10.12.2018 - Všechno v jednom

Pěkné pondělí! :-)

I když je venku příšerně, všechno je hnědý, každou chvíli prší, vítr nám mlátí celou noc plechem u střechy a mě se chce hrozně spát, tak mám dneska dobrou náladu... možná je to tím, že mi tu běží Matky na tahu. :-)))

V pátek jsem odvezla dva pytle oblečení po holkách k jedné paní. Jednou jsem dala inzerát na oblečení. Ozvala se mi Anna. Když jsem jí vezla inzerované oblečení, přibalila jsem jí ještě dvě velké tašky, protože jsem toho měla spoustu. Prošla jsem minulý týden zase maily, dohledala její kontakt a nabídla jí další věci. Zadarmo. Je toho tolik a taková škoda to vyhodit. Né, já nebudu ta, kdo to vyhodí, na to nemám srdce... Také jste někdy vytáhly z tašky ty malé věcičky? Hned jste v nich viděly Vaše malé děti? Jak jste tehdy celá šťastná tu bundičku koupila a jak roztomilé v ní Vaše dítě bylo.... A tyhle vzpomínky máte jen tak vyhodit?  Na to nemám. :-) Když je někomu dám a on si rozhodne, co si nechá a co vyhodí, je to v pořádku. Já to neudělám.

Takže jsem Anně přivezla dva pytle oblečení a slíbila ozvat se na jaře, až zase budeme vyklízet skříně. Je to strašně příjemné, mít kam odvážet oblečení. Někomu, komu to udělá radost. Nemuset to vyhazovat a mít možnost doma bez pocitu viny uklidit. Nerada vyhazuju věci. Vždycky se snažím najít jiné řešení. A tady se mi to povedlo.

Pak jsem s dětmi zajela zase do Ikey. Jen na skok. Koupit Amandě poličky nad postýlku. Pokračuju v dotahování jejího pokoje. Fotky dám potom níž. Děti uháněly do dětského koutku, kde jsem je pak vyzvedla úplně uhnané a nadšené. Oni to tam prostě milují. Toník se ještě chtěl jít projít nahoru do pokojů, ale už bylo plno hodin a já se musela vrátit k práci. Poličky jsem ale Amandě přidělala hned. Nadšeně si na ně vystavila knížky.

V sobotu dopoledne už se děti nemohly dočkat mé nejmladší sestry. V jednu jsem ji a jejího přítele vyzvedávala na Zličíně, rychle jsme vběhli do Ikey zjistit, kolik máme na kartách z kalendářů - věřili byste, že jsem tam měla 200,-? A moje druhá sestra také! :-)) Nečekala jsem to, protože v největším počtu tam měla být 100,-. A my nikdy nic nevyhráváme. Hned jsem si koupila dvířka do obýváku. A tunu svařáku. Tunu. :-))))

Pak jsme expresně nakoupili a uháněli k nám domů. Děti byly doma samy. Děti, pro které nikdy nemáte hlídání, musí dospět trochu rychleji. Bohužel. Auto pro 7 lidí stále nemáme, takže vždycky musí zůstat někdo doma. Losování mezi dětmi už jsem vzdala. Vždycky někdo řve. Hlavně tedy Amanda, ta dělá scény pokaždé. Takže rozhodnutí "všichni nebo nikdo" je aktuálně pro naše děti nejlepší. A já si občas vyjedu sama a můžu prostě jenom řídit a poslouchat rádio... nemusím pořád odpovídat na všechny dotazy, okřikovat děti, ať se vzadu nemlátí, ať do sebe nekopou, ať neřvou, proboha ať neřvou... Takových filmů a pohádek už jsme viděli, že se vybourali po tom randálu v autě... houby platný, houby platný, houby platný... :-(

Začali jsme svařákem....

Během pití jsme zadělali na těsto, sedminásobnou dávku... a dali ho do lednice. A pokračovali v pití svařáku. :-))) Svařák z Ikey je prostě nejlepší. A ten z Lidlu. Ten také. To jsou naše hitovky. Koupila jsem pro jistotu i dva nealkoholické. Až pojedu po návštěvách, abych neseděla na suchu. :-))

Recept na perníčky máme už několik let stejný. Je nejlepší, jsou hned měkké... tedy pokud je nevysušíte jak tresku, jako se dva plechy povedly nám, když tu v neděli na dvě hodiny vypli elektriku. Jen tak... protože vítr...
Je to jednoduchý recept, kde hlavní roli hraje med.

Perníčky, které jsou hned měkké...

200 g hladké mouky
70 g moučkového cukru
75 g tekutého medu
75 g másla
1 vejce
1/4 lžičky jedlé sody
1/2 lžičky celkem tlučeného anýzu, nového koření a hřebíčku

Koření jsme letos trochu podfoukli perníkovým kořením a u té naší sedminásobné dávky mi ujela 900 gramová sklenice medu, takže tam zahučelo 3/4 sklenice. :-)) Dohnali jsme moukou a cukrem, přiměřeně. A dobrý. Povedlo se. :-))

Těsto šlo do lednice (nejlepší je přes noc nechat stuhnout a odležet) a my popíjeli dál. Plán byl dnes upéct a zítra nazdobit, ale nějak to nevyšlo. Unaveni alkoholem jsme šli spát. :-)

V neděli po snídani se nám do ničeho nechtělo, ale Amanda nedala pokoj a celé ráno za mnou chodila, když už začneme dělat ty perníčky. Posílala jsem jí připravit váleček... vykrajovátka... uklidit ostrůvek... Ale byla jak vítr a za chvilku už nebylo co jí dát za úkol. Šli jsme tedy na věc.

Těsto bylo perfektní, krásně se rozvalovalo, vůbec nepraskalo ani nelepilo. Holkám stačilo rozválet plát a zbytek zařídily samy. Amanda vykrajovala a Heidi nosila na plechy. Toníka to nijak nevzalo, ten se sestry klukem diskutoval o hrách na mobilu. Konečně měl s kým. Vypadalo to tu jako velkovýrobna u skřítků...

Vykrajovátka jsem nestihla vytřídit, takže je to zase všehochuť včetně kytiček, které mě iritují, ale holkám se líbily. :-))) Nechybí milion mašlí, andělíčků a veverek. :-))

Blížila se druhá hodina odpolední a my si říkali, že bude lepší přerušit pečení perníčků a dát péct oběd. Naše oblíbené brambory s masem ve smetaně. V tom ale vypadla elektrika. Po hodině a půl výpadku jsem se rozjela na McDonalda, protože už jsme všichni šilhali hlady. Na benzíně jsem potřebovala natankovat, ale ta díky výpadku také nefungovala. Najednou byl konec světa zase.

Když jsem přijela s jídlem, elektrika už šla. Dala jsem péct oběd (v 5 odpoledne), my si dali hamburgery a večer pak dopekla zbylý plech perníčků. Dva plechy, co zůstaly v troubě při výpadku, se vysušily a ztvrdly, takže budou výborné jako dekorace na stromeček nebo na zeď jako girlanda.

Sestru s přítelem jsem posadila na autobus v 7 večer, mamce poslala v Ikee koupené dekorace na stůl (červený běhoun a dva držáky na ubrousky)...

... plechovku našich perníčků a doma jsem dala děti spát a padla... Bylo to hezké, ale náročné.

Ještě musím sebrat síly na linecké hvězdičky, které miluju a jejich vzhled je pro mě úplně nej... tady fotka z minulých let...

A možná další kolo ovesných kuliček z kuchařky Kačera Donalda. Uvidíme, co stihneme.

Na Vánoce přijede manželova maminka, takže plány už máme. Ještě chci natrénovat červeno-bílé prostření stolu. Pak budu muset vybrat jestli červenou nebo zelenou pro finální večer. Letos poprvé to řeším až takhle. Vždycky jsem na Štědrý večer prostě prostřela. :-))) Ale začalo mě to bavit.

Jooo, a ty poličky u Amandy...

A první světle šedá dvířka v obýváku!

Jako první samozřejmě zakrývám skříňky s nejbarevnějším obsahem, ze kterých mi cuká oko už nějakou dobu. Při práci na pc na ně totiž většinu dne koukám. :-)

Je mi od pátku 36 let - dostala jsem od manžela nádherné červené šaty a nedávno mi přinesl z lesa úžasný paroh, který tam našel...

... koupila jsem si k narozeninám konvičku, po které už tak dlouho toužím (Ikea, Vardagen 1.2 litru, 199,-)...

...  dneska máme výročí svatby, ve čtvrtek mám svátek, přes víkend jsme konečně upekli první cukroví, začínám mít vánoční náladu - možná se opravdu odhodlám vyrazit s holkama popít. A i když vypadám asi nejhůř ve svém životě... v 50 si řeknu, jak jsem byla v 36 hezká... :-)))), tak je mi to fuk. Čekat na to, až si budu připadat hezká, je jako začít žít, až budeme mít hotový dům. Taky bych se nemusela dočkat. :-)))

Takže...minimálně pro dnešek :-)))) .... konec čekání na "až"¨... každý den je tu jen jednou za život, už nikdy se nezopakuje (kromě uklízecích a pracích dnů, ty se opakují pořád dokola a až moc často :-)) ) a začněte si užívat už teď.... ;-)

Krásné dny!