Poslední
horké dny občas spláchla menší bouřka, jednou vylítla elektřina - její
opětovné nahození někdy v noci ale nikdo i přes cinkající lednici vůbec
nezaznamenal, jinak beze změny. Přes víkend se ale připravily dvě řady
ztraceného bednění a protáhly trubky (prostupy vody, kanalizace a
elektřiny základovou deskou).
Né
že bych se nudila, ale únava mě nějak paralizovala do stavu, kdy se
zvládnu pouze ploužit po domě. A tak jsem si dala pauzu od věčného
vyhledávání informací ke stavbě, vhodných fotek (aby někdo pochopil, co
po něm chci) a porovnávání cen. Prostě jsem teď pár dní nic nedělala a
doháněla resty... Těmi resty myslím díly Top Gearu, které mi za
posledních pár let, co nemáme televizní příjem, utekly. Postupně stahuju
hlavně The Grand Tour, dneska jsem si pustila prvních pět minut prvního
dílu před psaním blogu, protože mě baví hlavně tahle trojka aktérů, i
když Joey... je prostě Joey. :-)) A začíná to hezky...
Abych
nebyla rozmazlená, jsem ráda, že mám alespoň to auto, které mám, ale
poslední hektické dny (už to není z nudy a chtíče, ale čistě z únavy) mě
nebaví přemlouvat ho, aby jelo alespoň stotřicet. A nebaví ani mě
švihadla vzadu. Taky zrychlení (jestli se tomu vůbec tak dá říkat). A
typ... :-)) Je to i o respektu na silnici... Když máte to správné auto,
lidé se k Vám chovají jinak. Zkuste si někdy prostřídat pár aut a
pozorujte okolí. Jak málo stačí...
Ale
to jsem odbočila... cítím totiž, že stavba neubíhá dost rychle, a já
stíhám řešit i jiné věci. Koupím si nové auto, hned jak navozím na
pozemek cypřiše a mulčovací kůru. Ať si bávo nesprasím hned na
začátku... nééé, zase... :-))
Přemýšlíme,
že trámy pod střechou budou slušně dlouhé... vlastně brutálně dlouhé.
Dům má na hloubku 10,2 metru, trámy budou určitě 11,5 metru dlouhé. A
které trámy v této délce se nebudou prohýbat? Ano, správně. Žádné.
Ocelové
nosníky, jako třeba u skladových hal, by mohly připadat v úvahu,
kdybych nezaslechla o jejich příšerné ceně. Dřevěné trámy budou na míru a
nikdo v mém okolí nemá páru, na kolik vlastně vyjdou. Tak či tak, v
hlavním obytném prostoru jsou prostě všechny zdi celkem daleko od sebe a
je možné, že bude alespoň jeden trám kontra. A sloup.
Se
sloupem vlastně nemám problém, zakomponovala jsem ho do kuchyňského
ostrůvku a bude tam vypadat úplně plánovaně. Křížení trámů bude na
pohled také zajímavé, takže už vlastně stačí se jen domluvit s
realizační firmou. A teď s jakou. S tou první, co se neozvala? Nebo s
tou druhou, co se neozvala? Vlastně se jich neozvalo šest...
Dvě
hlavní okenářské firmy v mém soukromém finále jsem rozeťala úplně
jednoduše. Ta první se skvělou paní, která ví úplně všechno, kdykoliv
poradí, je schopná zázraků a stará se, jsem vyřadila. :-)) Protože
prostě nabízí cenu o dvacet tisíc vyšší a bez mřížek. Ta druhá, která má
paní také celkem ochotnou, s reakcí ale pomalejší a rozhodně jsme si už
asi třikrát nepokecaly po telefonu, prostě nabízí přesně to, co chci a
za přijatelnou cenu. A cena začíná být rozhodujcí celkem u všeho.
Aktuálně jsme dvěstě tisíc v mínusu. Žádná firma nereaguje na poptávku,
když už někoho schrastíme, nemůžeme ani smlouvat, musíme mu nacpat, co
si řekne a ještě být fakt šťastní, že to vůbec udělá. Tímto způsobem
finančně skončíme u hrubé stavby. :-/
Komentáře
Okomentovat