30.6.2019 - Moudrák č.3 a rekonstrukce

Pěkně žhavou neděli! :-))

Dneska má jít teplota až ke 40 stupňům, takže se oddělí zrno od plev. :-)) Bude to boj o přežití.
Doma máme příjemně, vzduch tu jemně proudí domem, díky jeho hloubce (10 m) se tu drží i snesitelná teplota, i když jsme přímo pod plechovou střechou. Vyšší stropy (na jihu přes 3,5 m) zase zajistí, že se horko drží nahoře. No prostě se mi to povedlo výborně vymyslet, musím se pochválit. :-)))))

Od minulé neděle jsem v jednom kole. Minulou sobotu odjel manžel na stavbu - rekonstrukci asi 130 km od našeho domu (denně najezdí přes 500 km, často ale kolem 800) a já měla před sebou hezký volný den s dětmi. Upekli jsme si bábovku, opalovali se na terase na gaučíku, já uklízela...

V neděli se měla situace opakovat, ale všechno padlo jedním telefonem. Každý, kdo zná práci s lidmi, ví, jak je to těžké. Nespolehlivost a neochota chodit do práce a pracovat je častá a obvykle v tom největším presu. A tak se stalo, že neměl kdo pokládat dlažbu, kdo spárovat, kdo uklízet, vyklízet, mýt okna, vytírat, natírat atd.

Ráno tedy manžel poprosil o pomoc, já sbalila děti, psa, samorozkládací stan, deky, počítač s pohádkami, pití a nějaké jídlo, co jsem našla, a vyrazili jsme za ním.

Na konec světa jsme dorazili podle navigace a já si zase pogratulovala, jak skvěle se bydlí u dálnice. :-))) Divila jsem se, že mi ani jednou nebylo nevolno (ano, klidně i za volantem), ale asi to bylo tím, kolik myšlenek mi proudilo hlavou.

Protože jsem taková úžasná a naučila jsem se všechno sama, měla jsem pokládat dlažbu. To mě slušně děsilo celou cestu. Něco jiného je pohnojit si to doma a něco jiného někde někomu cizímu za jeho peníze. :-)) Vlastně jsem ani cestu tam nevnímala, hlavou se mi honily myšlenky, jak bych mohla předstírat srdeční záchvat a vyhnout se tomu...

Nakonec jsem naštěstí pokládat nemusela, dorazil profík, který byl neuvěřitelně rychlý, šikovný a velmi přesný - takhle rovné spáry bez křížků jsem ještě neviděla. :-)) Strašně se mi ulevilo do doby, než mi bylo oznámeno, že budu spárovat obklady v koupelnách a záchodech. Spárovat na zdi??? To jsem nikdy nedělala!!! Nikdo neprojevil soucit s mým utrpením, dostala jsem pytel spárovací hmoty a čau.

V jednom pokoji jsem dětem postavila stan a pustila pohádky. Bohužel, opět se mi rozutekly jako štěňata z krabice a já je honila po všech čertech. Po zjištění, že jsou venku koťátka, šly všechny plány udržet je v pokoji do háje.

Nejdřív jsem se snažila děti udržet od koček dál, ale s přibývající únavou už jsem ocenila jen to, že nelezou do potoka vedle zahrady, nehoří ony ani dům a auta, nešláply na hřebík nebo se jinak nezranily způsobem vyžadujícím návštěvu nemocnice. To, že tahaly koťata, krmily kočky granulemi, hrabaly se v popelu, házely ho po sobě, dělaly si brnění pro rytíře ze špinavých kartonů připravených u ohniště, zapalovaly klacky a běhaly s nimi všude jako s loučí, válely se všude a každý večer vypadaly jak kdyby žily na ulici už asi měsíc, mi bylo úplně jedno. Bylo mi jedno i to, že po příjezdu jsem je donutila si jenom pořádně umýt ruce a v tom stavu šly rovnou do postelí... Jezdili jsme domů kolem jedenácté, tahali je z auta za řevu, protože rozhodně nechtěly vstát a jít domů, ale spát v autě.

V pondělí ráno jsem si vzala ibalgin na zpráskané tělo a vyrazila s dětmi a psem zase. V úterý také. Ve středu jsem si dala oční s Amou, takže jsme se v tom vedru projely, nakoupily, v Ikee se rychle koukly (no dobře, mám ty ubrusy a kožešinku :-)))). Ve čtvrtek už šly holky do školky, takže se mi trochu ulevilo, no... vlastně hodně. :-))) Ale zase jsem se musela ze stavby vrátit do 16:00, což byl trochu problém, protože v 15:40 jsem byla ještě asi 60 km od školky. Naštěstí se na dálnici našel velmi ochotný Mercedes, který mi dvoustovkou prorážel cestu až domů. :-)))) U školky jsem přistála v 16:05. :-)))

V pátek bylo vysvědčení, odvezla jsem ráno všechny děti. Holky šly do školky jako každý pátek pouze do oběda, Toník měl mít asi tak jednu hodinu. Čekala jsem v autě. Dostal dvě dvojky. Ve druhé třídě, proč ne. Já měla samé do třetí a kromě páté třídy jsem měla celou základní školu vyznamenání. Číst a psát jsem uměla už v 5 letech. Ani jedno z mých dětí to nepodědilo a já to opravdu neřeším. Na známky na základce se mě nikdo nikdy neptal. :-)

V sobotu jsme s dětmi opět vyrazili na pomoc. Uklízelo se celý den, já hlavně myla okna zaflákaná penetrací... Až chytim toho, kdo to udělal..... ....... ........ ....... Rada pro všechny, kdo staví: Až budete penetrovat zdi, tak bacha, cáká to a pěkně blbě se to meje. Zalepte si okna. ;-)

Mezitím, někdy v úterý, se mi vyklubal třetí moudrák. Všimla jsem si, že si díky bolestivé dásni nemůžu vyčistit zuby. Další den už to bylo dobré. Každopádně, obvykle mě při těhle změnách provází vyšší únava, což v tomto zápřahu nebylo postřehnutelné, málem jsem vypustila duši.

Dneska tedy manžel už finišuje sám, zítra se předává, a já jsem doma s dětmi. Ráda bych zase něco posunula doma, ale asi to dneska nezvládnu. Prostě se nejsem schopná hnout, jen tak ležím a tupě zírám do zdi.

Nějaký den, už nevím který, jsem upekla brambory "co dům dal" a k nim udělala dezert z domácího tvarohu z farmy, bílým řeckým jogurtem a ovocem..

Upekla bábovku s mletými oříšky a kakaem... (prostě jsem do bábovky přidala velmi jemně mleté vlašské ořechy z mrazáku a trochu zalila smetanou ke šlehání - asi 1/3 kelímku). Prý je to zatím nejlepší bábovka... Asi zapomněli na kokosovou verzi. :-))) Budu jim jí muset připomenout. Na nic víc, než na bábovky se v posledních dnech nezmůžu. Bohužel...

Do nové vázy z Jysku asi za 60,- z výprodeje jsem si teď na stavbě natrhala pár nádherných růží z úplně obsypaného převislého keře. Musím si na zahradu sehnat nějaké růže. Miluju je...

Protože to vypadá, že jsou důležitější věci :-)))), tak zatím nebudeme mít plánovaný zapuštěný bazén, ale protože nás čeká léto doma, rozhodně se ho nehodlám vzdát. Prostě ne. A za tu šichtu v tomto týdnu mi byl alespoň nějaký základní přislíben.

Inzeráty projíždím už několik měsíců. A buď je drahý, nebo je skoro v Rusku. Opravdu pro něj nepojedu 400 km do Ostravy. Zvlášť, když ani nevím, v jakém je stavu, protože prodávající neumí vyfotit a poslat.

Vzdala jsem to a mezi novými hledala optimální poměr. No prostě co největší za co nejnižší cenu. :-))) Zase to vypadá na Obi. :-)))) Bohužel, v Obi Beroun znamená méně než 3 ks skladem "žádný", zkouším tedy štěstí v Obi Roztyly.

Je to bazén Bestway. Můj hlavní požadavek je ocelový plášť. Plachty a nafukovací prstence nemá cenu ani kupovat. Jsou tu kočky, kočky, kočky tu jsou, už jsem říkala, že tu jsou kočky? :-)) A taky se tam za námi nejspíš bude sápat pes. A taky nechci pořád okřikovat děti. Prostě chceme ten bazén používat, pokud možno celé léto a pak ho třeba na zimu ani nesklízet. A to všchno splňuje...

Tenhle:

Má průměr 460 cm - to bychom se mohli vejít :-)))
Hloubku 90 cm. Což není moc. Na druhou stranu v něm alespoň děti dobře vystačí a až dorazí kamarádi našich dětí, kteří nejsou tak vysocí, jako ty naše, bude to i deální.

Mají ho tady:

https://www.obi.cz/pools/bestway-sada-bazenu-s-ocelovymi-stenami-prumer-460-cm-x-90-cm/p/4871885

A vlastně už nemají. :-))) Každopádně Roztyly mi potvrdily objednávku, juchůůů!

Tak já jdu rychle dělat oběd, nikdy neobědváme ve 12, a pak škubat plevel, abych připravila plac na naši budoucí tůňku. :-)))

To jsem zvědavá, kolik toho udělam...

Mějte séééé! :-)