Přeskočit na hlavní obsah

18.1.2018 - Zima je tu

Pěkný čtvrtek!

Zima se začíná hlásit, v noci mrzne a přes den je pěkně hnusně.

V úterý ráno dokonce sněželo. A to byla domluvená práce na dočasné přípojce. Jardovo zdraví slábne, ráno už ho bolelo v krku a dostavila se únava, do toho je teď celé dny v práci (ano, když byl čas, byla pohoda a teď je všechno najednou). Děti jsou pár hodin v pohodě, že už si říkám zítra do školy a školky, a najednou je všechno jinak, brečí, něco je bolí... :-/ Je problém je udržet v klidu, a tak stahuju filmy, co by je mohly zaujmout. Teď je opravdu zaujal Avatar, takže mám vždycky skoro 2,5 hodiny čas. Tedy klid. Myslím tím, že se nehoní po domě. Když jim zodpovídám všechny dotazy ohledně filmu. :-) Já jsem jenom unavená a snažim se šetřit v rámci desetidenního braní antibiotik. Takže funguju doma a podle potřeby vyjíždím na nákupy nebo na stavbu. Takové pohodové stonání... :-)

Včera jsme zaplatili polystyren na střechu. Od listopadu byly dodávky problémové, termín dodání byl obvykle přes měsíc. No... dnes ráno volali, že zítra dorazí. :-) Se z toho picnem. O víkendu byly v plánu omítky. Bude se dělat střecha...

Dneska od rána fouká. Mám konečně čas zasadit další cypřiše a jiné... tedy... nechce se mi... ale do zmrzlé půdy už nic nezasadím... :-/ A tak vyrážím na stavbu se 4 stromky cypřišů (další 4 už tam mám opřené o dům). Po cestě prší. Je skoro půl čtvrté a já už začínám výjezdu litovat.

Na stavbě už jen poprchává, ale vítr mi profukuje (ty nejtlustější, co mám doma) tepláky i kabát, svetr i tílko. Fouká i do čepice pod kapucou. Dostat se s lopatou a rejčem přes zahradu je celkem náročné, bláto klouže víc než náledí a mám taky trochu strach, že zase šlápnu na nějaký vrut (né, nevzala jsem si stavební gumovky, aspoň na nohy mi je teplo).

První čtyři díry jdou ztuha. Nemůžu se prokopat hloubš jak pět centimetrů, mokrá hlína se lepí na rýč a vítr mě shazuje ze srázu. Říkám si, že se na to... zahodim nářadí a pojedu domů, že mi to za to nestojí. Ale když budu všechno takhle vzdávat... jak to asi dopadne... :-/

Přemůžu se a další čtyři díry jdou jako do másla. Říkám si, že vykopu ještě pár děr dopředu, že si je připravím na příště a pak přijedu k hotovému. Pak ale usoudím, že nejdřív bude dobré zasadit ty cypřiše.

Abych ty cypřiše dostala na kopeček přes všechny ty překážky, natáhnu si tam kousek osb desky, ze které se stává bahenní surf. Cypřiše tam nakonec vyházím nahoru, prostě je nejde vynášet. :-))


No... a takhle to dopadlo. :-))) Až to naroste, nebude nám na terasu před ložnicí vidět a ani foukat. :-)


Při zahrabávání posledního cypřiše začalo pršet a déšť zesiloval. Doběhla jsem k autu tak tak. Ještě jsem sfoukla Jysk a koupila velký rám na obraz. Jaký? Dokonalýýý!!!


Jsem nadšená!! Je to moje první umělecké dílo, všude máme jen rodinné fotky.

Tak dobrou noc. Zítra mě čeká složení kamionu polystyrenu, který asi ani nezajede k nám, protože už by neodjel... :-/





Komentáře

  1. Ovšem. Ten obraz je......
    To mi chcete tvrdit, že jste ho vážně nakreslila vy? Je úžasný.
    Přeju dostatek energie a hlavně zdravíčko.
    U nás stojí vazníky a čeká se na nástup střechařů, podle počasí. Snad v pondělí. Ve čtvrtek to kvůli vichřici zrušili. Ať vám polystyrén jde od ruky...
    H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helčo, já netvrdím, že jsem to byla já. :-))
      Držím palce! Má být zima. :-/

      Vymazat
    2. Špatně jsem to pochopila 😃. Je nádherný.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

26.12.2022 - Nový začátek, nový život

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a skončíme v něja

4.7.2017 - Posezení

Od včerejška se vůbec nic nezměnilo, ale přemýšlím nad posezením. :-))))) Stále nemáme firmu na stavbu a stále nestavíme. :-))) Co důležitého si ale uvědomuji je to, že rozpočet je více než napjatý. Improvizace bude nejspíš na všech frontách. Venkovní posezení řeším už roky v našem aktuálním domě a předtím na zahrádce u bytu. Prakticky mě neuspokojuje nic kromě hnědo-šedých nebo béžovo-hnědých ručně vyplétaných pohovek z umělého ratanu pro minimálně osm lidí, k tomu sladěná minimálně čtyři lehátka, všude polštářky, plédy, ratanové lucerny, zavěšené lampiony, radost pohledět... Cenově se to ale pohybuje kolem šedesáti tisíc a výš. Trochu se to kryje s potřebným bazénem a krytinou terasy. :-/ Začala jsem se proto poohlížet po nějaké uspokojivé alternativě... Není. Po nějaké méně uspokojivé... Přece za to nedám tolik peněz, když se mi to zas tolik nelíbí... Nakonec přišly opět na přetřes palety. Při troše trpělivosti se dají najít celkem slušné inspirativní kousky.

4.1.2022 - Novy rok

 Stastny Novy rok! Jak jste prozili posledni den roku 2021? Dali jste si predsevzeti? Delate si plany? 30.12. jsme detem rekli o rozvodu a ja s nimi odjela k me sestre a vecer pak k mym rodicum. Na Silvestra jsme pak prejeli k mym pribuznym na vesnici, kde jsme trochu netradicne oslavili pulnoc mimo dum a 1.1. jsme si my dospeli lecili kocovinu vsemi dostupnymi prostredky. 😂 Nepomohlo skoro nic, chtelo to proste cas. 😂🙈 Dum plny deti a lidi byl ale skvele odreagovani a zabava a spolecne s kocovinou alespon na chvili odvedl pozornost od starosti vsednich dni. Na pamatku jsem dostala prekrasny hrnecek po babicce, ktera zemrela temer presne pred rokem a ktera nam vsem moc chybi. Tenhle hrnecek mi ji bude uz navzdy pripominat... Bavi me z nej pit uplne vsechno, a tak je porad v provozu.  Taky tu mame noveho kamarada. Podle me mu neni ani rok, je to pinďa. Je zvedavy a moc dobre vi, kam ma jit, aby dosahl sveho. Chodi nam na zbytky na kompost. A protoze jsem ho tam nacapala u futrovani s