V 6:40 mi zvonil budík. V 6:50 jsem se teprve vyploužila z postele, natáhla tepláky a fleece kabát a s obavou z příšerné zimy vyrazila v doprovodu našich dvou psů k autu. Bylo teplo.
Na stavbu jsem dorazila v 7:05. Studnaři už tam byli. Psy jsem nechala v autě, přejiždělo se ještě technikou, couvalo se začínajícím bahnem a naši psi by se tam pletli. Oni poslouchají, tedy, poslouchali. :-) Co jim táhne na desátý rok, rozhodli se, že na stará kolena nemají co ztratit a přestali poslouchat, začali si dělat, co chtějí, krást jídlo, prát se mezi sebou, zdrhat... Takže by to vypadalo asi tak, že na ně budu volat, oni na mě (v tom lepším případě) budou jenom tak koukat a ani se nehnou nebo půjdou prostě tam, kam se jim zrovna chce. :-)) Ale abych jim nekřivdila, celou dobu pak byli u mě, nikam neutekli, žrali trávu a váleli se v bahně, tak jak je jejich zvykem, takže byli hodní. :-))
Studnaři si nejdřív pečlivě prošli příjezd k místu vrtání, aby nenajeli na něco, co jim rozbije auto. Pak nacouvali z pole přímo na naše budoucí dětské hřiště (k ložnici) a zahájili rovnání auta. Aby nevrtali křivě. To vlastně trvalo úplně nejdéle.
Mezitím manžel vypravil děti do školy a školky a po jejich vyklopení dorazil také. Chvíli před tím přijel i soused, u kterého se mělo vrtat hned po nás. V rámci ušetření nákladů za dopravu.
Pak se zvedla vrtací věž...
A srovnala se do 90 stupňů.
Počasí začalo být nevyzpytatelné a střídalo se stále dokola. Nejčastěji ale pršelo.
Vrtání pak šlo rychle. Během pár minut bylo prvních deset metrů. Zjistilo se, že pevné podloží začíná až někde v 6 metrech. Odhad hloubky studny byl do 20 metrů. Když začalo hodně pršet a ze psů byly mokré krysy, jeli jsme domů. Obvolávat trámy.
Po telefonu od studnařů, že ještě ve 20 metrech není voda, nám zatrnulo. Máme totiž v okolí lidi, kteří mají studny i sto metrů hluboké. A do této skupiny "šťastlivců" rozhodně nehodláme patřit. S napětím jsme očekávali další vývin situace. A naše nadšení rychle opadávalo z obavy z ceny za studnu a vůbec pravděpodobnosti, že najdeme vodu.
Před třicátým metrem byla voda. Ale méně než se čekalo. Vycházelo to na litr za minutu. Teď jsme zvyklí spotřebovat cca 8 kubíků měšíčně. Tedy soudě podle vyváženého množství z jímky, nepočítám zalévání, které flákám takovým způsobem, že o něm nestojí za řeč ani mluvit. :-)) Takže i množství 1 litr za minutu je víc než jsme zvyklí. Navíc to je za doby bydlení a užívání všeho 24 hodin denně. Teď začala škola a školka, takže je provoz velmi zmírněn. Trochu se nám ulevilo a vyrazili na místo.
K vrtu už se ani přijít nedalo, všude bylo vyvrtané bahno a voda, navíc zase pršelo.
Řešili jsme, co dál. Jestli ještě vrtat nebo ne. Domluvili jsme se, že tohle bude stačit. Vodovod je v plánu a tohle je víc než potřebujeme. Jeli jsme vyzvednout peníze na zaplacení a technika se zatím přesouvala k sousedům.
Pak jsem ještě fotila stavbu. Kolem vchodu do domu už rostou věncovky a uvnitř vnitřní nosná příčka...
Až u nás budete přes noc, tohle bude Váš pokoj... :-)
Pohled na kuchyň (vlevo) a jídelnu se sedícím oknem (vpravo)...
A obývák se dvěma okny na terasu...
Výhled z dětských pokojů...
Teď musíme objednat bagr a začít rovnat terén. Pak objednám nové pletivo a začnu postupně uzavírat ploty a osazovat. Také musíme zjistit cenu zatravňovací dlažby. Budeme dělat malé svahy a touto dlažbou zpevňovat. Viděla jsem to na spoustě míst a evidentně to funguje. Navíc to zvládnu sama. Perfektní. Dlažba nebude ve finále vidět, možná ji posypu mulčovací kůrou, ale rozhodně tam vysázim jehličnany, které jí celou zakryjí.
Je to tenhle typ:
A abych nezapomněla! Včera jsme asi vybrali finální kamna! Mám je uložené už dlouho. Jsou dokonale jednoduchá, nadčasová a krásná. A za cenu, která se neodmítá. :-)
Krbová kamna Lascar, černá matná:
Takže už jenom vyřešit, co dát na zeď za ně. Vůbec se mi nechce do obkladového kamene, který na sebe strhává veškerou pozornost. Asi nejvíc by se mi líbíl bílý obklad zdi. Prkenný. Ale není to asi materiálově to pravé ořechové, takže možná dlažba v imitaci dřeva nebo bílé obkladové cihly... Ještě to budu muset promyslet...
Tady jsem našla, jak je to hezké...
a tady se "dřevem"...
Tak mám co promýšlet...
Přeji pěkný čtvrtek! :-)
Na stavbu jsem dorazila v 7:05. Studnaři už tam byli. Psy jsem nechala v autě, přejiždělo se ještě technikou, couvalo se začínajícím bahnem a naši psi by se tam pletli. Oni poslouchají, tedy, poslouchali. :-) Co jim táhne na desátý rok, rozhodli se, že na stará kolena nemají co ztratit a přestali poslouchat, začali si dělat, co chtějí, krást jídlo, prát se mezi sebou, zdrhat... Takže by to vypadalo asi tak, že na ně budu volat, oni na mě (v tom lepším případě) budou jenom tak koukat a ani se nehnou nebo půjdou prostě tam, kam se jim zrovna chce. :-)) Ale abych jim nekřivdila, celou dobu pak byli u mě, nikam neutekli, žrali trávu a váleli se v bahně, tak jak je jejich zvykem, takže byli hodní. :-))
Studnaři si nejdřív pečlivě prošli příjezd k místu vrtání, aby nenajeli na něco, co jim rozbije auto. Pak nacouvali z pole přímo na naše budoucí dětské hřiště (k ložnici) a zahájili rovnání auta. Aby nevrtali křivě. To vlastně trvalo úplně nejdéle.
Mezitím manžel vypravil děti do školy a školky a po jejich vyklopení dorazil také. Chvíli před tím přijel i soused, u kterého se mělo vrtat hned po nás. V rámci ušetření nákladů za dopravu.
Počasí začalo být nevyzpytatelné a střídalo se stále dokola. Nejčastěji ale pršelo.
Vrtání pak šlo rychle. Během pár minut bylo prvních deset metrů. Zjistilo se, že pevné podloží začíná až někde v 6 metrech. Odhad hloubky studny byl do 20 metrů. Když začalo hodně pršet a ze psů byly mokré krysy, jeli jsme domů. Obvolávat trámy.
Po telefonu od studnařů, že ještě ve 20 metrech není voda, nám zatrnulo. Máme totiž v okolí lidi, kteří mají studny i sto metrů hluboké. A do této skupiny "šťastlivců" rozhodně nehodláme patřit. S napětím jsme očekávali další vývin situace. A naše nadšení rychle opadávalo z obavy z ceny za studnu a vůbec pravděpodobnosti, že najdeme vodu.
Před třicátým metrem byla voda. Ale méně než se čekalo. Vycházelo to na litr za minutu. Teď jsme zvyklí spotřebovat cca 8 kubíků měšíčně. Tedy soudě podle vyváženého množství z jímky, nepočítám zalévání, které flákám takovým způsobem, že o něm nestojí za řeč ani mluvit. :-)) Takže i množství 1 litr za minutu je víc než jsme zvyklí. Navíc to je za doby bydlení a užívání všeho 24 hodin denně. Teď začala škola a školka, takže je provoz velmi zmírněn. Trochu se nám ulevilo a vyrazili na místo.
K vrtu už se ani přijít nedalo, všude bylo vyvrtané bahno a voda, navíc zase pršelo.
Pak jsem ještě fotila stavbu. Kolem vchodu do domu už rostou věncovky a uvnitř vnitřní nosná příčka...
Pohled na kuchyň (vlevo) a jídelnu se sedícím oknem (vpravo)...
A obývák se dvěma okny na terasu...
Výhled z dětských pokojů...
Je to tenhle typ:
Krbová kamna Lascar, černá matná:
Tady jsem našla, jak je to hezké...
Přeji pěkný čtvrtek! :-)
Komentáře
Okomentovat