11.11.2019 - Zimní výzdoba

Pěkně chladné pondělí!

Namrznuto dnes bylo. Ale všechno na našem autě. Žádný idylický pohled na namrznutou trávu a keře. Jen to auto. Po pětiminutovém hledání škrabky na sklo jsem si bleskurychle vydrapala malý čtverec na předním skle a vyrazila s dětmi do školy. Jeli jsme pozdě. A to ještě bylo nutné koupit pitíčka a něco na zub do odpoledního kina. S cinkajícím zvonem z kostela u školy, který hlásil osm, jsem hnala děti ke školním dveřím a pořád dokola opakovala, že musí opravdu spěchat a né se zase vykecávat v šatně, což holky s oblibou dělají. U všeho. Prakticky celé dny nezavřou pusu a cokoliv mají udělat, odloží na neurčito, protože pořád o něčem mluví. Za celý rok toho tolik neřeknu, jako ty dvě za dva dny. Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč moc návštěv nemáme. :-)))

Dlouho jsem tu nebyla, protože jsem nebyla prostě schopná. Antibiotika na zánět močáku jsem začala brát ke konci předminulého týdne, v pátek mě pak hrozně chytly záda a já myslela, že mě "ofouklo". V noci jsem se potila, ale ráno už to bylo dobré. Byla u nás manželova maminka, připravovala jsem jídlo přes den, na malé procházce jsme byli a povídali si a užívali si hezký víkend. Manžel byl v práci.

V pondělí jsem ještě s Amou objela oční, všechno vyřídila a večer to na mě sedlo. Nejspíš horečka a zase záda, ale tak moc, že jsem skoro celou noc nespala, protože jsem nenašla žádnou úlevovou polohu. Ráno mi bylo tak blbě, že jsem nemohla vysílením ani mluvit, nemohla jsem se pořádně nadechnout, jak mě bolely záda. Byla jsem tak na 5% energie. Odvezla jsem holky do školy a další 3 hodiny jsem sbírala síly na odjezd k doktoru, kterého máme přes 20 km daleko. Indík chtěl jet se mnou, tak jsem ho nějak nacpala do auta a vyjela. Poslali mě na rentgen plic a srdce, protože nevěděli, co mi je. V podstatě jsem se všude potácela odhodlaná to po 10 minutách čekání vzdát, protože na něco delšího jsem ten den prostě neměla. Že jsem se po cestě nevybourala, byl malý zázrak. Domů jsem dorazila úplně vyšťavená a proležela další dva dny. Jen jsem vozila děti do a ze školy.

Když jsem se ve středu večer osypala na zádech a rukou, bylo jasné, že to je alergická reakce na antibiotika, kterou měla mamka před měsícem. Nemáme žádné alergie, ale ta antibiotika na zánět močáku jsou tentokrát opravdu divná. Zvlášť, když jsem ta samá brala v srpnu a nebyl s nimi problém. Okamžítě jsem je přestala brát a stav se začal postupně zlepšovat.

Ve čtvrtek jsem byla zhruba na 60% své síly, ale úplně náhodou jsem narazila na inzerát s posledním korpusem Besty do jídelny a bylo třeba ji vyzvednout na opačném konci Prahy. Manžel byl vyjímečně doma, a tak jsme i s Indíkem vyrazili. To mi pomohlo hodně, protože jsem ještě nebyla ve stavu, kdy bych zase zvládla všechno na světě. Takže máme, co se týče rámů, příborník v jídelně kompletní. Teď už jenom nakoupit dvířka...

Jsem teď tedy převážně doma, takže jsem si koupila papírové pytlíky a vyrábím sněhové vločky. Jsou tak jednoduché a tak nádherné, že nedáte pokoj, dokud je nebudete mít všude. :-))

Potřebujete papírové pytlíky. Já koupila 100 ks za 55,-. Samozřejmě dvě balení. A pro další musim dojet. :-))))
Pak lepidlo v tyčince. To mi u 200 pytlíků padlo jedno a půl.
A nůžky. To je vše.

Postup:
Vezměte první pytlík, položte na rovnou plochu a natřete ve tvaru obráceného písmene "T" (u dna a po celé jeho délce uprostřed)

Lepení zvládnou i děti...

A připlácněte další pytlík. A zase namažte jako ten první a připlácněte další pytlík.
Mě na jednu vločku vyšlo 12 - 14 kusů pytlíků. Kolik potřebujete Vy zjistíte, když opatrně roztáhnete slepené pytlíky. Pokud jdou dokola zavřít, je to správně. Pokud ještě nejdou, přilepte další.

Připravte si hromádky slepených pytlíků ve správném počtu a vezměte nůžky.

Tam, kde jsou pytlíky otevřené, zastřihněte do špičky nebo třeba do dvou špiček nebo zkuste něco jiného.

Do boků vystříhejte libovolné průstřihy. Můžu Vás ujistit, že úplně všechno bude vypadat nádherně. ;-)

Pak už stačí jenom roztáhnout jako lampion a slepit k sobě krajní pytlíky plně stejným stylem jako na začátku lepení.

Věším na obyčejné nitě do stroje na šití, přilepené izolepou za cíp vločky.

Jednoduché, že?
Nádherně budou vypadat i pytlíky jiných barev, i ty obyčejné hnědé. Pokud máte možnost koupit i jiné, máte výhodu. Nebo ty bílé prostě vodovkama namalujte. Také by šly výsledné vločky ledabyle stříknout stříbrným nebo zlatým lakem. Můžete cokoliv.

Ještě před tou cholerou jsem zvládla trochu zimně nazdobit ložnici, a tak si teď každý večer svítíme hvězdou a vypadá to prostě dokonale. 

Na sobotu jsem nalákala rodiče k nám a upekli jsme si husu. Mamku nadchla moje nová vánoční knížka stejně jako mě. Je to milé vánoční čtení, které Vás naladí a potěší. Fotky jsou překrásné.

Čekání bylo nečekaně dlouhé, ale takových návštěv, kdy se nic nemusí a jen si povídáme a smějeme se, je sotva na prsty jedné ruky, takže to bylo krásné a užili jsme si to. A život nám zachránila kachní prsa, která byla pečená o polovinu dřív než husa a my se konečně najedli. :-)))

Nakonec se husa opravdu povedla...
Jedli jsme jí dva dny. :-)

A v neděli jsem šla s Indíkem a dětmi na malou procházku do lesa. Indík toho moc neujde, kulhá, ale vždycky by šel se mnou až na konec světa. Ama šla v plyšovém overálku na spaní, já v kalhotách, H měla domácí elasťáky a T tepláky. Prostě jsme vyšli tak, jak jsme byli, jen jsme navlíkli čepice a bundy. :-)) A bylo to hezké.

A hned po příchodu jsme měli sobotní husu, zelí a knedlík a pak zmrzlinové poháry, kdy jsem na ruskou zmrzlinu nalila rozehřátou nutellu a nalámala zázvorové sušenky. Všichni jsme si přidali. :-))

Dnes od rána pokračuji v zimní výzdobě. Až nebudu líná, umyji okna a vyndám sněhové vločky, které na oknech zbožňuju.

PS: konečně jsem koupila samotvrdnoucí hmotu, takže tenhle týden s dětmi vyrábíme ozdoby na stromeček. A k tomu asi budeme péct perníčky, protože už se nemůžeme dočkat a děti to hrozně baví, tak snad už najedu zase na pravidelná hlášení tady na blogu. :-))

Mějte séééé! :-)