Přeskočit na hlavní obsah

2.8.2017 - Mi casa, su casa... la hacienda

"Nemáte ten barák nějak velikej?"
"No je přízemní, tak to vypadá, že je velkej, ale dvoupatrový jsou mnohem větší..."
"Dyť to vypadá jak nějaká hacienda!"

:-)) 

Když se podívám na pozemek, ze kterého od základů na každou stranu zbývá pár metrů k plotu, když se podívám na fotky, kde naše děti pobíhají mezi základovými pasy, tak... ano...trochu větší je... :-)) Vždycky si otevřu v počítači situačku, kde jsou kóty... deset metrů na jižní straně mezi plotem a domem snad není tak špatné, ne? Tři a půl metru od severní hranice plotu k domu je snad dostačující. Čtyři metry na západní straně budou pro vyvýšené záhony a pár ovocných stromů snad akorát?

168 m2 podlahové plochy přece není nic extra. :-)) Ale ve dvou patrech. :-))

Na pondělí bylo plánované betonování základových pasů. Ještě v neděli večer dorazila bouřka, která naše plány spláchla do záchodu (můžeme být rádi, že nespláchla i vybagrované pasy) a v pondělí ráno se zuřivě vysoušelo už od 5. Příjezd betonu se odložil z původně plánovaných osmi ráno na desátou dopoledne. Tím ale zábava nekončila, míchačka se nemohla dostat ke všem místům díky podmáčené půdě, a tak se stříhalo oplocení na všech místech.

Poslední dny je počasí úplně šílené, buď leje a je podzim, nebo je na slunci osmdesát stupňů. Od pondělka je tedy pětatřicet ve stínu, na jižně orientovaném pozemku je to peklo.

Základy jsou ale vylity, bednění připraveno k použití, jedeme dál. Další bod jsou vývody a vstupy pro elektro, vodu a kanalizaci, jejich rozvedení po domě a dokončení základové desky. Jsme ve skluzu asi 14 dní. Zatím se to neprojevuje, ale ve finále to bude znamenat mokré podlahy při stěhování nebo cokoliv jiného...


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

26.12.2022 - Nový začátek, nový život

 Jsem zpět! :-) Pěkné sváteční pondělí Vám přeju a hlásím se Vám po roce z nového bytu, na startu nové etapy svého života a se čtyřicítkou na krku.  Mám za sebou velmi náročné období, rozvod a několikaměsíční utrpení v podobě hledání podnájmu. Když pominu, že 99% nabízených bytů byla katastrofa a bydlet tam bylo na vypíchnutí obou očí (přesto jsem s úsměvem usilovala s celou frontou zájemců o jejich získání), tak jsem neustále ztroskotávala na tom, že strach majitelů z toho, že to sama se 3 dětma nezvládnu (jako kdyby byl někdo s 1 dítětem schopnější) převládal a po souhlasu s podnájmem na osobní schůzce následoval strohý nesouhlas po sms či mailu z výše uvedených důvodů. :-( Stres a zoufalství bylo natolik vyčerpávající, že jsem doma vždycky padla, nebyla schopná se dospat a rozhodně vůbec nic nepřipravovala na blížící se a nevyhnutelné stěhování.  Blížící se podpis kupních smluv na dům mě stresoval ještě víc, hrozilo, že většinu věcí vyhodíme, sbalíme to nejnutnější a s...

16.7.2026 - Lucka se stehuje

 Pekny ctvrtek! Nocni mura je zpet 🙈 Rano odjely deti na dovolenou, ja nacpala auto az po strop a cekala na stehovaky. No... cekala... Vcera jsem do noci vyklizela, pak blbe spala, v 5:30 servala holky, proc se zase hadaj, hodila sprchu, nasnidala se, po sedme vsem detem zamavala a od te doby zase vyklizim. 🙈🙈  Trochu nevim... Trochu vic nevim 😅, co se vsechno bude stehovat. 🫣 Vec se ma tak... Poptala jsem 1.firmu na stehovani. Rekla 18.  Poptala jsem znechucene 2.firmu na stehovani a natukala do kalkulatoru jenom zakladni nabytek bez krabic a pytlu. Rekla 18. Poptala jsem 3.firmu. Rekla 9. A uz ani nevim, co jsem tam naklikala...  Vyborne.  Jenom je nic nezajimalo a cas odhadli na 2,5 hod. Prvni dve firmy na 6. Taky to byla zakladni cena. Za kazdou zapocatou pulhodinu chteli dalsich 900. 🤔 Vola firma c.1. Rikam jim o cene firmy c.3. Trochu pauza v telefonu... Pak vysvetlovani, jak se to u nich urcite vysplha... Rikam, ze ale 18 proste za to nedam, i kdyz ...

18.6.2026 - Jsem zpet!

 Tadaaa! :-) Je to tady! A deje se to vsechno najednou. Po skoro 4 letech vzpamatovavani se, vycerpani, staveni se na vlastni nohy, nastavovani hranic, urcovani priorit, boju, smirovani se s nasledky a tim, jak to bude, vystupovani z komfortni zony, spolihani sama na sebe, ziti sama ve meste, nove fakt fajn praci s novymi prateli, opravdoveho ziti, uzivani si vsech a vseho, pocitu absolutni svobody a stesti i totalni beznadeje tu ted stojim v byte, ktery bylo tak strasne tezky kazdy mesic zvladnout platit... Kolem me mizi ty nejkrasnejsi veci, ktere mam a miluju nejvic. Do krabic. Postupne je prevazim na nove misto, kteremu ted budeme rikat domov.  Moje touha neco bezvyhradne vlastnit, domov, aby mi to uz nikdo nemohl vzit, opet dostava na frak, ale posledni roky me tak strasne moc vycvicily, ze to prijimam... Proste do toho pujdu a budu zit ted a tady. I kdyz priznavam, ze silene sklouzavam k podrobnym planum jak co bude, az stresem nespim. Co kdyby to nevyslo?  Kazdopad...