Přeskočit na hlavní obsah

24.1.2018 - Malý krok pro lidstvo, velký skok pro člověka...

Pěknou středu!

Dneska je to 7 let, co se nám narodil Toníček, naše nejhodnější miminko. :-) Říkám mu "Pupík", protože je to muj hodný moulík, který mi rád pomáhá a zajímá ho, co bych si přála. Taky je hrozně šikovnej, hlavně pohybově, ale v domácích pracech. I když čtení mu ještě moc nejde, počítat rozhodně ano a nejraději počítá peníze. Na těch se to vlastně strašně rychle naučil. :-)))

Moc si přál elektrický zubní kartáček. Poslední dobu mám štěstí, děti si přejí jen praktické dárky, a tak dostaly k Vánocům povlečení a prostěradla do postýlek, holky ještě boudičky na postýlky, teď Toník k narozeninám kartáček na zuby... :-) Perfektní. Nikdo nechce metrového plyšového medvěda, který není kam dát. :-))

A jaký je posun na stavbě? Hlavní téma je teď elektrika. Dům je vlhký, teplota uvnitř je jeden stupeň, objevují se plísně. Musíme stavbu prostě začít vytápět a sušit. A to bez elektriky nepůjde.
Natáhl se po příjezdové cestě kabel od místa určení ČEZem (= sloup vedení el.napětí). Kabel musí být v chráničce, aby se neponičil, vedený tak, aby nepřekážel, neomezoval a v místě přejezdu je ještě protáhnutý v jeklu a po stranách jsou prkna, aby se dal přejet co nejlépe. Je to paráda, už na to pár lidí zapomnělo a přelítlo to. :-)) Retardér je proti tomu rovinka. :-))

No a dnes jsme na základě dodané revize (že jsme ten kabel natáhli správně) zažádali o připojení dočasné přípojky. Teď už jen zbývá čekat, až to někdo udělá. I když kolem krouží auta ČEZu jak mouchy kolem ...., evidentně bude problém s tím, aby to vůbec někdo udělal. Technik se o tom dozví  prý nejdřív 31.1.2018. Chápete, na co tam mají telefony a počítače???

A tak nezbývá než čekat. Vyfotila jsem Vám ale to naše aktuálně 50centimetrové zateplení střechy. :-))) Takhle to tam teď máme skoro po celé střeše. :-))
Tak já jdu zas trochu poklidit a plánovat další kroky... ;-)

Hezký večer!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

26.12.2022 - Nový začátek, nový život

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a s...

16.7.2026 - Lucka se stehuje

 Pekny ctvrtek! Nocni mura je zpet 🙈 Rano odjely deti na dovolenou, ja nacpala auto az po strop a cekala na stehovaky. No... cekala... Vcera jsem do noci vyklizela, pak blbe spala, v 5:30 servala holky, proc se zase hadaj, hodila sprchu, nasnidala se, po sedme vsem detem zamavala a od te doby zase vyklizim. 🙈🙈  Trochu nevim... Trochu vic nevim 😅, co se vsechno bude stehovat. 🫣 Vec se ma tak... Poptala jsem 1.firmu na stehovani. Rekla 18.  Poptala jsem znechucene 2.firmu na stehovani a natukala do kalkulatoru jenom zakladni nabytek bez krabic a pytlu. Rekla 18. Poptala jsem 3.firmu. Rekla 9. A uz ani nevim, co jsem tam naklikala...  Vyborne.  Jenom je nic nezajimalo a cas odhadli na 2,5 hod. Prvni dve firmy na 6. Taky to byla zakladni cena. Za kazdou zapocatou pulhodinu chteli dalsich 900. 🤔 Vola firma c.1. Rikam jim o cene firmy c.3. Trochu pauza v telefonu... Pak vysvetlovani, jak se to u nich urcite vysplha... Rikam, ze ale 18 proste za to nedam, i kdyz ...

18.6.2026 - Jsem zpet!

 Tadaaa! :-) Je to tady! A deje se to vsechno najednou. Po skoro 4 letech vzpamatovavani se, vycerpani, staveni se na vlastni nohy, nastavovani hranic, urcovani priorit, boju, smirovani se s nasledky a tim, jak to bude, vystupovani z komfortni zony, spolihani sama na sebe, ziti sama ve meste, nove fakt fajn praci s novymi prateli, opravdoveho ziti, uzivani si vsech a vseho, pocitu absolutni svobody a stesti i totalni beznadeje tu ted stojim v byte, ktery bylo tak strasne tezky kazdy mesic zvladnout platit... Kolem me mizi ty nejkrasnejsi veci, ktere mam a miluju nejvic. Do krabic. Postupne je prevazim na nove misto, kteremu ted budeme rikat domov.  Moje touha neco bezvyhradne vlastnit, domov, aby mi to uz nikdo nemohl vzit, opet dostava na frak, ale posledni roky me tak strasne moc vycvicily, ze to prijimam... Proste do toho pujdu a budu zit ted a tady. I kdyz priznavam, ze silene sklouzavam k podrobnym planum jak co bude, az stresem nespim. Co kdyby to nevyslo?  Kazdopad...