Krásný úterní Štědrý večer!
Od začátku listopadu až do dnešního dne to bylo u nás jedno velké morové doupě. Začalo to mým zánětem močáku, alergií na antibiotika a pokračujícím zánětem, přes přeléčení Heidi boreliózy, až po Toníkovo průjem se zvracením, ve kterém zdárně pokračovala Heidi dnes ráno, trochu já a s napětím očekáváme, kdy to začne u Amandy a bude pokračovat u mě, protože mě ty dětské nemoci, po kterých se naše děti oklepou po třech dnech, obvykle vyřadí z provozu na 14 dní, málem mě zabijou a zpomalená jsem ještě další měsíc. :-))
Takže veselé Vánoce u nás. :-)))
Minulý týden byla svatba. Svatba mé nejlepší kamarádky. Kamarádky, se kterou se život moc nemazlil a která ho prostě bere, jak je a rozlišuje důležité věci od těch nedůležitých. A svatba na její narozeniny byla věc důležitá. Z mnoha důvodů. A bylo velmi důležité se na takovou událost dostavit. A dostalo se mi pocty nejvyšší - byla jsem svědek. Poprvé v životě.
Plán A - svatba je bez dětí, děti zůstanou u nás doma, bude je hlídat má nejmladší sestra s přítelem, která o tom ví od léta a Indíka si bereme sebou, protože ten by to nepochopil.
Sestra si domluvila hory.
Plán B - odvezeme ráno děti do Plzně k mé druhé sestře, která se obětuje a nechá si tam naše děti přes noc. Výborně, vše domluveno, nakoupeno, připraveno.
Den před začne Toník zvracet a mít křeče v břiše, pak se přidá průjem.
Plán C - k mé sestře se povezou zatím zdravé holky, Toníka odvezeme k manželovo mamince.
Heidi bolí břicho.
Plán D - odvezeme děti k mojí mamce a večer odjedeme ze svatby a vrátíme se pro ně, protože mamka jde ráno do práce.
Plán E - mamka přijede na ten jeden den hlídat děti k nám. Zatím nejpohodlnější plán. Až na ten večerní návrat.
Plán F - v devět večer voláme na recepci hotelu, jestli mají volný ještě jeden pokoj. Rezervujeme ho a druhý den bereme děti sebou na svatbu. Budou na pokoji, na pc puštěné pohádky, telefon v pohotovosti, budeme za nima běhat.
Výborně.
Původní plán, kdy manžel ráno poveze děti k sestře a já se osprchuju, nalíčím a jako diva vyjdu z domu do limuzíny, kterou pohodlně odjedu na svatbu tak, jak se má.... nevyšel...
Ráno vstanu, vlasy přetáhnu suchým šamponem, poleju se deodorantem, došiju šaty, sbalim děti, zamaskuju holek koudele ve vlasech, sbalim náhradní úplně všechno včetně mísy na zvracení do každého pokoje, psovi deku a jídlo, úplně všechny a všechno nacpu do auta a vyrážíme úplně pozdě směr Liberec. 150 km. Na klíně vezu veliké jmelí pro novomanžele.
Na dálnici jsou kolony a dojezd na místo máme v 10:52. Svatba je v 11:00. Šlápneme na to a objedeme, co se dá. Na Černém Mostě máme dojezd 10:35, takže ještě rychle vlítneme na myčku. Nepřijedeme přece na svatbu jako čuňata.
Myčka kiksne hned, jak do ní vjedeme. Cca za minutu jí nahodí. Popojedeme půl metru a znova. Nelžu Vám, ale bylo třeba 6 restartů myčky, než jsme zdárně s umatlanými skly vyjeli ven. :-))) Náš dojezd se posunul na 10:58. Bude třeba na to šlápnout.
Naše plně naložené auto, které vůbec není stavěné na tři děti vzadu a tolik zavazadel včetně psa v kufru, se řítilo 180, abychom před hotelem Ještěd přistáli v 10:42. Obrovský vítr nám hned skoro vylomil dveře, o nějakém účesu jsem si mohla nechat jen zdát a šaty... o šatech jsem Vám ještě nenapsala. Stihla jsem je ušít, ale elastická podšívkovina plánovaná na spodničku prostě ušít nešla, takže... né, nešla jsem na ostro, ale měla jsem pod tou kobaltovou krajkou pouze tělové spodní prádlo. :-))) Takže jsem se v tom ledovém vichru cítila jako v plavkách. :-))) 19.12. :-))))
Hotel Ještěd byl ale neuvěřitelný. Přijeli jsme za mlhy, což byla oblačnost, jak jsme později zjistili... mlha ve větru není, že... ehm... :-))) Od auta vyběhli točité schody (s Indíkem v náručí) k recepci, od recepce vyběhli obrovské schody (s Indíkem v náručí) do restaurace a připojili se k hostům v salonku. Nevěsta byla ještě na pokoji, takže jsem seběhla ty obrovské schody a výtahem od recepce vyjela do pátého patra, kde jsou pokoje. Další pokoje jsou pak v šestém patře, kde měli apartmá novomanželé.
Obřad, přehlušovaný zrychleným a velmi hlasitým dýcháním naší béžové pečínky, byl dlouhý tak akorát, následovalo focení a za chvíli už se nosila polévka. Výborný vývar následovala výborná svíčková. Naše děti dostaly pastelky a hotelovou vyplňovačku s omalovánkami a řízek se šťouchanými brambory.
Pak jsme je odvedli na pokoj, ubytovali je, pustili jim televizi s klasickým příjmem, který neznají, a doufali, že nezboří hotel. Toník ležel, nebylo mu zrovna nejlíp, ale holky se absolutně vymkly kontrole a dole v restauraci jsme s manželem občas měli pocit, že je slyšíme. Jestli jste někdy v hotelu Ještěd byli, hluk, jaký dělá opírající se vítr o stěny a vzdálenost pokojů od restaurace Vás nenechá na pochybách, že to není možné. Ale já přísahám, že jsme ten kravál našich holek slyšeli. :-)))
Děti jsme chodili kontrolovat, občas děti sešly dolu a ládovaly se zmrzlinou, pokoušeli jsme se i vyvenčit Indíka, ale ve větru mu vlály uši (u menších a lehčích psů už hrozilo, že místo venčení pouštíte draka) a odmítal se od nás vzdálit. Takže jsme to pár metrů od vchodu vzdali a opravdu se modlili, aby se mu nechtělo v noci, jak je jeho dobrým zvykem u nás doma. Ale na rozdíl od jednoduchého otevření dveří u ložnice doma a zalehnutí zpět do postele, kdy mu otevřeme zpátky, až když se asi po půl hodině přitrousí k oknu, tady v hotelu by to znamenalo se oblíct, sjet dolu výtahem, snést ho po točitých schodech, což bych rozespalá asi fakt nedala, projít malým parkingem a baletit na kamenech o úroveň níž. A protože je náš Indík stydlín, nevím, jak by to vyvenčení vlastně dopadlo. Prostě... ta představa mě vyloženě děsila. :-))
Hotel v noci vypadal jako ufouni z Četníků. Úplně jsem slyšela tu hudbu, když přistávali. :-))
Uvítací infotabule u těch šílených schodů do restaurace. Mákli jsme si na těch schodech všichni, to Vám tedy řeknu. Jsem ráda, že doma žádné nemám. :-)
Kokony u našich pokojů v pátém patře jsou závěsné houpačky a vypadají skvěle.
Pohled na schodiště od pokojů k recepci...
Tahle stěna schodiště byla ukována z různých druhů nářadí a vypadala naprosto skvěle...
Koutek u schodiště. Za dveřmi je výtah a další schodiště.
Na záchodě na pokoji jsme měli průřez hotelem. Ale nešlo to prostě vyfotit vcelku... :-))))
A u novomanželů byl zase pěkný obraz...
Tohle je to krásné, ale v případě dvaadvacetikilového psa v náručí vražedné, schodiště vedoucí do restaurace.
Ráno u snídaně se začalo pomalu vyjasňovat...
A před námi se objevil nádherný výhled do všech stran...
Na téhle vyhlídce prý v létě dělají svatby... Božííí...
Raní jídelna s krásnou snídaní. Na výběr toho bylo spoustu, od párků s vejci a slaninou, přes jogurty, donuty a croissanty, až po nutellu, džem, med a cornflaky. Pro naši rodinu nevídané blaho, kdy si každý vybral podle sebe a Indík snídal párky.
V pátek, hned po příjezdu, kdy jsme se doma trochu zmátořili, odjel manžel pracovně a já vyrazila na Ikea výprodej. Ulovila jsem vše, po čem jsem toužila a v neděli pak večer druhé kolo pro dárky rodině.
Tyhle věnečky... ty se mi líbily od začátku... baterky jsem samozřejmě nekoupila. :-)))
Také jsme v neděli pekli. Všechno cukroví, co jsme dostali, se vyloženě sežralo. Zmizelo tak rychle, že ani nevíme, jak. A protože se na pondělí naplánovala cesta k mým rodičům popřát mojí mamce k narozeninám, bylo nutné se nezahanbit a něco přivézt. Plánovala jsem vánoční pití svařáku a ládování se cukrovím. :-))
Začali jsme zlehka... ovesnými kuličkami s kokosem podle kuchařky Kačera Donalda. Tuhle kuchařku už mam 30 let a každý rok je děláme.
Z lineckého těsta mi zbyly bílky, smíchala jsem je s mletými oříšky a nahoru položila celé. Upekla jako sněhové pusinky. Vypadají nejen dekorativně, ale jsou tak výborné, že jsem si u nich rozlomila stoličku. :-))) Musela jsem polovinu, hrozící, že ji spolknu, dovylomit párátkem u zrcadla a včera se to tak trochu bolestivě zanítilo... :-)) Tak jsem to přetáhla svým oblíbeným všelékem: Herbadentem a už dnes odpoledne už byla bolest pryč.
Návštěva maminky byl i impuls konečně slepit linecké cukroví...
A tady už pečené oříškové pusinky...
Byli jsme v neděli opravdu výkonní...
Náš vrchní žebral a degustátor Indy samozřejmě ochutnal, co se jen dalo, dokonce ráno olizoval podlahu, kde byl napadaný kokos... :-)))
Toník má teď skoro každý den šálu... :-))
A tady naše příprava na odjezd k mamce...
U mamky jsem obdivovala vosí hnízda, které dělala má nejmladší sestra a byly skvělé...
Ještě fotky z mazání lineckého...
Je opravdu výborné, holky se s ním ládují od rána do večera...
Náš salát v pondělí večer. Zjistili jsme, že ho je málo, a tak jsem se dnes ráno probudila a manžel už byl v Globusu pro další ingredience na druhou várku. :-)))
Náš had Bart je čím dál zvědavější a alespoň jednou denně spadne z nějaké lampy v teráriu. :-)) Omluvte kvalitu fotek, fotím ho tajně v noci, když tam dělá psí kusy. :-))
Ráno Heidi zvracela, mě bylo také blbě, takže to vypadalo, že strávím den v posteli a nějaká večeře mi bude fuk. Dvě suché kaiserky to ale spravily a nakonec jsem prostřela i snědla všechno, na co jsem přišla. A dnes v noci... děj se vůle boží. :-))) Ale stálo to za to. Řízky se povedly a salát byl stejně dobrý jako včera večer. :-))))
Našla jsem pidikvětníčky, několik let staré, z Ikea výprodeje, dala do nich rýži a zapíchala svíčky a jmelí. A moc se mi to líbilo.
Rozbalování dárků nešlo vyfotit. Děti běhaly a šílely a rozbalovaly a pískaly nadšením.
Třeba ze zvířátka k adopci. Vybalíte takovou nechutnou kouli. Vykoupete ho a zjistíte, jestli to je pejsek, kočička nebo králíček....
Vyfénujete...
Učešete a dáte obojek a mašličku. Součástí je i adopční certifikát. :-)
Nebo plyšové kočičky...
A Ama se dnes večer prvně v životě učila šít. Prý by to moc chtěla umět. :-)
Toník lítal po domě s pistolí...
A ještě pračka a záchod se záchodovou příšerkou (uvnitř), kterou krmíte bonbonama, kostičkou a ona to rovnou vykákne do záchoda. :-)))
Jdeme spát, Indík se šel venčit.
Přeji Vám krásné Vánoce, ať jsou takové, jaké je chcete mít a přesně podle Vás. :-)
Od začátku listopadu až do dnešního dne to bylo u nás jedno velké morové doupě. Začalo to mým zánětem močáku, alergií na antibiotika a pokračujícím zánětem, přes přeléčení Heidi boreliózy, až po Toníkovo průjem se zvracením, ve kterém zdárně pokračovala Heidi dnes ráno, trochu já a s napětím očekáváme, kdy to začne u Amandy a bude pokračovat u mě, protože mě ty dětské nemoci, po kterých se naše děti oklepou po třech dnech, obvykle vyřadí z provozu na 14 dní, málem mě zabijou a zpomalená jsem ještě další měsíc. :-))
Takže veselé Vánoce u nás. :-)))
Minulý týden byla svatba. Svatba mé nejlepší kamarádky. Kamarádky, se kterou se život moc nemazlil a která ho prostě bere, jak je a rozlišuje důležité věci od těch nedůležitých. A svatba na její narozeniny byla věc důležitá. Z mnoha důvodů. A bylo velmi důležité se na takovou událost dostavit. A dostalo se mi pocty nejvyšší - byla jsem svědek. Poprvé v životě.
Plán A - svatba je bez dětí, děti zůstanou u nás doma, bude je hlídat má nejmladší sestra s přítelem, která o tom ví od léta a Indíka si bereme sebou, protože ten by to nepochopil.
Sestra si domluvila hory.
Plán B - odvezeme ráno děti do Plzně k mé druhé sestře, která se obětuje a nechá si tam naše děti přes noc. Výborně, vše domluveno, nakoupeno, připraveno.
Den před začne Toník zvracet a mít křeče v břiše, pak se přidá průjem.
Plán C - k mé sestře se povezou zatím zdravé holky, Toníka odvezeme k manželovo mamince.
Heidi bolí břicho.
Plán D - odvezeme děti k mojí mamce a večer odjedeme ze svatby a vrátíme se pro ně, protože mamka jde ráno do práce.
Plán E - mamka přijede na ten jeden den hlídat děti k nám. Zatím nejpohodlnější plán. Až na ten večerní návrat.
Plán F - v devět večer voláme na recepci hotelu, jestli mají volný ještě jeden pokoj. Rezervujeme ho a druhý den bereme děti sebou na svatbu. Budou na pokoji, na pc puštěné pohádky, telefon v pohotovosti, budeme za nima běhat.
Výborně.
Původní plán, kdy manžel ráno poveze děti k sestře a já se osprchuju, nalíčím a jako diva vyjdu z domu do limuzíny, kterou pohodlně odjedu na svatbu tak, jak se má.... nevyšel...
Ráno vstanu, vlasy přetáhnu suchým šamponem, poleju se deodorantem, došiju šaty, sbalim děti, zamaskuju holek koudele ve vlasech, sbalim náhradní úplně všechno včetně mísy na zvracení do každého pokoje, psovi deku a jídlo, úplně všechny a všechno nacpu do auta a vyrážíme úplně pozdě směr Liberec. 150 km. Na klíně vezu veliké jmelí pro novomanžele.
Na dálnici jsou kolony a dojezd na místo máme v 10:52. Svatba je v 11:00. Šlápneme na to a objedeme, co se dá. Na Černém Mostě máme dojezd 10:35, takže ještě rychle vlítneme na myčku. Nepřijedeme přece na svatbu jako čuňata.
Myčka kiksne hned, jak do ní vjedeme. Cca za minutu jí nahodí. Popojedeme půl metru a znova. Nelžu Vám, ale bylo třeba 6 restartů myčky, než jsme zdárně s umatlanými skly vyjeli ven. :-))) Náš dojezd se posunul na 10:58. Bude třeba na to šlápnout.
Naše plně naložené auto, které vůbec není stavěné na tři děti vzadu a tolik zavazadel včetně psa v kufru, se řítilo 180, abychom před hotelem Ještěd přistáli v 10:42. Obrovský vítr nám hned skoro vylomil dveře, o nějakém účesu jsem si mohla nechat jen zdát a šaty... o šatech jsem Vám ještě nenapsala. Stihla jsem je ušít, ale elastická podšívkovina plánovaná na spodničku prostě ušít nešla, takže... né, nešla jsem na ostro, ale měla jsem pod tou kobaltovou krajkou pouze tělové spodní prádlo. :-))) Takže jsem se v tom ledovém vichru cítila jako v plavkách. :-))) 19.12. :-))))
Hotel Ještěd byl ale neuvěřitelný. Přijeli jsme za mlhy, což byla oblačnost, jak jsme později zjistili... mlha ve větru není, že... ehm... :-))) Od auta vyběhli točité schody (s Indíkem v náručí) k recepci, od recepce vyběhli obrovské schody (s Indíkem v náručí) do restaurace a připojili se k hostům v salonku. Nevěsta byla ještě na pokoji, takže jsem seběhla ty obrovské schody a výtahem od recepce vyjela do pátého patra, kde jsou pokoje. Další pokoje jsou pak v šestém patře, kde měli apartmá novomanželé.
Obřad, přehlušovaný zrychleným a velmi hlasitým dýcháním naší béžové pečínky, byl dlouhý tak akorát, následovalo focení a za chvíli už se nosila polévka. Výborný vývar následovala výborná svíčková. Naše děti dostaly pastelky a hotelovou vyplňovačku s omalovánkami a řízek se šťouchanými brambory.
Pak jsme je odvedli na pokoj, ubytovali je, pustili jim televizi s klasickým příjmem, který neznají, a doufali, že nezboří hotel. Toník ležel, nebylo mu zrovna nejlíp, ale holky se absolutně vymkly kontrole a dole v restauraci jsme s manželem občas měli pocit, že je slyšíme. Jestli jste někdy v hotelu Ještěd byli, hluk, jaký dělá opírající se vítr o stěny a vzdálenost pokojů od restaurace Vás nenechá na pochybách, že to není možné. Ale já přísahám, že jsme ten kravál našich holek slyšeli. :-)))
Děti jsme chodili kontrolovat, občas děti sešly dolu a ládovaly se zmrzlinou, pokoušeli jsme se i vyvenčit Indíka, ale ve větru mu vlály uši (u menších a lehčích psů už hrozilo, že místo venčení pouštíte draka) a odmítal se od nás vzdálit. Takže jsme to pár metrů od vchodu vzdali a opravdu se modlili, aby se mu nechtělo v noci, jak je jeho dobrým zvykem u nás doma. Ale na rozdíl od jednoduchého otevření dveří u ložnice doma a zalehnutí zpět do postele, kdy mu otevřeme zpátky, až když se asi po půl hodině přitrousí k oknu, tady v hotelu by to znamenalo se oblíct, sjet dolu výtahem, snést ho po točitých schodech, což bych rozespalá asi fakt nedala, projít malým parkingem a baletit na kamenech o úroveň níž. A protože je náš Indík stydlín, nevím, jak by to vyvenčení vlastně dopadlo. Prostě... ta představa mě vyloženě děsila. :-))
Hotel v noci vypadal jako ufouni z Četníků. Úplně jsem slyšela tu hudbu, když přistávali. :-))
Uvítací infotabule u těch šílených schodů do restaurace. Mákli jsme si na těch schodech všichni, to Vám tedy řeknu. Jsem ráda, že doma žádné nemám. :-)
Kokony u našich pokojů v pátém patře jsou závěsné houpačky a vypadají skvěle.
Pohled na schodiště od pokojů k recepci...
Tahle stěna schodiště byla ukována z různých druhů nářadí a vypadala naprosto skvěle...
Koutek u schodiště. Za dveřmi je výtah a další schodiště.
Na záchodě na pokoji jsme měli průřez hotelem. Ale nešlo to prostě vyfotit vcelku... :-))))
A u novomanželů byl zase pěkný obraz...
Tohle je to krásné, ale v případě dvaadvacetikilového psa v náručí vražedné, schodiště vedoucí do restaurace.
Ráno u snídaně se začalo pomalu vyjasňovat...
A před námi se objevil nádherný výhled do všech stran...
Na téhle vyhlídce prý v létě dělají svatby... Božííí...
Raní jídelna s krásnou snídaní. Na výběr toho bylo spoustu, od párků s vejci a slaninou, přes jogurty, donuty a croissanty, až po nutellu, džem, med a cornflaky. Pro naši rodinu nevídané blaho, kdy si každý vybral podle sebe a Indík snídal párky.
V pátek, hned po příjezdu, kdy jsme se doma trochu zmátořili, odjel manžel pracovně a já vyrazila na Ikea výprodej. Ulovila jsem vše, po čem jsem toužila a v neděli pak večer druhé kolo pro dárky rodině.
Tyhle věnečky... ty se mi líbily od začátku... baterky jsem samozřejmě nekoupila. :-)))
Také jsme v neděli pekli. Všechno cukroví, co jsme dostali, se vyloženě sežralo. Zmizelo tak rychle, že ani nevíme, jak. A protože se na pondělí naplánovala cesta k mým rodičům popřát mojí mamce k narozeninám, bylo nutné se nezahanbit a něco přivézt. Plánovala jsem vánoční pití svařáku a ládování se cukrovím. :-))
Začali jsme zlehka... ovesnými kuličkami s kokosem podle kuchařky Kačera Donalda. Tuhle kuchařku už mam 30 let a každý rok je děláme.
Z lineckého těsta mi zbyly bílky, smíchala jsem je s mletými oříšky a nahoru položila celé. Upekla jako sněhové pusinky. Vypadají nejen dekorativně, ale jsou tak výborné, že jsem si u nich rozlomila stoličku. :-))) Musela jsem polovinu, hrozící, že ji spolknu, dovylomit párátkem u zrcadla a včera se to tak trochu bolestivě zanítilo... :-)) Tak jsem to přetáhla svým oblíbeným všelékem: Herbadentem a už dnes odpoledne už byla bolest pryč.
Návštěva maminky byl i impuls konečně slepit linecké cukroví...
A tady už pečené oříškové pusinky...
Byli jsme v neděli opravdu výkonní...
Náš vrchní žebral a degustátor Indy samozřejmě ochutnal, co se jen dalo, dokonce ráno olizoval podlahu, kde byl napadaný kokos... :-)))
Toník má teď skoro každý den šálu... :-))
A tady naše příprava na odjezd k mamce...
U mamky jsem obdivovala vosí hnízda, které dělala má nejmladší sestra a byly skvělé...
Ještě fotky z mazání lineckého...
Je opravdu výborné, holky se s ním ládují od rána do večera...
Náš salát v pondělí večer. Zjistili jsme, že ho je málo, a tak jsem se dnes ráno probudila a manžel už byl v Globusu pro další ingredience na druhou várku. :-)))
Náš had Bart je čím dál zvědavější a alespoň jednou denně spadne z nějaké lampy v teráriu. :-)) Omluvte kvalitu fotek, fotím ho tajně v noci, když tam dělá psí kusy. :-))
Ráno Heidi zvracela, mě bylo také blbě, takže to vypadalo, že strávím den v posteli a nějaká večeře mi bude fuk. Dvě suché kaiserky to ale spravily a nakonec jsem prostřela i snědla všechno, na co jsem přišla. A dnes v noci... děj se vůle boží. :-))) Ale stálo to za to. Řízky se povedly a salát byl stejně dobrý jako včera večer. :-))))
Našla jsem pidikvětníčky, několik let staré, z Ikea výprodeje, dala do nich rýži a zapíchala svíčky a jmelí. A moc se mi to líbilo.
Rozbalování dárků nešlo vyfotit. Děti běhaly a šílely a rozbalovaly a pískaly nadšením.
Třeba ze zvířátka k adopci. Vybalíte takovou nechutnou kouli. Vykoupete ho a zjistíte, jestli to je pejsek, kočička nebo králíček....
Vyfénujete...
Učešete a dáte obojek a mašličku. Součástí je i adopční certifikát. :-)
Nebo plyšové kočičky...
A Ama se dnes večer prvně v životě učila šít. Prý by to moc chtěla umět. :-)
Toník lítal po domě s pistolí...
A ještě pračka a záchod se záchodovou příšerkou (uvnitř), kterou krmíte bonbonama, kostičkou a ona to rovnou vykákne do záchoda. :-)))
Jdeme spát, Indík se šel venčit.
Přeji Vám krásné Vánoce, ať jsou takové, jaké je chcete mít a přesně podle Vás. :-)
Dobré ráno Lucko, teda to byl román ....přímo hororový :-D ....Naštěstí vše dobře dopadlo, ale ve vaší rodině tedy není nouze o zážitky. Mějte už poklidnější dny a odpočívejte. H.
OdpovědětVymazatDobre rano, Hani. 😄
VymazatLetos se opravdu nenudime. 😂 No, zatim jsme, az na obcasne krece v brise, stabilni. Uvidime, co bude dal. Ale cas na zotaveni mame, nikam ted nemusime, takze to dame. 💪😄😄
Uzivejte krasny vanocni cas. ❤️
Ještě jsem chtěla napsat, když jsme se před lety za nádherného počasí vyškrábali / tenkrát snad ani nebylo parkoviště jako je nyní/k Ještědu a pak vyjeli lanovkou .Vyšli jsme do restaurace a posadili se k oknům, že si užijeme podívanou....no neviděli jsme nic ,neboť mlha byla tak hustá, že utvořila nepropustnou bariéru uplně u oken ....inu tam je to nejspíš v té výšce často.Buď mlha nebo oblačnost jak píšeš.Je to fakt hodně let a od té doby jsme tam nebyli.Takže vy jste měli štěstí, že se oblačnost trošičku rozptýlila .
OdpovědětVymazatNějak špatně funguje datum nyní je 25.12. 6.24h
Taky si myslim, ze jsme meli stesti. 😄 Ale nevesta rikala, ze v lete, kdyz je jasno, je vyhled perfektni, tak se tam budeme muset vypravit v lete. Doufam, ze tu jeste s nami bude Indik a budu se na nej moct vymluvit, abych to nemusela slapat. 😂😂
VymazatJo, nejak dlouhodobe je tu datum a cas uplne mimo. 😂😂🤷♀️
To bylo napínavý čtení :) Krásné Vánoce a klidné svátky přeji. Před mnoha lety mě můj muž bral na Ještěd koukat na svítání, to byla romantika, pak jsme každoročně chodili po hřebeni na tůru. A nejvíc je hotel za bouřky. Nyní bydlíme 30 Km dál, ale Ještěd vidím z okna stále, jak svítí v dáli. Já jsem vánočně vyřízená a ještě máme jeden vánoční večírek. Počasí nespolupracuje, tak mám touhy zahradničit, když se sáňkování nekoná.
OdpovědětVymazatTo tedy musela byt romantika. ❤️❤️
Vymazat😂 To nevim, jestli bych tam chtela bourku zazit. 😂
Sviti uzasne. 😍 Jsem rada, ze jsem musela vencit a videla to.
Ja uz zahradnicim. 😂😂 Jde to skvele, jenom mam gumovky totalne obalene bahnem. 🙈🙈
Prý fičák...já bych to nazvala hustokrutodrsný mazec :D a pak si lidé přejí pokojné svátky.....no, to jo :D
OdpovědětVymazatJste dobrá, já bych se složila hned na počátku všeho toho chaosu :D
Tak ať máte alespoň ten nadcházející rok klidnější <3
😂😂 Tak... jsou horsi veci... 🤷♀️😂
VymazatNo, dneska jsem se s detmi a psem vypravila na navstevu k rodicum, sedneme do auta... skyt... 😂🙈 Takze az koupime novou baterku, mel by byt snad chvili klid. 😂😂🙈