Pěkné úterý přeji! :-)
Nějak rychle to uteklo, už je květen. Časově mi to vždycky přijde jako maximálně týden od posledního článku a pak s hrůzou zjistím, že je to skoro měsíc. Čas opravdu letí jako splašený a čím jsem starší, tím víc si to uvědomuji. Včera daná kytka do vázy je dneska na vyhození, dětem je všechno oblečení zase malé, sotva člověk sklidí zimní výzdobu, už aby ji za chvíli zase vyndaval.... I když máme relativně "houby co na práci", uteče den jak voda.
Všude kolem, ve starých zahradách, u starých domů kvetou šeříky. Je neuvěřitelné, jak nádherné ty staré domy najednou jsou, když v záplavě šeříků úplně změní ráz. Mám tu ve vesnici oblíbený jeden dům. Je opravdu starý, dvojitá špaletová okna, lehce zdobená fasáda i rámy kolem oken. A teď u něj kvete fialový šeřík a vypadá naprosto nádherně. To kouzlo starých zahrad je fascinující a nikdy se toho nedocílí v nové zástavbě. Ty staré stromy, pod jejichž korunami jsme jako malí sedávali nebo jen tak leželi a pozorovali mraky, ty obrostlé zídky břečťanem, které jsou zelené i v zimě a vypadají, že skrývají kouzelná dvířka někam do jiného světa... Růže a další květy starých rostlin, které si tu žijí vlastním životem a každý rok nás těší svou krásou i omamnou vůní...
Teď, po deštích, zase příroda nabrala na dechu a všechno je tak zářivě zelené, jako už tento rok nikdy nebude. Všechno je čerstvé a slunce ještě nemá takovou sílu, aby to spálilo, jako tomu bude celé léto. Jsem schopná celé dny jen zírat z okna na dvě obří zelené břízy u ložnice a v dálce zelené koruny stromů a keřů. Žít dál od lidí také znamená možnost tuhle krásu nerušeně celý rok sledovat, nemuset si stavět zeď kolem celého pozemku, ale nechat volně svou zahradu přecházet ve vedlejší louku... až k další louce a lesu. Jaro je opravdu to nejkrásnější období v roce, je plné očekávání a naděje a tohle jaro, letos, se opravdu vyvedlo.
Holky mi nadšeně nosí květiny do vázy, nebojí se při tom i trochu riskovat v kopcích a natahovat se i tam, kam běžně nedosáhnou. A třeba tahle větev je jedním z výsledků jejich snažení. :-)) I když děti obvykle moc nevnímají, neuvědomují si, jak a v čem žijí - zvlášť ne ty naše, když nenavštěvují moc kamarádů - říkají mi často, jak je hezké mít květiny na stole, mít velký stůl, kam se všichni vejdeme, jak je hezké mít doma uklizeno, mít zahradu, Toník si často všímá prostoru a porovnává s interiéry, které zná, holky mi teď říkaly, že by tu chtěly bydlet už napořád. Jsme tu opravdu šťastní...
V obýváku teď vládne hořčicově žlutá a musím říct, že jí to tam sluší jako žádné jiné barvě. Prostě tam opravdu sedne. Asi se tam zdrží hodně dlouho...
Před pár dny jsem ulovila za odvoz dvě podnožky KIVIK. Jsou bílé a skvělé. Jednu hned dostala Heidi do pokoje, na ní růžovou kožešinku a má ji pod vysokou postelí, takže si tam může lebedit a číst si nebo malovat. Byla opravdu nadšená.
Druhou jsem nechala v obýváku a tak různě ji přemisťujeme po prostoru. Už tu máme podnožky tři a celkem se využijí.
Na záhonech se to zelená, kout vzadu je stále v procesu, je třeba vymyslet, kam umístit všechno zahradní nářadí, gumy k autům a další neustále se povalující věci po zahradě. Zahradnímu domku se evidentně nevyhnu, zbývá už jen na něj sehnat peníze. :-)) V plánu je zahradní domek a přístřešek na sušení prádla. Sušičku neplánuju a vážně mě nebaví stojan s prádlem venku, na který věčně prší nebo dělá přemety ve větru. Vymýšlím žebřiny a tyč na ramínka, upevňovací mechanismy na sušáky a hlavně stříšku.
Zadní část zahrady za domem už je komplet skrytá pohledům zvenčí. Nějak se nám tu rozmohly procházkymilující slídilové, což nejde moc dohromady s mou uzavřenou povahou. :-) Je to hnusný, ale účel to plní. :-))) Až budou peníze, udělá se tam plot nový s neprůhlednými plotovými dílci. Až někdy...
V ložnici jsem vytáhla povlak na peřinu, který měl dlouho takovou divnou barvu, že jsem jej nepoužívala. :-))) Je to taková béžovo-hnědá, světlejší ještě než na fotce. To jsem tam ale ještě neměla palubkové čelo. Teď se k němu hodí snad nejvíc ze všech povlečení a já se tam pořád chodím koukat. Skvěle ho pak doplnily dva polštáře z Ikey. První jsem měla z výprodeje asi za 59 nebo 79,-, dlouho schovaný, protože jsem si nebyla jistá, že je to polštář k nám domů se hodící. Jednoho dne jsem ho vyndala a začal se mi strašně líbit. Prostě uzrál čas. Druhý jsem pak získala přes instagram, když jsem si postěžovala, že jeden je málo. :-)
Objevila jsem v sobě skrytý talent v natírání a vzala si do parády staré totálně zrezlé kolečko. Fotku "před" nemám, bylo tak příšerné, že nešlo ani vyfotit. :-)) Moji oblíbenou barvu na zrezlé a špinavé povrchy Alkyton ale tady u nás v Obi nemají, takže jsem nedočkavě koupila Hammerite. Odstín černá lesklá, jinou neměli. Kolečko uplně prokouklo, ale mě zbyla barva...
Nový nátěr tedy dostalo i zrezlé podnoží našeho zahradního stolu, který jsem dostala před pár lety od sousedů. Najednou vypadá jak nový a já už nemám chuť ho vyhodit. :-))
A staré plechové květináče jsem přetáhla také. Když už tak už. :-))) Pak už naštěstí došla barva. :-))
Minulý víkend jsme betonovali sloupky na východní straně pozemku. Je tam i bazén a bude příjemné, když nebudu z bazénu mávat na kolemjdoucí. :-))) V sobotu jsme vrtali zemním vrtákem díry, v neděli jsme betonovali sloupky. A mezitím každý den grilovali.
V předsíni máme vysoko na zdi zavěšené kuchyňské skříňky. Na boty, které nenosíme tak často. Plánovala jsem tam kožené úchytky a také je tam chvíli měla, ale byl problém skříňku otevřít bez schůdků. Napadlo mě vytvořit delší úchytky, na které dosáhneme i bez toho, aniž bychom museli dojít pro schůdky a zase je odnést. Provázek a dřevěné korálky mi přišly ideální jak svou barevností, tak materiálem a vzhledem.
Teď otevřeme skříňky normálně a boty si podáme dlouhou obouvací lžící. :-)) Skvělé. :-))
A když už jsem byla v tom vyrábění, stáhla jsem v ložnici z postele starý pléd a navázala na něj střapce. Je teď jako nový a vypadá úúúžasně.
Snídám teď každé ráno na terase. Sama. Děti za mnou tedy pořád chodí a pořád holkám pletu věnečky z pampelišek, ale prosedím tam třeba hodinu a zírám do zeleně.
A co je tohle? Kdo to uhádne?
Co mám na terase? :-)) Mandloň! A co letos budu poprvé mít? MANDLE! :-) Jsem zvědavá, nikdy jsem to neviděla. Teď to jsou takové chlupaté zelené kuličky. :-)
Jak bylo venku 25 stupňů a část zahrady už byla ve stínu, svou premiéru venku si odbyl i náš Bart. Tráva se mu líbila a přiběhlo se na něj podívat i pár dětí z vesnice.
Naše druhé béžové zvíře se chodí opalovat celé dny a vůbec se mu nelíbí, když venku prší nebo je zima a my zavřeme jinak věčně otevřená francouzská okna do zahrady. Courá dovnitř a ven a nikoho se neptá.
Svůj tvůrčí proces jsem završila ušitím několika šatů na doma. Střih je prostý, jako vždy vezmu dvě tílka, jedno ustřihnu v podpaždí a přišiju jako sukni k druhému. Jednoduché, rychlé a strávím v nich většinu roku.
Stihla jsem i jedny šaty mezi lidi. :-) Koupila jsem si krásné tričko v oversize střihu a výsledné šaty jsou nahoře volné a dole úzké, takže jsou velmi lichotivé a dokonale pohodlné.
A konečně jsem se včera dočkala šeříku do vázy. Voní celá jídelna.
Výhled z obýváku...
A to je zase vše. :-) Dneska jedu k zubaři, z čehož jsem odvázaná, ale bohužel, je to nutné.
Tak se mějtéééé! :-)
Nějak rychle to uteklo, už je květen. Časově mi to vždycky přijde jako maximálně týden od posledního článku a pak s hrůzou zjistím, že je to skoro měsíc. Čas opravdu letí jako splašený a čím jsem starší, tím víc si to uvědomuji. Včera daná kytka do vázy je dneska na vyhození, dětem je všechno oblečení zase malé, sotva člověk sklidí zimní výzdobu, už aby ji za chvíli zase vyndaval.... I když máme relativně "houby co na práci", uteče den jak voda.
Všude kolem, ve starých zahradách, u starých domů kvetou šeříky. Je neuvěřitelné, jak nádherné ty staré domy najednou jsou, když v záplavě šeříků úplně změní ráz. Mám tu ve vesnici oblíbený jeden dům. Je opravdu starý, dvojitá špaletová okna, lehce zdobená fasáda i rámy kolem oken. A teď u něj kvete fialový šeřík a vypadá naprosto nádherně. To kouzlo starých zahrad je fascinující a nikdy se toho nedocílí v nové zástavbě. Ty staré stromy, pod jejichž korunami jsme jako malí sedávali nebo jen tak leželi a pozorovali mraky, ty obrostlé zídky břečťanem, které jsou zelené i v zimě a vypadají, že skrývají kouzelná dvířka někam do jiného světa... Růže a další květy starých rostlin, které si tu žijí vlastním životem a každý rok nás těší svou krásou i omamnou vůní...
Teď, po deštích, zase příroda nabrala na dechu a všechno je tak zářivě zelené, jako už tento rok nikdy nebude. Všechno je čerstvé a slunce ještě nemá takovou sílu, aby to spálilo, jako tomu bude celé léto. Jsem schopná celé dny jen zírat z okna na dvě obří zelené břízy u ložnice a v dálce zelené koruny stromů a keřů. Žít dál od lidí také znamená možnost tuhle krásu nerušeně celý rok sledovat, nemuset si stavět zeď kolem celého pozemku, ale nechat volně svou zahradu přecházet ve vedlejší louku... až k další louce a lesu. Jaro je opravdu to nejkrásnější období v roce, je plné očekávání a naděje a tohle jaro, letos, se opravdu vyvedlo.
Holky mi nadšeně nosí květiny do vázy, nebojí se při tom i trochu riskovat v kopcích a natahovat se i tam, kam běžně nedosáhnou. A třeba tahle větev je jedním z výsledků jejich snažení. :-)) I když děti obvykle moc nevnímají, neuvědomují si, jak a v čem žijí - zvlášť ne ty naše, když nenavštěvují moc kamarádů - říkají mi často, jak je hezké mít květiny na stole, mít velký stůl, kam se všichni vejdeme, jak je hezké mít doma uklizeno, mít zahradu, Toník si často všímá prostoru a porovnává s interiéry, které zná, holky mi teď říkaly, že by tu chtěly bydlet už napořád. Jsme tu opravdu šťastní...
V obýváku teď vládne hořčicově žlutá a musím říct, že jí to tam sluší jako žádné jiné barvě. Prostě tam opravdu sedne. Asi se tam zdrží hodně dlouho...
Před pár dny jsem ulovila za odvoz dvě podnožky KIVIK. Jsou bílé a skvělé. Jednu hned dostala Heidi do pokoje, na ní růžovou kožešinku a má ji pod vysokou postelí, takže si tam může lebedit a číst si nebo malovat. Byla opravdu nadšená.
Druhou jsem nechala v obýváku a tak různě ji přemisťujeme po prostoru. Už tu máme podnožky tři a celkem se využijí.
Na záhonech se to zelená, kout vzadu je stále v procesu, je třeba vymyslet, kam umístit všechno zahradní nářadí, gumy k autům a další neustále se povalující věci po zahradě. Zahradnímu domku se evidentně nevyhnu, zbývá už jen na něj sehnat peníze. :-)) V plánu je zahradní domek a přístřešek na sušení prádla. Sušičku neplánuju a vážně mě nebaví stojan s prádlem venku, na který věčně prší nebo dělá přemety ve větru. Vymýšlím žebřiny a tyč na ramínka, upevňovací mechanismy na sušáky a hlavně stříšku.
Zadní část zahrady za domem už je komplet skrytá pohledům zvenčí. Nějak se nám tu rozmohly procházkymilující slídilové, což nejde moc dohromady s mou uzavřenou povahou. :-) Je to hnusný, ale účel to plní. :-))) Až budou peníze, udělá se tam plot nový s neprůhlednými plotovými dílci. Až někdy...
V ložnici jsem vytáhla povlak na peřinu, který měl dlouho takovou divnou barvu, že jsem jej nepoužívala. :-))) Je to taková béžovo-hnědá, světlejší ještě než na fotce. To jsem tam ale ještě neměla palubkové čelo. Teď se k němu hodí snad nejvíc ze všech povlečení a já se tam pořád chodím koukat. Skvěle ho pak doplnily dva polštáře z Ikey. První jsem měla z výprodeje asi za 59 nebo 79,-, dlouho schovaný, protože jsem si nebyla jistá, že je to polštář k nám domů se hodící. Jednoho dne jsem ho vyndala a začal se mi strašně líbit. Prostě uzrál čas. Druhý jsem pak získala přes instagram, když jsem si postěžovala, že jeden je málo. :-)
Objevila jsem v sobě skrytý talent v natírání a vzala si do parády staré totálně zrezlé kolečko. Fotku "před" nemám, bylo tak příšerné, že nešlo ani vyfotit. :-)) Moji oblíbenou barvu na zrezlé a špinavé povrchy Alkyton ale tady u nás v Obi nemají, takže jsem nedočkavě koupila Hammerite. Odstín černá lesklá, jinou neměli. Kolečko uplně prokouklo, ale mě zbyla barva...
Nový nátěr tedy dostalo i zrezlé podnoží našeho zahradního stolu, který jsem dostala před pár lety od sousedů. Najednou vypadá jak nový a já už nemám chuť ho vyhodit. :-))
A staré plechové květináče jsem přetáhla také. Když už tak už. :-))) Pak už naštěstí došla barva. :-))
Minulý víkend jsme betonovali sloupky na východní straně pozemku. Je tam i bazén a bude příjemné, když nebudu z bazénu mávat na kolemjdoucí. :-))) V sobotu jsme vrtali zemním vrtákem díry, v neděli jsme betonovali sloupky. A mezitím každý den grilovali.
V předsíni máme vysoko na zdi zavěšené kuchyňské skříňky. Na boty, které nenosíme tak často. Plánovala jsem tam kožené úchytky a také je tam chvíli měla, ale byl problém skříňku otevřít bez schůdků. Napadlo mě vytvořit delší úchytky, na které dosáhneme i bez toho, aniž bychom museli dojít pro schůdky a zase je odnést. Provázek a dřevěné korálky mi přišly ideální jak svou barevností, tak materiálem a vzhledem.
Teď otevřeme skříňky normálně a boty si podáme dlouhou obouvací lžící. :-)) Skvělé. :-))
A když už jsem byla v tom vyrábění, stáhla jsem v ložnici z postele starý pléd a navázala na něj střapce. Je teď jako nový a vypadá úúúžasně.
Snídám teď každé ráno na terase. Sama. Děti za mnou tedy pořád chodí a pořád holkám pletu věnečky z pampelišek, ale prosedím tam třeba hodinu a zírám do zeleně.
A co je tohle? Kdo to uhádne?
Co mám na terase? :-)) Mandloň! A co letos budu poprvé mít? MANDLE! :-) Jsem zvědavá, nikdy jsem to neviděla. Teď to jsou takové chlupaté zelené kuličky. :-)
Jak bylo venku 25 stupňů a část zahrady už byla ve stínu, svou premiéru venku si odbyl i náš Bart. Tráva se mu líbila a přiběhlo se na něj podívat i pár dětí z vesnice.
Naše druhé béžové zvíře se chodí opalovat celé dny a vůbec se mu nelíbí, když venku prší nebo je zima a my zavřeme jinak věčně otevřená francouzská okna do zahrady. Courá dovnitř a ven a nikoho se neptá.
Svůj tvůrčí proces jsem završila ušitím několika šatů na doma. Střih je prostý, jako vždy vezmu dvě tílka, jedno ustřihnu v podpaždí a přišiju jako sukni k druhému. Jednoduché, rychlé a strávím v nich většinu roku.
Stihla jsem i jedny šaty mezi lidi. :-) Koupila jsem si krásné tričko v oversize střihu a výsledné šaty jsou nahoře volné a dole úzké, takže jsou velmi lichotivé a dokonale pohodlné.
A konečně jsem se včera dočkala šeříku do vázy. Voní celá jídelna.
Výhled z obýváku...
A to je zase vše. :-) Dneska jedu k zubaři, z čehož jsem odvázaná, ale bohužel, je to nutné.
Tak se mějtéééé! :-)
Včera jsem natírala zabetonované sloupky a dnes byla u zubaře...t nemůže být náhoda :D :D :D
OdpovědětVymazat:-)))))))))))))
Vymazat