Přeskočit na hlavní obsah

2.12.2018 - 1.adventní neděle

Krásnou 1. adventní neděli!

Už Vám hoří svíčka na věnci? Nám málem nehořela. :-))

Adventní věnec z minulých let jsem totiž prostě nenašla, a tak byla neděle v ohrožení. V pátek jsem schrastila slaměný základ a doufala, že ho nějak slušně obmotám girlandama, co mám doma... Dělala jsem to asi na dvakrát a stejně mi přijde, že vypadá blbě... :-))

Ovšem nebyl čas hrát si na hrdinství... v sobotu jsme šli s manželem pro jmelí a nebyla to sranda. Po horolezeckém výkonu (vylezení kopce za domem) jsem lapala po dechu až do poloviny pole. Pak jsme po obhlídce stromů vybrali ten nejobsypanější (když už tak už) a šlo se na věc. Manžel vylezl až nahoru, do výšky kolem 12 metrů, a začal shazovat trsy dolů. Všude byl sníh, takže to vypadalo velmi idylicky... ta tmavší skvrna v koruně borovice je manžel, který míří ještě výš... :-)))





To nejkulatější jsem pověsila v kuchyni...



Zbylé jsme rozvezli po rodině v neděli...
A jedno velké jsem pověsila vedle vchodových dveří... :-)) 

Můj adventní věnec tedy letos vypadá takto...


Pak jsem přidala jmelí...
Teď tam jsou ještě šišky... :-))

Mezi volbou žádný a tento, byl tento jasná volba. :-)))) Souhlasíte? No dobře, možná ten "žádný" by vypadal lépe... :-))))))

Naše Vánoční výzdoba se tedy letos tváří tak trochu neutrálně, tak uvidíme, jestli ji nějak ještě upravím nebo ne...







V neděli večer se také rozsvicel adventní strom v Plzni na náměstí. Protože ale byla od odpoledne slušná průtrž mračen, kdy chvílema nebylo vidět na krok, vyráželi jsme až na poslední chvíli, nabuzeni meteoradarem, že v 18:00 už v Plzni pršet nebude.

Po cestě na dálnici to ale tak nevypadalo a dvě auta se ve velkém dešti srazila přímo před námi. Naštěstí se rovnou uklidila ke straně a my uháněli dál.

V 17:50 jsme přijížděli k náměstí a opravdu. To, že doteď příšerně pršelo, signalizovala jen voda na zemi v ulicích. Strom se rozsvítil na čas, my se prošli po náměstí, děti se dvakrát povozily na tradičním kolotoči a pěšky jsme pak uháněli na Roudnou k McDonaldovi, kde jsem děti nemohla dostat z prolejzaček. Tam nás nabral i manžel a jeli jsme na návštěvu ke kamarádce Lence a jejímu manželovi Martinovi. Vezli jsme jim obří jmelí, ale hlavně jsme se jeli podívat na jejich nový dům. :-))))

Bydlí teprve pár dní, ale už mají skoro všechno hotové a vypadá to moc dobře. Po shlédnutí druhého pokojíčku jsem si říkala, že jsem ani nemusela dělat tak velké dětské pokoje. :-)))) Naše děti mají pokoje 3x3 metry, tenhle byl mnohem menší, ale tááááák utulnýýýý. Hned jsem tam viděla tu maličkou dětskou postýlku, poličky a skříňku na oblečení, úplně stejně jako na fotkách severských pokojíčků, tak strašně moc útulných a milých... ve velikosti kumbálů na úklidové prostředky. :-))

Domů jsme dorazili v deset večer, ráno bylo krušné, ale zvládli jsme to. :-)

Mějte se! ;-)

Komentáře

  1. Můj muž má 130 kg, takže jmelí nebude :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-))) naštěstí ho mají i na stáncích na trzích. ;-)

      Vymazat
  2. Můj se zase bojí výšek. Tohle by v životě nepodniknul. Klobouk dolů. Jmelí kupuju na trhu. Mimochodem ho ještě nemám.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

26.12.2022 - Nový začátek, nový život

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a skončíme v něja

4.7.2017 - Posezení

Od včerejška se vůbec nic nezměnilo, ale přemýšlím nad posezením. :-))))) Stále nemáme firmu na stavbu a stále nestavíme. :-))) Co důležitého si ale uvědomuji je to, že rozpočet je více než napjatý. Improvizace bude nejspíš na všech frontách. Venkovní posezení řeším už roky v našem aktuálním domě a předtím na zahrádce u bytu. Prakticky mě neuspokojuje nic kromě hnědo-šedých nebo béžovo-hnědých ručně vyplétaných pohovek z umělého ratanu pro minimálně osm lidí, k tomu sladěná minimálně čtyři lehátka, všude polštářky, plédy, ratanové lucerny, zavěšené lampiony, radost pohledět... Cenově se to ale pohybuje kolem šedesáti tisíc a výš. Trochu se to kryje s potřebným bazénem a krytinou terasy. :-/ Začala jsem se proto poohlížet po nějaké uspokojivé alternativě... Není. Po nějaké méně uspokojivé... Přece za to nedám tolik peněz, když se mi to zas tolik nelíbí... Nakonec přišly opět na přetřes palety. Při troše trpělivosti se dají najít celkem slušné inspirativní kousky.

4.1.2022 - Novy rok

 Stastny Novy rok! Jak jste prozili posledni den roku 2021? Dali jste si predsevzeti? Delate si plany? 30.12. jsme detem rekli o rozvodu a ja s nimi odjela k me sestre a vecer pak k mym rodicum. Na Silvestra jsme pak prejeli k mym pribuznym na vesnici, kde jsme trochu netradicne oslavili pulnoc mimo dum a 1.1. jsme si my dospeli lecili kocovinu vsemi dostupnymi prostredky. 😂 Nepomohlo skoro nic, chtelo to proste cas. 😂🙈 Dum plny deti a lidi byl ale skvele odreagovani a zabava a spolecne s kocovinou alespon na chvili odvedl pozornost od starosti vsednich dni. Na pamatku jsem dostala prekrasny hrnecek po babicce, ktera zemrela temer presne pred rokem a ktera nam vsem moc chybi. Tenhle hrnecek mi ji bude uz navzdy pripominat... Bavi me z nej pit uplne vsechno, a tak je porad v provozu.  Taky tu mame noveho kamarada. Podle me mu neni ani rok, je to pinďa. Je zvedavy a moc dobre vi, kam ma jit, aby dosahl sveho. Chodi nam na zbytky na kompost. A protoze jsem ho tam nacapala u futrovani s