2.12.2019 - Jmelíčko

Pěkné pondělí přeji! :-)

Ubrus jsem šťastně položila na stůl...

Vyšel úplně skvěle. Nemám ráda moc velký přesah - tedy u nás doma - jinak je to na fotkách vždycky krásné, ale u nás doma pak každý, kdo od stolu odchází bere sebou i ubrus a všechno na něm.

Věnec samozžejmě nemám, najít kolem v lesích něco jehličnatého je práce pro vraha, takže jsem tam rychle na focení naaranžovala věnec, který je na zeď (kde ho také normálně mám) a svíčky na něm vůbec, ale vůbec nedrží. :-)) Musím někam na to jehličí...

V záloze byl samozřejmě i svícen z Tchiba starý pár let a i když je červený, mám ho moc ráda...

Mezitím jsem zase vytáhla stroj, sklizený na jeden den, abych holkám ušila nějaké šaty. Nějak nám totiž došly, rostou jak z vody. V létě mám šaty ráda, protože jsou prostě pohodlné, v zimě ale jsou nejenom pohodlné, ale taky netáhne na záda. Když vidím, jak se ohnou a vyjede jim půlka holých zad i z bundy, chytá mě zima ještě větší. No jo, už jsem stará. :-)))

V Pepcu jsem koupila vánoční trička za 59,- a našila na ně pruh červeného závěsu, který jsem vždycky věšela na Vánoce, ale takové rudé peklo už doma nechci. Na šaty se hodil náramně.

Kamarádku pak zajímalo, jak se to šije a obávala se, že to řasení nemůže zvládnout. Ujistila jsem jí, že může, že prostě tam při šití jenom nahrne víc látky. :-))

Jedny šaty jsou ale jako když plivne, pustila jsem se hned do šití dalších. Stihla jsem dvoje. Heidi je nechtěla, když jsem jí ukazovala tričko a látku, neuměla si to totiž vůbec představit. Řekla jsem jí, že je stejně ušiju a dám je Amandě. Hned po došití je Heidi samozřejmě nadšeně zabavila. :-)

Opět jsou to trička z Pepca s přišitým pruhem látky. Látku mám ještě na jedny šaty pro každou plus další cernobílou a bíločernou a nakonec 4 metry takové ledové s růžovými křížky. Všechno jsou to úplety, aby byly šaty pohodlné na celý den a dalo se v nich dělat cokoliv.

V neděli jsme jeli do Plzně na slavnostní rozsvícení vánočního stromu na náměstí. Vyzvedávali jsme tam totiž Toníka z jeho prvních prázdnin u tchýně. Byl tam už od pátku a moc si to užil. Hlavně ten klid od holek. Hraní si na jedináčky totiž naše děti moc baví. :-)) Spojili jsme tedy příjemné s užitečným a s manželovou maminkou vyrazili i na náměstí. Nebylo tam k hnutí, ale borůvkový svařák byl excelentní. Již tradičně se pak naše děti celou dobu vozily na nádherném kolotoči s koníky, kde 4 minuty stály 50,- a nezůstalo jen u jedné jízdy. Také tradičně. 

V sobotu jsme s manželem vyrazili na jmelí. Já, když jdu někam pěšky, funím, šlapu a upřeně zírám na cestu pod nohy, abych neupadla. Manžel běží, kochá se krajinou a poslední týdny hledá jmelí v korunách stromů. :-))) Našel toho spoustu, ale vidět je jedna věc a dostat se k němu věc druhá. Nakonec přece jenom jedna borovice dostupná byla, a tak jsem s Amou zůstala dole, v uctivé vzdálenosti, kdyby manžel padal dolu, abychom tam neumřeli všichni, a sbírala shazované trsy. To Indymu byl nějaký smrtonosný pád fuk a vesele si okusoval větev přímo pod borovicí. S padající tmou jsme došli k autu a rychle uháněli domů na večeři.

Letošní jmelí není takový obří trs jako minulý rok, přesto je krásné a myslím, že vzhledem k jeho dlouholetému růstu je na místě být šťastný už za tohle a těšit se na další roky, protože ho tam na nás ještě spoustu čeká.

U dveří už je pod fasádním světlem pověšená borovicová větev s trsem jmelí a vypadá to tak krásně, že se nemůžu vynadívat. Bude ještě třeba trochu srovnat některé desky. Vlivem vlhkosti Cetris slušně bobtná, takže si krásně pověsíte suché desky do roviny, pak sprchne a když chcete pokračovat v práci, jsou připravené desky skoro o centimetr větší a tlustější. Tahle etapová činnost se prostě nedá nijak vyřešit. Musíte všechny desky přidělat - a tím jim dát stejné podmínky - počkat, až se ustálí jejich vlhkost a pak přesně srovnat na stejné spáry svisle i vodorovně. Náš kamarád Petr, který je tu hlavní "obkladač" je absolutně posedlý šílený puntičkář, takže nikdy nic není na 100%. Jenže jeho 60% obvyklých 100% u ostatních. :-)))

Co se týče truhly, natírala jsem jí zvenku a pak otevřela a protože dřevo uvnitř bylo sice hezké, ale často takové olezlé, přetáhla jsem jí během Disneyovské Popelky i uvnitř a dobře jsem udělala... Přestala smrdět. :-))) Tímto Vám moc děkuji za rady, vyřešilo se to samo, což mi vždycky vyhovuje nejvíc.

Takže přeji krásný první adventní týden a zítra mám v plánu nafotit vánočně prostřený stůl. Chci totiž ubrus pak sklidit, aby se dožil Vánoc. Nemám už nervy sledovat, jak si na něj manžel každý večer vyhazuje obsah kapes, děti šermují perem při psaní úkolů, všichni si pokládají všechno a já jenom běhám a rychle to někam sklízím, než se to obtiskne na ubrus. :-))

Mějte séééé! :-)