4.7.2017 - Posezení

Od včerejška se vůbec nic nezměnilo, ale přemýšlím nad posezením. :-))))) Stále nemáme firmu na stavbu a stále nestavíme. :-))) Co důležitého si ale uvědomuji je to, že rozpočet je více než napjatý. Improvizace bude nejspíš na všech frontách.

Venkovní posezení řeším už roky v našem aktuálním domě a předtím na zahrádce u bytu. Prakticky mě neuspokojuje nic kromě hnědo-šedých nebo béžovo-hnědých ručně vyplétaných pohovek z umělého ratanu pro minimálně osm lidí, k tomu sladěná minimálně čtyři lehátka, všude polštářky, plédy, ratanové lucerny, zavěšené lampiony, radost pohledět... Cenově se to ale pohybuje kolem šedesáti tisíc a výš. Trochu se to kryje s potřebným bazénem a krytinou terasy. :-/

Začala jsem se proto poohlížet po nějaké uspokojivé alternativě... Není. Po nějaké méně uspokojivé... Přece za to nedám tolik peněz, když se mi to zas tolik nelíbí... Nakonec přišly opět na přetřes palety. Při troše trpělivosti se dají najít celkem slušné inspirativní kousky. Takže... budou palety. Alespoň ta nejdražší část - pohovka. U lehátek ještě nevím. Palety natřené na bílo nebo z pohledových stran obité prkny (aby ty palety vlastně vůbec nebyly vidět).

Další problém, který na to přímo navazuje, je zastřešení. Také si nedokážete představit, jak vždycky na každé posezení vyskládáváte všechny polstry, matrace a polštářky a při každém tmavším mraku to uháníte někam (ani není kam) uložit? Já také ne. Zastřešení je nutné. Bílou obdélníkovou plachtu mám v zásobě, ale každý, kdo má slunečník, asi tuší její široké nepoužití ve větrných dnech. Plachtu tedy plánuji jen jako přídavné zastřešení na párty o více hostech. Nebo z ní můžeme udělat bočnici k pergole a sezení se zavře pro více soukromí nebo v chladnějších večerech pro více tepla. Materiál na pergolu už má pouze dvě možnosti a to kovová nebo dřevěná kostra. U střechy stále váhám, protože nesnáším tmu, ale celá průhledná by fungovala jako skleník. Vyřeším za běhu, co zrovna bude k mání. :-)

Prakticky nejvíc mě uchvacují jídelní stoly pod stromem. Nebo ještě lépe se stromem uprostřed stolu místo slunečníku. To je prostě nádhera. Pak se ale podívám na své auto, které parkuji pod stromem. Slouží všem ptákům na stromě jako záchod. Nechápu, jak to funguje na těch místech na fotce. Nemají tam ptáky? :-))

Také kolem bazénu potřebuji zeleň. Nechci holou vybetonovanou díru. Chci modrou hladinu, která bude házet světelná prasátka až do domu. Chci kolem stromy nebo keře, které navodí koupání v přírodě. Chci dřevo, po kterém budeme chodit bosí. Chci se aspoň trochu přiblížit tomu tropickému ráji. To bude těžké. Předpoklad je, že ze začátku nebude zastřešení. To znamená vymýcení všeho listnatého v dosahu. Zbývají jehličnany, které by měly přežít cákání bazénové vody. Existují? Pokud ano, povede se mi navodit tak nanejvýš horské jezírko. Bez vyhřívání by mohl být pocit dokonalý.  :-)))

Nápad na stylové uskladnění dřeva na mě vyběhl úplně náhodou a opravdu se mí líbí. Otázkou je, jak dlouho ten dřevěný domeček venku vydrží bez ztráty květinky. Stejně jako jakékoliv jiné dřevo, které venku odmítáme kvůli nutné údržbě, asi ne moc dlouho. Ale nápad je to opravdu hezký. No nic. :-))

No a poslední nutná terasová věc - houpačka. Vypadá jednoduše, měla by jít ušít. Samozřejmě počítám, že až tak třetí kus půjde veřejně publikovat, ale asi bych už měla začít, abychom se ještě letos zhoupli. Pro děti jsou vlastně nutné. Těší se jen na ně. Vymyšlené je ale nemám. Asi to bude "co mi cestou cvrnkne do oka"...