Krásnou neděli!
U nás dnes bylo celé odpoledne hezky, dopoledne zataženo, jen velmi krátce sprchlo, že to na zemi nebylo ani poznat, takže celkem vydařený den.
A my zase pohnuli se střechou. Ale pěkně popořádku...
Tenhle týden jsme nedělali vůbec nic, vlastně jsme toho udělali hodně, ale vůbec nic důležitého, přesto byl jeden z nejnáročnějších za poslední dobu.
V noci z pondělí na úterý začala Amanda zvracet v pravidelných intervalech dvou hodin. První vrh jí samozřejmě překvapil, takže šel na prostěradlo, pak už ale spořádaně chodila sama na záchod. Pokaždé jsem u toho samozřejmě byla nebo jsem ji pak byla uložit. Ráno se k ní připojila Heidi a vzala za ní denní šichtu. Já byla po pár hodinách spánku na odpis. Do školy šel jenom Toník, stejně tak ve středu. Pokaždé ale jen do oběda, prostě na vyučování, pak jsem pro něj jezdila a byl s námi doma. Holky už pak "jenom" bolelo břicho, byly unavené, ale vypadalo to, že je to za námi.
Na čtvrtek jsem měla naplánováno dát všechny děti do školy a školky, věnovat se práci a vybílit velkou koupelnu. Ve 4:30 jsem začala navštěvovat záchod s křečí v břiše, v 6:30 už jsem zvracela také. V 7 se mi podařilo vyběhnout z koupelny zacloumat s manželem. Děti musí odvézt on a Toník má dnes plavání, musí být ve škole v 7:10. Holky jsem stihla jakž takž učesat za letu a odplazila se do postele. Z posledních sil jsem sebou vzala hrnek s čajem a vozík. Den předtím, jsem si totiž vytvořila konečně své pracovní místo. Koupelnový vozík MOLGER z Ikey, který se mi podařilo vyklidit v malé koupelně, jsem si přivlastnila a mám na horním patře pc, na prostředním boxík s hadříkem na brýle, propiskou, fixem a sešitem, a na dolním patře mám box s papírovými kapesníky. Toť mé pracovní místo. :-))) Jeho velkou výhodou je jeho flexibilita a možnost pracovat odkudkoliv v domě, což se mi dnes hodilo úplně maximálně. :-))
Odtáhla jsem vozík se vším do ložnice. Má tak perfektní výšku, že je krásně k dispozici u postele, takže plnil účel naprosto skvěle. Můžu ho mít i u jídelního stolu nebo v koupelně. A když skončím práci, odvezu ho někam, kde na něj nevidím a nestresuju se pohledem na pracovní povinnosti. Lehla jsem si a začala usínat. Bohužel to byl ten den, kdy se mi práce připomínala minimálně každou hodinu, obvykle častěji, a tak jsem se vždycky musela vyburcovat k nějakému výkonu. Mezitím jsem upadala do bezvědomí nebo běhala na záchod. Naštěstí už ne zvracet, ale to druhé, čím to všechno začalo.
Manžel odjel hned ráno na schůzky a já nebyla schopná si ani dojít pro pití. Ploužila jsem se z posledních sil do koupelny, opírala se co to šlo, lapala po dechu vyčerpáním. Po obědě telefon. Toníkovi je špatně, máme si ho ve škole vyzvednout. Po pár minutách jsem se dopotácela ke vchodovým dveřím, zamkla dům a zase ocenila automatickou převodovku. Auto mě téměř samo dovezlo před školu. Bydlet ještě ve starém domě, nesejdu ani ten kopec k autu. Ve škole jsem si sedla na schody a nechala Toníka poslat dolu. Schody nahoru do třídy bych nevyšla. Domů jsme se dostali podobným způsobem, nemohla jsem ani mluvit vysílením. Bohužel jsem neměla vyhráno. Před čtvrtou bylo ještě třeba vyzvednout holky. Proč jsem je nevzala rovnou? Protože v době vyzvedávky Toníka už ležela celá školka v pyžámkách v postýlkách a já bych nezvládla čekat, až se převlečou do normálního oblečení. Nešlo to.
Doma jsem zase usnula v ložnici, Toník koukal unavený na pohádky v obýváku. Budík zazvonil, třikrát jsem ho posunula a pak na poslední chvíli a z posledních sil jsem opět vyrazila pro holky. Nějak jsem je dovlíkla domů a šla si zase lehnout. V obýváku bylo celé odpoledne bezvládí, děti se musely zařídit samy. Večer jsem byla tak vyřízená, že už vlastně ani nevím, co bylo. Ve tři ráno ze čtvrtka na pátek začal zvracet Toník. Tak ho to překvapilo (on totiž normálně nezvrací), že si nablil i do vlasů, na deky na gauči (kde ležel, protože nemoh spát), oblečení.... Já ale vstala, uklidila gauč, vynosila deky na terasu, kde mi bylo jedno, jak vypadají :-))), osprchovala Toníka a ještě hodinu s ním seděla na gauči. Ten jeden den víceméně v posteli (tak v posteli, jak si jen matky malých dětí můžou dovolit) mi opravdu pomohl a v noci už jsem byla schopná přejit dům a dokonce něco udělat. Ráno jsem pak zjistila, že mám za ten čtvrtek o 3 kila méně. Dost náročný den.
Děti zůstaly v pátek doma, popíjeli jsme čaj a jedli piškoty a suché rohlíky. Večer dorazil manžel úplně vyřízený, že už to na něj sedlo také. Usínal se zimnicí a noc moc příjemnou neměl. V sobotu ráno ale musel jet pro materiál na střechu. Bylo nutné koupit další latě, okapové háky, žlaby, oplechování, šrouby a tmel na spoje u plechů střechy. Ráno mu bylo trochu lépe, ale odjížděl se žaludkem na vodě.
Od sobotního rána začala Amanda kašlat. Já pak vyjela unavená, ale schopná pohybu, do lékárny pro další prášky na průjem a zklidnění žaludku. Když jsem přijela, zjistila jsem, že je nutné Amandě zklidnit kašel sirupem. Ten jsme ale neměli, a tak jsem udělala těstoviny s juniorem a vajíčkem (takovou suchou, dietní verzi), uvařila psovi a vyrazila znovu do lékárny pro sirup na kašel.
Amandě sirup nezabral. Nezabrala jí ani další dávka a po třetí dávce v jedenáct večer začala z kašle zase zvracet. To už jsem se křižovala nad dalším průběhem, moje aktuální kondice už další karamboly nezvládne. Do půlnoci jsem s ní byla ještě v obýváku, kam jsem jí přemístila, aby kašlala na co nejdelší vzdálenost od ostatních a ti měli aspoň malou šanci se vyspat, pak jsem ale potřebovala jít spát vyčerpáním. Pustila jsem jí pohádky pro odvedení pozornosti a asi do jedné trnula, když se z toho kašle zase stane něco víc...
V půl čtvrté ráno v noci na neděli mě vzbudil jekot nějakého zvířete nedaleko domu. Z oken jsem v té tmě nic neviděla, jen jsem slyšela, jak se postupně vzdaluje. V obýváku jsem vypla televizi a šla si lehnout. Jakmile jsem usnula, uječené zvíře se vrátilo. Naštěstí už jen na chvíli.
V neděli v sedm ráno jsme slyšeli příjezd auta a chození po střeše, které velmi rychle přešlo v bouchání v rytmu filmu Jumanji. Střechaři. Manžel vyběhl, s čím potřebují pomoci. Teď naštěstí nic, až pak vytahat plechy nahoru. Ale to bude později.
Chlapi si sundali plot, a po desáté ráno se tahaly první plechy. To už měli zavěšené okapové háky a okap vypadal použitelně. Holky všechno sledovaly z okna v jídelně. Po jedenácté dopoledne šlo druhé kolo plechů. Nevyndavalo se je snadno. Oddělovat z balíku se museli nehtem, tak tenké jsou. Dlouhé jsou 5,5 metru, široké kolem metru a půl. Nejhorší bylo je dostat přes příkop mezi horní hranou pozemku a domem.
Před dvanáctou už byla polovina střechy hotová. Já zatím opět běhala s křečemi v břiše na záchod a prožívala čtvrteční noční můru znovu, i když v mírnější verzi. Už toho mám plné zuby. Dala bych si steak a dort a kakao a štrůdl a hranolky a ..... už mam fakt hlad po těch čtyřech dnech....
Uvařila jsem si aspoň rýži, že si do ní dám kousky ananasu, ale ananas už nemáme, takže nic... Ještě, že tohle je ta lepivá, co nabere hodně vody. Docela bodla, pěkně jsem si jí osolila. :-))
Střechaři měli hotovo ve dvě odpoledne. Chudší o 24 tisíc jsme jim zamávali (ať žije 230metrová střecha) a já jen dala nažrat psovi, naházela po dětech různé zbytky naší "oblíbené" stravy za poslední dny a sedím na gauči. Mám dost. Je jasné, že zítra pracuji opět s dětmi doma. Jak bude vypadat noc je ve hvězdách, jak nám bude zítra... taky.... Každopádně ode dneška už se nemusíme bát, až začne pršet. A to je velký pokrok. :-)
Ještě je nutné střechu oplechovat kolem dokola, včetně komína, což se neudělalo, protože jsme neměli šrouby. Když nám to někdo neřekne... :-)))) Pak můžeme konečně zprovoznit kamna a začít zase koukat na oheň. :-)) Tedy... ještě ty obkladové cihly... To bude teď téma číslo jedna.
A už mám koupené obklady do velké koupelny! Nebudou šedé, jak bylo v plánu, aby z toho nebyl šedý lavor, ale bílé, protože horní část zdí v koupelně bude bíle vymalovaná. Fotku nemám, koupila mi je mamka jen tak na dálku po telefonu, takže tu teď budeme napnutí úplně všichni, jak vlastně ten obklad vypadá a jak bude vypadat v koupelně na zdi. :-))))))
Já si jdu dát jablečnou přesnídávku, jinak už umřu na hlad a Vy si užívejte, že Vám nic není! :-)) ;-)
Mějte se a skvělý start do nového týdne!
U nás dnes bylo celé odpoledne hezky, dopoledne zataženo, jen velmi krátce sprchlo, že to na zemi nebylo ani poznat, takže celkem vydařený den.
A my zase pohnuli se střechou. Ale pěkně popořádku...
Tenhle týden jsme nedělali vůbec nic, vlastně jsme toho udělali hodně, ale vůbec nic důležitého, přesto byl jeden z nejnáročnějších za poslední dobu.
V noci z pondělí na úterý začala Amanda zvracet v pravidelných intervalech dvou hodin. První vrh jí samozřejmě překvapil, takže šel na prostěradlo, pak už ale spořádaně chodila sama na záchod. Pokaždé jsem u toho samozřejmě byla nebo jsem ji pak byla uložit. Ráno se k ní připojila Heidi a vzala za ní denní šichtu. Já byla po pár hodinách spánku na odpis. Do školy šel jenom Toník, stejně tak ve středu. Pokaždé ale jen do oběda, prostě na vyučování, pak jsem pro něj jezdila a byl s námi doma. Holky už pak "jenom" bolelo břicho, byly unavené, ale vypadalo to, že je to za námi.
Na čtvrtek jsem měla naplánováno dát všechny děti do školy a školky, věnovat se práci a vybílit velkou koupelnu. Ve 4:30 jsem začala navštěvovat záchod s křečí v břiše, v 6:30 už jsem zvracela také. V 7 se mi podařilo vyběhnout z koupelny zacloumat s manželem. Děti musí odvézt on a Toník má dnes plavání, musí být ve škole v 7:10. Holky jsem stihla jakž takž učesat za letu a odplazila se do postele. Z posledních sil jsem sebou vzala hrnek s čajem a vozík. Den předtím, jsem si totiž vytvořila konečně své pracovní místo. Koupelnový vozík MOLGER z Ikey, který se mi podařilo vyklidit v malé koupelně, jsem si přivlastnila a mám na horním patře pc, na prostředním boxík s hadříkem na brýle, propiskou, fixem a sešitem, a na dolním patře mám box s papírovými kapesníky. Toť mé pracovní místo. :-))) Jeho velkou výhodou je jeho flexibilita a možnost pracovat odkudkoliv v domě, což se mi dnes hodilo úplně maximálně. :-))
Odtáhla jsem vozík se vším do ložnice. Má tak perfektní výšku, že je krásně k dispozici u postele, takže plnil účel naprosto skvěle. Můžu ho mít i u jídelního stolu nebo v koupelně. A když skončím práci, odvezu ho někam, kde na něj nevidím a nestresuju se pohledem na pracovní povinnosti. Lehla jsem si a začala usínat. Bohužel to byl ten den, kdy se mi práce připomínala minimálně každou hodinu, obvykle častěji, a tak jsem se vždycky musela vyburcovat k nějakému výkonu. Mezitím jsem upadala do bezvědomí nebo běhala na záchod. Naštěstí už ne zvracet, ale to druhé, čím to všechno začalo.
Manžel odjel hned ráno na schůzky a já nebyla schopná si ani dojít pro pití. Ploužila jsem se z posledních sil do koupelny, opírala se co to šlo, lapala po dechu vyčerpáním. Po obědě telefon. Toníkovi je špatně, máme si ho ve škole vyzvednout. Po pár minutách jsem se dopotácela ke vchodovým dveřím, zamkla dům a zase ocenila automatickou převodovku. Auto mě téměř samo dovezlo před školu. Bydlet ještě ve starém domě, nesejdu ani ten kopec k autu. Ve škole jsem si sedla na schody a nechala Toníka poslat dolu. Schody nahoru do třídy bych nevyšla. Domů jsme se dostali podobným způsobem, nemohla jsem ani mluvit vysílením. Bohužel jsem neměla vyhráno. Před čtvrtou bylo ještě třeba vyzvednout holky. Proč jsem je nevzala rovnou? Protože v době vyzvedávky Toníka už ležela celá školka v pyžámkách v postýlkách a já bych nezvládla čekat, až se převlečou do normálního oblečení. Nešlo to.
Doma jsem zase usnula v ložnici, Toník koukal unavený na pohádky v obýváku. Budík zazvonil, třikrát jsem ho posunula a pak na poslední chvíli a z posledních sil jsem opět vyrazila pro holky. Nějak jsem je dovlíkla domů a šla si zase lehnout. V obýváku bylo celé odpoledne bezvládí, děti se musely zařídit samy. Večer jsem byla tak vyřízená, že už vlastně ani nevím, co bylo. Ve tři ráno ze čtvrtka na pátek začal zvracet Toník. Tak ho to překvapilo (on totiž normálně nezvrací), že si nablil i do vlasů, na deky na gauči (kde ležel, protože nemoh spát), oblečení.... Já ale vstala, uklidila gauč, vynosila deky na terasu, kde mi bylo jedno, jak vypadají :-))), osprchovala Toníka a ještě hodinu s ním seděla na gauči. Ten jeden den víceméně v posteli (tak v posteli, jak si jen matky malých dětí můžou dovolit) mi opravdu pomohl a v noci už jsem byla schopná přejit dům a dokonce něco udělat. Ráno jsem pak zjistila, že mám za ten čtvrtek o 3 kila méně. Dost náročný den.
Děti zůstaly v pátek doma, popíjeli jsme čaj a jedli piškoty a suché rohlíky. Večer dorazil manžel úplně vyřízený, že už to na něj sedlo také. Usínal se zimnicí a noc moc příjemnou neměl. V sobotu ráno ale musel jet pro materiál na střechu. Bylo nutné koupit další latě, okapové háky, žlaby, oplechování, šrouby a tmel na spoje u plechů střechy. Ráno mu bylo trochu lépe, ale odjížděl se žaludkem na vodě.
Od sobotního rána začala Amanda kašlat. Já pak vyjela unavená, ale schopná pohybu, do lékárny pro další prášky na průjem a zklidnění žaludku. Když jsem přijela, zjistila jsem, že je nutné Amandě zklidnit kašel sirupem. Ten jsme ale neměli, a tak jsem udělala těstoviny s juniorem a vajíčkem (takovou suchou, dietní verzi), uvařila psovi a vyrazila znovu do lékárny pro sirup na kašel.
Amandě sirup nezabral. Nezabrala jí ani další dávka a po třetí dávce v jedenáct večer začala z kašle zase zvracet. To už jsem se křižovala nad dalším průběhem, moje aktuální kondice už další karamboly nezvládne. Do půlnoci jsem s ní byla ještě v obýváku, kam jsem jí přemístila, aby kašlala na co nejdelší vzdálenost od ostatních a ti měli aspoň malou šanci se vyspat, pak jsem ale potřebovala jít spát vyčerpáním. Pustila jsem jí pohádky pro odvedení pozornosti a asi do jedné trnula, když se z toho kašle zase stane něco víc...
V půl čtvrté ráno v noci na neděli mě vzbudil jekot nějakého zvířete nedaleko domu. Z oken jsem v té tmě nic neviděla, jen jsem slyšela, jak se postupně vzdaluje. V obýváku jsem vypla televizi a šla si lehnout. Jakmile jsem usnula, uječené zvíře se vrátilo. Naštěstí už jen na chvíli.
V neděli v sedm ráno jsme slyšeli příjezd auta a chození po střeše, které velmi rychle přešlo v bouchání v rytmu filmu Jumanji. Střechaři. Manžel vyběhl, s čím potřebují pomoci. Teď naštěstí nic, až pak vytahat plechy nahoru. Ale to bude později.
Chlapi si sundali plot, a po desáté ráno se tahaly první plechy. To už měli zavěšené okapové háky a okap vypadal použitelně. Holky všechno sledovaly z okna v jídelně. Po jedenácté dopoledne šlo druhé kolo plechů. Nevyndavalo se je snadno. Oddělovat z balíku se museli nehtem, tak tenké jsou. Dlouhé jsou 5,5 metru, široké kolem metru a půl. Nejhorší bylo je dostat přes příkop mezi horní hranou pozemku a domem.
Před dvanáctou už byla polovina střechy hotová. Já zatím opět běhala s křečemi v břiše na záchod a prožívala čtvrteční noční můru znovu, i když v mírnější verzi. Už toho mám plné zuby. Dala bych si steak a dort a kakao a štrůdl a hranolky a ..... už mam fakt hlad po těch čtyřech dnech....
Uvařila jsem si aspoň rýži, že si do ní dám kousky ananasu, ale ananas už nemáme, takže nic... Ještě, že tohle je ta lepivá, co nabere hodně vody. Docela bodla, pěkně jsem si jí osolila. :-))
Střechaři měli hotovo ve dvě odpoledne. Chudší o 24 tisíc jsme jim zamávali (ať žije 230metrová střecha) a já jen dala nažrat psovi, naházela po dětech různé zbytky naší "oblíbené" stravy za poslední dny a sedím na gauči. Mám dost. Je jasné, že zítra pracuji opět s dětmi doma. Jak bude vypadat noc je ve hvězdách, jak nám bude zítra... taky.... Každopádně ode dneška už se nemusíme bát, až začne pršet. A to je velký pokrok. :-)
Ještě je nutné střechu oplechovat kolem dokola, včetně komína, což se neudělalo, protože jsme neměli šrouby. Když nám to někdo neřekne... :-)))) Pak můžeme konečně zprovoznit kamna a začít zase koukat na oheň. :-)) Tedy... ještě ty obkladové cihly... To bude teď téma číslo jedna.
A už mám koupené obklady do velké koupelny! Nebudou šedé, jak bylo v plánu, aby z toho nebyl šedý lavor, ale bílé, protože horní část zdí v koupelně bude bíle vymalovaná. Fotku nemám, koupila mi je mamka jen tak na dálku po telefonu, takže tu teď budeme napnutí úplně všichni, jak vlastně ten obklad vypadá a jak bude vypadat v koupelně na zdi. :-))))))
Já si jdu dát jablečnou přesnídávku, jinak už umřu na hlad a Vy si užívejte, že Vám nic není! :-)) ;-)
Mějte se a skvělý start do nového týdne!
Luci, držte se a ať je brzy lépe. Střevní teď očividně řádí. Syn - 3. třída - přišel ve středu domů s tím, že 3 děti ve třídě zvracely ... odpoledne měl fotbal a v noci, ve 2 jsem ho slyšela, jak šel na záchod, po chvíli si říkám - je tam nějak dlouho ... zvracel ... chudák ... mě druhý den taky nebylo zrovna valně a tak jsem si po O vzala pro sichr endiaron - uff, zabral ... tak ať i vám je lépe
OdpovědětVymazatTeeeda, tomu rikam stesti. Jeden Endiaron a hotovo! :-))))) Taky ho beru. Ale tentokrat to s nama nejak zamavalo. :-/
VymazatTo jste to meli stejne. Chudak malej, doufam, ze uz je lip.
Asi to ted radi vsude, mam zpravy z nekolika mist. Snad uz bude lepe.
Zdravím po dlouhé době, dítě mi rozbilo komp, tak jsem měla internetový detox 2 měsíce :D Blahopřeju ke střeše, velký pokrok. Choroby útočí všude. Tak snad máte vybráno a už budete všichni fit!
OdpovědětVymazatJeee, Hani, zdravim! To bylo najednou casu, co? :-D
VymazatJsme radi, ze mame konecne hotovou tu uplne nejzakladnejsi vec. :-)))))
No. . dneska jsme stale doma. S rymou, kaslem a unavou. :-/
Ale to uz se snad bude lepsit. :-)
Luci, moc se omlouvám, ale opravdu jsem se nasmála :-) ne proto, že bych byla až tak přející, ale proto, že jsem si myslela, že já měla náročný víkend! Ne neměla :-) dcera slavila sedm s kamarádkami a já ji chtěla udělat pěknou oslavu, přičemž jsem ji slíbila, že dvě z nich u nás přespí. Takže jsem vlastně krom oslavy a úklidu před a po nestihla vůbec nic a v neděli dostala depresi, že přes týden nestihnu už vůbec nic :-) Dceři se vrátil kašel, snad to zvládneme. Jediné, co mi zvedlo náladu byla manželova věta " na kup si něco na sebe" a podal mi peníze, což se už pěkně dlouho nestalo :-)
OdpovědětVymazatJa bych se taky smala, kdybych to o nekom cetla. :-DD
VymazatTemhle oslavam porad odolavame, ale myslim, ze Tonik uz by v lednu nejakou mit mel. :-)
Ja mam vzdycky v tydnu jeden den strasne aktivni a zbytek tydne jsem rada, ze ziju. :-)))
Ale to je pekneeee! To bych taky chtelaaaaa! :-))))