Uplynulý
týden se událo spoustu věcí. Hlavně ke konci týdne. Válku s obcí můžeme
vypustit, protože vše je podle úřadů platné, a tak není jediný důvod,
proč nespustit stavební povolení spojené s územním rozhodnutím. Je
možné, že se obec v rámci možnosti vznesení námitek během řízení pokusí
vše zhatit, ale bohužel... :-)) Nemá jediný trumf v ruce ani podle
právníka, ani podle stavebního úřadu a ani podle stavebního inspektora.
Veškeré námitky by měly být smeteny ze stolu. Konečně... Časový skluz už
ale bohužel nedoženeme.
Další,
momentálně dobrá, zpráva je, že kupci si rozmysleli koupi našeho domu,
tudíž nemusím řešit, jaký stan na zahradu koupit. :-)) Dům se prodá
později a my se v klidu můžeme věnovat stavbě a postupnému stěhování.
Předevčírem už jsem nevydržela a zakreslila potřebné zásuvky a světla
přímo do dokumentace.
Několik dní jsem váhala, že jí nejdřív někde
okopíruju, ale pak jsem ztratila nervy a šla na to. Kdyžtak mám na
kopírování ještě jednu.
Včera
u nás byla na návštěvě tchýně (co se týče její osoby, přijde mi to
slovo hanlivé, nerada ho používám, mám ji ráda, a tak začnu psát
"manželova maminka"). Ještě neviděla fotky z pozemku, ani místo, ani
projekt... Z místa byla nadšená, jak dostupné tam všechno je. Vlaková
zastávka je cca 700 m od pozemku, autobusová podobně, v místě jsou dva
obchody, škola, školka, dvě minuty na nájezd dálnice a pět minut na
tréninky manžela i syna. Přitom je kolem spousta zeleně, hezký výhled na
zalesněné kopce. Pak přišla na řadu projektová dokumentace. Rozvržení
zón v domě, které se dají v případě potřeby kdykoliv oddělit a
odhlučnit, ji nadchlo, také velkorysý prostor a umístění pokoje pro
hosty u vchodu pro vzájemně nerušené "spolubydlení"... Potěšilo mě to
moc. Vím, že se obvykle okolí moje projekty líbí, přesto s každým novým
čekám na reakci se zatajeným dechem.
Dalo
mi velkou práci dobře oddělit všechny zóny tak, aby to vyhovovalo
našemu způsobu života. Např. příjezd návštěvy obvykle znamená
přeskládání půl bytu, omezení témeř veškerého soukromí všech členů
domácnosti a překračování osobních věcí nově ubytovaných. Na všechny
tyhle aspekty jsem myslela, a tak je pokoj pro hosty hned po levé straně
vchodové haly a po pravé straně plnohodnotná menší koupelna, kterou
mají hosté k dispozici (také tam můžu ve sprchovém koutě umýt zprasené
psy, aniž bych je vláčela přes půl domu :-)). Návštěva se tedy "vylodí"
přímo u vchodu, oblečení může vyskládat do skříně a kufry pod postel.
Tato zóna se dá zavřít velkými posuvnými dveřmi do pouzdra.
Další
zóna je společenská, kde je jídelna, obývací prostor a kuchyň. U
kuchyně je také sklad/špajz, kam může každý na návštěvě také zaskočit,
protože jsou tam uskladněné láhve s pitím, alkohol, kartony mléka,
džusy, slané věci jako chipsy a tyčinky, brambory a další. Tato zóna je
přístupná z východu vstupní halou, u které je pokoj pro hosty a menší
koupelna, a ze západu chodbou ze soukromé zóny, kde jsou tři dětské
pokoje, ložnice s dvěmi šatnami, místo pro pračku a hlavní koupelna.
Všechny zóny budou víceméně stále otevřené, počítá se se zavíráním
hlavně v době návštěv pro zachování soukromí.
V
soukromé zóně jsem ještě dlouho řešila jak oddělit ložnici od dětských
pokojů. A tím nemyslím jen pro případy plnění manželských povinností,
ale i z druhé strany - v případě hluku od dětí. Nějak jsem si nedokázala
představit (s představou jsem nemusela daleko, momentálně je to na
denním pořádku), že posloucháme do noci záchvaty smíchu nebo veselé
pobíhání po domě od šesti ráno. A tak se mi povedlo vytvořit ještě malou
soukromou zónu rodičů (posuvnou stěnou) v naší soukromé zóně. :-)) V
aktuálním domě máme na jednom konci domu dětské pokoje a na druhém
ložnici, ale ráno si děti v pokojích nehrají, jdou se honit a dělat
kravál do jídelny a obýváku, u kterých je přímo ložnice. A to by člověk
vylétl z kůže dřív než otevře oči.
Těch problémů k řešení bylo opravdu hodně. Nechtěla jsem si připustit, že by něco nešlo a smířit se s tím, že si holt zvykneme. Stavím dům pro nás a nám by měl vyhovovat, nepřipadá v úvahu, že tam něco bude špatně řešené. Strávila jsem nad projektem a jeho překreslováním přes půl roku. Jiné nároky má bezdětný pár (a také naivní plány, že tak to bude fungovat, protože vůbec netuší, do čeho s dětmi jdou), jiné nároky rodina s malými dětmi, které musí být neustále na očích a mít v dosahu hernu, jiné nároky jsou i u dětí třeba kolem pěti let, celkem radikálně se změní v pubertě... Je velmi obtížné navrhnout dům, který bude vyhovovat ve všech fázích života. Obvykle nejblíže tomu mají bungalovy, kde se nemusí řešit nebezpečné schodiště, odřízlé pokoje v patře, dětské návštěvy narušující soukromou zónu v patře, nebo to nejhorší - neschopnost schody vyjít a dostat se do postele. Já patrové domy právě z těchto důvodů ze srdce nenávidím a hodněkrát jsem byla svědkem hádek, kdo půjde nahoru pro zapomenutou nebo právě potřebnou věc. U bungalovu je vlastně jediná nevýhoda - jeho rozloha. Zasekáte si třičtvrtě pozemku. :-)) I přesto mi to za to stojí. Aspoň nebudu sekat trávu celý den. :-))
Komentáře
Okomentovat