi jaro čekat nemůžeme.... :/ Nejvíc netrpěliví jsme kvůli chatě... nemáme tušení, jak dlouho bude trvat, než roztaje led, aby se na ostrov dalo dostat lodí :(
Ta třešeň vypadá nádherně, už se těším na fotky až obroste... Jo a boží auto.... takové naleštěné fáro, wow! To se musí jezdit <3
Je super vidět, že umíte trávit čas s rodinou. Že prostě je u Vás normální spolu být. Teď se hodně ukazuje, že právě to lidi neumí. Většina neumí trávit ani čas se sebou.... je to vlastně hrozně smutné.
Pepa má pravdu! :-))) My taky! Teda já, manžel ne. :-)))
Vymazat:-))) Přesně. Pro mě také beze změny. :-))) A pořád se mi to hrozně líbí. :-)))
Ano, prázdniny jsou to pěkné, jen ty peníze. :-/ Zatím jsme odložili všechny splátky a čekáme, co bude. Do toho řešíme plán B. Víc plánů B. :-)) Ale teď každá rada drahá...
Na radu bavlněného prádla jsem tedy dala, nosím teď to nejošklivější, co mám, ALE! bavlněné! :-))))) Ale občas ulítnu a stejně si vezmu ty sexy umělé. :-)))) Musím to nějak vymyslet. :-)) Co se týče pitného režimu, to si myslím, že bude u mě největším kamenem úrazu. V podstatě skoro nepiju, dokážu vyžít s 1 skleničkou denně, a chodit na záchod mě taky nebaví. :-))) Jakmile si pití hlídám a piju, přijde mi, že nedělám nic jiného, než že chodím na záchod. Jak to mají ostatní, co pijou ty doporučené 3 litry denně? Dostanou se vůbec ze záchoda? :-))) Čaje jsem si teď nakoupila, a abych nechlemtala pořád Earl grey, všechny jsou bez obsahu černého. Teď mě docela zaujal meduňkový s pomerančem a pořád u mě vedou horské bylinky (nebo zahradní?) od Teekannee. A dost mi teď pomáhá voda v láhvi. Prostě ji můžu mít kdykoliv kdekoliv sebou, vidím, že nepiju, protože neubejvá, děti mi jí neshodí, mušky v ní neplavou... :-))) Ideál. Ale i tak. Prostě mě to nebaví, no. :-)) Nutím se jenom tou hroznou myšlenkou na další zánět močáku. Já vim, taky je to zdravý... :-)) Jo a na ty hubnoucí jsem koukala, hned mě napadlo, že budou nutit člověka pořád běhat na záchod. Možná i u toho se hubne. :-))))))
Jéje, 6 dioptrií, to už je slušné. To už je opravdu omezení. Já bez brýlí normální režim dám (teda řídit bych s nima asi neměla a asi bych si to už ani nelajzla), ale když ráno vstanu, nemusím si je nutně nasadit, dám to i bez nich. Nic moc, ale jde to. Úplně vidím, jak jdete po tmě v těch brýlích. :-)))) My máme všude nějaká světýlka, takže v noci tu tma není nikdy. Každý se tu může courat dle libosti. :-)
Jóóóó, teď už vím, že lampy miluju. Už nikdy nechci nic jiného. :-)
Yorika šije krásně, je prostě znát, když má na to člověk školu. To se s tim mým patláním nedá vůbec srovnat. :-) Vždycky zírám na to dokonalé zpracování. A má jich víc, třeba tmavě zelený věnec na takové šedobéžové režné... ten je dokonalý taky...
Budu teď pokládat dlažbu všude, kde to půjde, abych mohla dokoupit další koberečky. :-))))
Toho se vždycky taky děsím. Nádherně to rozkvete a buď začnou několikadenní slejváky, po kterých všechno okamžitě zhnědne, takže to celoroční těšení na květy jde rovnou do háje a "zase za rok" nebo to spálí mráz. O svou úrodu se nebojím, všechno mám tak mladé, že si ještě pár let počkám, ale ty květy mě táááák mrzíííí... :-))
Je to hrozně zvláštní, když je cesta jenom po vodě... pořád nad tím přemýšlím, jak musí člověk plánovat a vlastně.... jako úplně nejde tam jet kdykoliv se člověk rozhodne... v tom přechodném období, kdy ještě není led úplně pochozí, ale loďka není ledoborec... :-)
VymazatTřešeň už má lístečky. :-) Teď jsme zabetonovávali sloupky na plot kolem ní. Bude pěkně černý, zeleň vynikne. A už nebude naše zahrada všech kolem, ale jenom naše. :-))) Jóó, auto... Děkuju, je to můj miláček. :-))) Dostala jsem ho k MDŽ. :-))))) Nikdy jsem neměla lepší a pravděpodobně už nikdy lepší mít nebudu. :-)) Jezdí skvěle a manželovi se dělníci smějou, že on má menší auto, než manželka. Ještě stále u spousty mužů přetrvává názor, že manželka/služka/otrok má mít nějaké malé, slabé, ošklivé auto, ve kterém vozí děti a nákupy, a pán tvorstva má sám jezdit v něčem obrovském, co doplní jeho... ego.... :-))) No, mám zákaz v tom vozit skříně. :-))))
Vzhledem k tomu, že neumím trávit čas s ostatními lidmi, jde mi to celkem dobře doma s rodinou. :-)) A naše děti se také na izolaci necítí, pořád mají koho vytáčet, komu dělat naschvály, komu nadávat, s kým se honit po domě a po zahradě, s kým si povídat... Hlavně koho vytáčet, to je hlavní plán dne. :-)))) Ale všimla jsem si, jak jsou lidé nevrlí, že nemůžou každý den do kavárny/restaurace/baru/hospody/butiku/.... prostě pořád někam... Neumí si sednout, zavrtat se pod deku a číst si knížku nebo jen tak zírat z okna nebo něco vyrobit, uvařit, upéct, uklidit, zasadit... Tohle období je pro mě blaho, je to jako velké prázdniny. Sice mám děti 24/7, ale to bylo před školou taky... to my umíme zvládnout.... až na ty úkoly ze školy teda... to je peklo. :-))))