Pěknou středu!
Ona tedy, co se týče počasí, vůbec pěkná není, ale... :-))
Dneska prší. Je taková zima, že v obýváku na gauči pléd rozhodně nestačí a mám na sobě peřinu a svetr. Toník má kašel, takže je se mnou doma, ale o tomhle dítěti člověk prostě neví. :-))
Po včerejším hektickém dni, kdy jsem byla na první ofiální návštěvě v novém domě své sestry (oficiální proto, že jsme jí začátkem května udělaly s mamkou prostě přepadovku a zavolaly jí, že stojíme u vrat :-))), což tedy mezi oficiální s pozvánkou nepočítám), kdy jsme se vraceli z návštěvy v půl deváté večer (děti jsem vyzvedla ve škole a školce hned po obědě a vyrazili jsme), natankovali v půl desáté na benzínce nedaleko naší vesnice a auto už nenastartovalo, takže se manžel vypravil na asi dvoukilometrovou cestu tmou a houštinami k domu, kde bylo zaparkované naše druhé auto a vrátil se pro nás, jsem dnes neměla v plánu vůbec vstát. Jenže holky měly ve školce focení, takže se pěkně ospalé po ránu rychle převlíkaly do něčeho hezkého, zbytek věcí jsme odbyli a nějak to ráno dali. Ale bylo to něco. Příští výlety musím lépe plánovat, návrat z téhle hurá akce se mi moc nepovedl. :-)) I když to stálo za to.
Měla jsem v plánu dělat víc věcí, ale únava z posledních dní (a taky mi dneska všechno padá z rukou, včetně neonově růžového laku na nehty, který se rozprsk po půlce ložnice a pár kapek se dostalo i na nové čerstvě povlečené povlečení na posteli) mě donutila zvolnit. A také ty varovné signály abnormální nešikovnosti. :-) Odložila jsem tedy další pokládání dlažby v šatně v ložnici a i když mě ten věšák s oblečením vedle postele nevýslovně vytáčí, riskovat, že budu takhle "šikovná" i během pokládky, by byl holý nesmysl.
Co jsem ale dopoledne celkem dodělala, tak na 95%, je pokoj pro Heidi. To, že jsem pro ní sehnala už jen šedou postel, jsem Vám myslím psala v minulém článku, takže jsem jí musela natřít na bílo. Bílý matný sprej na vodní bázi se zdál jako výborný nápad (o tom, jak vypadá Vaše ruka a poloha prstů po intenzivním vystříkání 4 velkých lahví, raději pomlčím), práce s ním šla dobře, za chvíli jsem chytla grif a měla to celkem rovnoměrné, uschlo to vždycky do ještě lepšího výsledku, ale byl celkem finančně náročný (1 láhev za 169,- a padlo jich 5 na cca 75% postele) a hlavně... smrděl. Smrad při nástřiku jsem vyřešila tak, že jsem vždycky na terase stříkala tak, aby foukající vítr odvál vše ode mě, ale když bylo vše již 2 dny suché a já po nastěhování jednotlivých dílů do pokojíku zamořila smradem celý prostor, říkala jsem si, že to asi tedy nebude dobrý nápad.
Jala jsem se k nákupu doporučovaného Balakrylu Uni a nastalo to pravé peklo. Jestli jsem kdy kritizovala nerovnoměrnost a nekryvost toho úžasného smradlavého spreje, tady jsem jen nevěřícně zírala. I po třech vrstvách zasychaných doporučenými časovými intervaly nátěr vypadá jako velmi ošuntělý vintage nábytek, který někdo asi tak dva roky tahal na laně za autem. Ano, jednu výhodu to opravdu mělo, mohla jsem - teď v období dešťů - natírat v klidu a pohodlí domova, ale to byl konec výhod tohoto výrobku. Protože Heidi už spí v obýváku asi 4 dny, nějaké puntičkaření jsem si nemohla dovolit (ostatně, kde v domě si ho můžu dovolit :-)))) ). Natřela jsem postel co to šlo, takže z dálky a s několika dioptriemi bílá je jednolitá. Dnes to uschlo, ustlala jsem, domontovala, umístila na místo, uklidila, naaranžovala... a snad se jí to bude líbit, až za chvíli přijde ze školky.
Takže tady je pár fotek z procesu... už nikdy... :-))))
Ona tedy, co se týče počasí, vůbec pěkná není, ale... :-))
Dneska prší. Je taková zima, že v obýváku na gauči pléd rozhodně nestačí a mám na sobě peřinu a svetr. Toník má kašel, takže je se mnou doma, ale o tomhle dítěti člověk prostě neví. :-))
Po včerejším hektickém dni, kdy jsem byla na první ofiální návštěvě v novém domě své sestry (oficiální proto, že jsme jí začátkem května udělaly s mamkou prostě přepadovku a zavolaly jí, že stojíme u vrat :-))), což tedy mezi oficiální s pozvánkou nepočítám), kdy jsme se vraceli z návštěvy v půl deváté večer (děti jsem vyzvedla ve škole a školce hned po obědě a vyrazili jsme), natankovali v půl desáté na benzínce nedaleko naší vesnice a auto už nenastartovalo, takže se manžel vypravil na asi dvoukilometrovou cestu tmou a houštinami k domu, kde bylo zaparkované naše druhé auto a vrátil se pro nás, jsem dnes neměla v plánu vůbec vstát. Jenže holky měly ve školce focení, takže se pěkně ospalé po ránu rychle převlíkaly do něčeho hezkého, zbytek věcí jsme odbyli a nějak to ráno dali. Ale bylo to něco. Příští výlety musím lépe plánovat, návrat z téhle hurá akce se mi moc nepovedl. :-)) I když to stálo za to.
Měla jsem v plánu dělat víc věcí, ale únava z posledních dní (a taky mi dneska všechno padá z rukou, včetně neonově růžového laku na nehty, který se rozprsk po půlce ložnice a pár kapek se dostalo i na nové čerstvě povlečené povlečení na posteli) mě donutila zvolnit. A také ty varovné signály abnormální nešikovnosti. :-) Odložila jsem tedy další pokládání dlažby v šatně v ložnici a i když mě ten věšák s oblečením vedle postele nevýslovně vytáčí, riskovat, že budu takhle "šikovná" i během pokládky, by byl holý nesmysl.
Co jsem ale dopoledne celkem dodělala, tak na 95%, je pokoj pro Heidi. To, že jsem pro ní sehnala už jen šedou postel, jsem Vám myslím psala v minulém článku, takže jsem jí musela natřít na bílo. Bílý matný sprej na vodní bázi se zdál jako výborný nápad (o tom, jak vypadá Vaše ruka a poloha prstů po intenzivním vystříkání 4 velkých lahví, raději pomlčím), práce s ním šla dobře, za chvíli jsem chytla grif a měla to celkem rovnoměrné, uschlo to vždycky do ještě lepšího výsledku, ale byl celkem finančně náročný (1 láhev za 169,- a padlo jich 5 na cca 75% postele) a hlavně... smrděl. Smrad při nástřiku jsem vyřešila tak, že jsem vždycky na terase stříkala tak, aby foukající vítr odvál vše ode mě, ale když bylo vše již 2 dny suché a já po nastěhování jednotlivých dílů do pokojíku zamořila smradem celý prostor, říkala jsem si, že to asi tedy nebude dobrý nápad.
Jala jsem se k nákupu doporučovaného Balakrylu Uni a nastalo to pravé peklo. Jestli jsem kdy kritizovala nerovnoměrnost a nekryvost toho úžasného smradlavého spreje, tady jsem jen nevěřícně zírala. I po třech vrstvách zasychaných doporučenými časovými intervaly nátěr vypadá jako velmi ošuntělý vintage nábytek, který někdo asi tak dva roky tahal na laně za autem. Ano, jednu výhodu to opravdu mělo, mohla jsem - teď v období dešťů - natírat v klidu a pohodlí domova, ale to byl konec výhod tohoto výrobku. Protože Heidi už spí v obýváku asi 4 dny, nějaké puntičkaření jsem si nemohla dovolit (ostatně, kde v domě si ho můžu dovolit :-)))) ). Natřela jsem postel co to šlo, takže z dálky a s několika dioptriemi bílá je jednolitá. Dnes to uschlo, ustlala jsem, domontovala, umístila na místo, uklidila, naaranžovala... a snad se jí to bude líbit, až za chvíli přijde ze školky.
Takže tady je pár fotek z procesu... už nikdy... :-))))
Odpoledne po příchodu ze školky jsem Heidi nechala, ať si nový pokoj objeví sama. Neřekla jsem jí to. Celá nadšená přiběhla, že už to je hotové, děkovala a uháněla si tam hned hrát.
Večer mi pak celá šťastná ještě jednou děkovala, objala mě a šla spát. Takže mise splněna. :-)
Dobrou noc. :-)
Luci, krásné pokojíčky jste holkám udělala ... s tou barvou je to velmi zajímavá zkušenost a je dobře, že jí šíříte. jen tak dál. těším se na další články od vás. mějte príma dni. Martina
OdpovědětVymazatMarti, moc dekuju. ♥️ Je to moje osobni zkusenost. Treba nekdo, kdo to umi, ma na to jiny nazor. :-))) Ja jako naprosty zacatecnik v natirani kovoveho nabytku jsem mela takovouhle prisernou zkusenost. :-))))
VymazatNa dreveny nabytek bude mozna skvely. ;-)
Tak Luci, ty mě vždy tak nakopneš :-) teda klobouk dolů před tvojí energii, já jsem teď omezená a bez připojení na netu :-( docela mazec, dělají nám v tom krásném počasí fasádu :-( lépe jsme si nemohli vybrat ... A víš co je nej. ty rozzářené očí dětí
OdpovědětVymazatHa haaaa... Posledni dva dny se tu choulim pod dekou v obyvaku a nic se mi nechce. :-)))))
VymazatJa bych tu fasadu brala. :-)) I za cenu vypnuti wi-fi. :-))
To je pravda. Proto to clovek dela. Pro tu jejich radost. ♥️♥️