Upršenou neděli Vám přeju!
V Sušici prý od rána sněží, na Karlovarsku je také bílo, tady u nás u Prahy už několik hodin vytrvale leje a jsou 3 stupně. Všude kolem nás je oranžovo-černá výzdoba, po zemi obaly od sladkostí, na stole zbytky jídla, s jejichž úklidem ochotně pomáhá pes, semtam po zemi odrolené bahno, na gauči obtisk červené barvy na obličej, venku mokne prádlo na věšáku a venkovní výzdoba. Pustili jsme si topení a od rána koukáme na pohádky. Střídáme vánoční (Polární expres, Kdopak to mluví 3), strašidelné (Norman a duchové) a teď běží detektivní (Zootropolis).
Píšu si s včerejšími návštěvníky naší párty, vyměňujeme si fotky a sklízím pochvaly na včerejší večer. Opravdu se povedl...
Začalo to před 6 lety. Bydleli jsme dva měsíce v novém domě, konečně tekla voda, místo dvěří byly závěsy, neměli jsme topení ani krb, tak běžely přímotopy, blížil se říjen a mě napadlo, že bychom se mohli začít scházet ještě jeden den v roce. Doteď jsme se s rodinou vždycky scházeli jenom na Annenskou pouť (červenec), babičky narozeniny (září) a občas jsme se potkali na Vánoce u babičky. A to bylo všechno. Přišlo mi to škoda. A možnost vyblbnout se v maskách nebyla nikdy.
Halloween se k tomu přímo nabízel. Začala jsem tradici, která, jak doufám, nás bude všechny dlouho bavit, budeme mít skvělé vzpomínky až do konce života a naše děti uvidí, že můžou slavit všechno, co budou chtít, i když jsou Češi, i když to někdo neslaví, i když jsou někteří proti tomu nebo to neznají. Budou vědět, že můžou slavit hezké zvyky, pojmout je po svém, vybrat si pro sebe jen to, co chtějí a začít svou tradici.
Mám ráda tradice, myslím, že spousta z nich se má předávat dál, protože je to hezký odkaz našich předků. Ráda ale také přidám něco pro nás nového, ale tradičního v jiné zemi, k čemu mám vztah a líbí se mi to. Mám ráda Valentýn, protože jdu a koupím si květiny jen tak pro sebe, mamce i tchýni, a taťkovi něco na zub, mám ráda Midsommar, protože se můžeme sejít a dát si dobré jídlo, a mám ráda Halloween, protože si můžeme vzít masky, být za někoho jiného, ozdobit dům, dát si dobré jídlo a vidět všechny, které máme rádi. Prostě vezmu nějaký hezký svátek nebo zvyk a zkusím ho dodržovat po svém.
Všech těch šest let naší halloweenské kariéry bylo úžasných. Vzpomínám na záchvaty smíchu při vystupování masek z aut, na zábavu při hledání pokladu, nadšení dětí z nalezených sladkostí, na spoustu vtipných momentů po popíjení alkoholu, kdy se to často přehnalo, i na ranní procházení domem a objevení účastníků, kteří ani neodešli. :-))
Tenhle rok jsem měla spoustu plánů, mělo to být v klidu, vše včas připravené a já měla perfektně upravená a odpočatá vítat hosty se sklenkou vína. :-))) Jasně. :-)))
Pozvánky jsem letos ale stihla včas a rozeslala jsem je už 11.9.
Protože v pátek dorazila moje nejmladší sestra na pomoc, dalo se vše zvládnout v méně šíleném tempu než obvykle. Dobře, tak ne. Ale hroucení se ve dvou je vždycky větší sranda než když je člověk na všechno sám.
Nemohla jsem se donutit celý týden cokoliv vyzdobit nebo připravit dopředu. Nevím, jak se tahle schopnost - vlastně neschopnost vůbec se zvednout z gauče - nazývá, ale tahle lenora se mě držela celý týden zuby nehty. V pátek už ale bylo skoro pozdě cokoliv začínat, a tak jsme myslely, že ani nepůjdeme spát, abysme to stihly. Na spánek si ale sahat nenechám, takže jsem šla prostě spát a děj se vůle boží. :-))))
Nestihly se podlahy ani střecha, ani krb, ani dveře, plán A - kombinéza na lovce duchů...
... dorazila malá a už nebyl čas objednat jinou, takže mi bylo úplně k ničemu, že jsem měla připravené znaky, které jsem ručně patlala pár večerů zpět...
... plán B - maska "nahnilé hroznové víno"...
.... byla vtipná a zdála se jako dobrý nápad do doby, než jsem se potřebovala pohnout, ohnout, poškrábat na obličeji, zvednout něco ze země, nakrájet jídlo na obloženou mísu, položit něco na stůl.... prostě jsem se v tom nemohla ani hnout. Vzteky jsem orvala všechny pečlivě nalepené balónky tavnou pistolí na triko, zahodila nekonečné minuty jejich nafukováním, a šla vymyslet plán C.
To bylo hodinu před plánovaným příjezdem hostů. Mezitím jsem samozřejmě drhla koupelnu, uklízela dům, balila mrtvoly, uklízela stůl, hulákala na děti, ať se oblečou, dělala halloweenský oběd...
... a věšela závěsy kolem vchodu do domu, kde jsem se pěkně natáhla, když mi ujelo kamení pod nohama. S odřeným loktem a naraženým zadkem jsem uháněla do ložnice, kde jsem na sebe natáhla černé šaty, fialovo-černý šátek a běžela se namalovat. Za 5 minut jsem sfoukla "sugar skull" obličej, nasadila čelenku s květy a byla hotová. Holky, které od rána dělaly všechno, co nemají, se konečně! zabavily, když jsem je nechala namalovat se svépomocí. Bylo mi úplně jedno, jak budou vypadat, hlavně, ať je aspoň 5 minut klid. :-)))
První hosté dorazili hodinu po začátku. I když vyjeli později než ostatní, dorazili dřív díky varování hostů, kteří jeli včas. Ti včasní totiž varovali ostatní a pak hodinu trčeli v koloně na dálnici. Bylo to asi ale poprvé, co čekání v koloně nebylo tak zoufalé. Vezli pohoštění, takže ujídali pomazánku s bagetou. :-)))
Naše děti nedočkavě všechny hosty vyhlížely a na všechny děti, co měly dorazit se opravdu těšily. Kdyby se viděly každý týden, stejně by asi neměly dost. :-))
Postupné příjezdy hostů vždycky nějaký ten čas zaberou, já mohu každého uvítat osobně a popovídat si, co je nového. Kdyby přijeli všichni najednou, nebude to tak příjemné a osobní.
Výzdoba byla hotová, takže si všichni mohli prohlédnout naše dílo...
Než padla tma, bylo třeba připravit hledání pokladu. Odtáhly jsme mrtvoly do lesa...
Ohraničily místo činu...
A vyznačily cestu k domu. Vždycky jsem používala svíčky. Ale vítr je sfoukával a poslední suché roky to nebylo zrovna šťastné řešení. Tentokrát jsem sáhla po svítících náramcích a byla to skvělá volba.
A kdy byl pravý čas jít hledat poklad? Po setmění...
... kdy se rozsvítila celá klikatá cesta k lesu. :-))
Dva chlapi běželi napřed strašit do cíle, zbytek dodával dětem na startu odvahu. Toník se bál. Chodím s ním každý večer až k jeho posteli, protože se prostě bojí tmy. Nakonec ale hrdinně vzal Amandu za ruku a šli spolu. Heidi šla s mým bratrancem a jeho mladší dcerou Terezkou, která jít odmítala, protože měla nahnáno. Nakonec ale šla.
Přenosný reproduktor zajistil strašidelné zvuky, od vytí vlků, před opravdu hnusný přelet šílených čarodějnic, až po vrzání dveří u domu a bláznivý smích střídající vyděšený šepot. K návratu všem ale hrála písnička z filmu Ghost Busters, u které jsme zpívali a tancovali. :-))
Po cestě zpátky vzali chlapi rovnou z lesa rekvizity a o úklid louky se postaraly děti. Po tmě jsou svítící náramky žádané zboží. :-))
Nalezený poklad v pytli se vždycky vysype na hromadu a začne bitka o to, co kdo chce a co komu chutná. Letos jsem chtěla i něco víc než jen sladké, poklad tedy obsahoval chlupaté čelenky do vlasů, netopýří sponky, plastové vojáčky (ze kterých Toník vymyslel báječnou stolní hru, kdy si postavíme vojáčky každý na své straně a sestřelujeme bonbonem vždy figurky toho druhého. Jednoduché a celkem zábavné) a pak spoustu bonbonů a sušenek.
Letos jsem stůl posypala spadaným javorovým listím, takže barevně vypadal dokonale...
A kdo byl u nás tentokrát na návštěvě? :-))
A mnoho dalších. :-))
Mě se dneska povedlo už veškerou výzdobu, až na pár závěsů s kostrama a pavoukem, uklidit a objevit nějaké následky...
:-)))
Ale jinak celkem bez ztráty květinky. :-))
A protože tady už od devíti všichni spí blaženým spánkem, venku od rána leje (ano, to prádlo venku jsem prostě neuklidila :-D), tak Vás zdravím ve včerejší masce...
... a jdu taky rychle spát. Hodina navíc, kterou jsme dnes získali k dobru, mi zase nějak utekla... :-)))
Mějte se a pěkný start do nového týdne! ;-)
V Sušici prý od rána sněží, na Karlovarsku je také bílo, tady u nás u Prahy už několik hodin vytrvale leje a jsou 3 stupně. Všude kolem nás je oranžovo-černá výzdoba, po zemi obaly od sladkostí, na stole zbytky jídla, s jejichž úklidem ochotně pomáhá pes, semtam po zemi odrolené bahno, na gauči obtisk červené barvy na obličej, venku mokne prádlo na věšáku a venkovní výzdoba. Pustili jsme si topení a od rána koukáme na pohádky. Střídáme vánoční (Polární expres, Kdopak to mluví 3), strašidelné (Norman a duchové) a teď běží detektivní (Zootropolis).
Píšu si s včerejšími návštěvníky naší párty, vyměňujeme si fotky a sklízím pochvaly na včerejší večer. Opravdu se povedl...
Začalo to před 6 lety. Bydleli jsme dva měsíce v novém domě, konečně tekla voda, místo dvěří byly závěsy, neměli jsme topení ani krb, tak běžely přímotopy, blížil se říjen a mě napadlo, že bychom se mohli začít scházet ještě jeden den v roce. Doteď jsme se s rodinou vždycky scházeli jenom na Annenskou pouť (červenec), babičky narozeniny (září) a občas jsme se potkali na Vánoce u babičky. A to bylo všechno. Přišlo mi to škoda. A možnost vyblbnout se v maskách nebyla nikdy.
Halloween se k tomu přímo nabízel. Začala jsem tradici, která, jak doufám, nás bude všechny dlouho bavit, budeme mít skvělé vzpomínky až do konce života a naše děti uvidí, že můžou slavit všechno, co budou chtít, i když jsou Češi, i když to někdo neslaví, i když jsou někteří proti tomu nebo to neznají. Budou vědět, že můžou slavit hezké zvyky, pojmout je po svém, vybrat si pro sebe jen to, co chtějí a začít svou tradici.
Mám ráda tradice, myslím, že spousta z nich se má předávat dál, protože je to hezký odkaz našich předků. Ráda ale také přidám něco pro nás nového, ale tradičního v jiné zemi, k čemu mám vztah a líbí se mi to. Mám ráda Valentýn, protože jdu a koupím si květiny jen tak pro sebe, mamce i tchýni, a taťkovi něco na zub, mám ráda Midsommar, protože se můžeme sejít a dát si dobré jídlo, a mám ráda Halloween, protože si můžeme vzít masky, být za někoho jiného, ozdobit dům, dát si dobré jídlo a vidět všechny, které máme rádi. Prostě vezmu nějaký hezký svátek nebo zvyk a zkusím ho dodržovat po svém.
Všech těch šest let naší halloweenské kariéry bylo úžasných. Vzpomínám na záchvaty smíchu při vystupování masek z aut, na zábavu při hledání pokladu, nadšení dětí z nalezených sladkostí, na spoustu vtipných momentů po popíjení alkoholu, kdy se to často přehnalo, i na ranní procházení domem a objevení účastníků, kteří ani neodešli. :-))
Tenhle rok jsem měla spoustu plánů, mělo to být v klidu, vše včas připravené a já měla perfektně upravená a odpočatá vítat hosty se sklenkou vína. :-))) Jasně. :-)))
Pozvánky jsem letos ale stihla včas a rozeslala jsem je už 11.9.
Protože v pátek dorazila moje nejmladší sestra na pomoc, dalo se vše zvládnout v méně šíleném tempu než obvykle. Dobře, tak ne. Ale hroucení se ve dvou je vždycky větší sranda než když je člověk na všechno sám.
Nemohla jsem se donutit celý týden cokoliv vyzdobit nebo připravit dopředu. Nevím, jak se tahle schopnost - vlastně neschopnost vůbec se zvednout z gauče - nazývá, ale tahle lenora se mě držela celý týden zuby nehty. V pátek už ale bylo skoro pozdě cokoliv začínat, a tak jsme myslely, že ani nepůjdeme spát, abysme to stihly. Na spánek si ale sahat nenechám, takže jsem šla prostě spát a děj se vůle boží. :-))))
Nestihly se podlahy ani střecha, ani krb, ani dveře, plán A - kombinéza na lovce duchů...
... dorazila malá a už nebyl čas objednat jinou, takže mi bylo úplně k ničemu, že jsem měla připravené znaky, které jsem ručně patlala pár večerů zpět...
... plán B - maska "nahnilé hroznové víno"...
.... byla vtipná a zdála se jako dobrý nápad do doby, než jsem se potřebovala pohnout, ohnout, poškrábat na obličeji, zvednout něco ze země, nakrájet jídlo na obloženou mísu, položit něco na stůl.... prostě jsem se v tom nemohla ani hnout. Vzteky jsem orvala všechny pečlivě nalepené balónky tavnou pistolí na triko, zahodila nekonečné minuty jejich nafukováním, a šla vymyslet plán C.
To bylo hodinu před plánovaným příjezdem hostů. Mezitím jsem samozřejmě drhla koupelnu, uklízela dům, balila mrtvoly, uklízela stůl, hulákala na děti, ať se oblečou, dělala halloweenský oběd...
První hosté dorazili hodinu po začátku. I když vyjeli později než ostatní, dorazili dřív díky varování hostů, kteří jeli včas. Ti včasní totiž varovali ostatní a pak hodinu trčeli v koloně na dálnici. Bylo to asi ale poprvé, co čekání v koloně nebylo tak zoufalé. Vezli pohoštění, takže ujídali pomazánku s bagetou. :-)))
Naše děti nedočkavě všechny hosty vyhlížely a na všechny děti, co měly dorazit se opravdu těšily. Kdyby se viděly každý týden, stejně by asi neměly dost. :-))
Postupné příjezdy hostů vždycky nějaký ten čas zaberou, já mohu každého uvítat osobně a popovídat si, co je nového. Kdyby přijeli všichni najednou, nebude to tak příjemné a osobní.
Výzdoba byla hotová, takže si všichni mohli prohlédnout naše dílo...
Než padla tma, bylo třeba připravit hledání pokladu. Odtáhly jsme mrtvoly do lesa...
Ohraničily místo činu...
A vyznačily cestu k domu. Vždycky jsem používala svíčky. Ale vítr je sfoukával a poslední suché roky to nebylo zrovna šťastné řešení. Tentokrát jsem sáhla po svítících náramcích a byla to skvělá volba.
A kdy byl pravý čas jít hledat poklad? Po setmění...
Dva chlapi běželi napřed strašit do cíle, zbytek dodával dětem na startu odvahu. Toník se bál. Chodím s ním každý večer až k jeho posteli, protože se prostě bojí tmy. Nakonec ale hrdinně vzal Amandu za ruku a šli spolu. Heidi šla s mým bratrancem a jeho mladší dcerou Terezkou, která jít odmítala, protože měla nahnáno. Nakonec ale šla.
Přenosný reproduktor zajistil strašidelné zvuky, od vytí vlků, před opravdu hnusný přelet šílených čarodějnic, až po vrzání dveří u domu a bláznivý smích střídající vyděšený šepot. K návratu všem ale hrála písnička z filmu Ghost Busters, u které jsme zpívali a tancovali. :-))
Po cestě zpátky vzali chlapi rovnou z lesa rekvizity a o úklid louky se postaraly děti. Po tmě jsou svítící náramky žádané zboží. :-))
Nalezený poklad v pytli se vždycky vysype na hromadu a začne bitka o to, co kdo chce a co komu chutná. Letos jsem chtěla i něco víc než jen sladké, poklad tedy obsahoval chlupaté čelenky do vlasů, netopýří sponky, plastové vojáčky (ze kterých Toník vymyslel báječnou stolní hru, kdy si postavíme vojáčky každý na své straně a sestřelujeme bonbonem vždy figurky toho druhého. Jednoduché a celkem zábavné) a pak spoustu bonbonů a sušenek.
Letos jsem stůl posypala spadaným javorovým listím, takže barevně vypadal dokonale...
A mnoho dalších. :-))
Mě se dneska povedlo už veškerou výzdobu, až na pár závěsů s kostrama a pavoukem, uklidit a objevit nějaké následky...
Ale jinak celkem bez ztráty květinky. :-))
A protože tady už od devíti všichni spí blaženým spánkem, venku od rána leje (ano, to prádlo venku jsem prostě neuklidila :-D), tak Vás zdravím ve včerejší masce...
Mějte se a pěkný start do nového týdne! ;-)
Komentáře
Okomentovat