Krásný pátek!
Předpokládám, že máte sníh... protože MY ho nemáme. :-)) Na internetu a sociálních sítích se to hemží fotkami sněhu ze všech koutů Evropy včetně Čech, i v Plzni včera byl, ale u nás... nic... jen bahno... aspoň, že zmrzlé...
Mrzne teď tak... je neuvěřitelných -5 stupňů :-))))), že nám zamrzá auto. A to tak, že ráno řešíme, jestli se vůbec půjde do školy a školky. :-))) Já samozřejmě vstávám úplně normálně, rozhodně si nehodlám přivstat, abych to zjistila včas, a z domu vycházím obvykle na poslední chvíli... děj se vůle boží. :-))) Takže ráno jsou na severní straně auta (u řidiče) dveře přimrzlá, ve většině případů nejdou ani odtrhnout a na jihu (u spolujezdce) se mi to občas urvat podaří, ale vyvstane další problém, zmrzlý je i vnitřní mechanismus a dveře nedrží pro změnu zase zavřené. Prostě nezaklapnou. A protože "vrtulníkem" bez dveří do školy a školky jezdit nechceme, zuřivě se vrhám na náš stavební šuplík a začínám v 7:56 škrábat přední sklo. Aspoň to přední sklo, zbytek nějak ukočíruju. Děti přebíhají do šuplíku a my s výhledem z tanku, který se ještě zevnitř mlží, vyrážíme zběsile ulicí směr škola a školka. :-))
Už se mi povedlo dveře na jihu i zavřít, to jsme nasedali jihem, takže jsem se rozespalá a ztuhlá sápala přes spolujezdce za volant. Po ránu pro mě neuvěřitelný jogínský výkon. :-)) Se svými 185 cm si většinu aut spíše oblékám, takže tohle přelézání pro mě sranda opravdu není. Vylézt pak u školy před lidmi jsem se snažila velmi nenápadně, hrálo mi do karet zamlžené sklo. Ještě jsem si to pak zopákla doma.
Beru to ovšem sportovně. Za 5 minut ke škole doběhnout rozhodně nestihneme, takže pokud se nám ráno nepodaří vyjet, zůstaneme doma. Asi pak děti doma přes den zabiju, ale stresovat se školou nebudu. :-))
Pomalu se k nám domů vkrádá červená barva... K bílým ozdobám na stromě přibyly červené, k výročí svatby jsem od manžela dostala červenou vánoční růži, vyndavám vánoční výzdobu, kterou mám prostě... červenou.... Červenému povlečení ale stále odolávám... zatím se mi do něj nechce a nejspíš na něj asi ani nedojde... uvidíme...
K narozeninám jsem si koupila za peníze od rodičů a sestry zrcadlo Madam Stoltz do koupelny, které sháním už dlouho a zrovna ho někdo prodával přes inzerát a já byla v té dlouhé řadě chtivých zájemců vyjímečně první. Takže to mi udělalo velkou radost. Konečně mám v koupelně to správné zrcadlo. O něco menší, které visí vedle, a je v úplně stejném stylu i barvě (manžel nechápal :-))) ) mám od mé virtuální kamarádky Lenky.
Teď jsem si na chvíli odskočila do Ikey. Sice s manželem, který si vyřizoval věci nedaleko, a s dětmi, které jsem udala v koutku, ale i tak... Kupovala jsem sestře tyče na závěsy. Nemusí se snažit pochopit systém, protože má mě. Já ho musela pochopit na jaře a teď už jí vše můžu nakoupit a ona nemusí ztrácet čas. I to je výhoda stavění domu jako druhý. Měli by se stěhovat před Vánocemi, tak jim držím palce a jakmile potřebují něco z Ikey, jsem k dispozici jako nákupčí a manžel jako kurýr.
Sobě jsem si ale také udělala radost. Za peníze, za jejichž část jsem si koupila zrcadlo, jsem si koupila ještě háčky do předsíně. Už po nich toužím tak dva roky a vždycky bylo tak nějak něco přednějšího... Navíc jsem si poslední dobou vůbec nebyla jistá finálním vzhledem předsíně, takže se mi nechtělo kupovat něco, co ani nevím kam dát. Ale s příchodem zimy vyvstala otázka kam s čepicemi. Tři malé hlavy tady mají minimálně každá tři čepice, k tomu šály a rukavice. Takže je toho plná lavice, na které je stálý obyvatel také taška do školy - proč ji nosit dál do domu, když ráno bude zase potřeba - a všechno to vesele padá na zaprášenou zem, když se všichni tři přes sebe obouvají nebo zouvají. Já se na to nemůžu dívat, a tak raději chodím ke dveřím, až když je po všem. Něco to chce.
Háčky Tjusig mi přijdou jako dobré řešení. Nejen, že jsou hezké samotné, ale vertikální zavěšení čepic mi přijde geniální.
Koupila jsem dva (a tím svůj narozeninový a svátkový budget vyčerpala) a uvidíme, zda pojedu ještě pro další. Úvaha, že by měl každý svou větev, také nezní špatně... Ale nějak nám chybí zdi...
Béžové předložky do malé koupelny moji radost završily... už mě nebude rušit pohled na ty tyrkysové...
Také jsem shrábla 3 svíčky ve skleničce za cenu dvou a bílý povlak GURLI s fixama na textil.
Protože od věšáků píšu článek v pondělí, tak Vám můžu rovnou vyklopit, co jsem s těma fixama udělala... :-)))))
V sobotu jsem ještě byla celkem mrtvá, nějak mě ty střevní virózy začínají zmáhat, ale večer u televize už mi to nedalo a nutně jsem potřebovala něco vyrobit. Po týdnu, kdy mi bylo špatně a doma jsem skoro neuklízela, ale HLAVNĚ nebílila, nepředělávala, nedodělávala, jsem prostě potřebovala něco nového.
Na povlak jsem nakreslila kolo kolem jídelního talíře...
A pak podle oka malovala kolem dokola lístečky...
Vznikl krásný věneček, který je teď na Vánoce jako dělaný.
A protože mě to úplně chytlo, v týdnu ještě zajedu pro další povlaky Gurli a také bílé povlaky k ložnímu povlečení a namaluju ještě milion černých věnečků. Hodil by se šedý fix, ale ten nemám. Byly by krásné šedé povlaky a na ně malovat nějakou vyžírací technikou (aby to bělilo barvu :-)) ), neznáte někdo něco? Něco jednoduchého a co všude mají k prodeji, samozřejmě. :-))) Složité věci nedělám. :-))
No a v neděli jsme konečně napsali Ježíškovi. :-)) Dopisy jsou aspoň maximálně aktuální a já nemusím mít strach, že bych přání ze září musela podstatně překopávat. Nákupy vidím tak na neděli. :-))) Já a milion chlapů. Oni bezradní, já v klidu, ověšená taškama a nadšená z nákupů. :-)))
Amanda psala Santovi. Říkala, že nechce Ježíška, že chce Santu. Heidi je to asi jako vždycky jedno a Toník bere obojí, hlavně že mu někdo ten dárek přinese. Musím říct, že je v dnešní době velmi těžké udržet Ježíška naživu. Nejsou o něm pohádky, nikde není vidět. Pro rodiče to musí být pěkná makačka. Já si to jako vždy ulehčila, jména střídám, dětem jsem řekla, že se jim říká oboje a vůbec to neřešíme. Nejsem zarytý odpůrce ani jednoho. Santu mám ráda už od malička, pohádky s ním miluju, na Ježíška jsme zase jako malí věřili. Prostě a jednoduše máme obojí. :-)
K dopisům jsme připojili perníček a skleničku s mlékem a dvě lucerny zajistily, že budou na dálku vidět.
Tonik s Amandou celý večer vyhlíželi a nedali si namluvit, že takhle nikdo nepřiletí, když tam budou pořád zírat. :-)) Ale nakonec se děti dočkaly a dopisy byly pryč.
Cukroví stále nemáme, vánoční úklid je v pořadí, potřebovala bych ještě dodělat nějaké věci a na Vánoce dorazí manželova maminka, takže opět úklid pokoje pro hosty, kde se postupem času nahromadily krabice a pytle a už se zase nedá projít ani k oknu. :-( Ale vánoční pohoda tu nechybí, hlavně našemu psovi. :-)) V téhle poloze mě tu celé dny podporuje v práci. :-)))
Ale v týdnu si chci vyzkoušet červené prostření stolu, tak se těšííííím. :-))) No jóó, budu si tu v tom bordelu zase hrát. :-)))))
Tak pěkný start do posledního týdne před Vánoci! :-)
Předpokládám, že máte sníh... protože MY ho nemáme. :-)) Na internetu a sociálních sítích se to hemží fotkami sněhu ze všech koutů Evropy včetně Čech, i v Plzni včera byl, ale u nás... nic... jen bahno... aspoň, že zmrzlé...
Mrzne teď tak... je neuvěřitelných -5 stupňů :-))))), že nám zamrzá auto. A to tak, že ráno řešíme, jestli se vůbec půjde do školy a školky. :-))) Já samozřejmě vstávám úplně normálně, rozhodně si nehodlám přivstat, abych to zjistila včas, a z domu vycházím obvykle na poslední chvíli... děj se vůle boží. :-))) Takže ráno jsou na severní straně auta (u řidiče) dveře přimrzlá, ve většině případů nejdou ani odtrhnout a na jihu (u spolujezdce) se mi to občas urvat podaří, ale vyvstane další problém, zmrzlý je i vnitřní mechanismus a dveře nedrží pro změnu zase zavřené. Prostě nezaklapnou. A protože "vrtulníkem" bez dveří do školy a školky jezdit nechceme, zuřivě se vrhám na náš stavební šuplík a začínám v 7:56 škrábat přední sklo. Aspoň to přední sklo, zbytek nějak ukočíruju. Děti přebíhají do šuplíku a my s výhledem z tanku, který se ještě zevnitř mlží, vyrážíme zběsile ulicí směr škola a školka. :-))
Už se mi povedlo dveře na jihu i zavřít, to jsme nasedali jihem, takže jsem se rozespalá a ztuhlá sápala přes spolujezdce za volant. Po ránu pro mě neuvěřitelný jogínský výkon. :-)) Se svými 185 cm si většinu aut spíše oblékám, takže tohle přelézání pro mě sranda opravdu není. Vylézt pak u školy před lidmi jsem se snažila velmi nenápadně, hrálo mi do karet zamlžené sklo. Ještě jsem si to pak zopákla doma.
Beru to ovšem sportovně. Za 5 minut ke škole doběhnout rozhodně nestihneme, takže pokud se nám ráno nepodaří vyjet, zůstaneme doma. Asi pak děti doma přes den zabiju, ale stresovat se školou nebudu. :-))
Pomalu se k nám domů vkrádá červená barva... K bílým ozdobám na stromě přibyly červené, k výročí svatby jsem od manžela dostala červenou vánoční růži, vyndavám vánoční výzdobu, kterou mám prostě... červenou.... Červenému povlečení ale stále odolávám... zatím se mi do něj nechce a nejspíš na něj asi ani nedojde... uvidíme...
K narozeninám jsem si koupila za peníze od rodičů a sestry zrcadlo Madam Stoltz do koupelny, které sháním už dlouho a zrovna ho někdo prodával přes inzerát a já byla v té dlouhé řadě chtivých zájemců vyjímečně první. Takže to mi udělalo velkou radost. Konečně mám v koupelně to správné zrcadlo. O něco menší, které visí vedle, a je v úplně stejném stylu i barvě (manžel nechápal :-))) ) mám od mé virtuální kamarádky Lenky.
Teď jsem si na chvíli odskočila do Ikey. Sice s manželem, který si vyřizoval věci nedaleko, a s dětmi, které jsem udala v koutku, ale i tak... Kupovala jsem sestře tyče na závěsy. Nemusí se snažit pochopit systém, protože má mě. Já ho musela pochopit na jaře a teď už jí vše můžu nakoupit a ona nemusí ztrácet čas. I to je výhoda stavění domu jako druhý. Měli by se stěhovat před Vánocemi, tak jim držím palce a jakmile potřebují něco z Ikey, jsem k dispozici jako nákupčí a manžel jako kurýr.
Sobě jsem si ale také udělala radost. Za peníze, za jejichž část jsem si koupila zrcadlo, jsem si koupila ještě háčky do předsíně. Už po nich toužím tak dva roky a vždycky bylo tak nějak něco přednějšího... Navíc jsem si poslední dobou vůbec nebyla jistá finálním vzhledem předsíně, takže se mi nechtělo kupovat něco, co ani nevím kam dát. Ale s příchodem zimy vyvstala otázka kam s čepicemi. Tři malé hlavy tady mají minimálně každá tři čepice, k tomu šály a rukavice. Takže je toho plná lavice, na které je stálý obyvatel také taška do školy - proč ji nosit dál do domu, když ráno bude zase potřeba - a všechno to vesele padá na zaprášenou zem, když se všichni tři přes sebe obouvají nebo zouvají. Já se na to nemůžu dívat, a tak raději chodím ke dveřím, až když je po všem. Něco to chce.
Háčky Tjusig mi přijdou jako dobré řešení. Nejen, že jsou hezké samotné, ale vertikální zavěšení čepic mi přijde geniální.
Béžové předložky do malé koupelny moji radost završily... už mě nebude rušit pohled na ty tyrkysové...
V sobotu jsem ještě byla celkem mrtvá, nějak mě ty střevní virózy začínají zmáhat, ale večer u televize už mi to nedalo a nutně jsem potřebovala něco vyrobit. Po týdnu, kdy mi bylo špatně a doma jsem skoro neuklízela, ale HLAVNĚ nebílila, nepředělávala, nedodělávala, jsem prostě potřebovala něco nového.
Na povlak jsem nakreslila kolo kolem jídelního talíře...
A pak podle oka malovala kolem dokola lístečky...
Vznikl krásný věneček, který je teď na Vánoce jako dělaný.
A protože mě to úplně chytlo, v týdnu ještě zajedu pro další povlaky Gurli a také bílé povlaky k ložnímu povlečení a namaluju ještě milion černých věnečků. Hodil by se šedý fix, ale ten nemám. Byly by krásné šedé povlaky a na ně malovat nějakou vyžírací technikou (aby to bělilo barvu :-)) ), neznáte někdo něco? Něco jednoduchého a co všude mají k prodeji, samozřejmě. :-))) Složité věci nedělám. :-))
No a v neděli jsme konečně napsali Ježíškovi. :-)) Dopisy jsou aspoň maximálně aktuální a já nemusím mít strach, že bych přání ze září musela podstatně překopávat. Nákupy vidím tak na neděli. :-))) Já a milion chlapů. Oni bezradní, já v klidu, ověšená taškama a nadšená z nákupů. :-)))
Amanda psala Santovi. Říkala, že nechce Ježíška, že chce Santu. Heidi je to asi jako vždycky jedno a Toník bere obojí, hlavně že mu někdo ten dárek přinese. Musím říct, že je v dnešní době velmi těžké udržet Ježíška naživu. Nejsou o něm pohádky, nikde není vidět. Pro rodiče to musí být pěkná makačka. Já si to jako vždy ulehčila, jména střídám, dětem jsem řekla, že se jim říká oboje a vůbec to neřešíme. Nejsem zarytý odpůrce ani jednoho. Santu mám ráda už od malička, pohádky s ním miluju, na Ježíška jsme zase jako malí věřili. Prostě a jednoduše máme obojí. :-)
K dopisům jsme připojili perníček a skleničku s mlékem a dvě lucerny zajistily, že budou na dálku vidět.
Tonik s Amandou celý večer vyhlíželi a nedali si namluvit, že takhle nikdo nepřiletí, když tam budou pořád zírat. :-)) Ale nakonec se děti dočkaly a dopisy byly pryč.
Cukroví stále nemáme, vánoční úklid je v pořadí, potřebovala bych ještě dodělat nějaké věci a na Vánoce dorazí manželova maminka, takže opět úklid pokoje pro hosty, kde se postupem času nahromadily krabice a pytle a už se zase nedá projít ani k oknu. :-( Ale vánoční pohoda tu nechybí, hlavně našemu psovi. :-)) V téhle poloze mě tu celé dny podporuje v práci. :-)))
Ale v týdnu si chci vyzkoušet červené prostření stolu, tak se těšííííím. :-))) No jóó, budu si tu v tom bordelu zase hrát. :-)))))
Tak pěkný start do posledního týdne před Vánoci! :-)
Uteklo to těšení na Vánoce...já jsem konečně sehnala všechny ozdoby bílé, červenou a zlatou jsem střídala léta, letos bílé a třpitivé+zelená. Ten pes je vycpanej a takhle ho skladujete, aby nebyl zaprášenej, to jinak neni možný :D Polštářek také zkusím, možná i vyšít. Vyžírání barvy není tak precizní výsledek...Čekám kolik vyhraju na kartě v adventním kalendáři a po svátkách vyrážím do Ikea, tak se nemůžu dočkat, mám absťák po dýl jak roce od poslední návštěvy :D
OdpovědětVymazatUteklo... To je výkon sehnat třpytivé bílé ozdoby, co? Já je skoro nikde nepotkávám. :-) Možná to je taky tím, že potřebuju ty "fotbalového typu" = nerozbitné, co se s nima dá hrát fotbal. :-)))
Vymazat:-)))))) To je jeho oblíbená poloha. :-)))) Buldoci jsou ze psů totiž lidem nejvíc podobní. Mají různé chutě, různé výrazy v obličeji, jsou společenští, rádi se baví a zábavu milujou.
Na vyšívaný polštář se chystam. Někdy. :-)) Jeden už mam. A trval mi pár let. :-))
Taky čekam na výhru, tak to po svátcích roztočíme! ;-)
Ozdoby mají v Pepcu, polystyren, hezký a levný :D
VymazatViděla jsem a jedu si pro něj, Hani! :-)))
VymazatDnes 30% sleva dokonce...a taky 3 km fronta :D
VymazatHani, já tam byla!!! :-)))) A mám kabelku, kalhoty a dvoje šaty. :-)))) Žádné dekorace ani dárky. :-)))))
Vymazatúúžasné Lucie, opravdu krásné. tu červenou vám závidím, manžel mě letos ukecal na zlatou a tak máme všude zlato .... je fakt, že to vypadá honosně, ale dlouho jsem se s ní smiřovala. miluju červenou - v kombinaci s bílou je prostě boží. tak si jí užívejte a to i přesto, že vám není zrovna po chuti ;) ...
OdpovědětVymazatna ty polštářky mě napadlo leda savo, ale nevím, jak to funguje, zkusila bych najít video na youtube nebo nějaké články, ale sama bych se toho bála. určitě ale někde seženete i jiné barvy textilních fixů - stříbrná by nemusela být špatná a určitě i bílou budou mít. každopádně přeji příjemné tvoření.
a hrozně moc se těším, až sem dáte fotky i s tou červenou :) děkuji moc za inspiraci, jste skvělá, že to takhle umíte a zvládáte o tom ještě psát :) užijte si posledních pár dní. přesně za týden si budeme už říkat - tak ... a máme to zase za sebou
Děkuju moooc. :-)
VymazatTa zlatá musí vypadat krásně, všude mají tolik zlatých doplňků, že jsem nad ní letos málem přemýšlela. :-))) Ještě jsem jí nikdy neměla, nějak mi nepasuje s tou naší vesnicí. :-)) Ale možná se mé dekoratérské schopnosti vylepší a já ji budu schopna aplikovat i do našeho domu. :-))))
Jsem asi širokodaleko jediná, kdo má doma manžela, kterému je všechno tohle fuk. :-)) My spolu vůbec neřešíme, jak má co vypadat. Někdy k němu přijdu a chci si s ním o tom pokecat, ale vždycky to skončí podobně, jako když on mi ukazuje nože a jiné jeho záliby. :-))) Jeden z nás se vždycky nudí. :-))
Savo mě napadlo, ale asi budou jistější ty barvy. Šedý polštářek s bílým věnečkem by byl úplně nejhezčí, tak zkusim kouknout po bílé.
Na fotky s červenou se také hrozně těším. Vlastně se těším, až to tu uvedu do fotitelného stavu. :-)))) Od té doby, co nemáme myčku, se mi to nějak nedaří.
Jéé, děkuju moc za pochvalu. Já totiž nikam nechodím s kamarádkama, já si tu na blogu povídám s Vámi nebo jen tak pro sebe. :-))) To mi k radosti stačí. :-))
To je pravda... za pár dní je konec a začne zase fuška s uklízením. Pak uklízení na Silvestra, uklízení po Silvestru, uklízení, uklízení, uklízení... až se prouklidíme do dalších Vánoc. :-))